Je Bůh vtipný? - 6. díl

Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016



E. - Kde bydlí bubáci a čerti?

B. - Ve vaší hlavě. 

E. - A proč je tam máme, když nejsou skutečný?

B. - Protože jste si je vytvořili.

E. - A proč?...my je na něco potřebujeme?

B. - Protože vás to učí poznávat. Ono je umění, vidět se božsky, k tomu musíte v sobě najít už hodně odvahy.

E. - Je to asi jako v pohádkách. Když se bojíme života, tak toho bubáka tím strachem v sobě živíme, že? 

B. - Ano, a když se na něj usměješ, když najdeš odvahu se na něj usmát, tak zmizí a nebo praskne jako bublina. 

E. - A nebo by se mohl proměnit v něco legračního...to by se mi líbilo. 

B. -  

E. - A proč si je vlastně vymýšlíme? Na co je potřebujeme?

B. - Jak jsem říkal, protože se bojíte, vidíte se špatní a tak se za to chcete potrestat.

E. - Ale zlé síly přece určitě existují?

B. - Ano, existují, protože jste si je vytvořili svými činy a zhmotnili myšlenkami.

E. - Aha, a je třeba se jich bát?

B. - Pokud v sobě máš strach...

E. - Když jsme naplno naladěný na Tebe, tak strach přece nemáme, že? Pak už v sobě máme důvěru, víru a hlavně Lásku a tak se do nás jednoduše už nic jinýho nevejde.

B. -  

E. - ....ani malej bubáček, chudáček..  

B. - ...už vidím, jak před tebou prchají, když je tak lituješ.

E. -  Bože, s Tebou je ale psina.

B. - S tebou taky.  

E. - Vždycky když vidím nějakou situaci, hned ji vidím z tý legrační strany.

B. -  Umíš se na ní dívám očima paradoxu. 

E. - No, to asi jo, jednak mě to baví, protože je to sranda a taky to ten pohled krásně nadzvedne. A nediv se tomu, když mám kolem sebe tolik inspirace, a při ruce takovýho vtipnýho parťáka jako jsi Ty, to je potom radost.

B. - To se ti děje tím, že se nebereš vážně.
Á propos, umíš si představit, že bych se něčemu divil? 

E. - To jo, na mně taky není nic vážnýho, protože asi ani moc nevážím.
   A máš pravdu, neumím.  

B. -  ...No, to je jasné, protože veselost je vzdušná a lehká jako pírko. A co bys na sobě chtěla taky brát vážně? 

E. - Tak to vážně nevím. Napadá mě jedině, že moje pravá ruka je možná vážnější, nežli levá, protože umí psát, ale mám dojem, že levý to nevadí, že je v pohodě. 

B. -  

E. -  Víš, když se tvářím jakože vážně, tak se nějak nepoznávám, prostě to nejsem naplno já.

B. - Ale vy lidé rádi všechno vážíte a proměřujete, abyste mohli porovnávat, hodnotit a srovnávat.

E. - Proč to děláme? Tedy, já ne, já ani nevím, kolik vážím.

B. - Protože se na svět neumíte dívat celistvě.

E. - Snažíme se ho poznávat po kouscích, proměřovat a přepočítávat, asi si myslíme, že tak ho nejlíp poznáme, tak nějak do detailu. Mám ale dojem, že se tím ztrácíme, v tom všem přeměřování a hodnocení všeho.

B. - Ale nezapomeň, že jste na hmotné Zemi, kde máte i peníze a kolik čeho za kolik.

E. - No, to je jasný, číslice, váhy a míry určitě pomáhají, ale asi se to nemá s tím hodnocením přehánět, že? 

B. - Souvisí to z oceňováním. Oceňujete nejen zboží, ale i sebe navzájem. Sami sebe si ale většinou ceníte nejmíň, nedokážete si ani představit vaši lidskou hodnotu.

E. - To je jasný, protože je tak obrovská, že se nedá přeměřit a ani vypočítat.

B. - Ano, protože vaše hodnota je božská.

E. -  ...to co teď jsme, to co děláme a jak se cítíme, to je to, co jsme vždycky chtěli, ať vědomě a nebo nevědomě. Je to to, na co jsme vždycky směřovali svojí pozornost, že?

B. - Ano, jste přece tvůrci.

E. - Tak mám dojem, že málo kdo zvládne tu obrovskou nabídku, co všechno může tvořit a taky pochopit, že nejkrásnější a nejdůležitější, jakože pro nás idi, je tvořit sami sebe.
Ještěže moc nemyslím, vybírám si jenom pocitově.

B. - To je nejlepší, dělejte to, co vás naplňuje, co vám dělá radost. Vaše emoce jsou nejlepším vodítkem.

E. - Mám ráda nové podněty z pocitů a z pohledu paradoxu.

B. - Ano, to jsou ty pravé objevitelské pohledy.

E. - A je to taky hlavně legrace, ale já jsem v tom nevině, to Ty mi vždycky nabrnkneš nějakou inspiraci.

B. - Tak to bacha, já jsem v tom nevině, to ty, protože ty to chceš.

E. - Jak tak koukám, tak jsme oba naprosto nevinní.  

B. - No jasně, ono už to potom jde nějak samo, z radosti.

E. - Když už jednou nasedneš na tuhle radostnou vlnu, jenom se vezeš a nestojí to žádnou námahu.

B. - Všechno co děláte z radosti, vás nestojí žádnou námahu.

E. - Vím, už jsem to i sama poznala. Zní to jednoduše, ale hodně lidí by namítalo - ale.....

B. - Život není o - ALE, a nikdo neříká, že poznání je jednoduché. V radosti je klíč. 

E. - ...AHA...protože v radosti jsi na nás naplno napojenej, že?.... když děláme, to co děláme, s Láskou a tudíž radostně...je to tak?

B. - Ano, jste v souladu sami se sebou a tak vlastně i se mnou. Ale já jsem  na vás napojený pořád, vždyť jsme jedno, ale jde o vaše vědomé napojení se na mě a tak vlastně i na sebe. 

E. -  V tom napojení jsme v souladu se svojí, i Tvojí, podstatou, což je vlastně ta jednotnost.

B. - Ano, jak jsem už několikrát říkal, život je o radosti.

E. - A co když to někdo odmítá, třeba chce trpět.

B. - Pak je to jeho volba a já mu jí pomáhám plnit.

E. - Ale potom si nemůže naříkat na to, že trpí, že?

B. - Může, taky je to jeho volba.

E. - Ale je mu to houby platný, protože někde hluboko v sobě chce být trpitel?

B. - ...Ano, ale vždycky je to póza vašeho ega, které na sebe, tedy na vás, takto upozorňuje.

E. - To ale nemáme šanci takovým lidem nijak pomoci.

B. - Ne, je to jenom na nich, aby si to uvědomili.

E. - To je moc smutný....Nic v životě nemáme zadarmo, i za tu šanci si něco uvědomit, musíme zaplatit. V tomto a nebo v jiných životech.

B. - Tak tomu není, ve své podstatě máte všechno zadarmo. Všechno je vám k dispozici, jak celá příroda a její dary....sleduješ? - její dary!!!.....tak všechno poznání k uvědomění.

E. - Tak proč to nevyužíváme, proč si to neuvědomujeme?

B. - Protože máte strach.

E. - Strach?

B. - Ano, máte slabou víru.

E. - Víru uvěřit, že si to všechno zasloužíme?

B. - Ano.

E. - To je tím, že jsme v sobě neobjevili svojí božskost, že jsme neobjevili Tebe. Je to tak?

B. - Ano.

E. - To má logiku....a je to tak jednoduchý.

B. - Přesně tak. Tím jak si nevěříte, tím hledáte ve všem složitosti a pak se v nich ztrácíte.
Čím jste nechápavější, čím déle si nevšímáte mých signálů, které k vám neustále přicházejí, tím jsou ty signály naléhavější. Nejprve vysílám signály do vašich pocitů a emocí. Pokud je neposlechnete, začne se, všechno toto, odrážet na vašem těle.

E. - Protože jsme hmotní, zhmotní se to všechno do naší hmoty, do našeho těla. Ale v tom už se přece dá číst i tomu, kdo nevěří svým pocitům?

B. - Ano, ale když nevěříte svým pocitům a emocím, tak často neuvěříte ani řeči vašeho těla.

E. - Tak mi jako nejlepší připadne, hledat Tebe, jít rovnou k Tobě.

B. - A když jdete ke mně, jdete zároveň i sami k sobě a ke všem. 

E. - Bože, všímáš si, jak už se zase vracíme do kruhu, uzavřenýho?

B. - To se mi líbí, tomu říkám čistá, ukončená práce. 
V kruhu jsem nejvíc doma. Vy lidé jste si mě kdysi značili nulou. Nula jako číslo prvopočátku.

E. - A zase ten paradox - 0 = BŮH...tak to je dost dobrý.  

B. -  A taky všeříkající. Jsem všechno a nic a jsem všude a nikde. Protože, kdybych byl něco, nemohl bych být něco jiného, kdybych byl někde, nemohl bych být někde jinde.

E. - Tak to má logiku. Kdyby mělo naše dnešní povídání nějakej nadpis, mohlo by se jmenovat - Kruh a nebo - Nula.

B. - Nebo by se mohl jmenovat - Kruh a nebo nula?

E. - Tyjoo!! Ty seš fakt hustej.  

B. - To taky.   

E. - Víš, Bože, cítím, jak nám dáváš Lásku, cítím jí ze všeho kolem sebe a vím, že je z Tebe. Cítím, jak emoce všechno řídí.. v nás.

B. - Jasně, jimi s vámi hovořím, ale nejen jimi.

E. - Cítím, jak nám jimi dáváš Lásku, abychom se jí nasytili a mohli jí potom dál předávat.

B. - .....

E. - ....mám dojem, že jí dávám málo, tý Lásky....a je mi z toho smutno..

B. - Dáváš jí určitě tolik, kolik umíš. Jiná otázka je, proč máš takový pocit?

E. - To je to, taky mě to napadlo. Že bych měla ještě mezery v sebelásce?

B. - To musíš posoudit sama. A nebo je to taky pocit nejistoty. Pokud jste o něčem naplno přesvědčeni, nepochybujete a nehledáte tak víc odpovědí. Třeba pomocí tohoto pocitu máš v sobě něco objevit a přijmout.

E. - Ano, něco moc hluboko, něco moc zásadního, prvotního....taky to tak vnímám.
A když člověk věří, může i pochybovat.

B. - Jde o to, o čem pochybuje.

E. - O sobě...o Tobě ne.

B. - Ale to vyjde nastejno. Když pochybuješ o sobě, tak pochybuješ i o mně, vždyť jsme jedno. Všichni jsme Bůh a to doslova, bez jakékoliv nadsázky a metafor.

E. - Aha, vlastně!....Tak co to je?

B.- Uvědom si, jaký pocit v tobě vyvolalo to, že máš dojem, že dáváš málo Lásky.

E. - Lítost..sebelítost...!..Teda jo, v tom má prsty moje ego!!

B. -  

E. - ...díky, tak to už zmáknu, když vím, co za tím je...Díky moc.  

B. - Co ti říká karta Blázen z tarotu?

E. - Že je to jedna z mých nejmilejších karet, jak tím číslem, tajuplným, tak vším.

B. - A připadáš si jako on?

E. - Ano a je to krásný, ale přece jenom začnu někdy myslet a je tu nejistota, otázky a z toho všeho nesebeláska.

B. - To je v pořádku, kdyby tomu tak nebylo, tak by bylo všechno moc jednoduché a vás by to nenutilo postupovat v uvědomění. Vždycky je potřeba pro pochopení něco udělat, něco překonat, jinak byste tomu nevěřili. Zdálo by se vám to moc lehké a tím by to pro vás ztratilo na ceně, tím, jak máte potřebu všechno hodnotit a oceňovat.

E. - Ale my bychom nemuseli nic překonávat, že? Za to může jenom naše sebemrskačská podstata, naše ego. Ty nám všechno poznání, Lásku a vlastně všechno, dáváš úplně zdarma, že?

B. - Ano, jak už jsem říkal.....Já jsem vám dal všechno, vždyť jste já, moje Láska je bezpodmínečná. Já vás nesoudím, jak bych mohl, vždyť jsem vás takto stvořil, to bych popíral sám sebe. To všechno utrpení, co si způsobujete, to je jenom vaše volba a já vám vždycky plním to, co si přejete. Pořád hledáte ocenění, ode mě, od ostatních, ale to je nesmysl, to že hledáte. Vy prostě jste a nemusíte nic hledat, stačí si se naplno uvědomit, rozpomenout se, a tak se spojíte se mnou.

E. - Čím víc si uvědomuju, tím mi všechno připadá jednodušší a taky Ti moc děkuju za to, že moc nemyslím, myšlení mi vždycky všechno zesložiťuje.

B. - Stačí ti, když cítíš, když prociťuješ, že? 

E. - No...v těch chvílích jsem naplno s Tebou a tím pádem se všemi a se vším....Bože, to je tak krásný....

B. - No, mně to povídej.   ))

E. -   ))

B. - A k jaké jednoduchosti jsi přišla?

E. - K pravdě.

B. - Vítej doma.  

E. - Když slyšíme, my lidé, slovo pravda, vnímáme ho jako ohraničenej pojem a pojem s přívlastky.

B. - Víš co?...tak přetransformujeme slovo pravda na slovo Láska, protože jenom to co cítíš skrze Lásku, je pravda. Takže Láska a pravda jedno jsou. 

E. - ...A protože Ty jsi Láska, tak jsi i pravda a to je ta jednoduchost, na kterou jsem přišla.

B. - Pěkně jsi na to přišla. Tak mi teda vysvětli, proč máš dojem, že dáváš málo Lásky? 

E. - ..Protože je ve mně asi ještě nějakej malej bubáček, strachovej.

B. -  Vypadá to tak. A proč ho ještě máš?

E. - Protože proto, že se někam schoval a já ho nemůžu najít, potvůrku jednu. Ale...na druhou stranu..beru to jako dobrodružství, to, že ho budu vypátrávat.  

B. - Vidíš, ty máš jenom "nějakýho malýho bubáčka", protože, kdyby byl velký, tak bychom si tady spolu nepovídali, měla bys na to strach. Ale hodně lidí v sobě má obrovské strachy. Strach je největší vaše překážka, díky niž mě nevidíte.

E. - Ano, to vím moc dobře, vnímám to z lidí, je to jako černej mrak, kterej sedne na člověka a dusí ho. Ale strachu se musí zbavit každej sám za sebe a taky je krásný pozorovat, jak když někdo nějakej strach překoná, jak se najednou rozzáří, jakoby z něj spadl ten černej závoj, strachovej. 

B. - Ano, strach je klíčový pojem k uvědomění. Vy lidé se ale strašíte odmalička. Strašíte se dokonce i mnou.

E. - To jo....moc bych si přála, aby Tě lidi poznali, aby naplno poznali jaký jsi....že jsi Láska bez podmínek. 

B. - Ano, to je to vaše oceňování, něco za něco. Jsem vaše matka, která vás miluje takové, jací jste. Nehodnotím, jestli je někdo chytřejší, zručnější, krásnější, protože všichni jsme Bůh. A miluji vás všechny, ať uděláte cokoliv.

E. - Milovat Tě, je to nejvíc, co může člověk v životě poznat.

B. - Tak, a toto je ta největší jednoduchost, pravdivá, na kterou jsi přišla!... ))

E. - TEDA JO....VLASTNĚ JOOÓ!!!    

B. -  

E. - Bylo to s Tebou zase moc krásný, takže se s Tebou loučím tak, že se vlastně neloučím "jenom" JSEM.

B. - Taky JSEM...


Zdravím,
E.


Víš co?...tak přetransformujeme slovo pravda na slovo Láska, protože jenom to co cítíš skrze Lásku, je pravda. Takže Láska a pravda jedno jsou.


 0 = BŮH.
Kruh a nebo nula?