NĚCO O POHYBU A PRUŽNOSTI 2. ČÁST

Připadne mi, že pohyb je jako perpetuum mobile života, co se nemele, to nežije. Asi tak, jako když natáhneme budík. (Ti mladší asi neví o čem píšu. Víte, kdysi dávno, byly budíky, které se vzadu, pomocí takové vrtulky natáhly na jednu stranu, tím se navinula pružina a představte si, - ty budíky vůbec nepotřebovaly elektřinu, ale ani baterie).

Když se pohybujeme tak si myslím, že taky natahujeme nějaké péro a to potom pohání nějaký setrvačník a když odpočíváme, jedeme na ten setrvačník. Potom musíme zase pohybem natáhnout to péro a tak pořád dokola.

To co vám teď píšu, je asi hezký blábol. Napadlo mě to při plavání. Plavání jako pohyb mám moc ráda, jednak se pohybuji ve svém milovaném, inspirativním živlu a potom, voda krásně nadnáší. Ale co ještě, ve vodě se můžeme pohybovat do všech směrů v prostoru, stejně jako ryby a ptáci.

Kdysi jsem hodně běhala, to bylo, když jsem ještě bydlela doma u rodičů.
Každý večer jsem se svým zlatým Německým boxerem Ajaxem, (zlatým, jak barvou, tak povahou) běhala. Nejprve jsem běhala okolo rybníka lesem, asi 3 km. Najednou to bylo málo, vydala jsem se na druhou stranu do lesů a polí, to bylo asi 5-6 km. Vzpomínám si, jak asi po 1 km jsem nějak ztrácela dech, ale já si toho přestala všímat a co se nestalo, najednou jsem chytila druhý dech.
Znáte tu průpovídku "chytil druhý dech," tak jsem to zažívala a je to moc fajn, najednou máte tak velkou kapacitu plic, jak potřebujete.Vždycky když jsem přiběhla domů, tatínek povídal: " tys toho psa zase uhnala." :-)
Po čase mi jedno kolečko nestačilo a zjistila jsem, že když poběžím pořád stejným tempem, můžu běžet jak dlouho chci.

Při pohybu se vyplavuje hormon štěstí, proto jsem se na jaře už nemohla dočkat, až si obuju kecky a vyrazím. Teď mi běhání nahrazuje každodenní cvičení, plavání a jízda na kole. Ale často si vzpomenu na tu dobu, na tu lehkost těla.

Ale co mě opravdu, ale opravdu rozpumprdlikuje, to je tanec, ale o tom někdy příště.

Taky mám ráda, když se při pohybu moje energie sečte s energií jinou, třeba vody.
Plujete na lodi po řece, natáhnete se pádlem pro vodu, zaberete a cítíte tu úžasnou sílu přírodního živlu a vy nevnímáte tu energii odděleně od své, naopak, ta síla se spoji s vaši. Projede vám přes ruce celou páteří a vy si teď můžete připadat děsně silní, ale ne, vy cítíte velkou pokoru a respekt k tomu magickému živlu.

Ale co je ze všeho NEJ, NEJ, je když cváláte na koni. To se nedá s ničím srovnat. Při cvalu jste s koněm nejlépe propojeni, vy jenom trochu vyrovnáváte svým trupem jeho pohyb a cítíte tu obrovskou sílu a nádhernou lehkost a eleganci, která prostupuje i vašim tělem.
Jste s tím koněm jako jedna bytost a je to neskutečně krásné. Vzpomínám si, že když jsem poprvé s koněm cválala, úplně jsem vykřikla, tak to byl silný pocit.
Neznám krásnější stvoření, než je kůň, koně prostě miluju.

Proč vám to vlastně všechno píšu. Myslím si, že fyzický pohyb je dobrý i na to, že dává našemu myšlení víc podnětů a tak ho v podstatě taky procvičuje a okysličuje.

Jak jsem psala minule, tělo je tady, aby mělo kde sídlit naše myšlení, lépe řečeno, naše duše.

Často děkuji svému tělu, že je pořád takové šikovné a tak dobře mi slouží. Hlavně nohy, každé ráno je při cvičení promasíruji, protáhnu a pohladím.
Neberme svoje tělo jako samozřejmost, ono chce taky trochu pozornosti a lásky. Musíme se mít rádi bezpodmínečně, tak jak jsme. Nesmíme na své tělo nadávat, nebo ho urážet, mohlo by si to vzít osobně. :o)

Je dobré a užitečné mít se svým tělem dobrý vztah.

Zdravím E.