Je Bůh vtipný? - 11. díl

Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016



B. - Tak nám řekni, jak to bylo s tím tvým vědeckým výzkumem tvého myšlení. 

E. - ....a jo....už jsem to vlastně i minule trochu naťukla, ale začala jsem nějak od konce, že?

B. -  I v tom je celistvost.

E. - ....tak to bylo tenkrát, jak jsem stříhala ty okrasný keře. Byl nádhernej den, no prostě Tvůj...boží den. 

B. - Každý den je můj i váš, tím pádem boží.  

E. - No, to jo, ale tenhle byl z těch uvědomovacích, z těch, o kterých se říká, - to je boží den.

B. - Třebas to říkáte, ale uvědomění v tom sloganu klouže jenom na povrchu, protože když říkáte, že - toto je boží den, znamená to, že jiný boží není. A čí pak tedy je? 

E. - Máš pravdu....třeba psí a nebo dáváme dnům i horší přívlastky....Proč to vlastně děláme?

B. - Protože si neberete na sebe zodpovědnost za to, jak prožíváte každý den, tím pádem i celý život.

E. - Jak uvnitř, tak na povrchu, jak v nás, tak okolo. Jak se cítíme, to vyzařujeme a tak i vnímáme všechno okolo sebe, že?

B. - Přesně tak.

E. - ...Takže, to bylo tenkrát, jak jsem stříhala ty okrasný keře a vnímala naplno naší vzájemnost...ostatně jako vždycky...jenomže, tentokrát k tomu všemu, jako bonus, bylo opravdu moc příjemný počasí.
Je už to teď líp formulovaný?

B. -

E. - ...tak jsem si říkala, že už to ty keře potřebují, aby nám nezvlčely a taky aby jim zhoustly větve, víš?

B. - To je krásná prezentace přírodní síly. Ustřihneš kus větve, a na konci vyrazí, v rychlosti, hned několik větví.  

E. - Ano, a taky je to důkaz toho, jak všechno živé touží po expanzi, po růstu a množení, že?  
Bože, ale takhle se opravdu nikam nedostaneme, když se budeme zastavovat u každý větve.

B. - Nepohrdej jednou větví, vždyť i v ní je celý vesmír.  

E. - Dobře, vzdávám to.

B. -  Jen pokračuj, to já jen tak...z rozvernosti.

E. -  Já vím...ale víš co?...určitě se k těm větvím ještě někdy vrátíme, jak nás znám. Mám už nás prokouklý.  

B. -  Těším se na to větvení.

E. - .....takže, jak tak stříhám ty okrasný keře, uvědomila jsem si, že na nic nemyslím, "jenom" se plně soustředím na to stříhání, a najednou...co to...vidím, jak mi proletělo něco hlavou...ale úplně nahoře. Asi to nebylo nic zajímavýho, protože jsem to nechala plavat, tedy, letět dál.
Říkám si - hele, myšlenka a letí...a napadlo mě, že si udělám výzkum svýho myšlení, jakže to s ním vlastně doopravdy mám.

B. - Což byla myšlenka, tebou vědomě vyslaná. 

E. - Ano, ale nebudeme pitvat to, kým byla vyslaná, jestli Tebou, nebo mnou...že?

B. - Ale to je přece jedno, jak jsme jedno. 

E. - Přesně.....Víš co, Bože, to je super, že se spolu vždycky tak krásně shodneme. To tak máš s každým?

B. - Ano, s každým kdo si mě uvědomuje, a ani si spolu nemusíme povídat, stačí, když se navzájem sdílíme.

E. - To je logický, protože ti ostatní, co Tě v sobě ještě neodhalili, Ti si s Tebou nemůžou rozumět, protože Tě neznají...

B. - ........my snad ty keře nedostříháme. 

E. - No, je to síla, ale když s Tebou jde všechno vždycky hodně doširoka. 

B. -    Už mlčím, ale to je na tobě, když ty se taky chytíš každé blbosti.

E. - Máš pravdu, blbosti mě vždycky dostanou nejvíc,  ...ale nebudeme to už dál probírat, necháme si ty blbosti na někdy jindy, jo? .....Takže......stříhám a dělám si při tom pozorovatele toho, co se mi odehrává v hlavě......A Bože...a může člověk myslet i něčím jiným, než hlavou?

B. - Jak to myslíš?...třeba, jestli můžete myslet palcem u nohy? 

E. -   To by byla blbost, že?....protože jsou dva a kdybychom mysleli jenom jedním, tak by se to tomu druhýmu asi nelíbilo a kdybychom mysleli oběma, tak by to byla schíza...a navíc bychom si myšlení často okopali.

B. -   ...Ve své podstatě myslíte i tím palcem u nohy, myslíte celým svým tělem, lépe řečeno, všemi svými těly, a jak dobře víš, máte ve svých tělech energetická centra, kterým říkáte čakry, do kterých se soustředí různé druhy energie, a ty jsou navzájem propojené....a dál asi nemusím pokračovat, že? 

E. - Jasně, Třetí oko a Korunní čakra je v hlavě, takže myslíme hlavou.

B. - Ano, v tom nejvyšším levelu.

E. - Je ale taky krásný, myslet Srdeční čakrou...ještě k tomu.

B. - Energii všech čaker si hýčkejte....jednotnost, nezapomeň...bez naplněnosti té první, Základní...a tak dál, není vyváženost a plnost. Proto je důležité, pro vás lidi, umět přijímat naplno i svojí živočišnost, radovat se z ní a nepotlačovat jí.

E. - Tím myslíš sexualitu?

B. - Ano, přes vaše vnímání vašeho těla, přes pocity a jejich plné a nepotlačované projevování, dojdete až k naplnění té poslední, Korunní.

E. - Jé, teď mě napadlo, že když člověk nemá ještě tu sedmičku dostatečně aktivovanou, že má v hlavě paradoxně víc myšlenek, než ten, kdo si v tý hlavě umí udělat pořádek tím, že se uvědomuje, a tím pádem si uvědomuje i to, co a jak si má do ní nechat proudit.

B. - Jasně, takový člověk už je fajnšmekr a nezhltne myšlenkové kdeco. 

E. - Prostě už je vybíravej a mlsá jenom kvalitní myšlenky, a taky - nežije proto, aby myslel, ale myslí proto, aby žil. ... Co tomu říkáš? 

B. - Krásně řečeno. .....A taky zjistí, že těch myšlenek nemusí mít hodně, zjistí, že mu jich stačí trochu, ale kvalitních a nutričně vyvážených.

E. - ...Tak...a užívá si nemyšlení, užívá si prázdný hlavy a myslí, jenom když má hlad a nebo chuť na nějakou dobrou, ale výživnou myšlenku. 

B. - Tak mám dojem, že ty jsi myšlenkový labužník. 

E. - No...ráda si dávám myšlenkovou dietu, ale když už po nějaký jdu, tak už to musí být hodně šťavnatá myšlenka...nebo pikantní a nebo sladká. A taky vím, že Ty znáš moje chutě, a posíláš mi jenom to, co mám ráda. 

B. - Jak jinak, jsem rád, že ti chutná a taky si rád smlsnu s tebou. 

E. - ....Bože, my jsme ale kecky, že?

B. - 

E. - Má to cenu, abych se ještě vracela k těm keřům?

B. - Tak to uzavři v kostce.

E. - V kostce?...jo?...
Bože, já se nechytám ani tak myšlenek, já se chytám podnětů..emočních, vizuálních. Prostě...moje myšlenky jsou hlavně emočního charakteru a přes svojí obrazotvornost si užívám tvoření, mentálního.....Takže, pokud myslím, tak takto a to je to, na co jsem přišla při stříhání těch okrasnejch keřů.

B. - Nezdá se ti, že jsi to vzala nějak moc hopem? 

E. - V kostce....nebo se Ti to zdá málo hranatý a trojrozměrný? 

B. - 

E. - Dobře tedy...Jak jsem si uvědomila, při tom stříhání keřů...okrasnejch.....Uvědomuješ si, Bože, že to sousloví - stříhání keřů - tady v tom článku padlo sna už desetkrát? 

B. - Nebuď detailista, vždyť kolikrát jsi střihla, než jsi ty keře ostříhala? 

E. - Tak to Ti řeknu naprosto přesně...mockrát. 
Takže, jak jsem si uvědomila, když jsem stříhala ty okrasný keře, v mojí krásně prázdný hlavě....která se plně soustředila na to, jak jsem stříhala ty keře, protože jsem estét a taky jsem se snažila nacítit do těch keřů, chápeš?.....si občas přeletěla nějaká myšlenka, ale musela být hodně lehká, protože letěla úplně nahoře......jéé...a víš co?...oni ty myšlenky, který jsem vlastně ani moc neidentifikoval, protože mě asi ničím nezaujaly, lítaly v mý hlavě zprava doleva...Je to možný?...A proč to tak mám?

B. -  Třeba máš v hlavě jednosměrný myšlenkový provoz, aby se ti v ní ty myšlenky nesrazily.

E. - Tyjoo...Ty seš chytrej...

B. - No tak samozřejmě, odněkud přece tu moudrost musíte mít. ....Máš ráda řád.

E. - To je určitě pravda, obojí. A jasně, na to, abych mohla být kreativní a lítací, na to potřebuju cítit něco jako pevnost. Nemám prostě ráda chaos...v čemkoliv, natož v hlavě.

B. - Protože jenom tak si můžeš dát věci a situace do souvislostí, že? 

E. - No...baví mě sestavovat puzzle svýho života...no, spíš puzzle vnímání života všeobecně.

B. - Základem je, udělat si pořádek...při tom sestavování. Vyčlenit ty puzzle, které nepotřebuješ a hrát si a sestavovat jenom s těmi fragmenty, které do sebe zapadají.

E. - ...Tak...a jak jsem stříhala ty okrasný keře, a při tom pozorovala to, co mi proletělo občas úplně nahoře v hlavě, zprava doleva, zjistila jsem, že tím, jak mi to cosi nepřipadalo zajímavý, nechávám to plynout a odplynout, prostě se na to nesoustředím. Určitě to byly jenom zbytečnosti, byly to takový poletuchy, myšlenkvý. Ale taky jsem měla dojem, jakoby mě naťukávaly a dožadovaly se - hele, jsem tu, všímej si mě, jsem důležitá, jsem tvoje....
Jéé...víš co mě teď napadlo?

B. - Jasně že vím. 

E. - No jasně.... Napadlo mě, že to cosi, co mi lítalo v hlavě, že to nebylo od Tebe?

B. - Proč to tak vnímáš?

E. - Protože mě to nezaujalo.

B. - A co to tedy bylo? 

E. - Připadne mi to, něco jako takový cáry mých starých, nevyřešených pocitů, myšlenek, emocí a tak.....takový zbytečný cosi, co jsem tím, že jsem si toho nevšímala, mohla uvolnit a tím ze sebe vypustit....

B. - To jsi stříhala větve a ještě jsi v sobě uklízela.... To zní dobře.

E. - Že?  ....No, a ještě jsem si s Tebou užívala naplno toho krásnýho, božího, tedy vlastně našeho, dne.
A je to tak, s tím mým myšlením?...jak to vidíš Ty?

B. - A jak to vnímáš ty, ještě to jednou shrň, děláš přece vědeckou práci, tak tomu dej nějakou formu a závěr, a můžeš vynechat to, - jak jsem stříhala okrasné keře. 

E. - Stejně už jsi to řekl, to s těma keřama. 
A máš pravdu...takže: Jak vnímám svoje myšlení...to je nadpis, chápeš?...
Většinou nemyslím, mám ráda prázdnou hlavu, abych mohla naplno vnímat podněty z okolí, ve mně, ze života. Ty podněty jsou hlavně emoční, na základě pocitů z toho co mě obklopuje a potkává, jsou to podněty z lidí, z přírody, z hudby, z vůní, barev a tak. Je to neskutečně krásná, barevná, voňavá a zvučná mozaika, kterou naplno miluju.
Když potřebuju, v běžným, praktickým životě myslet, mám vždycky po ruce svůj ověřenej Selskej rozum, kterej mám hodně vyvinutej, a kterej si průběžně doplňuju na základě z vrchu popsanýho vnímání...a s ním jsem si vždycky vystačila.
Vím, že jinak moc nemyslím, protože důvěřuju Tobě a tak všemu, co ke mně pošleš, i kdyby se mi to na první pohled nezdálo dobrý. Všechno jsem se naučila...učím..přijímat. Připadne mi jako hloupost a taky rouhání, myslet za sebe, protože bych tím přikrmovala svoje ego...jsem ráda, když je hodně hubený, to ego, aby ze mě nepřečuhovalo.....a taky je to zbytečně vynaložená energie, když vím, že mám Tebe, když vím, že se máme.
Když chci něco jakože vymyslet, stačí mi, navnímat se na Tebe, lépe řečeno, do sebe, procítit emoce který toto ve mně vyvolává a prostě už vím, cítím to každou buňkou, srdcem a tak. Prostě intuitivně.
Nevím, jestli o sobě můžu říkat, že nemyslím, protože to může lidi popuzovat...což by mi zas až tak moc nevadilo....ale já to tak cítím a navíc, kamarádi co mě znají, to potvrzují. 

B. - Krásné shrnutí tvojí vědecké práce. 

E. - Díky, tak koukám, že jsem i vědec, to jsem netušila, ale ani po tom nikdy netoužila. 

B. - Všichni jste vědci, a studujete vědní obor: Život.  Můžeš toto brát jako jednu ze svých studijních prací. 
A dobře víš, že můžeš říkat všechno co a jak cítíš. To že si v tom nejsi ještě úplně jistá, to je něco v tobě, něco co nemáš ještě vyřešené, jinak by jsi se nad tím vůbec nepozastavovala.

E. -  ...dobře, to se mi líbí  .....A ano, vím o tom, je to z dětství, je to slovo - mysli...co ve mě vyvolává špatnej pocit vzpomínkovej. Nikdy jsem moc nedokázala myslet, vždycky jsem to měla tak jako teď, akorát jsem to tenkrát nedokázala pochopit a obhájit si to.

B. - Každý jste jedinečný exemplář a nemusíte před někým nic obhajovat, tím méně přede mnou a tím pádem ani před sebou.

E. - Díky, už to taky vím, protože jak jsem tenkrát stříhala ty okrasný keře, tak jsem si to uvědomila, procítila.  A víš co?...dost mi to dalo, to zrekapitulování, nějak mě to zklidnilo. Děkuju Ti za tu terapii.

B. -   Třeba to dá něco i někomu, kdo toto bude číst.

E. - Tak to by bylo fajn, to bych byla moc ráda...
Ještě mám ale dojem, že musím něco upřesnit do úplnosti, můžu to pojmout třeba jako závěr svý vědecký práce.
Takže: Vím, že přece jenom ve svý hlavě něco mám a jsem za to moc ráda. Jsou to texty písniček, vlastně celý písničky, je jich snad na stovky, ty jsou ale uložený někde hodně vzadu v nejstarší, emoční části mozku, spolu se vším emočním co mě v životě potkalo a potkává. Se vším hezkým, co ke mně přišlo a tak mě vytvářelo. Toto ve mně ale nezatuchne, jednak si to všechno nějak podprahově uvědomuju a tím to provětrávám a potom, toto to nemá v povaze, jakože zatuchnout, protože ty pocity a emoce jsou hodně krásný, jiskřivý a tím trvanlivý. Jde hlavně o to hezký, to špatný jsem asi propustila, tím jak jsem to přijala a poučila se z toho. Ale to krásný, to ve mně zůstalo a je to něco jako můj emoční ohříváček, ze kterýho čerpám krásno, je to moje pevná půda pod nohama, jiskřivá jistota.

B. -  ...Máš tam ale určitě schované všechny emoce i ty "špatné", protože i ty tě utvářejí, a taky díky nim můžeš poznat to krásno, máš možnost srovnání, ale ty se soustředíš hlavně na ty krásné emoce a děláš dobře. V tomto máte přece všichni volbu.

E. - Ano, štěstí je stav mysli.
Taky mě napadlo, že když si člověk v sobě přijme, že všechno co a jak dělá, dělá dobře, vlastně nejlíp jak umí, že ho to zklidní.

B. - ...a taky se přestanete vinit a dělat si výčitky a vidět se špatní.

E. - Ano, když si uvědomíme, že děláme všechno nejlíp jak umíme, začneme se ve všem ještě víc zlepšovat, protože to procítíme, a co procítíme, to přivoláváme a tak tvoříme, a tak to i bude.

B. - To je zase "jenom" náš známý: Zákon přitažlivosti. Na co se soustředíte, co vnímáte, prociťujete, to přitahujete. Když třeba cítíte, že máte málo Lásky, dávejte jí, tím jí procítíte a tak jí k sobě přivoláte.

E. - Ano, protože když něco dávám, tak to přece musím jednoznačně mít a mám tím pádem jedinečnou možnost, procítit to, že to mám a pocity tvoří.

B. - Přesně tak, když máte dojem, že máte málo materiálních věcí, dávejte...zase jde o to, že když dáváte, samozřejmě z toho vyplývá, že něco musíte mít a když procítíte ten pocit - já mám, všechno okolo vás vám to začne zrcadlit a tak k sobě začnete toto přitahovat. když jste hojnost, když jí v sobě naplno emočně prociťujete, hojnost k vám přichází. A to hojnost všeho druhu.

E. - ...v jakékoliv podobě. A taky mi připadne, že se k tomu hodí to rčení, že: Komu pánbůh, tomu všichni svatí. 

B. - Ano, protože vy jste já, jste Bůh...a: Jak uvnitř, tak navenek. 

E. - 
A víš co, Bože, jsem moc ráda, že jsme dostříhali ty okrasný keře...Ty taky? 

B. -  Klidně si zase spolu můžeme někdy zazahradničit, je to krásné tvoření, přírodní a jak je vidět, vede i k uvědomění.

E. -  )) Uvědomění na nás kouká úplně ze všeho...prostě na nás čeká všude.

B. - A to je dobrodružství, že? 

E. - My lidi jsme dobrodruzi, objevitelé a i vědci...životní....dobrý, co? 

B. -  To nejlepší. 



Zdravím,
E.


Člověk nežije proto, aby myslel, ale myslí proto, aby žil. 

A ještě:
Když jsme hojnost, když jí v sobě naplno emočně procítíme, hojnost k nám přichází. A to hojnost všeho druhu.