NĚCO O MNĚ

Říkáte si, vždyť stejně pořád píše jenom o sobě a je to pravda.
Doufám, že za tím není moje ego. Nedá se to vyloučit, ale já doufám, že ne.
Často se ptám sama sebe, proč vlastně sdílím svoje myšlenky a pocity. Proč si myslím, že to někoho může zajímat a kde jsem vlastně vzala tu drzost a odvahu.

Začalo to tím, že jsem hledala odvahu sdílet se na FB.
Neumíte si představit tu kovbojku, než jsem překonala ostych před technikou (říkám si totiž Počítačový Mág, protože tomu vůbec nerozumím a pracuji s počítačem tak, že ani nevím jak a je taky pravda, že náš syn ze mě bude asi brzo na práškách) a hlavně ostych z veřejného sdílení, to bylo nejhorší.

Opravdu mi nejde o to psát o sobě, ale o tom jak vidím a vnímám svět.
Nemůžu přece psát o tom, jak vidí svět někdo druhý, vždyť to přece nemůžu vědět a i kdybych psala, byl by to zase jenom můj pohled na pohled někoho jiného.

A proč vám to vlastně sděluji? No, to je otázka... Já nevím.
Možná je to tím letopočtem. Žijeme opravdu už v jiné dimenzi. Jedničku - individualitu vystřídala dvojka - spolupráce a rovnováha a to má blízko ke sdílení.
Možná si někteří vzpomenete na dřívější vize na rok 2000, budeme létat do vesmíru a vůbec, takové ty megalomanské plány.

Vývoj šel ale úplně jiným směrem, právě ke sdílení a komunikaci. Myslím tím mobilní telefony a internet, jsme všichni propojeni a sesíťovaní. Na technické úrovni by to bylo, teď ještě po té lidské, mentální, ale tomu právě nahrává tato přelomová doba.
Úkolem dvojky je zvládnout spolupráci a najít rovnováhu. Taky ji všichni hledáme. Hlavně musíme najít rovnováhu v sobě, to znamená, že naše fyzično se musí spojit s našim duchovnem. To je základ. Takto rovnovážný člověk nemá problém najít rovnováhu i v okolním světě.

Taky je pravda, že každé tvoření je vlastně terapie a o psaní to platí dvojnásob. Když člověk něco tvoří, ať je to obraz, nebo navrhuje interier bytu, vždycky je to kus z něho a my můžeme poznat, podle jeho tvorby, jaký je to člověk.
Většina lidí musí něco tvořit, jinak by v nich vznikl přetlak a oni by se necítili dobře.

To ale není můj případ, já mám tvoření až, až. Tak bych asi zůstala u té terapie. Napadá mě, že Božena Němcová psala Babičku za tímto účelem, možná nevědomě, nějak to z té knížky cítím a mám ji moc ráda. Ne, že bych se chtěla přirovnávat k Boženě Němcové..... i když.... určitá podobnost by tu byla, jak jste si určitě všichni všimli. :o)

Myslím si, že hlavním důvodem mého psaní je to, že bych byla ráda, kdyby moje psaní potěšilo a pohladilo po duši alespoň pár lidí. Opravdu cítím, že hodně lidí potřebuje pozornost, lásku a uznání. Problém, je v tom, že se tím vším neumí nasytit sami a čekají na podněty z okolí.
Neříkám, že to umím, ale snažím se o to.

Pořád nemůžu pochopit, kde se ve mě vzala ta drzost, ale je to nová zkušenost a tak vlastně nové dobrodružství a taky, člověk má dělat to, z čeho má strach, tím se posouvá dál.

Každý máme jiné vibrace, jiný životní úkol. Určitě se vám stalo, že se potkáte s člověkem a vnímáte, že se úplně míjíte. Oba mluvíte česky, ale jeden o koze a druhý o voze. Vaše vibrace se úplně míjí.
Z toho si říkáte, - s tím člověkem si celkem rozumím, ale vaše vibrace se překrývají jenom z části, takže vlastně, nic moc.

Ale někdy, není to zas tak časté, potkáte člověka a ti vnímavější to vycítí i bez slovního kontaktu. Vibrace toho druhého do vás šplouchnou jako do formy, ani jedna buňka vašeho těla nezůstane nezasažena.
Je to velice vzácné, ale když se to stane je to nádhera a velký dar.

Ale vraťme se k životnímu úkolu. Mým životním úkolem je pomocí citlivé komunikace a dobrodružno všestranné renesanční energie být inspirací lidem.
Já vím, zní to možná moc nabubřele, taky neříkám, že to všechno zvládám. Tato skladba různých vibrací, které spolu naštěstí dobře ladí, patří k těm nejtěžším.
Všechno je ale vlastně relativní.
Neznám ale hodně lidí, kteří mají stejné vibrace jako já a naplno je žijí, je v nich totiž velký potenciál a většina lidí se toho lekne a potlačuje například svoje vůdcovské vlohy a možnost užívat hojnost a moc, kterou oplývají ku prospěchu svému i ostatních lidí. (Vím o čem píšu, taky jsem odmítala).

Určitě chápete, že třeba slovo hojnost můžou různí lidé vnímat různě. Jde o to, že tito lidé toho dostali do vínku opravdu hodně, musí pochopit, procítit a přijmout tu obrovskou hojnost v sobě, umět se ocenit a potom tu hojnost ze sebe nechat vyzařovat a rozdávat všem.
Z takových lidí jsou největší lidumilové, v opačném případě (to je, když si někdo představuje hojnost po své), je to ten největší lidský odpad.

Tato skladba vibrací se taky vyznačuje tím, že neuznává žádné autority, je si sama sobě autoritou a to je dobře. Má v sobě obrovskou sílu, je totiž karmická. (To by ale bylo na delší psaní. Třeba někdy příště, když budete chtít :o).
Pro tyto lidi je důležitá osobní svoboda. Pro sebe ji vyžadují, druhým ji dopřávají a často za ni bojují.
Nás totiž nemůžete spoutat, potřebujeme volnost a dobrodružství a potom jsme kreativní, rozšafní, hraví a všestranně tvořiví.
Ale ještě něco, vám kteří jste se v mém popisu poznali prozradím a to to, že se vám úžasně plní všechna vaše přání, ale samozřejmě že pro to musíte taky něco udělat. :o)
Jedno čínské přísloví říká, - dej si pozor na to co si přeješ, nebo se ti to splní,  :o) takže bacha, přát si s rozmyslem.

Možná se někteří v těchto řádcích poznáváte, je dobré se alibisticky neschovávat a přiznat si celý svůj potenciál, to samé samozřejmě platí o jakékoli jiné "osudové vibraci."

Vraťme se k tomu, že je všechno relativní. Někdo "jede" celý život na jednu vibraci, třeba musí zvládnout "citlivou komunikaci" a často se stává, že to nepochopí.
Používá slova k pomluvám, urážkám a neuvědomuje si, jak velkou moc slova mají (u každého, ale u nás, kteří vlastníme tuto osobní vibraci obzvlášť).
Když takový člověk používá slova jak má (a nejen slova, komunikovat můžeme i tělem, posunky a postojem), lidé vycítí jeho dobré srdce a je to jako pohlazení.

Slovo může zabít a naopak objevit v každém Boha. Mám zkušenost, že lidé s touto vibrací se k sobě přímo přitahují, aby spolu sdíleli svoji citlivost. Je to prostě radost. :o)
Tito lidé jsou velice vnímaví na emoce: "Nemluv se mnou tímto tonem." Chápete?
Milují hudbu a zpěv, protože to je ta nejcitlivější komunikace. Jsou z nich dobří herci a umělci, mají rádi děti. Pracují nejčastěji s lidmi, ale i se zvířaty.
Milují přírodu, oni ji totiž potřebují, jejich mentální představivost je tak obrovská a potřeba sdílet se s lidmi taky, že často potřebují samotu, klid a ducha přírody. Potřebují si urovnat svoje myšlenky, vypnout a jenom být. Potom zase hrr na mejdan.

Mým velkým vzorem je člověk, který má stejné osobní vibrace jako já a dokonce se narodil taky v zemním znamení. Je to Columbo, vlastně Peter Falk v Columbovi se našel a určitě o něm hodně vypovídá. Columbo je prostě můj miláček. :o)

(To co jsem vám napsala o těch vibracích, to je jenom malá ochutnávka, ono je to trochu složitější.
Opravdu mě naplňuje objasňovat lidem jaký je jejich úkol tady na Zemi a v tomto životě, mám radost když si všechno uvědomují a chápou jak jsou jedineční. Na toto téma bych se ráda rozepsala, ale dnes už raději končím).

Tak nevím k čemu jsem se to dopídila, jak na tom vlastně jsem s tím psaním. Stojí za tím moje ego, je to terapie, dobrodružství, potřeba tvořit něco nového, potřeba sdílet se nebo za to můžou moje vibrace, (což je vlastně všechno to dohromady).

Dodnes si pamatuji první citát, který jsem se naučila jako dítě, nevím už od koho je, ale zakončím s ním tento článek.

Chceš-li poznat sebe, poznej svět který pozoruješ v sobě a sebe v něm.

Zdravím, E.