Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016
E. - Ahoj, Bože. Musím Ti něco říct, na něco jsem totiž právě přišla a připadne mi to bombastický a úplně přelomový...teda, jakože pro mě.
B. - Ahoj mudrci, tak povídej.
E. - Jen si ze mě dělej blázny, já to ustojím.
B. - Tak já to náhodou myslím úplně vážně.
E. - Dobře tedy
...Víš, napadlo mě právě, odkud tak asi pramení síla každýho člověka, vnitřní, mentální síla každýho, a potřebuju to s Tebou zkonzultovat.B. - Jsem tu pro tebe, kolego.
E. -
...Tak Ti tak potkáš člověka a hned vidíš, jak je hodně citlivej, empatickej a že na většinu lidí působí křehce a zranitelně, přitom z něj zároveň cítíš obrovskou sílu. Odkud pramení síla každýho z nás?...jak to, že někdo je silná osobnost a někdo ne?...máme v sobě každej jinak naděleno a nebo někdo umí tu sílu v sobě naplno objevit a někdo ne?B. - Myslíš si, že Slunce svítí na každého z vás jinak?
E. - Ano, svítí na každýho jinak, ale z pohledu nás lidí, ne z pohledu Slunce.
B. - No právě.
E. - Všimla jsem si, že lidi který v sobě mají alespoň trochu jasno, jsou hodně citlivý, umí načítat nejen svoje emoce a rozumět jim, ale jsou i hodně mentálně silní.
B. -
...Že by zase jeden ze zdánlivých paradoxů?E. - Ano....v citlivosti, v empatii je ta síla a paradoxně právě ty lidi se cítí nejvíc zranitelní, tedy, dokud toto nepochopí, dokud si to neuvědomí..
B. - Taky připadají tito lidé někomu jako slaboši, právě tou svojí citlivostí. Zase jde o odvahu každého z vás, o odvahu přijmout se, žít za sebe a nepodlehnout tlaku z venčí.
E. - Takže naše síla je v emocích, v přijatejch, vyřešenejch a předávanejch emocích, a pokud už je máme přijatý a vyřešený, cítíme, že máme předávat jenom krásný emoce, protože ty tvoří krásno.
B. - Ano, síla je ve všech vašich emocích, ale vy už víte, že šťastné emoce tvoří váš šťastný život, tak se je už nebojíte otevřeně a i spontánně projevovat. Svojí sílu naplno procítíte, když se nebojíte, když překonáte strach.
E. - Chápu to, jsme všichni stejně u zdroje životní síly, ale jsou asi velký rozdíly v tom, jakou máme kdo přípojku k ní, k Tobě...no, přípojku máme asi všichni stejnou, ale můžeme jí mít zanesenou a tak...
B. - A o to vlastně jde, duše se sem "chodí" učit se napojovat, poznávat, vzpomenout si, touží poznat se a tím pádem i mě. Snaží se rozpomenout, jak to udělat, aby naše napojení bylo napřímo.
E. - Naše duše je tu, aby si uvědomila, že to ví, aby si vzpomněla na to, co je a abychom my, skrze naší mysl, jednali tak, abychom si to uvědomili a naše emoce jsou vlastně taky energie.
A záleží jenom na nás, kolik k tomu budeme potřebovat životů...k tomu úplnýmu pochopení?
B. - Ano, máte přece svobodu...a už jsme si taky říkali, že vaše emoce jsou jazykem vašich duší.
E. - Síla našeho těla je ve svalech a síla naší duše, naší pravý podstaty, je v emocích.
B. - Ano, v takových emocích, které s vámi souzní, vylaďují vás a čistí od nánosů, od bloků. Vaše síla je v takových emocích, které vám dělají radost a tím i šíří radost.
E. - Největší síla je v Lásce...takže nejsilnější člověk je ten, který nejvíc miluje.
B. - Ano, a máš pravdu i v tom, že emoce jsou mentální síla člověka, ta nejdůležitější.
E. - To je krásný - síla člověka je ve schopnosti milovat.
B. - Jde jenom o to, abyste dokázali dát vaší duši možnost, aby se naplno projevila, aby projevila svojí přirozenost, to čím je. Všichni máte svobodnou volbu, záleží jenom na vás, jaké emoce ze sebe vyzařujete, jaké emoce žijete. Negativní emoce, jako třeba strach, jsou destrukční. Na jaké emoce se soustředíte, takové posilujete.
E. - Nejde o to, jak a co se nám děje, jde o to, jak to či ono vnímáme, emočně vnímáme, prociťujeme, prožíváme, přijímáme...tím se tvoříme.
B. - Pomocí emocí se můžete taky vyčistit až na samotnou vaší podstatu, a tím se dostat až ke mně. Můžete se tak napojit na mě, na energií Lásky...vlastně tak splynout s Láskou.
E. - Teda jo...to je tak moc obrovský...
B. - Ano, nechejte se vést vašimi šťastnými emocemi a tak intuitivně poznáte, co je pro vás dobré.
E. - Nebát se projevovat svoje emoce, to je pro nás tak krásný, krásně silný.
B. - Nebát se spontánně projevovat emoce je krásné a silné proto, protože je v tom pravda.
E. - Aha...to je pravda
...a to je to krásný a silný v tom.B. - Pravda je to, co vše posouvá dál, osvobozuje a tím povyšuje do vyššího levelu v pochopení.
E. - A proč se často bojíme naše emoce před druhými ukazovat?
B. - No...proč asi?
E. - Máme strach...a z čeho?
B. - Třeba se bojíte toho, že jste některé emoce špatně pochopily. Čím jsou vaše emoce silnější, tím víc ve vás jakoby jiskří a vás to vyvádí z klidu bezpečí vašich poznaných pocitů.
E. - My ale máme přece většinou rádi, když není nuda a žít emočně, vnímat emoce a šířit je, to je velký dobrodružství. A taky mi připadne, že díky emocím žijeme, bez nich jsme skoro jako mrtvý.
B. - Každý jste jiný, ale odvaha je vždycky pro všechny klíčová.
E. - A proč z toho máme někdy strach a někdy ne?
B. - To asi tím, když jsou to emoce nové, neznáme a nebo hodně silné.
E. - Aha...
B. - Každými naplno projevenými emocemi se obnažujete, obnažujete tak svoje nitro, a jenom hodně silný člověk toto zvládne, tím, že nemá strach, že ostatní uvidí, jaký doopravdy je. Jenom takto máte možnost se poznat, nejen poznat sami sebe, ale i sebe navzájem.
E. - To jo...Ale když se stane, že jsou naše emoce takový, že jim sami nerozumíme, bojíme se je projevit, jako bychom se báli toho, co jimi sami v sobě odhalíme. Bojíme se neznáma, bojíme se sebe.
B. - Máte totiž rádi, alespoň trochu, svoje emoce pod kontrolou, i když ne pod cenzurou vašeho rozumu, ale chcete je většinou chápat v rámci pochopení se, v tom jste potom pevní a cítíte z toho něco jako pevnou základnu pro lehkost svého emočního vyjadřování.
E. - A když svým emocím nerozumíme, tak ta základna není pevná a nás to vykolejuje?
B. - Ano, ale většinou jde jenom o čas, kdy všechno pochopíte.
E. - Vím, Ty nám v tom hodně pomáháš. Posíláš nám do cesty různý lidi a situace, který nám pomáhají k pochopení.
B. - Ano, je to něco jako taková moje rozehraná, nekonečná partie šachu, kdy všechno souvisí se vším a žádná figurka není důležitější, jenom se různě mění a prolínají situace a děje. Hlavními aktéry jste tu ale vy, nikdo jiný, jenom na vás samotných záleží, jak bude vypadat další tah, já jsem připravený na všechny možné varianty.
E. - Tak to je hustý, kam se na Tebe hrabou všechny mega počítače Nasa.
B. -
...Taky vám pomáhá vaše duše. Když spíte, je osvobozená z vašeho těla a může všechnoa vaše mysl může, díky vašim snům a vizím, všechno pochopit.E. - ...a nebo...
...se Tě jednoduše můžeme přímo zeptat, tak jak to dělám teď já, že?B. - Ano...Pokud by někdo nedal to, že má mluvit přímo se mnou, ať se zeptá sebe, ať obrátí otázku do svého nitra a je to stejné.
E. - No jasně, vždyť Ty jsi všude, takže i v nás...to je nám všem už jasný, přece.
Bože, a může člověk dojít k Tobě díky svýmu myšlení?...mě to připadne jako cesta kolem světa, ne tak dobrodružná, ale tak dlouhá.
B. - Může, vždyť víš, cesta je cíl. Každý jste jiný a jinak se díváte na svět, tedy na mě.
E. - A i když jsme každej úplně jinnej a jinak vnímáme svět...tedy, ze začátku...
B. - ...tak se v tom pohledu sjednocujete, díky vnímání svých i cizích emocí, a tak poznáte, co je důležité, tak přijdete k podstatě života...tím, že se naučíte rozumět řeči svojí duše, emoční řeči svojí duše.
E. - ...ano a nejen svojí...a tím se začneme cítit jako jedna bytost.
B. - Ano a to je taky pokora, protože už vás, od sebe navzájem, neoddělují vaše ega se svými strachy a pocity výlučnosti, povýšenosti, a nebo naopak z pocity malosti, sebelítosti a s růzností vašich domnělých vin.
E. - Cítíme se najednou jakoby prázdní, ale krásně prázdní a do té prázdnoty navnímáme najednou obrovskou, nekonečnou velikost...Tvojí velikost, a tím pádem i tu vzájemnou velikost nás všech...a tím se ztotožníme s Tebou.
B. - Tak...A jste doma, jsme spolu.
E. - <3 ...a jsme vědomě v přítomnosti, ve věčné přítomnosti. Napadá mě právě: Bůh - sponzor přítomného okamžiku.
B. -
E. - Pa, Bože, už musím jít, jdu si hrát a zpívat s kámošema...ale to Ty víš...
vždyť jsi pořád se mnou...jsi vždycky se mnou...že?B. - Jasně, vždyť i já si rád hraji.
E. - Tak to jsme na tom stejně, taky jsem hravá.
Nedávno jsem přišla na to, proč jsem sem chtěla, jakože sem na Zem...tedy takto...proč sem chtěla moje duše, úplně ze začátku, co tu chtěla dělat a nebo poznávat. B. -
Chceš tím říct - jaký podnikatelský záměr měla tvoje duše, když se sem prvně narodila. Co chtěla poznat během spousty reinkarnací, kterými se chystala procházet...No, povídej, to zní zajímavě a taky klíčově, to bychom měli ještě někdy pořádně probrat.E. - Přesně tak, taky že mě to zprvu dost dostalo a zaujalo a i dost vyklůčilo...ale už dobrý...Takže. Já, vlastně moje duše, si sem přišla hrát...To je, co?...Chápeš - HRÁT a jak už je ta čeština tak krásná a mnohovrstvá, já si opravdu hraju a ve všem vidím hru a hraní.
B. - A když hraješ na cajon?
E. - Přesně...říkám - že si hraju, že hraju...a tak to taky dělám.
B. - Už se těším, jak to zase rozbalíš...divoško.
E. - A mně se zase líbí to, jak mi říkáš - že se těšíš, jak to zase rozbalím.
Takže se těším, jak to spolu zase rozbalíme. Pa, večer..ale co to melu, vždyť my se vlastně nemusíme loučit..my už o sobě navzájem víme..my jsme spolu pořád..B. -
Zdravím,
E.
Síla našeho těla je ve svalech a síla naší duše, naší pravý podstaty, je v emocích.
Největší síla je v Lásce...takže nejsilnější člověk je ten, který nejvíc miluje.
+
Nebát se spontánně projevovat emoce je krásné a silné proto, protože je v tom pravda.
=
Bůh - sponzor přítomného okamžiku. 
0 komentářů:
Okomentovat