Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016
E. - Bože, je potřeba, abychom dávali oběti?
B. - Komu?
E. - Nevím?....Tobě?.. sobě navzájem?
Můžeme mít všechno a nebo musíme za něco něco obětovat?
B. - Já od vás žádné oběti nepožaduji. Ctíš potřebu se obětovat, pro něco a nebo někomu?
E. - Ne, to ne. Žiju za sebe, naplno a mám dojem, že tak jsem i pro ostatní nejlíp.
B. - Tak jak tě to s tou obětí napadlo?
E. - ...tak Ti..ani nevím...Je to nedostatek sebelásky?
Však víš, cítím velkou radost ze života...děkuju Ti za to...
B. - A připadne ti, že je to tak krásné, aby to bylo jenom tak, za nic?
E. - No...přesně!
B. -
...Tomu se říká - klesat na mysli. Vždyť dobře víš, že je život o odvaze, a ty nemáš odvahu přijmout radost ze života?...máš dojem, že si to nezasloužíš?E. - Vím, máš pravdu...Co to je, to sebemrskačství co nás ponižuje, zmenšuje a dusí. Je to naše ego? Co to je, když člověk, z ničeho nic, pocítí potřebu sebe destrukce? Třeba vjet autem mimo silnici a nebo skočit do propasti.
B. - Jak to vnímáš ty, to s tím egem?
E. - Nemám takovej dojem...i když...na druhou stranu...člověk by tím na sebe upozornil, i když naposled ve svým životě.
Ale, vždyť mě znáš?...já jsem čitelná až, až, nemusím na sebe nijak upozorňovat a ještě k tomu tak ujetě.Připadne mi, že je to něco hlubšího v nás, něco hodně temnýho a potlačenýho.
B. - A co když je to něco, co tvoří protipól vaší radosti, chápeš, nejzákladnější dualita vaší duše, tíseň - radost. Je to něco, pomocí čeho si dokážete uvědomovat radost.
E. - To jo, to má i logiku a zklidňuje to, ale připadne mi, že to nesouvisí s tím pocitem obětování, jakože, když chci něco radostnýho, musím pro to něco obětovat.....že nemůžeme mít všechno.
B. - No, tak jasně, všechno mít nemůžete, co byste s tím taky dělali, na co by vám to bylo, že?
Vím ale, jak to myslíš - že nemůžete mít všechno, po čem toužíte?E. - ??
B. - Ale vy můžete mít všechno, po čem toužíte, vždyť máte mě a já jsem všechno. Můžete mít všechno, co si DOOPRAVDY přejete, ale samozřejmě tomu musíte věřit a taky pro to něco udělat. Nikdy jsem nenastavil žádné limity, co ještě můžete a co ne, to si nastavujete jenom vy sami, strach ve vás. Dal jsem vám, ve vašem konání, svobodu.
E. - Aha, to je to!...svoboda!....Každý třeba svobodu nezvládne, protože, ta má v sobě nekonečno možností a je postavená na pravdě, na vnitřní pravdě. Pokud lžeme sami sobě, neumíme tak nacítit ten pojem - svoboda, naplno. Je to, jako bychom měli doma poklad, a my nevěděli co s ním.
B. -
....I o tom je život, nikdy jsem neříkal, že je život jednoduchý. Tedy takto, on, ve své podstatě je jednoduchý, ale toto zjištění pro vás většinou jednoduché není.E. - Tak mi z toho vychází, to, s tím pocitem obětování, že je to nedostatek sebelásky, že máme pocit, že si něco nezasloužíme, že nejsme až tak dobří, hodní, milující...?
B. - Co dostaneš, když smícháš Odvahu a Lásku?
E. - ?...že by...život?
B. - Ano, dostaneš - NAPLNĚNÝ A ŠŤASTNÝ ŽIVOT.
E. - Noo, tak to je dost dobrý, jakože : Víte, jaké jsou esence šťastného života? Je to Odvaha a Láska.
B. - Nebo - Co dostaneme, když smícháme Odvahu a Lásku? Vznikne nám z toho naplněný a šťastný život.
E. - To je fakt krásný a geniální, a vypadá to tak jednoduše.
B. - Všechno geniální je jednoduché
..E. -
..To máš pravdu..B. - Vy lidé si všechno zbytečně zesložiťujete, protože, když vám něco připadne složité, tak máte dojem, že je to moudré, a když se vám to jeví moudré, tak je to, pro vás, to pravé.
E. - Tak toto, to znám moc dobře, ne jakože za sebe, ale od hodně lidí. Proto taky zbytečně nemyslím, tenhle maglajs v hlavě dělá právě ono, protože ego si ve zbytečným myšlení přímo libuje.
Trochu odbočím. Na to, že zbytečně nemyslím, k tomu jsem došla pomocí svýho myšlení...
...to je krásnej paradox, že? ....Udělala jsem si takovej malej, soukromej, vědeckej výzkum....ale o tom třeba někdy jindy, jo?B. - Dobře...
...A to jsi moudrá, že zbytečně nemyslíš.E. - ....moudrá?...Já!..jo?
Opravdu se nepovažuju za moudrou...ale...na druhou stranu...vím, že vím, protože vím, že vím přesně to, co potřebuju vědět a až budu potřebovat vědět zase něco jinýho, vím, že to budu vědět, protože mi to nabrnkneš Ty.
B. - Vždyť říkám, že jsi moudrá,
...a opravdu mi důvěřuješ. E. -
...Ty seš dobrej, a komu jinýmu, nežli Tobě a tím pádem i sobě, bych měla důvěřovat? B. -
E. - A když vím, že budu vědět i do budoucna všechno co budu potřebovat, můžu si radostně prožívat život naplno a to v tomto okamžiku.
B. -
Tak jak to vnímáš, to s tou obětí?E. - Tak, že v sebelásce mám ještě mezery.
B. -
...Ale bacha. taky je dobré si naplno uvědomit, co si přejete, po čem toužíte a naplno to procítit.E. - Jedno staré čínské přísloví říká: Dej pozor, nato co si přeješ, nebo se ti to splní.
B. -
Taky je dobré, když se oprostíte od očekávání odměny za to, když pro někoho něco uděláte.E. - Jasně že,
...už to, že jsme pro někoho mohli něco udělat, už to je odměna. B. -
E. - Bože, úplně mě fascinuje to, jak se máme možnost pořád něco novýho dozvídat, jak nám dáváš možnost, zase si něco novýho uvědomit.
Má to vůbec hranice, to naše uvědomování si?B. - Až se budeš naplno uvědomovat, splyneš s tím uvědoměním, staneš se vědomím.
E. - A to už se nenarodím?..sem na Zem?
B. - Ne, tedy, když nebudeš chtít.
E. - A co budu dělat, kde budu?
B. - Chce se mi říct - že nevím, ale chápeš, že vím.
Tak ti to řeknu jinak.Máš nějaký úkol...tady na Zemi, a ty o něm víš?
E. - Ano...vím a snažím se, vlastně, nesnažím se, jde mi to samo, protože je to radost, je to úkol v radosti.
B. - Tak vidíš. A ať se budeš vyskytovat kdekoliv jinde, taky budeš mít svůj radostný úkol, ale třeba ne už na hmotné Zemi.
E. - To je hezký...
....a je možný, že se setkám, jakože tam někde, i s někým, kdo mi s tím úkolem bude pomáhat, stejně jako mi pomáhá tady na Zemi?B. - Dobře víš, že je všechno možné a když to má být, tak se to stane.
E. -
...S Tebou je všechno nekonečně možné, vlastně, všemožné. B. - Těšíš se?
E. - Víš, jsem šťastná, tak jak to je teď. Ráda si užívám svojí hmotnosti, ale když se do toho tak nacítím, ještě raději jsem se svým přesahem, s Tebou, a je moc krásný a taky užitečný, vnímat přes něj to fyzický, materiální.
B. - To materiální najednou vidíš úplně jinak, že?
E. - Ano....najednou člověk pozná propojenost, magičnost a kouzlo úplně ve všem co ho obklopuje. Jakoby viděl všechno jasněji a slyšeli i to, co se mu dřív zdálo tichý, němý....statický.
B. - To je ale jenom pro ty, kteří se nebojí. Kteří se nebojí žít život bez omezenosti.
E. - ...a jak se to zdá zprvu těžký...
B. - ...a jak je všechno relativní.
E. - Bože, a co je ten zásadní a nejhlavnější bod k uvědomění?
B. - To, uvědomit si, že každý z vás je Bůh. Že každý z vás je Tvořitelem svého života.
E. - Díky.
....víš, dneska se mi nechce nějak vtipkovat, dneska mám nějakou melancholickou.B. - To chápu. Ono je pro vás určitě dobré, poznat a procítit všechny kouty vaší duše a objevit tak její celistvost.
E. - Tak víš co?...já nám sem dám zase nějakou písničku, jo?
SPIRITUÁL KVINTET - ŽÍZEŇ
B. - Díky, je krásná...a už jsi zase veselá?
E. - Jsem.
Život je přece Radost, tak ho budu oslavovat radostí, a radostně s Tebou splynu. A jak uzavřeme to s tou obětí? Nepramení ten pocit potřeby něco obětovat z toho, že pokud něco neztratíme, nepoznáme, neobjevíme hodnotu toho onoho?
B. - Ano. Uvědomíte si hodnotu čehokoliv, až poznáte, že poznání je postavené na uvědomování si. A tím uvědoměním si se, jakoby obětujete sami sebe, vzdáte se svého "starého, domnělého" já, svého ega a tím, že splynete, svým uvědoměním se mnou, naleznete své pravé a úplné já.
E. -
....a je krásný, že to nový objevený já je mnohem větší, je větší o Tvojí velikost.B. - Vaše nové já je pak nekonečně veliké, uvědoměle veliké.
E. - Z toho pro nás vyplývá, že toto je jediná smysluplná oběť?
B. - Ano..když toto objevíte, naleznete taky něco, čemu vy lidé říkáte úspěch. Budete "úspěšní" ve všem co započnete....opravdu, ze srdce a z radosti.
E. - Protože budeme s Tebou....ale to už je přece úspěch?
B. -
...a máš pravdu, taky se na to tak můžeme dívat.....Pokud nějaký úspěch existuje, pak je to toto. E. - Poznat Tebe, to je náš jediný a pravý úspěch.
B. -
...a základní.E. - A z Tvýho pohledu úspěch neexistuje?
B. - Ne...úspěch ani sláva...protože já jsem úspěch, takže i vy jste úspěch, všechno kolem vás je úspěch, příroda a celý vesmír. Už jenom to, že jste, je úspěch, každý z vás je důkaz úspěchu, jinak byste přece nebyli. Když si toto uvědomíte, splynete se vším a tak se tím i stanete.
E. - Protože, kdyby tomu tak nebylo, šlo by všechno do destrukce, nemohlo by nic existovat, že?
B. - Ano.
E. - Chápu, takže ten náš domnělý "úspěch" vnímá jenom naše okolí. Vlastně jenom ty lidi, který si nedokážou uvědomit jednotnost ve všem.
Někdo vnímá jako úspěch to, že vyhraje nějaký závod, a když začne malé dítě chodit, taky to rodiče vnímají jako úspěch. Jak tak koukám, tak pojem - úspěch je opravdu hodně relativní pojem a to tak moc, že se tím, jako by, vynuluje.
B. - Ano, úspěch je zdání, existuje jenom z pohledu duality. To, čemu vy říkáte úspěch, to je moje i vaše přirozenost, není to něco výjimečného, ale opravdového a zásadního..."normálního."
E. -
...Takže si máme uvědomovat, že je fajn, si uvědomovat. Díky....
B. - Taky děkuji a uvědomuji si, jakou radost mám z vašeho uvědomění.
Připadne mi, jako bych se tak stával ještě větším, plnějším a nekonečnějším....pokud by to ovšem ještě šlo.
E. -
<3 Zdravím,
Eliška.
Co dostaneme, když smícháme Odvahu a Lásku?
Vznikne nám z toho naplněný a šťastný život
0 komentářů:
Okomentovat