Je Bůh vtipný? - 8. díl

Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016



E. - Ahoj, Bože, máš na mě chvilku čas?

B. - Na tebe vždycky.   

E. - Díky.  Já Tě obdivuju, jak Ty to všechno stíháš?...máš toho asi hodně na starost, že?   

B. - No, tak to víš, být Bohem není jenom tak, ale za tu věčnost, co už jím jsem, to mám tak nějak v malíčku...tedy, kdybych nějaký měl.   

E. - A jak jsi to tak dokázal, že to máš tak zmáklý?   

B. - Tak ti ani nevím, mám na to asi talent, šlo mi to tak nějak samo. Je to asi moje přirozenost.   

E. - Seš dobrej, máme se od Tebe co učit.   

B. - Ale vy na to taky máte talent, stačí jenom být a uvědomit si to. 

E. - Tak to jsem asi celá Ty..taky mám talent na JSEM, protože jsem moc ráda.   

B. - Jasně, že jsi celá já.   
Všichni jste celý já, a na věky. 

E. - To jo, jenom je škoda, že to nevíme a nebo si to neumíme naplno uvědomovat.

B. - Ano....a to je to, o čem jsi se mnou chtěla mluvit?

E. - ....Jéé, já Ti už ani nevím, co to bylo...
Víš, co mě ale právě napadlo?...No, jasně, že víš.  

B. -  ...povídej. 

E. - Že když si představím pojem - JSEM... víš, úplně do hloubky... že je v něm všechno, v tom pojmu, že jsi v něm Ty.

B. - Ano, jsem bytí, tím pádem jste i vy bytí. Jste já, jsme jedno.

E. - Tyjoo...to je síla...je to tak obrovský ve svý jednoduchosti.
Když to říkáš, je to jako by jasný, ale když to člověk pořádně pocítí a procítí, je to fakt obrovský. Co...obrovský, je to úplně nejvíc obrovský ze všeho.

B. - Cítíš se obrovská?

E. - Moc obrovská a vím, že je to tak správně, protože...

B. - ...protože jsi tím procítila i moji velikost, naši vzájemnou velikost.

E. - ...alespoň kousíček Tvojí velikosti...prozatím. 
Já Ti mám někdy pocit, že umím lítat.

B. - To taky umíš a dobře víš, že létáš často.

E. - No...často, už od tý doby, co se znám. Mentálně lítám, samozřejmě....a je to krásný.

B. - Umíš to, protože se umíš vznést i ve svých vizích, představách a myšlenkách. Protože se nebojíš to tak mít, proto umíš létat celá. 

E. - Ale to já musím, když chci vidět svět z různejch úhlů a z nadhledu, to je přece logický. 

B. - No, mně to nemusíš vysvětlovat, já nejenže vidím všechno ze všech úhlů, z nadhledu i z podhledu, já jsem i uvnitř všeho, já to všechno jsem, stejně jako vy.

E. - A když to všechno jsi, jak se můžeš vidět?

B. - Vidím se skrze vás.

E. - Aha....jsme jako Ty, ale ve svým přesahu v uvědomění a tím, že můžeme vnímat fyzično, tím pádem máme možnost poznat to, co Ty poznáváš skrze nás... Máme tak jedinečnou možnost poznat a procítit Tebe a tím pádem i sebe. To materiální okolo nás nám poskytuje odstup, nadhled.
To dává smysl a je v tom obrovský paradox, který když naplno prozkoumáme, uzavře se nám všechno v kruh, v pochopení, jednoduchosti a paradox najednou zmizí.
A jak jsme si jednou vykládali o paradoxu, vzpomínáš?

B. - Ano.

E. - Víš, to mi moc dalo a nějak mě to zklidnilo a zrovna mě napadá, že když nám něco připadá paradoxní, že nám to může připadat i relativní?

B. - Ano, pokračuj, už jsme to jednou naťukli.

E. - ...a když je paradox zdání, je zdání i relativita?

B. - ...pokračuj, neboj se!

E. - Tak mě napadlo, že paradox je vlastně produkt relativity. Pojem relativita je na většinu lidí moc neurčitej a těžko uchopitelnej pojem, ale pojem - paradox, to je jako by jednodušší do běžnýho chápání v životě.

B. - ...

E. - Vezmu to z druhýho konce. Kdybych vzala odvážně v úvahu to, že relativita je jenom zdání, stejně jako paradox...tak mi z toho jednoznačně vyjde, že relativita neexistuje.

B. - No, jsi odvážná, pokračuj.

E. - Napadlo mě to při psaní komentáře na FB...Jde o čas.

B. - A jak to s ním tedy vidíš?

E. - Vnímám čas, jako ten nejvíc relativní pojem ze všech.

B. - Dobře..

E. - Když bych si představila, že relativita neexistuje, co když neexistuje ani čas?  Protože, když není časová posloupnost, jakože paralela...bylo, je a bude...je vlastně "jenom" TEĎ, je neustálá přítomnost, která je postavená na proměnlivosti, na změně, tak přece čas nemusí vůbec existovat?

B. - Tak ti taky připadne, že čas je ten největší paradox, že? Taky v tom smyslu, že se o něm pořád mluví jako o - pro lidi, nejzákladnější, nejproblémovější a všudypřítomné veličině a on ve své podstatě ani neexistuje.   

E. - Přesně, ale když není čas..

B. - ...co všechno pohání?..

E. - Pohyb, pohyb v prostoru.

B. - Dobře, ale pohyb můžeš měřit časem.

E. - To jo, ale čas, v tý svý úvaze, beru jenom jako míru, jako třeba metry. Pohyb můžeme změřit časem i metricky...Pohyb je to jádro pudla, pohyb a prostor.

B. -   

E. - My lidi se tak moc soustředíme na čas, až nás úplně pohltil. Když se ale nad něj povzneseme...co, povzneseme, když si ho přestaneme všímat a budeme se soustředit na přítomnost, budeme jenom teď, budeme jako ve středu cyklonu, kde je klid a nic se nepohne, ale okolo se točí větrná smršť, v tomto případě časová smršť. Je to ale, v tomto mém přirovnání, časová smršť způsobená jenom našim vnímáním času....jakože, co mám ještě stihnout, honem, honem, co bude až....a naše myšlenky se točí jako vír a pak si připadáme jako v zajetí času.

B. - Tak ti připadne, že čas neexistuje, že je jenom zdání..a jakou návaznost na to všechno mám já, podle tebe? 

E. - Když není čas, je "jenom" teď, je to věčné bytí a to jsi Ty. Ty jsi prostor a pohyb, a to jsme i my lidi...JSME...v tom je to všechno obsažený.
JSEM....JÁ JSEM....jsem Ty, tady a teď. Jsme pohyb v prostoru.
V pojmu JSEM je všechno, je to - PLNÝ UVĚDOMĚNÍ. 

B. - Ano, jsme pohyb ve věčné přítomnosti v prostoru.
To, co bylo...váš vnímaný minulý čas...to je jenom vzpomínka a budoucnost?..tu teprve tvoříte každým přítomným teď.

E. - Jsi prostor, jsi pohyb...jsi BYTÍ.
Ty jsi bytí, a....jsi všechno i nic....protože, kdyby nebylo nic, nebylo by ani všechno, to je taky jeden z paradoxů dotaženej do uzavřenosti, takže to vlastně už paradox není.....máš všechno i nic a to samé jsme i my.

B. - Ano, jsme jeden. Ale vy si to musíte nejprve umět uvědomit.

E. - Tyjoo, to je fakt hustý...

B. -  ..a taky zásadní.

E. - To jo, úplně nejvíc zásadní...a víš co? Připadám si najednou neskutečně obrovská.

B. - Ano, jsi obrovská, vždyť jsi Bůh. Každý z vás je Bůh a kdybyste si toto všichni uvědomili, splyneme i vědomě v jedno.

E. - To ve mě vyvolává spoustu otázek, jako třeba - proč tomu tak není?...proč Tě někdo nehledá?...protože jenom proto jsou války a utrpení..

B. - Nemusíš dávat další otázky, právě jsi si na ně sama odpověděla.

E. - Ano, v pojmu JSEM je všechno, znamená BÝT.
Být tady a teď, uvědomit si jednotnost, sounáležitost s Tebou, se všemi lidmi, se všemi bytostmi. Člověk si uvědomí, že nemůže ani lhát, to je jako sebe-destrukce.

B. - Ano a taky si uvědomí, jakou má moc, že je všemocný. Uvědomí si tím, že všechno co a jak dělá, jak myslí, jak prociťuje tím vytváří  přítomnost a tím pádem i budoucí teď.

E. - Taky si uvědomí, že když tvoříme destrukčně, ve zlým, ve strachu, v závisti, že to, pro ostatní, ale ani pro nás, není dobrý a že je to ničivá, neradostná energie.

B. - Ano, nejkrásnější tvoření je Láskou. Láska všechno prosvítí, uzdraví, je všechno i nic.
Láska je Bytí. Bytí bez očekávání, ale vědomě a naplno prožívané.

E. - V Lásce není nic relativního, ani paradoxního.

B. - Protože Láska je Pravda..a to..

E. - .....a to jsi Ty...takže i my....ve svý pravý podstatě............. <3
.......
Díky za Tvůj čas, Bože...vlastně, za Tvůj pohyb v prostoru, který jsem s Tebou mohla takto prožívat.  

B. - Já děkuji tobě. 


Zdravím,
Eliška.
 



TOMÁŠ KLUS - JSEM

...........

Být
Jenom být 
A nechat srdce bít
Ač tluče neraní
Volá mě
Jdu za ním
Bych našel mír a klid

Buď
Tady buď 
A budeme to my
Kdo je
A dojdem spolu tam
Kde vládne jednota
Věř budeš
Spokojen

Jedno je vším
Všechno jedním
Už několik dní
To cítím..

Tomáš Klus - Jsem