Je Bůh vtipný? - 9. díl

Aneb, takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016



E. - Já Ti mám, Bože, najednou takovou velkou radost.

B. - A co to tak, povídej. 

E. - Ale, však víš......nějak mě to přepadlo, silně......a to to, že je všechno správně...vlastně nejlíp jak může být a to i to, co se na první pohled tak nezdá.

B. -  ...Tomu se říká důvěra a taky odvaha.

E. - Ano, důvěřuju životu, Tobě....že všechno, co se děje, má ten správnej vývoj.  
A víš co?....těším se na všechno.

B. - Ve svém životě hrajete tu nejhlavnější roli vy. To, že se cítíš, jak se cítíš, to je hlavně tvoje práce.

E. - ...Moje?

B. - Protože jsi vždycky jednala hlavně podle svého srdce, nebo intuice, nebo tomu můžeš říkat jak chceš.   Prostě máš tu odvahu.

E. - No jasně, vždyť to je taky dobrodružný, ale ten pocit, ten Ti byl najednou tak silnej, že byl až hmatatelnej..

B. - ...Jak si to vysvětluješ?

E. - Jak si to mám vysvětlovat?

B. - Vlastně nijak, nijak si to nemusíš vysvětlovat, stačí prožívat.

E. - Ano, být s tím pocitem, být v něm naplno, to mi stačí a vím, že ostatní prostě přijde.  

B. - Když jsi v tom naplno, jsem v tom i já.  

E. - )))...Jsme v tom spolu. Cítíš, jak to jiskří. 
Nebo jsem v tom s Tebou? 

B. - )))

E. - No jasně, kdo by Ti taky odolal, že?  ... protože to, co vytvoříme spolu, to je nejlepší, to je boží. 
Mluvíme pořád o bezpodmínečné Lásce, ale mám dojem, že tem pojem - bezpodmínečná, málo kdo chápe.

B. - Máš pravdu a přitom je to určitě hodně stěžejní pojem pro vaše uvědomění.

E. - Proč to nevíme?

B. - Protože se většinou vnímáte jako jednotlivci, kteří jsou odděleni od celku a taky neumíte procítit pojem - svoboda.

E. - Má v tom prsty naše ego?

B. - Ego vás ohraničuje a zaslepuje.
Možná ještě nejvíc vám jde, dávat bezpodmínečnou lásku sobě, svým blízkým...partnerům, dětem a tak, ale vysílat lásku bez podmínek i lidem, kteří vám "ublížili," nebo vám nejsou sympatičtí, to zvládne málo kdo.

E. - Ano a přitom toto mi připadne hodně zásadní. Vnímám to tak, že když toto dokážeme, je to taky o tom, že nejsme povýšení, že v sobě máme pokoru, protože, když někdo o druhém říká, že je zlej, jednoznačně z toho vyplývá, že on se považuje za dobrýho, takže vlastně lepšího, než někdo jinej.

B. - Ano. Vy lidé jste jako jedna velká bytost a nemělo by vám být lhostejné, že někde někdo cizí trpí, ale taky se dokažte ztotožnit i s tím, kdo vám není sympatický. Nemusíte ho nejprve přímo milovat, ale přijmout ho, a neodlučovat ho od sebe vaší nenávistí, protože na každém je něco dobrého, nikdo není špatný. Každý koná v přesvědčení, že koná dobře, možná i nejlépe jak může, i když se vám to z vašeho pohledu nemusí tak jevit, proto je dobré, přijmout to, že to tak je. Když někoho kritizujete, tak se tím povyšujete. Hledejte a vyzdvihujte na každém to dobré, soustřeďte se jenom na to a najednou se vám ten člověk bude jevit jinak.

E. - A taky, když ho budeme vidět krásně, on to z našeho pohledu vycítí a bude nám zrcadlit to, co vidí on v našich očích, a taky nás bude vidět krásně.
Já jsem moc ráda, když se ostatním líbím, když mě mají rádi a smějí se na mě... je to tak krásně hřejivý...a i když se na mě někdo nesměje, stejně se na něj směju, zbytečně nepřemýšlím a mám prostě naladěno, tak vysílám pořád na jedný, ověřený vlně, radostný. 

B. - To děláš moc dobře, co si ubírat energii přelaďováním, že? 

E. - Bože, mně se tak líbí, když si tu jen tak plkáme... víš, jen tak ledabyle o tom, co zrovna kolem mě letí. 

B. - Že by to byla - Lehkost bytí...? 

E. - Aha... na nic netlačit, jednat podle srdce a důvěřovat, v radosti... je to ono?  

B. - ...ano a šířit to tak dál.

E. - ... Právě jsem si vzpomněla... - myšlení!... víš, jak jsem si dělala takovej osobní, vědeckej výzkum svýho myšlení... vzpomínáš?

B. - Aha, to bylo tenkrát, jak jsi ubližovala těm keřům...

E. - ?...CO?....... no...dobrý... ...ale bacha, mě jen tak nenachytáš!..... já dobře vím, že ty keře věděly, že jim nejdu ubližovat, že jim dělám jenom jarní sestřih, to aby jim zhoustly větve.
...... Bože, víš co je zvláštní?

B. - Jde o to, co považuješ za zvláštní, protože v pojmu - zvláštní je schovaný paradox.

E. - Máš dneska nějakou vtipkovací náladu, že? 

B. - Normálně, ale ty jsi dneska nějaká roztěkaná.  

E. - To jo...... teď k tomu - zvláštní.
Rostliny vycítí naše pocity i myšlenky, že?

B. - Všechno vysílá nějaké vibrace, a to i to, čemu, vy lidé, říkáte - neživé.

E. - Ano, a my je umíme načítat, vnímat, a to už dokázala i naše věda, to, že mají rostliny emoce a že dokážou poznat a reagovat i na naše emoce a myšlenky.

B. - Jasně že.

E. - Tak proč neumíme vnímat pocity a myšlenky i druhých lidí a naplno? Tedy takto, my to umíme, ale nepoužíváme to moc.... jakože vědomě.

B. - No, proč asi? 

E. - Protože se bojíme, nevěříme si, naše ego nás zaslepuje tím, že nás učí soustředit se na sebe.

B. - Přitom je to tak jednoduché.

E. - Ano, místo toho používáme tuny zbytečnejch slov a stačilo by jich tak málo, těma slovama se ohlušujeme, je to něco jako slovní maskování.

B. - Stačilo by vám, jenom se na druhého naladit, a napojit se tak na něj, beze všech slov a zbytečných myšlenek a jenom vnímat.

E. - Ano... a nebát se... Zjistila jsem, že toho druhýho nemusím ani vidět, a i tak vím, co cítí, i když je třeba i daleko.

B. - V takovémto napojení existují jiné fyzikální zákony, nežli jste zvyklí. Vaše vyslaná myšlenka, pocit, představa, emoce, to jsou opravdu hodně rychlé a silné vibrace.

E. - V jinejch světech, v těch nehmotnejch, se takto komunikuje, že?

B. - Ano, toto je komunikace vaší duše.

E. - Snažím se porozumět svojí duši a i duším jiných lidí, a připadne mi, že si s dušemi jiných lidí rozumím líp, než s nimi verbálně.

B. - Vaše duše jsou v jednotě, co vás jakoby odděluje, to je jenom váš pocit oddělenosti, ať v pocitu výjimečnost, tak v pocitu malosti, je to hlas vašeho ega. Neboj se, pokud si rozumíš s dušemi jiných lidí, už si s nimi rozumíš naplno, to, že ti to ti lidé nedávají poznat, to je jenom maskování ze strachu a z neuvědomění si, ale to ty poznáš a oni se třeba časem taky toho strachu zbaví.  

E. - Přesně, často vnímám z lidí jejich ego, a je to, jako by je zaklelo, začarovalo, a tím utiskovalo, věznilo.

B. - To, a jak to říkáš, to připomíná pohádku - O zakletém člověku. 

E. - Vždyť jo!...... Proto se s lidmi bavím hlavně emočně, jednak proto, protože je mi to přirozený a taky proto, že duše rozumí emocím, ne zbytečnejm, prázdnejm kecům. Emoce taky osvobozují a třeba i ze zakletí. 

B. - Emoce jsou jazykem vašich duší, a mají obrovskou moc a vaše duše jsem já a já jsem Láska. 

E. - Bože, to vím moc dobře, ale vždycky mě to dostane, klidně mi to můžeš říkat často, to se mi nikdy neoposlouchá. 

B. - ...Vždyť ano, už to tady padlo víckrát.
Vy lidé se často schováváte za slova, za zbytečná slova.

E. - To jo, a málo říkáme ty podstatný slova, důležitý, že?...proč?

B. - Budu se opakovat - protože se bojíte.

E. - Ano, bojíme se emočně obnažit, bojíme se být emočně nazí..... A Bože, myslíš, že to má souvislost i s tím, že se před sebou stydíme, být i fyzicky nazí?....Schováváme se, maskujeme se často za svoje šaty a stejně tak i za svoje slova.

B. - Ano, je pro vás dobré, naučit se milovat cele a to i vaše tělo, ale vy se za něj často stydíte a nebo ho dokonce nemáte rádi, nelíbí se vám a přitom je každé krásné a dokonalé.

E. - Jasně že, všechno co jsi stvořil je dokonalý, i když my si ho, to svoje tělo, dokážeme často přetvořit k obrazu svýho myšlení.

B. -  Díky... A máš pravdu, vždyť jste taky tvůrci, nechávám to na vás, to, dotvořit se podle sebe, jak fyzicky, tak i duchovně.

E. -  ...Takže se maskujeme před sebou navzájem, jak oblečením, tak slovama, ale před Tebou se nemůžeme nijak maskovat, Ty načítáš přímo naší duši, je to tak?

B. - Ale to umíte i vy, načítat vibrace svých duší navzájem. Když si toto uvědomíte, zklidní vás to a přestanete mít strach, už se nebudete nesmyslně maskovat.

E. - To je krásný, ale spíš bych řekla, že to většinu lidí přímo vyděsí, protože mají dojem, že nejsou chytří, dobří, a já jevím co ještě a stydí se za to... Víš, to znám moc dobře sama od sebe.

B. - Když se ale naplno přijmete takoví, jací jste, není co řešit. 

E. - Ano, nebát se přijmout se, a nevinit se za nic, nebát se chovat se přirozeně, spontánně, to je naprosto osvobozující, zásadní a taky, pro ostatní, inspirující.....Jé, co jenom já už jsem prožila situací, kdy jsem se ztrapnila ...to bych Ti mohla povídat...ale ve svý podstatě se nic nestalo, nikomu jsem tím neublížila...spíš naopak, spíš jsem ostatní pobavila a...

B. - ...a povzbudila......k bezprostřednosti. 

E. -   Nebo jsem je taky mohlo zvráceně potěšit, že jsem ze sebe udělala blba...ale to nevadí.

B. - ...Tak koukám, že jsme dost odbočili od tématu ...i když, jak jsme v té jednotě... 

E. - Aha...o čem jsme to vlastně původně mluvili?...Už vím, to bylo tenkrát, jak jsem dělala sestřih těm okrasnejm keřům....
A víš co, Bože, necháme to na jindy, jo?.....udělíme si z toho tématu seriál, chceš?

B. - Jasně, dobře víš, že chci všechno to co vy. 

E. - Bože, já Tě prostě miluju....

B. - Vždyť já tebe taky, však víš. 

E. -  ....Já ale moc dobře vím, že všechno co píšu, to je z Tebe, od Tebe, ale přeze mě.

B. - Ano, všechno co píšeš je z tebe a od tebe, ale přeze mě

E. - Jéé...to je krásnej důkaz Jednoty, snad ten nejkrásnější a nejčitelnější. 

B. - 


Zdravím,
Eliška.