PŘÁTELSTVÍ II

Úvod:
K této mojí úvaze o přátelství mě přivedl epos o Gilgamešovi, o které jsem nedávno četla v knížce Tomáše Sedláčka - Ekonomie dobra a zla, s podtitulem - Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi.
Samozřejmě, že jsem ten příběh už znala, protože ten zná určitě každý člověk, který se zajímá, alespoň trochu, o historii a taky každý kdo dával pozor ve škole :-) (I když, samozřejmě, z pohledu ekonoma, kterým autor knihy je, dostal tento příběh jiný a hodně zajímavý úhel pohledu).
Tento epos, který je starý víc jak čtyři tisíce let, je určitě první nám známá literární zmínka o opravdovém přátelství, kterému říkáme - až za hrob.

Jenom pro připomenutí:
Gilgameš, vládce Uruku, je velice pragmatický, až despotický vládce. Nechává stavět vysokou zeď okolo celého města na jeho ochranu. Chtěl, aby zeď byla co nejdříve dokončená a proto zakazoval dělníkům, aby se stýkali se svými ženami a rodinami, chtěl, aby veškerou svoji energii dali do stavby zdi. 
Bohům se to nelíbilo a poslali na něj divokého Enkidua (polo člověk, polo zvíře), aby Gilgameše ztrestal a utkal se s ním v souboji. Stalo se ale to, že se oba spřátelili a to oba změnilo. Animálního, divokého Enkidua jejich přátelství zcivilizovalo a Gilgameše emočně vyplnilo. 
Gilgameš nechává zeď zdí a vydává se, se svým přítelem, zabít nestvůru Chuvavu, která žije v cedrovém, posvátném háji a škodí lidem...
Epos popisuje jejich společná dobrodružství a i smrt Enkidua, nad kterým Gilgameš truchlí. 


                                                                    * * *


Nedávno jsem si uvědomila, že pojem a slovo přátelství je jeden z nejkrásnějších pojmů a slov ze všech.
Vždycky jsem za nejkrásnější slovo i pojem považovala Lásku, taky jí píšu vždycky s velkým písmenem na začátku, jako třeba slovo Bůh, protože Láska je projevem Boba, Boha v nás, Láska je prostě Bůh.

Tedy takto...Láska, tedy Bůh, je v nás stále, ale důležité a zásadní je to, že si to umíme uvědomovat, trvat si na tom a odvážně to žít (to jsou takové důležitosti, bez kterých nemáme šanci žít naplno).

Taky mě napadlo, že k tomu, abychom poznali přátelství...opravdové přátelství, které je moc, moc vzácné, tak moc vzácné, že je spoustě lidem neznámé...tak k tomu musíme, jako první krok, umět poznat, objevit, přijmout a obhájit si právě Lásku...Lásku ke všem, ke všemu a tedy i k sobě.
... Jednoduše...najít Boha a to opravdu nemyslím ve smyslu křesťanském, ale ve smyslu všeobecném, ve syslu prapodstaty člověčenství. Mám totiž dojem, že křesťanské ztvárnění Boha spíš napomohlo k jeho nepochopení a odcizení (tím nemyslím prvotní učení Kristovo, ale to, co z jeho učení udělala mocensky a patriarchálně nastavená křesťanská církev). Vnímám Boha odpoutaného od všech náboženství, protože ta...tím že si ho všechna náboženství přisvojovala... tím rozněcovala nesnášenlivost a tím i války. Proto se nedivím, že se spousta lidí při slově Bůh ježí.

Vrátím se k té svojí úvaze, že k tomu, aby nás potkalo přátelství, k tomu musíme nejprve objevit Lásku v sobě a tím pádem i k sobě, jinak...mám dojem...nemáme čím pravé přátelství procítit a tím poznat.
Poznáním a přijetím Lásky- sebelásky (ono se to nezdá, ale mít se rád, bez egoistického podtextu, to není jenom tak, to už je mistrovský kousek toto dokázat...a taky hodně zásadní)...takže, poznáním a přijetím Lásky, Lásky smiřující, uklidňující, přijímající, veselé, ztřeštěné, zadumané, hravé, mazlivé, klidné, vnímající, neodsuzující, jiskřící, odpouštějící, přející, bezpodmínečné a tím chápavé je základ, který v nás vystýlá prostor a vítá k nám přátelství. Protože pokud toto všechno neumíme procítit u sebe...k sobě...neumíme to navnímat ani u jiných lidí.

My se vlastně staneme Láskou (... staneme?... my jsme jí byli vždycky!...akorát jsme To nevěděli, neuměli jsme si To uvědomit, taky jsme To neuměli pojmenovat... proto To z nás nebylo poznat. To... čili Lásku... v nás viděl jenom člověk, který jí už objevil v sobě) a Láska je asi magnetem na Přátelství. (Nemůžu si pomoct, ale budu tu psát toto slovo s velkým Pé, protože se mi to líbí :-) ).

Mám dojem, že slovo Přátelství je stejně zprofanované jako slovo Bůh... zprofanované, ale i nepochopené. Slovo Přátelství je nadužívané a to asi právě z toho důvodu, že je nepochopené... a pojem Bůh?... ten je na tom vlastně stejně.

Vrátím se k tomu, že pro většinu lidí je Láska to nejvíc top... a je to tak určitě i dobře... ale taky je pravda, že když se řekne - Láska, tak si pod tím slovem představíme nejčastěji Lásku mezi mužem a ženou a jejich sexuální vztah. Samozřejmě, že i v tomto vztahu může fungovat Přátelství... myslím tím to opravdové, plnohodnotné Přátelství... ale i nemusí.
Ano, Láska, jako naplnění dvou partnerů, je nejčastější, námi vnímaný, pojem a taky nejčastěji námi všemi poznaný (i když poznaný různě). Připadne mi ale, že tato Láska je většinou "jenom" něco jako startovací náboj, který může rozžehnout Lásku v nás naplno. Jako by, v této partnerské Lásce která nás poprvé potkává v době dospívání, došlo k aktivování našeho srdce, naší čtvrté, srdeční čakry (ty tři spodní, ty už jsme třeba zmákli v dětství a během dospívání), a tím že jsme pokročili až ke čtvrté, tím se nám otevřela brána k postupnému aktivování dalších tří vyšších čaker, které jsou spíš duchovního charakteru, na rozdíl od těch tří spodních, materiálních, vázaných spíš na naše tělo).

Znám lidi, kteří jako by zakrněli v této fázi a i když už je jim dost let, nedokáží postoupit ve vztahu dál. Jakmile vyprší čas "chemické zamilovanosti"... která trvá asi tři roky... hledají další vztah, další jiskření.
V této souvislosti mě taky napadá, že nadstavbou, vyplněním, dovršením, pokračováním Lásky partnerské, je právě Přátelství... láskyplné Přátelství, které obdivujeme u partnerů v pokročilém věku a které je moc vzácné, právě tak vzácné, jako Přátelství samo.
Společný sex dvou partnerů je určitě nádherné pojítko mezi nimi, ale taky se často stává že jediné pojítko, a tím pádem časem nefunkční, nedostatečné pojítko pro jejich vztah.

Když se člověk vyladí až do sedmičky (do sedmé čakry) může vnímat láskyplné Přátelství... i k opačnému pohlaví... bez sexuálního podtextu a to mi připadne jako nejvyšší stupeň pojmu Láska a toto vnímám jako Přátelství.
Není tu něco za něco, což v sexuálním vztahu může být tak vnímáno, jde tu jenom a čistě o to, že je nám s tím druhý člověkem jednoduše moc krásně a přirozeně, stejně tak jako nám se sebou... je to vztah bez očekávání, ale je plný dávání, vzájemného předávání, s sdílení se.
Prožít toto, beru jako největší životní bonus.

Taky je ten vztah plný důvěry... je naplněn VÍROU... ti dva si věří úplně a bez podmínek. Toto jsem si uvědomila, když jsem se dívala na moc krásný film - Alenka v říši divů a za zrcadlem. Ve druhém díle je ztvárněný krásný, přátelský vztah kloboučníka s Alenkou.Ve chvíli, kdy Alenka nevěří tomu co jí kloboučník říká, jeho oči se promění jakožto viditelný symbol změny v jeho duši, a on říká Alence: "Ty nejsi ty...běž pryč...já nevím kdo jsi, ale Alenka nejsi...má Alenka by mi věřila!" a vyhazuje jí ze svého domu. Ve chvíli kdy se Alenka znovu napojí na jejich Přátelství, uvěří mu a jde jednat.

VÍRA DÁVÁ SÍLU

Ano... víra, jakožto jeden z největších a nejodvážnějších projevů života (o víře se často říká, že je slepá, ale ona není slepá, jenom k jejímu poznání nepotřebujeme vidět očima, ale něčím jiným v nás...Nevím čím, ale napadá mě, že naší duší skrze naše srdce, které musí už být hodně čisté, aby toto zvládlo). Víra provází Přátelství, proto nikdy nepochybujeme o tom, co nám řekl náš přítel i kdyby to bylo veledivnější a "neuvěřitelné."
Přítel je taky jediný, s kým si můžeme všechno svěřovat a mluvit naplno i o svých pocitech, které může pochopit jenom on. Svému sexuálnímu partnerovi kolikrát neříkáme všechno, protože se mu chceme líbit, a nebo mu nechceme ublížit. Sex tu funguje nejen jako fyzické a emoční pojítko, ale i něco jako komodita, takže i jako překážka v naprosté otevřenosti.
Naplno žít sexuální, láskyplný a přátelský vztah, toho jsou schopni jenom opravdu vysoce uvědomělí lidé, kteří mají svůj vztah jako by za odměnu z minula.

Jsou pojmy, které se těžko popisují, prostě se musí prožít. Těžko vysvětlíme slepému jak vypadá červená barva, a stejně tak se nedá naplno a úplně popsat pravé Přátelství. Nepoznáme ho rozumem, ale vnímá se pocity, stejně jako to má kloboučník s Alenkou.

Toto je taky jeden z rysů pravého Přátelství... I když nejste fyzicky se svým přítelem, vlastně jste spolu pořád.
Uvědomujete si, že jste spolu stále, cítíte stále jeho přítomnost i když ne fyzicky, ale mentálně. Je to nádherná podpora a radost, protože ani sebevětší dálka, nebo čas, vás nemá šanci odloučit.

"Kloboučníku, co když už tě nikdy neuvidím?..."
"Má drahá Alenko, v zahradě vzpomínek, v paláci snů.. tam se my dva zase setkáme."
"Ale sen není skutečnost."
"A kdo rozhoduje, co je co?".......




Tento článek věnuji svým kloboučníkům.. děkuji za vás.. 

Zdravím,
Eliška.


P. S.
Napadla mě právě hodně důležitá věc.. a to to, že i když si člověk nemůže být v životě jistý ničím a nikým, protože změna je život (a to beru v potaz i to, že jistota je stav mysli, jak řekl někdo moudrý :-) ), přátelstvím svého přítele si může být jist natuty, prostě mu můžeme důvěřovat bezpodmínečně.. a připadne mi to úplně nejvíc obrovské ze všeho.
Navnímávala jsem se do toho, proč to tak cítím a mám dojem, že je to tak právě proto, protože čisté Přátelství je Láska.

6. 8. 2017

Toto je krásný a symbolický dárek. 

A toto je, pro mě, další nádherné ztvárnění přátelství.

Přátelství

Balíček karet: Osho-Zen Tarot
Sada karet: Voda

Větve dvou stromů na této kartě se vzájemně proplétají, jejich spadané krásně zbarvené listí se na zemi promíchává. Je to, jako by se nebe a země spojily láskou.
Každý z nich však stojí sám, zakořeněný v půdě, každý je sám spojen se zemí. Představují tak spoustu opravdových přátel, vyzrálých, přirozených, dobře spolu vycházejících.
V jejich vztahu není žádná naléhavost, potřeba ani touha cokoli na druhém změnit.
Tato karta ukazuje na tvou připravenost pro takový druh přátelství. Možná přitom zjistíš, že přestáváš mít zájem o všechna ta dramata a romance, která tak zaměstnávají druhé. Není to ztráta. Je to zrod vyšší, více milující kvality na základě hluboké zkušenosti. Zrození ničím nepodmíněné lásky, bez očekávání a požadavků.