NĚCO O VODĚ

Druhé doplněné "vydání". :-) 11. 5. 2014

Voda je pro mě symbol čistoty, je naprosto úžasná a je to taky můj nejmilejší živel.
Jsem sice narozená v zemním znamení Panny, ale jak by vypadala země bez vláhy.
Všechny živly jsou naprosto jedinečné, je dobré, když je v přírodě rovnováha (a nejen u živlů  :o).
Moje láska k vodě asi pramení z toho, že v keltském horoskopu jsem vrba. Intuitivní a empatická vrba, které můžete zašeptat svoje tajemství. Kořeny má ve vodě a hlavu v oblacích.

Země jako živel je taky úžasná, vždyť nás všechny živí, nese a přijímá. Když pracuji na zahrádce, nikdy si neberu rukavice, ráda mezi prsty rozmačkávám hlínu a uhlazuji záhon. Sahat v rukavicích na hlínu, je jako dotýkat se svoji maminky rukama v rukavicích.
Ale voda, tak ta je můj miláček. Každý den ráno se jdu vykoupat do našeho jezírka. Pozdravím vodu a všechny víly. Tak říkám malým kovově lesklým živočichům, kteří bruslí po hladině. Každá opisuje osmičku, plavou vždycky u kraje a já vím, že na mě čekají a že mají radost, že jsem za nimi přišla.

Když mě voda obejme svoji něžnou a neuchopitelnou náručí, vždycky mě to dostane. Cítím její vůni. Malé děti voní čistotou člověčenství a voda zase čistotou přírody.
Voda je prostě tajemná, magická a velice proměnlivá. Někdy žádám vodu, aby mi pomohla odplavit emoce, které nechci.
Taky mě voda inspiruje, v její blízkosti jsem kreativnější a nápaditější.

Na to, jak je voda neuchopitelná, je poddajná a tvárná. Když jí nalijeme třeba do džbánu, přijme jeho tvar.
V klidu je poslušná a přizpůsobivá, ale když se rozbouří (a to není nikdy samo sebou, vždycky to má nějaký důvod), tak je to živel zničující. Je v ní obrovská síla.
Stejně jako emoce. Šťastné emoce jsou také všeobjímající a v opačném případě mohou být destrukční.

Taky mi připadá zajímavé, že na to, jak je tvárná a jemná, je těžká. Proto je asi tak krásně splývající a uhlazená. Je v ní taky solidnost a opravdovost, nic nepředstírá a všechno obnažuje, je vlastně sama nahá, samozřejmě a na přímo nahá.
Ano, to je to, co mě na ní nejvíc fascinuje, je nahá ve své opravdovosti. Tím jak je průhledná, je čistá a pravdivá.

Čistota a pravda...to je ono....a taky síla.

Kdybych hledala synonymum pro štěstí, řekla bych, čistá voda.
Vidím horský potok, peřeje, vlnky, které laškovně přeskakují přes kameny a moje srdce vodáka zaplesá.
Když vidím sebemenší potůček, představuji si, že pluji na miniaturní lodičce a přemýšlím kudy to vezmu. Jestli vpravo od toho kamínku, nebo vlevo. :o)

Nejlepší dovolená je na vodě. Vodáci jsou prostě moje krevní skupina.
V současnosti jezdí na vodu hodně lidí, ale těm říkám vodní turisté, poznáte je podle toho, že jsou do lodě vyšňořeni jako na piknik. Kdysi jsme na vodu nosili z recese co nejodranější kecky a trika. Teď, když i k nám dorazil kapitalismus, máme neoprenové boty a vesty. Ale to nevadí, srdce vodáka je pořád stejné.

Ráda řídím loď jako zadák, ale vždycky se s manželem střídáme.
Ponoříte pádlo do vody a řeka je vaše. Natáhnete se pro vodu a zaberete. Protáhnete pohyb až za záď lodi, krásně se propnete a pádlo necháte co nejdál za lodí, tam je to nejlepší a nejsnazší řídící místo.  Natočíte pádlo tak, abyste cítili tlak vody na jeho listu a není co řešit.
Loď ovládáte jenom nepatrným pohybem v zápěstí.

Najednou slyšíte hukot vody, to jsou peřeje. Cítíte jemné brnění pod žebry, adrenalin stoupá a stejně tak i vaše soustředění. Plujete do těch největších peřejí, tam je hlavní proud. Voda se vzdouvá, hučí a vy cítíte vůni ozonu.
Namíříte přímo na tu největší vlnu. Náraz. Příď se zvedne, váš háček je mokrý, ale musí máknout, musíte být rychlejší než voda, jinak vás dostane. Než se stačíte rozkoukat, je tu další vlna, vší silou zabíráte v harmonii s háčkem. Chvíli jste nahoře, pak dole je to prostě juch, juch.
Ale nejlepší na řece jsou jezy, to je potom zážitek.

Nad jezem se voda zklidní, vy z dálky slyšíte hukot jezu, ale ještě nic moc nevidíte. Zadák se v lodi postaví a načítá řeku. Rekognoskuje jí. (Moc se mi tento výraz líbí a dnes jsem ho poprvé použila v psané podobě, tak doufám, že správně :-).
Nejjistější ale je, když všechny posádky zakotví a jde se udělat válečná porada, kudy,že, tudy. Máte taky někdy možnost pozorovat jiné lodě a popřípadě se poučit z chyb těch, co se udělali.
Je rozhodnuto, vždycky do největšího válce. (Je dobré vystoupit na břeh a podívat se na jez i v případě, že tu řeku znáte, i když jste jí jeli už mnohokrát, voda je opravdu divoký živel a i v tomto případě platí to slavné, že - nevstoupíš nikdy do stejné řeky. :o)

Nasedáte do lodě, řeka je klidná, pomalu se přibližujete a rovnáte si loď tak, aby mířila tam kam má. Cítíte chvění okolo bránice, tělo je v pohotovosti a v plném soustředění.
A teď. Bod zlomu a mohutný, hladký, hučící jazyk si vás bere s naprostou samozřejmostí.
Je to mžik a už se příď zvedá, právě nastala ta nejdůležitější chvíle, musíte pořádně zabírat, jinak si vás voda podá a zpracuje.
Nahoru a dolu.  Toto je právě ten nej zážitek. Pod sebou máte nespoutaný živel, ale vy s ním nesoupeříte a ani ho nepokořujete. Necháte se jenom opájet právě tou jeho úžasnou živelností, kterou nedává na odiv, ale s naprosto samozřejmou opravdovostí prostě jenom je.
Adrenalin vám bystří všechny smysly. Vaše svaly pracují v souhře, cítíte to po celém těle. Pod jezem ještě není vyhráno, plujete do peřejí, no a to už je zase jenom další čistá a čirá radost a pohoupání. Jste mokří, ale šťastní.

Když plujete po řece, učí vás to žít tady a teď. Protože opravdu musíte dávat pozor, musíte se naučit číst vodu, podle tvaru vln a zaoblení meandrů a hlavně hlídat kameny. No prostě, vcítit se do toho přírodního živlu.
V klidnějších částech řeky zase vnímáte tu krásu kolem sebe. Plujete v tichu přírody, slyšíte hukot vody, nadechujete její vůni a nasloucháte hlasům okolní krajiny. Najednou vám připadne, že se jenom houpáte na místě a krajina okolo vás ubíhá.

Při každém pohybu pádla si namočíte ruku, pocítíte chlad vody a tím se spojíte s řekou ve společném rukoudání.
Zaberete a váš trup se propne a zpevní ve vzájemné harmonii, a stejně tak i svaly na rukou. Vnímáte svoji sílu násobenou sílou vody. Pod sebou pozorujete vodu, která se leskne a odráží ve slunečních paprscích. Jste prostě tady a teď a jste jenom vy a ta voda, která pro mě představuje život, no a tu radost, jak už jsem psala. :o)
.
V takových klidnějších úsecích si rádi přirazíme lodě k sobě a takzvaně soulodíme. Tento celý kolos řídí, spíše usměrňují, jenom dvě krajní lodě a zbytek je na řece samotné.
Háčci i zadáci ostatních lodí se pohodlně natáhnou, rukama drží sousední lodě a nechávají se unášet proudem, až do té doby, než začnou větší peřeje, potom už musí každá loď za sebe.
Jsou to chvíle sdílení se a taky poznávání se s cizími posádkami. Určitě si to umíte představit, podává se občerstvení, které se cestou chladilo na špagátu ve vodě a při tom se klábosí a nebo taky zpívá.

Na mělčích úsecích můžete pozorovat různobarevné oblázky a vodní rostliny různých zelených odstínů, které jsou pročesávány proudem a vypadají jako vlasy vodních víl. Některé mají malé bílé kvítečky a jiné jsou jemňounké jako lístky kopru.
Vyhnete se velkému oblému kameni. Na jeho bocích je spousta barevných pruhů. Podle toho poznáte kolik lodí ten kámen dostal. Dělá jako že nic, ale pod vodou se chechtá pod vousy.

Prostě si plujete, řeka vás unáší a vy s ní splynete, splynete s jejím proudem. Jste najednou součástí té řeky a je to příjemné a je v tom pokora.
Můžete také plout proti proudu, ale stojí vás to velké úsilí a dlouho to nevydržíte. Můžete plout napříč, na druhý břeh, ale taky to není dlouhá plavba, i když je v tom určitá symbolika.
Nejlepší je poslechnout, co nám řeka ukazuje a nechat se vést. V životě jdu nerada s davem, nebo tou nejsnazší vymetenou cestou, ale tady je to jiné. Moudré přírodě se člověk asi rád poddá.

Je pravda, že chcete-li dobře a rychle poznat, zda se k sobě hodíte, myslím partnersky, vezměte svého miláčka na vodu.
Na vodu se jezdí v partě, vždy několik lodí, protože je sranda a navíc všichni pomáhají, když se někdo "udělá". Na to se můžete spolehnout.
Opravdu vždy pomáhají i cizí. Ale jací pak cizí, na vodě si všichni tykáme a zdravíme se AHOJ. Nováčka poznáte, že vám odpoví - Dobrý den. :-)

Ale vraťme se k našemu testu. Všichni vám pomůžou, ale na lodi jste jenom vy dva a teď se pozná, jak zvládáte krizové situace. Kdo mohl za to, že jsme se udělali? Kdo neviděl ten šutr? Zda zadák zotročuje svého háčka a nutí ho makat a sám si jen tak šolichá pádlo ve vodě.
A nebo, háček má nohy na přídi, leží a opaluje se a zadák si užívá pohledu na něj a v klidu pluje krajinou v harmonickém rozpoložení. Na vodě se totiž nikam nechvátá.
Tím, že jsou dva lidé na jedné lodi odkázáni jenom na sebe, musí spolupracovat a je jenom na nich, jak jim to popluje. Nejen, jak rychle, ale hlavně v jaké harmonii. No prostě přesně taková je potom jejich společná plavba životem. :o)

Mám vlastní zkušenosti s tímto životním testem. Nebudu vás napínat, vzali jsme se. :-)
V životě to máme jako na lodi, každý chvilku u kormidla. :-) Taky jsme spolu už propluli nejedny životní peřeje i mělčiny, ale vždycky víme, že se můžeme jeden na druhého spolehnout, stejně jako na vodě.
Ono to opravdu funguje, myslím to přirovnání. Pokud je na lodi sehraný pár, nemusí nikdo z nich ani nic říkat a zadák pozná podle reakce háčka, na které straně je kámen a nebo, kde je lepší proud.
A tak je to i v dobrém partnerském vztahu, bez zbytečného křiku v klidu společně plout životem.

Taky se ráda procházím v dešti po naší zahradě. Vezmu si deštník a holinky a jdu si pokecat s vegetací. :o)
Pomalu se procházím mezi stromy a naplno vnímám, jakou mají radost. Pozoruji, jak jejich lístky pružně opisují osmičky po dopadu dešťové kapky a jak se šťastně lesknou. Úplně bytostně cítím, jak příroda zhluboka pije plnými doušky.
Po dešti se příroda úplně rozsvítí a provoní a je taky krásně šťavnatá, šťastná a vděčná.

Když jsem ještě bydlela doma u rodičů, tak jsem při bouřce často sedávala s tatínkem a se psem Ajaxem na zápraží a pozorovali jsme společně tu nádhernou scenérii.

Musím trochu odbočit, to slovo DOMA, tak to ve mě právě vyvolalo spoustu emočních vzpomínek. (Nedivme se tomu přátelé, vždyť voda, to jsou taky hlavně emoce).
Takže, to Doma tenkrát, tak to je moje prapůvodní Doma, je to pro mě vlastně symbol všech Doma, které jsem od té doby měla.
Dnes mám taky krásné Doma, ale toto Doma jsme si společně s rodinou našli a vytvořili a jsme v něm šťastni.

Vzpomínka na to Doma tenkrát ve mě vyvolává jemnou nostalgii, až to svírá u srdce. Je to taky tím, že si vzpomenu na své blízké, kteří se mnou už nejsou a kteří hlavně to Doma tvořili.
Tato vzpomínka je hedvábná jako nejjemnější hedvábí světle zelené svěží barvy, barvy mládí. Krásně hladí, obklopuje mě a pořád chrání. Je to zkrátka DOMA mého dětství.

Je zajímavé, že teď se cítím být víc dítětem, nežli jako dítě tenkrát. Tenkrát jsem vnímala a snažila se naplno pochopit ten přesah všeho, kterému jsem nerozuměla, ale naplno jsem si ho uvědomovala.
Četbou knih a niterným napojením se na přírodu, jsem pomalu odhalovala to tajemno, které mě bytostně přitahovalo.
To, že se teď cítím být víc dítětem nežli tenkrát, bude asi tím, že jsem ten přesah pochopila, žiji ho a naplno si ho užívám. Taky to bude možná tím, že si velice hýčkám to dítě v sobě a můžu vám přátelé napsat, že je s ním velká psina. Asi si to nějak vynahrazujeme za tenkrát.
Taky si uvědomuji, že pro našeho syna je toto naše společné Doma, jako to moje Doma z dětství a že ho po čase bude taky tak vnímat.

Připadlo mi, že jsem ve skutečnosti přestala být dítětem od té doby, co nemám rodiče. Něco ve mně se odpoutalo, přeťalo, ale já jsem si i tak, sama sobě v sobě dovolila tím dítětem být. A tak jsem vlastně s rodiči (a nejen s nimi), stále ve spojení. :-)

Promiňte, nějak jsem se nostalgicky rozepsala. Asi bude opravdu pravda, že Panny, (jakože podle znamení :o), jsou nejvíc vnitřně sentimentální znamení, i když na to na první pohled nevypadají. :-) A taky to bude tím tématem. Voda je pro mě opravdu hlavně emoce a taky čistota, takže čisté emoce.

No, vrátím se k tomu, že když jsem byla ještě dítě, sedávala jsem s tatínkem při bouřce na zápraží a pozorovali jsme tu živelnost přírody a scenérii živlů a ani jsme nedutali. Byly to opravdu krásné chvíle souznění a sdílení se.
Ještě teď cítím vůni ozonu, bubnování kapek na římsy a střechy, no a hlavně vidím, jak blesky řezaly tmavou oblohu. Maminka se vždycky zlobila a volala na nás, ať jdeme domů, že do nás udeří blesk, ale my jsme se nebáli.
Jenom jednou, to udeřil blesk do blízkého transformátoru. To vám byla šupa, až jsem se lekla. Blesk a hned na to ohlušující hrom, no a už jsme byli doma na to šup a pokračovali ve sledování přírodního divadla za okny.
Po bouřce jsme se se sestrou v holinkách na nohou čvachtaly v proudech vody. Z menších potůčků tvořily větší tok a stavěly přehrady.

Tak jsem si tady udělala výlet do svého dětství, promiňte.

Možná jsou v tom všechny děti stejné, myslím to s tou vodou, některé přehrady stavěly a jiné je zase bouraly, tak už to chodí. :-)
Časem jsem taky zjistila, že jeden z mých úkolů tady na Zemi je chránit vodu a pomáhat k její očistě. Asi jsem to tušila už v dětství, jinak to nevidím.

Voda je náš největší poklad tady na Zemi. Naše země je na vodu bohatá, vždyť tady pramení hodně řek a to je velký poklad.
Asi si toho moc nevážíme. Ještě spousta lidí pere a umývá nádobí pro přírodu nebezpečných prostředcích a mě je z toho moc, moc smutno.

Voda je opravdu velký dar. Nevnímejme prosím tento dar jako samozřejmost, važme si vody a ochraňujme ji, chráníme tím vlastně sebe.
Voda má taky paměť, bude si to pamatovat. Učme svoje děti lásce k vodě,
voda je život.
Budeme je tím učit milovat život.

Zdravím, E.

Paměť vody



Přidáno 17. 7. 2015

Cítím a když cítím, tak vím, že mým posláním tady na Zemi je, starat se o čistotu vody.

Voda dává Zemi život a tedy i nám, protože jsme její součástí.
Mám krásný pocit, že z naší domácnosti nevytéká nic, co by mohlo vodě ublížit a taky mě to naplňuje ve smysluplnosti.

Vodu mám spojenou s emocemi. Taky pro ni používáme stejná označení, jako pro emoce. Voda je hluboká, tajuplná, průzračná, veselá, silná, hladivá, chladivá, umí obejmout, proměnlivá, neuchopitelná, laskavá, tvárná, nezkrotná, tichá, čistá, radostná, obrovská....

Čistá voda dává život Zemi a čisté emoce zase nám lidem, protože bez Lásky bychom tady nebyli. Voda sytí naše fyzické tělo a emoce naše jemno hmotná, éterická těla.

Snažím se šířit obojí, protože, jak čistá voda, tak čisté emoce jsou RADOST..
A život by měl být a taky že je, o Radosti....přece! Emotikona grin )))

Voda nám toho tolik dává, jsme její velcí dlužníci a já nerada zůstávám za něco dlužná......

Radostně zdravím, E.