MALÁ ÚVAHA O HLUBINĚ DUŠE A O OČÍCH

Vidím to tak, že lidé mají duši (a nejen lidé, i zvířata ji mají), hlubokou a nádhernou.
Naše duše je čistá esence Lásky a Láska je Bůh.

Všechno okolo nás i v nás je Bůh, a naše duše je éterická, zhutnělá substance Lásky.
Když se naše duše rodí do dalšího a dalšího těla... to podle toho jaký si zvolila prvotní úkol, nebo lépe řečeno - záměr...tedy to, co chce na této výjimečné planetě, které říkáme Země, poznat...tak si duše vybírá, kam a komu se narodí.

V každém případě, ať už si naše duše sem přišla poznávat, podle své chuti, co chtěla, vždycky je cíl nás lidí stejný...a to, uvědomit si hloubku svojí duše...uvědomit si jí skrze naší mysl, uvědomit si se...a pomocí našeho hmotného těla to žít, radostně a vědomě žít.
Naše duše je energie, která nás naplňuje, obklopuje a široce přesahuje. Pokud si toto uvědomíme, určitě umíme svojí duši, alespoň trochu, procítit, navnímat.

Je známo, že oči jsou okna do duše a je to opravdu tak. Z očí nejlépe vyčteme emoce toho druhého, oči jsou naše přímé emoční napojení na druhou bytost (ale ne jediné, můžeme se emočně naladit na druhého i intuitivně a to i na dálku).
Když někdo...během spousty předešlých životů a i toho nynějšího...dospěl k poznání, k pochopení a tím pádem k uvědomění si svojí podstaty, k pochopení svojí duše...je schopný toto vidět i u jiných lidí a to právě hlavně skrze oči.

Není snad nic nádhernějšího, než když se potkají dva lidé, a vnímají vzájemně hlubinu svých duší a to jenom tím, že se si podívají do očí, a tak naplno ví..

Napadá mě, že každý z nás může takto dohlédnout u druhého jenom do takové hloubky, do takové úrovně, jak je hluboko ve svém uvědomění si hloubky svojí duše...jak hluboko umí dohlédnout naše mysl, která se učí uvědomovat, znovupoznávat duši a tím pádem celý smysl života tady na Zemi...ale taky i smysl bytí v celém Univerzu.

Představuji si, že kdyby všichni lidé už uměli dohlédnout až na dno svojí duše...a tím pádem i na dno duší ostatních lidí...rozuměli bychom si všichni úplně naplno. Nedocházelo by k nějakým neshodám, protože stejně všechny neshody pramení jenom ze špatného pochopení konání toho druhého, ale hlavně z toho, že my nerozumíme sami sobě. Máme v sobě, z toho neporozumění sami sebe, spousty strachů, které nás nutí, v sebeobraně, útočit.
Nevidíme sami do sebe, jsme naplněni těmi strachy, a neumíme se proto dívat do duší jiných lidí. A když se i někdy odvážíme, dohlédneme u ostatních jenom do té úrovně, do které dohlédneme v sobě.

Vrátím se k té svojí idealisticko-absurdní představě, že by všichni lidé uměli dohlédnout až na samé dno svojí duše a tím pádem i na dno duší ostatních lidí...Bylo by to moc krásné...ale mám dojem, že tím by ztratil smysl život tady na Zemi, jakože život nás lidí. Protože díky vnímání duality...dobro a zlo...poznáváme svojí duši a to nás vede k uvědomění.
...Ale co když by to bylo možné?!!! ...co když ta moje idealistická představa není až tak absurdní???

Přeji si...moc si přeji...aby se lidé snažili objevit hloubku svojí duše, protože toto je smysl života tady na Zemi. Naše duše je Láska a smyslem života je tudíž poznat a žít Lásku.
Jestli to někomu připadá moc idealistické, znamená to jenom , že se bojí podniknout tuto dobrodružnou a objevnou cestu až k samému dno svojí duše.. ke svoji podstatě. Bojí se, co by tam viděl, ale všichni víme, že strach je kontraproduktivní emoce a proto naprosto zbytečná. :-)

Tou svojí poznávací cestou, až do hlubiny svojí duše, zjistíme, že nic špatného a ani škaredého na jejím dně nemůžeme nalézt, protože jsme cestou k němu všechno co se nám nelíbilo už odstranili a nebo přetransformovali. Všichni bubáci z našich bývalých strachů jsou pryč, zbyla nám tam jenom radost z toho, že jsme poznali Lásku v celé její podstatě...že jsme tak poznali Boha a to i Boha v sobě.

Nádherný je pohled do očí, kdy si dva lidé vidí vzájemně do svojí duše už na dno. V tom pohledu je pravda a tiché souznění..je v něm všechno.
Je to magická nezapomenutelná chvíle, která v nás přetrvává už napořád...a taky nás naplňuje.


Zdravím,
Eliška.



Ještě malý dodatek. :-)

Když se pomocí svojí mysli dostaneme až na samé dno svojí duše, zjistíme, a naplno procítíme, že je naše duše Láska a začneme se mít naplno a bezpodmínečně rádi...začneme milovat i sami sebe.

ALE BACHA!!!...když potkáme člověka, který to má stejně jako my...vlastně takto...poznáme se, protože naše duše se přitáhnou...tedy vlastně ještě jinak!...všechny naše duše jsou ve své podstatě nějak spojené, ale naše nevědomá mysl, tím že to neví, o tom neví :-D...my o tom nevíme...Ale, když už si se umíme uvědomovat, uvědomíme si i tuto jednotnost, tak poznáme, přímo to cítíme, jak se duše dvou lidí...kteří už ví...jako by spojily.
.......A to je tak krásné a osvobozující. Najednou zjistíme, že máme toho druhého rádi jako sebe sama a že je nám s ním tak dobře, jako nám se sebou...máme tak pocit, že jsme jeden. :-) Máme tak možnost naplno procítit jednotu i v tom nejširším pojetí.

.....ALE TO NENÍ VŠECHNO!!!...Jako největší bonus vnímám to, že takto milovat můžeme víc lidí a to jak muže, tak ženy.
Samozřejmě, že když se takto potkají dvě duše, které zrovna bydlí v těle opačného pohlaví, jiskří to mezi nimi i přes tělo...vždyť nejsme jenom duše a mysl, jsme i tělo. :-)
Jako největší štěstí...  (nepochybujme ale o tom, že jsme si ho naplno zasloužili z minulých životů, kdy jsme se už snažili dohlédnout až na dno svých duší)... je určitě to, když se takto potkají budoucí partneři, a to jsou pak určitě partneři na celý svůj nynější život. Toto považuji za velký zázrak a to ne kvůli četnosti, ale kvůli zázračnosti toho vztahu... (no, vlastně i kvůli četnosti...i když...na druhou stranu...zázraky se dějí pořád, když na ně věříme :-D).

Taky je krásné, ale zvláštní, že takto se k sobě přitáhnou dva lidé i ještě dříve, než si, byť jenom dokáží představit, že by dokázali a nebo chtěli něco jako dohlédnout na dno svojí duše (vlastně se tomu vůbec nedivím, protože mi připadne, že čas je nejvíc relativní pojem ze všech pojmů), no, oni to chtějí...ti dva...ale ještě si to neuvědomují, ještě si neuvědomují naplno, jak daleko v tomto došli v minulém a i v současném životě.
JAKMILE SE ALE TITO DVA POZNAJÍ, VŠECHNO SE URYCHLÍ!!! :-D

Už když se potkají poprvé, je to, jako by v nich něco explodovalo a může se v nich uvolnit spousta emocí a vjemů...může to být tak silné, že se tomu zprvu nedá třeba ani uvěřit.
Jsou si navzájem velkou duševní i duchovní oporou, radostnou.

Přeji nám všem, abychom potkali co nejvíc lidí, se kterými se budeme cítit tak krásně jako sami se sebou....tím se totiž taky mění svět k lepšímu.


P. S.
Málem jsem zapomněla na něco naprosto fantastického a to na to, že když jsme už objevili svojí duši a dokoukly až na její dno, zjistili jsme, jak je ta duše mladá,  a taky jsme zjistili, jaká mladistvá a až dětská energie nás najednou obklopuje. :-D... No, jak jinak...Láska je přece mladá, vždyť v Lásce je veškerá potence tvoření, veškerá potence života, a to je ta mladost. :-D
Toto mi taky připadne jako jeden z největších paradoxů, protože naše duše je (z našeho pohledu) vlastně hodně, hodně stará, prastará (liší se jenom její, námi vnímané stáří v tom, jak dlouho už se která znovu-rodí do hmotného těla sem na Zem. Z tohoto pohledu se nám jeví některé duše starší než jiné). A paradoxní je to, že naše duše je vlastně jako by stará (ale my se s ní cítíme mladě, protože jsme naplno poznali a žijeme její podstatu), a s porovnání s ní je naše tělo mladé, i kdyby mu bylo 100 let. :-D

Takže...my už víme, že naše duše je stará, ale my se s ní cítíme mladě, protože víme, že ona vlastně nestárne. Ona je pořád stejná, pořád stejně mladá a tím, že toto poznání umíme emočně procítit a žít to, tak jsme mladí taky...jak jinak. :-D

No...a to, že naše mysl s pomocí emocí tvoří, na to je dobrý důkaz i to, že naše tělo se začne přizpůsobovat našim pocitům mladosti a začne mládnout.
Tím, že se cítíme mladě a naše tělo nám to zrcadlí, tak i mladě působíme, myslíme a chováme se tak...vysíláme ze sebe energie a vibrace mladosti. :-)
Je to neskutečně krásné, protože už jsme poznali co a jak na tom světě chodí, už nás nic nebrzdí, a dokážeme si naplno užívat dětské mladosti do sytosti a naplno. Dokážeme touto mladistvou, pravdivou energií žít, nechat jí ze sebe tryskat a to radostně a láskyplně...A TOTO VŠECHNO NÁM KOUKÁ HLAVNĚ Z OČÍ. :-D
:-D