JSME VYHNANÍ Z RÁJE?

...NEBO ŽIJEME V RÁJI STÁLE?

...Ano, my žijeme v Ráji stále, tak proč máme v povědomí to, že nás z něj někdo vyhnal?
Bůh nás vyhnal?...Mám dojem, že jsme se z něj vyhnali sami, ale ne fyzicky, ale mentálně....Ale na druhou stranu to mohl být i boží záměr. :-)
Pokud se ale budeme vnímat jako boží tvorové...kterými taky jsme...jako neodděleni od něj, protože i my jsme Bůh, máme přece duši, která je boží...tak máme možnost procítit, že jsme v Ráji.
Naše duše nás spojuje v celek se všemi dušemi všech lidí, s Univerzem (Bohem). Jsme spojeni se vším, jsme v jednotě s celou duší přírody, tedy i s pověstným hadem, který nabídl Evě jablko. :-)

Když si navnímáme tuto jednotnost, tak nám z toho vyjde, že jsme se z Ráje vyhnali vlastně sami.
Vyhnala nás naše touha po poznání, proto jsme chtěli okusit plody ze stromu Poznání?...Což by nebylo tak špatné, protože poznávat nové je dobře. Asi jsme měli v tom Ráji pocit, že nám něco chybí?..asi nám chybělo poznání duality...dobro - zlo, špatně - dobře...Bez poznání špatného, nepoznáme to dobré a v Ráji byl přece pořád "jenom" ráj.
Nebo nás z Ráje vyhnala naše touha po spotřebě? Po chtění něčeho nového, materiálního, něčeho, co naše smysly ještě neokusily? Vždyť v zahradě jsme měli dost jídla, tak jsme to jablko nejedli z hladu!
Vyhnala nás touha chtít a mít víc?...touha, která nebyla podložená potřebou, ale chtivostí?

Ať už je to, jak jeto, mám dojem, že tím, že to, že jsme se vyhnali z Ráje, nás mělo, jako lidstvo, dovést k uvědomění si toho, že - v Ráji jsme byli šťastni a že jsme Ráj vlastně nikdy neopustili, protože ho máme pořád kolem sebe...celá příroda je Ráj (naše vlast je přece - zemský Ráj to na pohled), a každým okamžikem nám to prezentuje...ale hlavně i to, že ten Ráj máme i v sobě, ve svém srdci, ve své duši, ale hlavní je...pro nás lidi...uvědomit si to pomocí naší mysli. Naše srdce i duše to ví, tak proč to nevidí i naše mysl?...Protože jsme pohlceni spotřebou, toužíme po nových a nových věcech a čím víc jich máme, tím víc jsme nespokojeni a chceme čím dál víc super, top a extra věci, od kterých si slibujeme, že to je to pravé, co nám chybělo ke štěstí. (Tak mě napadá, že na místo toho pověstného, ukecaného hada, máme dnes všudypřítomnou reklamu).
Dobře ale víme, že nemůžeme například sníst najednou všechny druhy zmrzliny z velké nabídky, i když na ně máme chuť. A čím víc jich sníme, tím si je miň vychutnáme, protože jsme přezmrzlinovaní...jsme zahlceni. Kdybychom dostali jeden, nebo dva kopečky, určitě si na nich pochutnáme víc.
Materiálnem se ale nikdy nenasytíme, pokud si neuvědomíme, že to co už máme, že je obrovsky moc a nepocítíme za to velkou vděčnost. Naučí nás to vnímat hojnost a z toho uvědomění hojnosti...a z procítění tohoto...nás to naučí DÁVAT a tím v sobě proud hojnosti nezablokujeme, ale pošleme ho hýřivě, radostně a láskyplně dál. :-)

Jsme tu na hmotné Zemi, proto potřebujeme jídlo, šaty a určité předměty na to, abychom tu mohli žít a být spokojeni, ale není dobré věnovat se cele jenom těmto našim potřebám, protože právě toto nás vyhání z Ráje...z Ráje našeho srdce, naší duše.
Jsou ale na naši planetě společenstva, která to ví a žijí to...žijí vědomě v Ráji. Je ale taky moc smutné, že je z toho Ráje vyhání naše spotřební civilizace. Je to opravdu moc smutné, oni jsou totiž pro nás velkou inspirací, inspirací v rovině stavu myšlení.

Nemůžeme tu asi už žít bez "vymožeností civilizace", ale můžeme si vybírat co a jak opravdu potřebujeme...naučit se si uvědomit : To mi stačí.
A když už tu máme různé vědní obory...které vznikly z touhy poznat a víc pochopit...tak je moc fajn, že nám poskytnou nové, ekologičtější technologie k našemu vyhýčkanému životnímu komfortu, protože třeba bez auta, elektřiny a čisté, pitné vody (kterou používáme třeba i na splachování záchodů :-( ), si už asi málo kdo z nás neumí představit žít.
Když už máme tu vědu, tak ať nám pomůže vyčistit moře od nepořádku, kterými jsme je zanesli...ať nám pomůže vyrobit auta, která nemají výfuk a na svůj pohon nespotřebovávají zemské zdroje...ať nám pomůže, naučit nás vnímat i myslet rajsky, tak, abychom si ten náš Ráj neničili a ještě víc nezasmrděli. Může se stát, že se tím změní i to, že si tím uvědomíme, kde žijeme a naplní nás to vděčností a pokorou. :-)

Vyváženost nám chybí a musíme taky brát v potaz, že jsme tu, na této Zemi...my lidé...v různém stupni uvědomění. Tato doba je ale opravdu hodně výjimečná, otevřená a zrychlená a tím taky víc rozporuplná a tak i vnímaná.
Pro toho ale, kdo si umí uvědomovat životní nadstavbu, tu duchovní...kdo umí vnímat v jemnějších vibracích...pro toho kdo má odvahu žít její potenciál, pro toho je tato doba úžasná a svobodná.

Eva utrhla jablko...ženy byly v křesťanství zatracovány jako špatné už pro tento "prvotní hřích."

Máme v sobě pořád pocit viny za ten náš "hřích". Pocit viny je moc špatná záležitost. Jak si v sobě máme představit Ráj, když je tam trpký a ubíjející pocit viny?...
Čekáme, až nám někdo odpustí?...ale kdo?...Bůh?...ale ten to neřeší, jeho Láska je přece všeobjímající a bezpodmínečná...on ví. :-)
Jenom na nás je, abychom si odpustili a propustili ze sebe všechny pocity z vin.
Je krásné se takto osvobodit. :-)

Je zvláštní a taky zajímavé, že asi musíme nejprve objevit, uvědomit si, Ráj ve svém nitru a teprve potom uvidíme, uvědomíme si, i ten všeobklopující Ráj zemský, ať už přírodu, tak to všechno materiální kolem nás.
Ten náš znovu nalezený Ráj vnitřní se nám zrcadlí do okola. :-D <3

A je taky fajn, že teď už můžeme určitě ochutnávat ze všech stromů v našem Ráji...pokud budeme tedy chtít...protože jsme už poznali, máme už srovnání a kdejaký had (nic proti hadům) nás už nemá šanci ukecat....my už víme...my už si umíme UVĚDOMIT...z čeho si zobneme, co nepotřebujeme a taky to, že všechno mít nemusíme. :-D

Zdravím z Ráje,
Eliška.