NĚCO O POHYBU A PRUŽNOSTI 1. ČÁST

Pohyb je určitě motorem života, ať je to pohyb na fyzické, nebo mentální úrovni.
Co se nepohybuje, to nežije. Celý makro i mikrokosmos se pohybuje. Například i krajina kolem nás se mění, řeky meandrují, déšť, led, slunce a vítr dělá své. Všechno na světě se mění a tím, že se člověk dokázal přizpůsobit, vlastně přežil.

Znám lidi, kteří mají krásně pružné tělo, ale myšlení je zkostnatělé, žijí pořád se svými domněnkami a předsudky o sobě a o ostatních lidech a situacích. Je to opravdu smutné. Jsou tak hluboko ve vyjeté brázdě svého myšlení, že nevidí přes obzor. Zaplňují svůj čas, který mají tady na Zemi, žabo - myšíma válkama ve vlastní hlavě a vlastně ani nežijí, jsou otroky svých představ.

Přitom stačí chvíli zklidnit svoje myšlení, uvědomit si to a odpoutat se od těch vzorců domněnek a předsudků. Pravda, je k tomu potřeba odvaha, málo kdo si přizná, že on má problém ne ti druzí.
Chtít změnit ty druhé je nesmysl, musíme změnit sebe a naše okolí potom bude reagovat na naši změnu.

To jak vidíme svět, je jenom náš pohled, tak proč přemýšlet a řešit pohled někoho jiného. To vlastně vůbec nejde, stejně je to pařát jenom NÁŠ pohled na život někoho jiného.

Až se od toho oprostíme, zjistíme, že máme krásně čistou hlavu bez zbytečných myšlenek a teprve potom můžeme vnímat život v celé jeho podstatě a šíři.
Poznáme, jak je to jednoduché a jako bonus ještě zjistíme, že je nám úplně jedno, co si o nás druzí myslí, protože víme, že všichni stejně řeší jenom sami sebe.
Když myslíme a mluvíme dobře, dějí se nám dobré věci a naopak. Můžete říkat, že myslíte pozitivně a přesto...Když se pořádně zamyslíte, nebo dáte otázku svému podvědomí, určitě na to přijdete.

Nejspíš vás ty situace mají něco naučit, nic se neděje náhodně, všechno má svůj význam.
Jsme tvůrci svého života, jak říkají Toltékové, jsme umělci svého života.
Často říkám, že život je jedno velké dobrodružství a potkávám dobrodružství na každém kroku. Může to být třeba dobrodružství poznání,

Columbo ve stejnojmenném seriálu říká: " Každý den se něco nového naučím".
Pružné myšlení je určitě dobré, hlavně nelpět na našem starém, "osvědčeném" myšlení.
Znám vzdělané lidi (myslím tím lidi s něčím přede jménem) a vnímám, jak jsou někteří zkostnatělí ve svém myšlení, prostě nepřekročí svůj stín.
Když člověk dostane do vínku něčeho hodně, třeba krásy, nebo jistého druhu inteligence (nemyslím tím emoční inteligenci), stává se, že se přes to nedokáže přenést a živí tím svoje ego a tím si zase jenom dělá domněnky o sobě.

Pružné myšlení je krásné a osvobozující. Ráda se bavím s lidmi, kteří mají tuto schopnost a je to radost. Je pravda, že při rozhovoru jsme schopni rozpitvat "něco" do úplné absurdity a z vážných věcí udělat neskutečnou kravinu.
Baví mě objevovat paradoxy života a dívat se na svět z různých úhlů.

Někdo má pružné tělo, ale myšlení ne.

Když máme pružné myšlení, zjistíme, že musíme mít taky pružné a zdravé tělo, aby mělo to myšlení kde sídlit.
(Zrovna mě napadlo, že z toho co jsem právě napsala, vyplývá, že myšlenka je silnější než hmota).
Je asi potřeba hledat ve všem rovnováhu.

Zdravím, E.

Vždycky se setkáváme s tím, co máme přijmout.
A tak se s tím setkejte - a obraťte to ve svůj prospěch.
Robert Frost
Z knihy Dana Millmana Čísla života