NĚCO O HUDBĚ

Je neděle odpoledne a právě jsme se s manželem vrátili z koncertu v kostele. Ještě teď v sobě cítím doznívat poslední spirituál.
Miluju spirituály, tu jejich skrytou tklivou bouřlivost. Ten stále stejný ale gradující rytmus, který spěje k vyvrcholení. A ty koncovky, jak říká, s nadšením, moje kamarádka Draha.
Spirituál musí zpívat co nejvíc lidí, to je potom síla. :-)

Mám dojem, že lidi moc mluví a málo zpívají.
Zpěv a tanec jsou můj život. Všechno kolem nás nějak zní, hraje. Slyším klepání dutých bambusových tyček zavěšených na pergole a cítím jak mě ten zvuk harmonizuje, přímo uzemňuje, působí asi na moje spodní čakry.

Pustila jsem si zrovna CD z knihy Hudba jinak od Vlasty Marka. Bručení tibetských mnichů má na mě podobný účinek jako to bambusové klepadlo. Následuje klavír, nastupují housle a do toho mořské vlny ......nemám slov, cítím jak tóny houslí prostupují celým mým tělem a vlny, ty ty tóny roznášejí do každé buňky mého těla. Vždyť naše tělo je z většiny voda.
Jako další je barokní hudba, jemná a laškovně kudrnatá, prostoupená ptačím cvrlikáním. Cítím, jak mě tyto skladby postupně celou zharmonizovaly.

Dobré je také být v tichu přírody, být sám se sebou, na nic nemyslet, jen vnímat. Je to vlastně asi podobné jako při poslechu hudby, taky na nic nemyslíme, jen vnímáme. Vypneme myšlení a to je úleva.

Ale nejradši mám písničky, které mají chytrý a vtipný text a dají se zpívat. Miluji sentimentální ale chytré písně. Nesmí ale toho sentimentu být moc, je to asi jako s kořením. A potom se mi taky líbí, když písnička graduje v rytmu....
Nejvíc mě ale dostane veselá písnička, která mě roztančí a rozezpívá. Často si říkám, že mám hlavu jenom na písničky a na blbosti. :-)

Zpěv je moc dobrý na uvolnění psychických bloků. Znáte to, říkáme: "To jsem nemohl spolknout" nebo: "Leze mi TO krkem".
Nejlepší je, říkat to, co si myslíme, aby nám v tom krku nic neuvízlo.
Když to neuděláme, tak TO vlastně obrazně polkneme, stejně nám TO zůstane v žaludku a to si moc nepomůžeme, že?

Všimli jste si, že když lidi zpívají, mají vždycky dobrou náladu? Nebo.... když někdo koktá, tak při zpívání nekoktá. To znamená, že tento problém je jenom v jeho hlavě a tím, jak při zpěvu zapojí obě hemisféry, zapomene koktat.
Tak si myslím, že hudba a hlavně zpěv má léčivé a omlazující účinky. Zpěvem v sobě rozezníváme každou buňku svého těla. Nejen že si zvyšujeme kapacitu plic a tím si roztahujeme hrudník, ale učíme se i plně dýchat.

Často ve filmech vidíme vyznání Lásky písní. Napadá mě.... a co takhle zazpívat třeba v prodejně u pekaře: "Prosím šest rohlíků a jeden chleba".
A prodavač by zapěl: "Jak je libo a ochutnejte ještě naše houstičky, jsou dnes obzvlášť vypečené".
To by se mi líbilo. :-D
Je pravda, že v obchoďáku bychom si asi moc nezazpívali.
Ale ještě lepší by byla taková hádka v hospodě. To vlastně ani nejde. Už vidím jak se ti dva drží kolem ramen a zpívají: "Po kalíííšku dáááme, pak si zazpíííváááme, poóó kalíííšku, po kalíííšku".

Promiňte, mám moc bujnou fantazii, ani nevím kam jsem se to dostala.
Takže, zpívejme přátelé, budeme mít dobrou náladu, budeme mládnout a navíc si uvolníme krční čakru.
Lidský hlas je ten nejdokonalejší hudební nástroj.
Už slyším, jak říkáte. "Ale já nemám hlas".
BLBOST ! Všichni umíme zpívat a navíc...hlasivky jsou taky "jenom" svaly, tak posilujme. ;-)

Zdravím, přátelé, a jdu si k práci pustit Racka od Tomáše Kluse. Ještě že máme tak velký dvůr, protože já zpívám opravdu naplno.
Eliška.