NĚCO O DÍTĚTI V NÁS

Věk člověka je velice relativní pojem. Znám mladé lidi, kteří jsou staří. Jejich tělo je mladé, ale duch nijaký. Ale taky znám starší lidi, na první pohled zevnějšek odpovídá datu v občance, ale když se jim podíváte do očí, uvidíte jiskřičky. Celí jakoby zevnitř zářili. Mají mladistvé nadšení a o všechno zájem. Takový člověk si totiž hýčká dítě v sobě.

Každý člověk má v sobě nejen dítě, ale také svůj protějšek, muže i ženu. Znám ženy, které jsou víc muži, než některý muž a naopak. A je to tak v pořádku.
Pokud jsem muž, vím co se ode mně očekává. Postarat se a ochránit rodinu, to je ta mužská část. Ale každý muž v sobě má i ženskou energii, tu nesmí potlačovat.

Muži myslí hlavně tou logickou částí mozku, ženy spíš tou pravou intuitivní hemisférou. Muži mají taky intuici a jsou citliví, ale stydí se to přiznat a potlačují to v sobě.
Myslím si, že kdyby se muži nebáli svoji citlivost projevit, asi by se jim ulevilo. A navíc, většina žen má ráda citlivé a empatické muže. Vůbec nevím, kde se vzalo to, že se nám líbí hrubí svalouši.
Vlasta Marek říká, že na to, aby muži měli mozek jako ženy, (to znamená vice propojené obě hemisféry)  musí se naučit hrát na nějaký hudební nástroj.

Ženy v sobě mají zase kus mužského principu. Nejsme jen éterické zasněné bytosti, čichající ke květinám a tančící bosé v raní rose, ale umíme být velice silné, praktické a vůdčí.
My ženy nemáme zas až tak velký problém obsáhnout obě energie, jak ženskou, tak mužskou. Jednak je to dáno emancipací a potom, život nás naučil.

Asi vás napadlo, podle čeho si vybíráme partnera. Určitě znáte muže, kteří jsou jemní, citliví a neprůbojní. Ti k sobě přitáhnou ženu ráznou a praktickou a naopak.
Ideální je, když jsou energie každého partnera vyrovnané. Muž má v sobě dost ženské energie a žena zase dost mužské.

Vrátím se k dítěti v nás. V dětech je něco čistého a posvátného. Představuji si to asi tak, že se všichni toužíme stát se zase tím bezstarostným a šťastným dítětem nezatíženým starostmi, předsudky a hodnoceními. Ale málo kdo si uvědomuje, že jimi vlastně jsme.
Pořád jsme ty děti, které se mohou nadchnout pohledem na rozsvícený vánoční stromeček, nebo s nadšením pozorovat barevného broučka a nepřemýšlet do jaké čeledi patří. Prostě se jenom radovat a žasnout.

Nebo pohyb. Když pustíte dětem hudbu, začnou tancovat. Dospělý se dívá na dekorum, jak asi vypadám, ten tanec neumím. BLBOST, když cítíme souznění s hudbou, stačí vypnout mozek a začneme tančit. Najednou cítíme jak našim tělem proudí radost a uvolňuje se zablokovaná energie.

Přece jenom jsme dospělí, se spoustou životních zkušeností, nemůžeme dělat všechno jako děti. Nemůžeme jít do banky podepisovat úvěr, skákat a okusovat tužku jako dítě.
Ale mějte na paměti, že někde v nás je skryto naše dítě a touží po pozornosti. Vždycky když se uvolníte a dovolíte si se na svět podívat očima dítěte, ono se zaraduje a pak vám bude dobře.
Možná, když budete pozorní, uslyšíte v sobě ten neopakovatelně radostný cvrlikavý dětský smích.

Nebojte se hýčkat dítě v sobě a zásobovat ho spoustou srandiček a blbůstek, uvidíte jak vám spolu bude dobře. Navíc, vaše děti to taky ocení, konečně budou mít kamaráda.
Zdravím E.

Žák se ptá svého mistra.- Mistře, co mám dělat, abych brzo došel k osvícení. Mistr mu odpoví,- dělej ženskou práci a hraj si jako dítě.