Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016
E. - Bože, Ty nám toho tolik nabízíš...tolik moc, že si to ani neumíme představit.
B. - Právě...jen si chtějte představovat a snít, já předčím všechna vaše očekávání a všechny vaše sny v jejich uskutečnění..
E. - Ano...chtěla jsem být v životě šťastná, a jsem tak moc, že jsem si to opravdu neuměla ani představit..Díky.
B. -
Pocity se špatně představují a nezažité pocity obzvlášť, ale to všechno je ve vzpomínce vaší duše, neoddělujte se od ní a ona vám všechno připomene.E. - A nemáme se bát, že nám připomene i to špatný?
B. - Ne, protože k vám přijde jenom to, co potřebujete k pochopení.
E. - Toužila jsem po radosti, ale asi nějak podvědomě, protože jsem si to neuvědomovala.
B. - Když je vaše duše předená z Lásky, tak ani jinak zacíleno mít nemůže.
E. - Vím, ale nepřestává mě udivovat, že skutečnost předčila všechno, co bych si jen dovedla představit..
B. -
E. - Chtěla jsem psát..ale jen tak normálně, víš?..chtěla jsem abych dokázala psaním vyjádřit svoje pocity a emoce..
No a koukej, píšu knížku.
B. - To se ti děje taky proto, protože si nekladeš žádné mantinely a zátarasy ke svým představám, dáváš jim svobodu.
E. -
Jasně, mám ráda svobodu, tak jí dopřávám všemu a taky sobě.B. - Máš na to prostě dost odvahy.
E. -
...Chtěla jsem poznávat...úplně cítím, jak už jako dítě jsem chtěla nakouknout za zrcadlo...a teď jsem úplně vedle z toho, co jsem prozatím odhalila ze svýho přesahu, co jsem si prozatím dokázala uvědomit. Ty neskutečný, jiskřivý obzory, smysluplný a nádherný.B. - Ano, našla jsi mě, uvědomila jsi si mě naplno a tak jsi našla a uvědomila si i sebe a všechno.
E. - Vím ale, že toho bude ještě víc, co ještě s Tebou poznám.
Děkuju Ti za to a těším se na to. Taky už vím, že když něco opravdu chci, když při tom chtění cítím radost, tak že je to to pravý pro mě a taky vím, že to dokážu, že to zvládnu i kdyby mi někdo říkal, že to nedokážu, že na to nemám.
B. -
E. - Toužila jsem po dobrodružství a potkávám ho na každým kroku.
B. - Protože se nebojíš života.
E. - Nebojím, jsem jeho požitkář.
Tak Ti nevím, co mě to dneska bere, mám nějakou melancholickou náladu. Pojď, zaletíme si spolu někam, jo?
B. - Dobře a kam by jsi chtěla?
E. - Nabídni mi něco...ale víš co?..napadá mě - Voda.
B. - Jsi s vodou víc spjatá, nežli si myslíš.
E. - Cítím to.
....Prvně jsem měla dojem, že si spolu zaletíme třeba na Sírius, ale najednou - voda. Vidím nás nad Atlantickým oceánem, nad jeho hladinou, ale hodně vysoko a vnímám nádheru toho živlu.B. - Jaké emoce to v tobě vyvolává?
E. - Ty zásadní - čistota, naplněnost, mír, hojnost, proudění, hloubku ve všem, sounáležitost s ní, smysluplnost, zodpovědnost.
B. - Tak a to poslední, co jsi řekla, to je pro tebe to stěžejní, že?
E. - Ano...cítím se za ní zodpovědná. Není to velikášství?
B. - Ne, je to pochopení.
E. - Cítím to opravdu moc citelně. Mám vodu spojenou s emocema...jakože, chápeš?...čistá voda, čistý emoce....a taky...čistá voda ve mně vždycky vyvolává emoce...krásný. Mám obrovskou potřebu jí chránit a děkovat jí...pořád.
Připadne mi, že voda jsou zhutnělý, materializovaný emoce.
B. - Ve své podstatě máš pravdu. Voda, tady na Zemi, ale i na jiných planetách, je život a Láska je taky život. Vaše duše je z Lásky, z čehož vyplývá, že obojí je pro vás nezbytné proto, abyste spokojeně žili. Proto chraňte vodu a šiřte Lásku.
E. -
Bez vody dlouho nepřežijeme, vždyť i my, naše tělo je hlavně voda. A bez Lásky taky nemůžeme žít.B. - Ano, když se nemáte rádi, jenom živoříte. Když neumíte dát napít vaší duši alespoň pár doušků Lásky, není naplněná, je vyschlá a těší se, kdy tady skončí.
E. - Takže...když jí nedáme co potřebuje, co my potřebujeme, doufá, že v příštím životě bude líp?
B. - Byla to její volba, nezapomeň. Proto sem přišla, aby poznala, to co si vybrala.
E. - ....Třeba i moje duše si kdysi něco takovýho přála, aby to poznala? Proto teď tak moc miluju vodu a když jsem s ní...ještě lépe v ní...jsem šťastná a naplněná, jsem doma.
B. -
E. - A tak cítím velkou Lásku a sounáležitost k delfínům a velrybám. Úplně cítím, jak jsme si blízcí.
B. - Vždyť taky jste.
E. -
...Když jsem se v moři potápěla s delfínama, bylo to pro mě naprosto přirozený a krásný. Úplně jsem i cítila, co cítí a vnímají oni.B. - A co vnímali?
E. -
Hlavně z nás lidí měli legraci, brali nás jako hračky, neohrabaný hračky, se kterýma se můžou honit a tak si hrát. Byli veselí, nezáludní...čistí a cítila jsem, jak jsou rádi, že tam s nimi jsme. Když jsme odplouvali na člunu k lodi, doprovázeli nás, bylo jich moc. Moc se mi chtělo zase za nimi skočit zpátky do vody...a tak jsem na ně alespoň na rozloučenou volala - ííííííííííííííí íííííííííí a byla to taky psina.B. - Ano, delfíni jsou zlatíčka.
Ale ty jsi s nimi přece často? E. - No...často. Stává se mi, že když si tak bloumám po hvězdách..tak říkám svýmu mentálnímu cestování..že s nimi plavu.
B. - Vzpomínám, jak jsi tenkrát prožila něco moc silného a měla jsi přání, si někam zaletět...zrovna jako dnes...
E. - .. a najednou jsme byli nad mořem, potom na pláži a šla jsem do vody..pořád šla, až jsem v ní byla po pás, najednou jsem před sebou uviděla delfíny, jejich hlavy, jak se na mě smějí a volají mě.. já se za nimi potopila a najednou jsem se proměnila v delfína a připojila se k nim..úplně přirozeně..
B. - To je krásné.
Vaše duše je doma všude, máte tolik možností k objevování.
E. - Nekonečno možností a víš co mě teď napadlo?...já vlastně vím, že víš, ale nevím, proč se Tě na to pořád ptám.
B. - To nevadí, to je jenom takový verbální obrat
...no, povídej, těším se i tak.E. -
...Když se duše vtělí, třeba tady na Zemi, je jakoby uvězněná do těla, do hmoty.B. - Nemáte přece jenom to tělo, které nejvíc vnímáte, máte i těla jemnohmotná a je i v těch...lépe řečeno je tvoří...ale vím jak to myslíš. Vaším úkolem je, dát jí křídla, tedy i sobě...i to je právě to uvědomění.
E. - To se Ti povedlo, to je dobrý - úkolem člověka je, dát svojí duši křídla.
B. - Nebo....Dovolte svojí duši létat, donese vás k uvědomění.
E. - To je hezký...Úkolem člověka je, dovolit svojí duši létat a ona ho pak vynese k uvědomění.
Víš, dost lidí bere drogy a nebo alkohol, proto aby se nějak vznesli, já nepotřebuju nic z toho, lítám si i tak a kdy chci.
B. - To je dobře, že nic z toho nepotřebuješ ke svému létání, protože jinak by jsi nevěřila tomu co prožíváš.
E. - No, to jo a i tak si někdy říkám, že jsem snad blázen a taky se s ním ztotožňuju, víš...s tím Bláznem z tarotu..s nulou.
B. - Ano, tak ta tě hezky vystihuje, - nemyslet a věřit, nejkratší cesta k pochopení, k poznání.
E. - Tak
...a znamená to pro mě taky lehkost bytí, důvěru, víru...a to se mi teprve odkrývají obzory. B. -
Chtěla jsi mluvit o tom, že když se duše narodí sem na hmotnou Zem, že je jakoby uvězněná v těle.
E. - Joo....díky. Když je duše na jinejch, nehmotnejch planetách, může si cestovat kam chce jenom pouhou myšlenkou, že?
B. - Ano.
E. - A cítí pořád Lásku, nic jí nezatěžuje?
B. - Ano i ne, je to trochu složitější, ale řekněme, že "tam někde" má jedinečnou možnost všechno pochopit.
E. - A stejně touží narodit se sem, touží i po jinejch pocitech, emocích?
B. - Ano.
E. - Tělo jí poskytuje vnímat dualitu, oddělenost a ona tak má možnost se poznat, "vidět" se? A poznat i dualitu v emocích, pocitech. Dává jí možnost pocítit extázi z pochopení, prožít nirvánu, uvědomit si jí díky tomu srovnávání, díky odstupu, kterej zajistí to, že máme možnost vnímat právě tu dualitu, a taky máme možnost, skrze duši, poznat, že je dualita jenom zdání.
B. - Ano a i já tak mám možnost, skrze vás, se vidět, vnímat.
Nezapomeň, jsem i vaše duše.E. - Vím, ale chápeš, tím, že děláme rozhovor, vypadá to, jako bych nás viděla odděleně, ale uvědomuju si, že jsi i naše duše, i když k tomu musí člověk už opravdu hodně přitlačit na to, aby si to dokázal plně uvědomit.
B. -
E. - Takže...duše sem chodí proto, aby si sebe uvědomila, viděla se z odstupu, který jí poskytne tělo....uvědomělá je, ve svý pravý podstatě, protože Ty jsi uvědomělé bytí...ale když se sem rodí, jakoby na to zapomene a přes všechno to prožívání tady, se znovu objevuje? Jde o ten odstup, kterej zajistí to, že můžeme vnímat hmotnost, že?
B. - Ano, jste duše, která se chce poznat, chce se poznat v prožívání a díky tomu prožívání se uvědomit.
E. - Takže, shrňme si to. Duše je uvědomělá, je Ty...když se tu narodí, jakoby zapomene, co ví, že ví.
B. - Ano...životem na Zemi, tím že všechno postupně prožívá, tím se objevuje, tím si sama sebe uvědomuje...nachází se.
E. - A o to právě jde. Tím, že je na hmotné Zemi, ve hmotném těle, kde je zdánlivá dualita, relativita a vnímání času, tím se od Tebe jakoby oddělí?
B. - Ale jenom zdánlivě.
E. - ...nebo takto. Když jsi tvořil duše, tak jsi kousek od sebe oddělil a z toho jsi je vytvořil...a Ty tak máš možnost, skrze naše duše, vidět, vnímat sebe, jo?
B. - Ano, skrze vás se vidím, tím, jak se tvoříte, tím, jak nacházíte svojí duši, svojí pravou podstatu, tedy mě.
E. - Teda jo, to je na vyšší dívčí.
Není to ani tak složitý, ale na pochopení toho už musí člověk umět lítat...alespoň trochu...mentálně lítat, protože s nohama pevně na zemi to prostě nedá. B. - Kdo chce létat, ten létá. Ale je to dobrodružství, že?
E. - To myslíš pro naší duši?
B. - Jasně...
...pro vaší duši, tedy pro vás. A chápu, žijete v dualitě, navnímat a pochopit jednotu, to není jen tak.E. - Takže to je to základní...jsme zase u té jednotnosti.
B. - Ano.
E. - Teda, řeknu Ti, i když se často vznáším, je to těžkej kalibr v představivosti a chápu, že to hodně lidí prostě nedá.
B. - Kdo hledá, najde.
E. - Proto mi vždycky naše Země a jí podobný, připadaly důležitý, to asi pro ten odstup, který zajistí právě ta hmotnost, která zajistí i dualitu, ovšem jenom zdánlivou, povrchovou, hmotnou a my tak máme možnost...spolu se svojí duší, tedy s Tebou...jednak si tý hmoty krásně užívat, ale hlavně upomenout se, kde jsme doma, že jsme doma ve své duši, která je v jednotě se vším i s Tebou.
B. - No vidíš, dobře jsi to shrnula, je to jako tvoje další vědecká práce na téma - Proč jsme tady na Zemi.
E. - No, jen si ze mě dělej blázny, já to zvládám, neboj.
B. - Tak já se o tebe vůbec nebojím, když se o sebe nebojíš ty.
E. - A proč bych se měla bát, když se nebojíš Ty?
B. -
...Zase jeden krásný důkaz jednotnosti.E. - Jednotnosti v důvěře, v odvaze, v odvaze žít.
A, Bože, když říkám - život, znamená to život naší duše, a nebo našeho těla?
B. - Slova jsou jenom pojmy, které těžko vystihují některá metafyzická dění. Jde o to, jak co vnímáte. Můžeme to shrnout tak, že váš život se začíná narozením a končí smrtí vašeho těla, ale BYTÍ...to je život vaší duše...můj život, nekonečný, věčný.
E. - Ano...vlastně...to je moc hezký.
Tak Ti mě napadl zase jeden důkaz jednotnosti.
B. - Těch je hodně, jsou všude kolem vás a ve vás.
E. - Vím, ale jde zase jenom o to, uvědomit si to.
B. -
E. - Když si dokážeme uvědomovat to, o čem jsme si tu povídali, uvědomíme si svojí duši, Tebe a začneme rozumět, tím pádem, i ostatním lidem...přes jejich duše. Jakože, naše duše si rozumí, když jsou jedno, stejně jako si rozumí s Tebou...prostě..máme možnost si všichni porozumět skrze naše duše...a to je fakt vodvaz.
Najednou stojíš proti člověku a prostě víš..vaše duše se poznaly..tedy takto, ten druhej člověk už taky musí vědět co a jak.
B. - Nemusí, vaše duše se poznají vždycky, tím jak jsou jedno.
E. - Vím, duše se poznají, ve svý hluboký podstatě, proto je nesmysl někomu ubližovat, vždyť tak ubližujeme sobě...ale když se mysl toho člověka ještě nedokáže napojit na svojí duši, když mu v tom brání jeho ego, který je moc hlučny, že jí tím jakoby udupává a on si jí tak nedokáže vůbec uvědomit...
B. - Ale, když proti sobě stojí dva lidé, kteří si ego zvládli..
E. -
..Ano..pak je to jiný, oni se naplno vnímají..to je tak krásný..a taky si dovedou nacítit emoce a myšlenky. Vlastně by ani nemuseli mluvit, stačí jim, když se vnímají a tak se navzájem napojí přes svoje duše..B. - A jejich duše si spolu povídají.
E. - No, ale ne slovama, ale pocitově...v celý krásný škále..
B. -
..nejen to, ty duše se můžou spojit a tak se posilovat a podporovat navzájem, a tak dokázat obrovské věci. To je potom sinergie nejvyššího stupně.E. - Proto je určitě naším nejvyšším a nejzákladnějším úkolem, tady na Zemi, abychom si všechno toto uvědomili a tím se sešli...naše duše se poznají a spojí, a tím si porozumíme. Objevíme tak tu stále omílanou jednotu, objevíme Tebe a tím pádem i sebe.
B. -
E. - Vidím to tak, že Ty nám sice poskytuješ všechno vědění a Lásku, ale my si můžeme vzít jenom to, na co dosáhneme, proto je určitě dobrý, naučit se lítat.
B. - Létat je opravdu krásné a užitečné.
E. - Zní to jednoduše, ale...
Na povrchu jsme si všichni podobní, ale mám dojem, že ve svých hlavách hýříme růzností, tak mi připadne, že je zázrak, že si spolu i někdy rozumíme.
B. - Ano, ve vašem vnímání světa jsou opravdu velké rozdíly, ale je určitě něco, v čem se naplno shodnete.
E. - Láska...
B. - Ano, proto lidé, kteří pochopili o čem život je, že je o Bytí a to že je Láska, ti lidé si rozumí napřímo, i bez dlouhých řečí.
E. - Oni se poznají, tím, že umí naslouchat hlasu svojí duše a když se tak potkají dva lidé, nebo víc, je to setkání napřímo, tím, že jejich duše si užívají jednoty, jakoby se jejich duše našly a spojily.
B. -
E. - To je krásný, to je úplně nejvíc krásný ze všeho.
B. - A už navždy o sobě ví, i kdyby se ti lidé neviděli.
E. - To chápu, protože to prociťují.
Moc bych chtěla, aby po tomto lidi toužili. Toto mění svět.
B. - Ano, snažte se, aby vaše duše vědomě splynuly i s ostatními lidmi, tím splynete samozřejmě i se mnou.
E. - Prvně se ale musíme ucelit sami v sobě, musíme najít sebe, že?
B. - Ano, to jsou základy. Když poznáte, uslyšíte hlas svojí duše, ona vás povede...já vás povedu...potom máte odvahu, víru a Lásku. To prostě nemůžete zabloudit.
E. - Howgh...
B. - ...nebo - ÁMEN...což znamení - STANIŽ SE.
Zdravím,
E.
Úkolem člověka je, dovolit svojí duši létat a ona ho pak vynese k uvědomění.
Daria, 8 let, 2006
0 komentářů:
Okomentovat