Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016
E. - Vzpomínáš, Bože, jak jsme si nedávno povídali o tom, co má lidský myšlení rádo, jakože co rádo mlsá?
B. - Ano.
E. - Napadlo mě, že jak máme různý těla v sobě, jako Matrjošky, tak že každý to tělo potřebuje z něčeho žít, potřebuje nějakou potravu...různou?
B. -
Všechno je energie a všechno je v neustálém pohybu, všechno se mění a jde hlavně o vaše emoce.E. - Právě. Můžeme mít to nejlahodnější a nejvyváženější jídlo, ale když nebudou naše emoce lahodný, když nebudou v souladu s námi, jsou to jenom kalorie, který sytí jenom naše hmotný tělo a to ještě špatně, protože i ono je napojený na všechny ostatní těla.
B. - Samozřejmě, protože sebe netvoříte na hmotné úrovni, té "nejnižší", když si ale uvědomíte, že hlavně na těch vyšších úrovních tvoříte to, jak bude vypadat nejen vaše tělo, ale celý váš život, máte vyhráno.
E. - Ano, naše představy a emoce nás tvoří, vytvářejí. Jde o to, jak my se vidíme, jak my jsme se sebou spokojený a to potom ze sebe vyzařujeme.
B. - Ano, klíč ke všemu je ve stavu vaší mysli, v procítěných emocích.
E. - Tím se tvoříme, jak na hmotný, tak na duševní a duchovní úrovni, že?
B. - Ano, ale vaše tělo, a všechna hmotnost co je okolo vás, to vaše "vyšší" tvoření trochu brzdí. Nemáte všechno, co doopravdy, naplno a od srdce chcete, hned, chvíli trvá, než se všechno uskuteční, ale dává vám to zase, na druhou stranu, možnost posilovat vaší víru a odvahu.
E. - No jasně a to je právě to dobrodružství.
My si něco vysníme a Ty se můžeš strhat, abys nám to splnil. Je to tak?
B. - No jasně, protože tím, jak jsme jedno, tak jsou to i moje přání a já si tak plním přání skrze vás. Ale i kdybych se opravdu "strhal", jak říkáš, nedostanete to, pokud vaše touha, představa, sen není opravdový, naplno a do hloubky vás celých emočně procítěný a přijatý.
E. - Zase jsme odbočili, ale jak všechno souvisí se vším, tak to je pak těžký.
B. - Mluvili jsme o gastronomii, o stravě vašich těl.
E. - Ano, díky...Tak mi připadne, že to nejjemnohmotnější tělo se živí Láskou. Doufám, že to neznamená, že jsme kanibalové?...protože bychom jedli Tebe a i sebe navzájem, protože i Ty i my, na tý nejvyšší úrovni, jsme Láska...
...a taky často říkáme - já bych tě Láskou snědl.B. -
...nejen vy, ale celá příroda "jede" na tuto láskavou energii. To všechno se živí tím, co vyzařuje Láska, co vyzařuji já, tak se neboj, že jste kanibalové, Lásky je kolem všech a všeho dost a dost.E. - Každej strom, tráva, zvířata ti to všechno přijímají tak nějak napřímo, neřeší to, prostě a jednoduše jsou a žijí.
B. - Ano, ale vy lidé máte nejen tělo a duši, ale i mysl a pomocí ní si toto všechno máte možnost uvědomovat. Vaše mysl je jako dvousečný meč, pomocí čisté mysli si dokážete uvědomovat, ale zanesená, zmatená mysl, mysl plná strachů vás ochromuje a mate. Jde zase o odvahu, nebát se vidět a odhalovat sebe.
E. - No právě...ale zvířata mají přece taky mysl?
B. - Ano. Evoluce není jenom vývoj na hmotné úrovní, ale evoluce znamená vývoj duše, která prochází spoustou reinkarnací a tak se vyvíjíte postupně na všech úrovních.
E. - Takže můžu být v příštím životě třeba pes?
B. - Ne, vývoj jde vždycky dopředu a až se dokončíte do plného uvědomění, můžete začít nanovo, pokud tedy budete chtít.
E. - To je moc zajímavý, k tomu se musíme ještě někdy vrátit.
A mohli bychom žít i bez uvědomění a být s Tebou napřímo a jakože uvědoměle?
B. - Mohli, intuitivně, napřímo.
E. - Jakože vyšoupnout z toho mysl a hned si uvědomit, všechno?
B. - Ne tak úplně, ale pokud je vaše mysl nezatížená, pokud je čistá, slouží jako pojítko mezi vnímáním všeho hmotného kolem vás a vaší duší, tedy toho, co většinou "jenom" vnímáte, prociťujete intuitivně. Tak podobně to mají někteří lidé, kterým vy pohrdavě říkáte přírodní. Vaše mysl je dobrý sluha, ale špatný pán.
E. - Tak mě zrovna napadlo, že často používáme svý myšlení jako berličku a nebo alibi, to když nemáme odvahu věřit si, věřit svojí intuici.
A můžeme se k tomu dopracovat i my?...k tomu, jak vnímají život ty přírodní lidi?
B. - Samozřejmě, vždyť o tom si tu celou dobu povídáme a ty jsi taky říkala, že jdeš na všechno hlavně intuitivně a že myšlení hodně vynecháváš.
E. - No, to jo...a stojím si za tím, i když jsem to říkala trochu s nadsázkou, chápeš?...ale je taky pravda, že na toto jsem přišla pomocí svýho myšlení.
B. - Tak to už jsi taky říkala, že to máš nějak obrácené.
E. - Aha, vlastně...ale vraťme se k tomu jídlu. To jídlo pro naše hmotný tělo si musíme zaplatit penězi a nebo prací, když si ho vypěstujeme a nebo nasbíráme, ale potrava pro naše jemnohmotný těla je pro nás zadarmo, že?
B. - Vlastně i hmotná potrava je pro vás zadarmo a je jí všude dost, ten zdánlivý nedostatek jste si způsobili vy lidé sami, jednak tím, že si všechno rádi přivlastňujete a taky tím, že si málo vážíte toho, za co nemusíte platit. Máte v sobě taky málo víry v hojnost a tím v sobě tu hojnost potlačujete.
E. - Hmm...oceňujeme všechno možný a sebe ocenit neumíme, proto si neumíme vážit a cenit i všechno ostatního kolem sebe. Taky mi připadne, že jsme tady na Zemi jedinej živočišnej druh, kterej se umí odpojit od toho životadárnýho zdroje, kterej všechno sytí, tedy od Tebe?
B. - Ano, tím, že se nepřijmete, tím pádem nepřijmete ani mě.
E. - Tím se vlastně rouháme životu a kdyby existovalo něco jako hřích...jakože neexistuje...tak by to bylo toto, že?
B. -
Máš pravdu, nic jako hřích neexistuje. Tím, že se nemáte rádi, tím se odmítáte, potlačujete a tak to všechno, sice nevědomě, cílíte i ke mně.E. - ...a tím jak všechno toto vysíláme k Tobě...
B. - ...tak já vám plním všechno co vám na očích vidím, plním vám všechna vaše přání.
E. - ...tak nám plníš to, že se nemáme rádi a když se nemáme rádi, tak z toho vyplývá, že přece nic nepotřebujeme...a nevadí Ti, že nám tím pomáháš k naší destrukci?
B. - Ne, já vám plním jenom to co chcete...vaše duše si to přece vybrala, nezapomínej... a jenom na vás je, jestli to chcete změnit, jestli to poznání vaší duši stačilo.
E. - A nevadí Ti to?...nejsi z toho smutnej?
B. - Já se neutápím v žádných emocích, já jsem i ty emoce. Jsem všechno, takže mám všechno a z toho vyplývá, že nic nepotřebuji.
E. -
...Ještě se vrátím k tomu jídlu, nedávno mě napadlo, že je život jako cuketa.B. Tak baňatý?
E. - Ano, a to v různejch tvarech a barvách a taky šťavnatej, a plnej semínek, jakože plodnej, plnej zárodků dalších životů...ale taky bezchutnej. Cuketa nemá kloudně žádnou chuť, ale dobrej kuchař z ní vykouzlí kulinářskej zázrak, podle toho, co k ní přidá, podle toho, jak je kreativní a odvážnej.
B. - Takže - život na mnoho způsobů!
E. - No...Máme možnost žít svůj život na mnoho způsobů, podle chuti naší duše.
B. - Tak ti připadne, že někdo si ho připraví na sladko, někdo na kyselo, nebo do hořka a nebo hodně pikantně.
E. - Tak...a kdo nemá fantazii a odvahu, ten má život bez chuti, naprosto mdlej, protože si ho nepřichutí emocema.
B. - Třeba je s tím v pohodě, třeba mu tak jeho život chutná.
E. - Třeba a třeba ani nemá chuťový buňky na život...
B. -
...jakože není životní labužník?E. - No.
B. -
...a jak ho máš ráda ty?E. - Pikantně, to znamená všechny chutě, něco jako čína, a potom mám ráda taky život nasladko...moc ráda mlsám.
B. - To bychom spolu mohli napsat něco jako kuchařku a mohla by se jmenovat - Život jako cuketa.
E. -
...tak mám dojem, že ani ne, zní to moc důležitě, já bych s Tebou chtěla raději psát vtipy, víš?B. - To jsi moudrá, ve vtipu je lehkost a moudrost.
E. - ...Víš co je mi podezřelý?
B. -
...vím.E. - No jasně, že víš...Že mi už po několikátý říkáš, že jsem moudrá!?
B. - Ty se tak nevidíš?
E. - No...cítím, že v sobě mám moudrost, jako třeba každý dítě a nebo celá příroda a navrch ještě to co máme my lidi - uvědomění si všeho...ale to má přece každej?
B. - To máš pravdu, ale každý si to neuvědomuje a ty jsi moudrá proto, protože si to umíš uvědomit.
E. - Dobře...ale tím, že mi to říkáš, tím se ve mně jakoby něco ježí...co to je?
B. - No tak uvažuj...prociť ten pocit.
E. - Když mi říkáš, že jsem moudrá, mám z toho pocit, že někdo není...dělá to ve mně dojem výlučnosti, a to se mi nelíbí...Jedině...kdybys to říkal každýmu!?
B. - Ale já to říkám každému.
E. - ...každýmu, kdo s Tebou mluví?
B. - Tak já to říkám úplně každému, ale každý mě neposlouchá.
E. - Tak to o moc přichází, protože slyšet od Boha něco takovýho, tak to je teda síla, až jsem z toho trochu nesvá. Víš, my lidi nejsme zvyklý se moc chválit.
B. - Vím o tom, ale to je alibizmus, přitom po pochvale všichni toužíte.
E. - Máš pravdu, přímo se na ní třeseme a když jí někdy dostaneme, rychle jí odpálkneme, jakože - to nic...a rychle najdeme něco negativního a schválně se tím zašpiníme...proč?
B. - No...proč asi?
E. - Protože nemáme odvahu!
B. - Protože nemáte odvahu, vidět se krásně.
E. - No jo, je to tak. Ale já už se v tom náhodou lepším. Taky jsem často toužila po tom, aby mě někdo pochválil, poplácal po rameni a řekl mi, jak jsem dobrá...často jsem to i viděla v jejich očích, to, že si to myslí...
B. - ...neměli na to ale odvahu, protože ani jim to nikdo neříkal, že?
E. - Přesně...Tak jsem si uvědomila, jednak, že mi nezáleží na tom, co si o mně jiní myslí a taky hlavně to, že i ostatní jsou si v sobě nejistý, a čekají, stejně jako já, že je někdo za něco ocení a že se tím cítí jakoby v kleci.
B. - Tak jsi to otočila a snažíš se ostatní povzbuzovat tím, že je oceníš, pochválíš.
E. - Ano...ale to jenom proto, protože se mi to líbí, to, že se to líbí jim. Nedělám to proto, protože chci, aby mi to vraceli, to ne.
B. - Protože už to nepotřebuješ. Máš se ráda a nepotřebuješ od nikoho potvrzení, že to tak je.
E. - No, učím se, jsem už tak nějak nad věcí.
B. - Vždyť říkám, že jsi moudrá.
E. - Dobře...Ty nedáš pokoj, dokud to od Tebe nepřijmu naplno, že.
B. -
E. - Děkuju Ti, Bože, a přijímám, že mi říkáš, že jsem moudrá...ale trhle.
B. - No, tak to už je vyšší nadstavba moudrosti.
E. -
Vzdávám se...bláznům patří svět...Když se na to ale podíváme z druhý strany, to, že nepřijmeme to, že jsme moudrý, znamená to, že v tom má prsty naše ego!B. -
E. - Když přijmeme to, že jsme moudrý, uvědomíme si zároveň, že jsme i Ty a určitě nikdo nepochybuje o tom, že Bůh je moudrej.
B. -
E. - Jéé, Bože, já si až teď uvědomuju, jak moc jsem moudrá, když vím, že jsem i Ty a je taky v tom pocitu krásno, čisto a přímo.
B. - Vítej doma...ty moje moudrá.
E. -
...Ty s tím nepřestaneš, že?B. - Ano, cítím, že v tom máš ještě rezervy.
E. - Máš pravdu, ale budu na tom pracovat, s Tebou.
Když jsem jenom jakože za sebe, připadne mi, že vidím všechno jenom přízemně, ale když se navnímám do Tebe, do naší jednotnosti, vidím všechno z mnohem větší perspektivy a připadne mi, že je všechno možný a že je všechno zázrak.
B. - Přesně tak a všechno okolo vás je vlastně taky "zázrak", ale vy to často nevnímáte, protože vám ten zázrak života zevšedněl.
E. - Jde o to, umět se dívat. A víš co?...všední zázraky jsou ty nejkrásnější a na těch stavím.
A jak uzavřeme naše kulinářské okénko?
B. - Třeba tak, že každé jídlo, připravované s Láskou a plnou soustředěností je nejlepší potrava pro všechna vaše těla a když je ještě k tomu vyvážená a kvalitní a taky přijímaná s vděčností, není už vůbec co řešit.
E. - To mi připomnělo, že stejně tak je dobrý přijímat život. Hledat ve všem vyváženost, rovnováhu a soustředit se hlavně na šťastný emoce, na Lásku a být za všechno vděčný.
B. - Ano, to je právě to pravé jídlo pro vaší duši a taky balzám a zároveň návod na dlouhověkost vašeho těla.
Taky se vaší duši líbí, když jste v klidu, když jí dá vaše mysl prostor k tomu, abyste jí mohli vnímat, líbí se jí, když meditujete.E. - Tak já moc meditovat neumím, zato jsem Mistr v lelkování a to je taky dobrý.
A taky se mojí dušičce, teda i mně, líbí, když zpívám. To se mi rozrezonuje tělo a emocemi z toho i duše a úplně cítím, jak je šťastná a nasycená.B. - Ano, zpěv a hudba jsou emoce přenesené do tónů a povznáší vás, tato energie jde hodně vysoko.
E. - Taky je dobrý, že když zpíváme, naplno procítěně, a nebo na něco hrajeme, že jsme odpoutaný od svojí mysli a úplně cítím, jak se naše dušička radostně tetelí.
B. - Hudba je vlastně taky meditace, jako všechno co děláte s plným zaujetím a procítěně.
E. - Jako třeba...když umejvám nádobí, nebo když pracuju na zahradě, nebo když tancuju a nebo když si hrajeme s dětma...
B. - Třeba.
Potom je celý váš život meditace a jsme tak na sebe napřímo napojeni a vy taky zjistíte, že vám stačí méně hmotné potravy, protože jste nasyceni mnou.E. - Bože, to je boží!!!
B. - Takže i vaše.
Pa, zase někdy.E. - Pa a díky za pokec.
Zdravím,
Eliška.
Máme možnost žít svůj život na mnoho způsobů, podle chuti naší duše.
0 komentářů:
Okomentovat