Je Bůh vtipný? - 16. díl

Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016




E. - Tak Ti mě, Bože, zase něco docvaklo, víš, k tomu jak jsme si říkali, že v emocích je síla, tedy v projevenejch a pochopenejch emocích. Vzpomínáš? :-)

B. - Ano...a to ať už v těch co vnímáte jako dobré a nebo v těch destrukčních.

E. - ...no, ale napadlo mě...vlastně jsem to procítila při jedný písničce, protože ve zpívání a hraní je mega pocitů a emocí a tady je lidi rádi projevují a to tak, že mám pocit, že se v nich až jakoby koupou. :-) Tak mě napadlo, že v emocích není jakože jenom síla, je v nich úplně všechno.

B. - To je ale přece jasné, přece jsme si už říkali, že za vším a ve všem je Láska.

E. - Vím, ale mě napadlo, že sem, jakože na Zem, chodí duše jenom a jenom za nimi...

B. - Ano, v každém vašem konání jsou emoce a to i v tom, co se vám zdá neemoční.

E. - Najednou se na život tady dívám úplně jinak, a jsem moc šťastná, že se učím naplno svoje emoce žít a rozdávat, ale taky je přijímat z okolí.

B. - :-D ...Dobře ale víš, že k tomu je potřeba velká odvaha.

E. - Ano, vím a taky si uvědomuju, že díky tomu jsem se už zbavila spousty strachů...a to je tak moc krásnej pocit.

B. - Už jenom uvěřit těm pocitům a emocím...a rozšifrovat je...

E. - Přesně tak, ale vždycky mi přišlo něco do cesty, co mně v tom pomohlo...Byla to nějaká situace, nebo člověk...je to vždycky jako zázrak.

B. - Pokud věříš na zázraky, tak se taky dějí. :-D

E. - To jo...a je to moc krásný...věřit...a to nejen na zázraky. :-) ...A ty nám vždycky přihraješ do cesty něco a nebo někoho, kdo nás jako by popostrčí, kdo nás donutí něco novýho vnímat, a vidět jinak, že? :-)

B. - A co myslíš, že jsem?...že jsem nějaký božský výhybkář a nebo rozhodčí...či co? To bych se nadřel, já nic takového nedělám!

E. - Promiň...já vím, to je jasný, Ty už přece, od tý doby co jsi stvořil Svět, jenom odpočíváš, a kocháš se tím co jsi stvořil.

B. - No tak jasně. :-D ...a ještě si užívám pohledu na to, co tvoříte vy lidé a různé jiné bytosti...já jsem všechno. To čemu vy lidé říkáte - Bůh nám přihrál...to si zapříčiňujete jenom vy sami. Ale protože vy i já jedno jsme, tak mám i já pomyslné prsty ve všem, ale vaše vůle všechno pohání, protože umíte tvořit stejně jako já. Svým konáním dáváte do pohybu obrovskou síť souvislostí, které na sebe navazují a různě se propojují.

E. - Už to chápu, tím že je něco v neustálém pohybu, je to jako stroj, kterýmu se mění nastavení podle toho jak my jednáme a myslíme a když už se někdo odbrzdí, odbrzdí si bloky v sobě, ve svý hlavě, najednou se všechno kolem něj uvolní a kolečka všech souvislostí a událostí se rozejdou a my se nestačíme divit, co všechno nám přichází do cesty.

B. - Jak říkáš, když se odbrzdíte. :-D Když se tak nestane, točíte se do kola, všechno kolem vás vám pořád dokola naznačuje, co máte pochopit.

E. - Ano, ale zašifrovaně a prožitkově, musí v tom všem být zapojený hlavně naše emoce, jenom skrze ně můžeme pochopit.

B. - Pro-žívat, to je cíl vaší duše.

E. - :-)...tedy...já Ti povím...za sebe jsem z toho úplně urvaná. Doufám, že jsem se neodbrzdila nějak nakvap?...a že nejsem jako urvanej vagon? :-D Někdy si připadám, že jsem i mimo kolej. :-D

B. -  Pokud máš ráda rychlou jízdu, tak proč ne :-) ...dobře ale víš, že každému přijde do cesty, na zvládnutí, jenom to co má a na co má. :-) A neboj, mimo kolej nejsi, jenom nejezdíš ráda po vyjetých kolejích. :-D

E. - To ano a nebojím se, jsem v poho..umím přece i zastavit a prociťovat všechno, co ke mě přichází..snažím se to rozšifrovat a těšit se z toho.

B. - To je dobře...a co ty emoce, jak jsi o nich začala?

E. - Kdo necítí naplno svoje emoce a nechce je projevovat, ten vlastně nežije, jenom vegetuje a dostane šanci třeba až v příštím životě.

B. - Země - Emoční šou. :-D

E. - Už se dávno nebojím, věřit tomu, co cítím..Rozum je ošidnej a dvousečnej...a taky umí vyvolat strachy a ty já nechci!!!

B. - :-D ...a je to někdy síla, že? :-D

E. - Je...ale hlavně...je v tom síla.

B. - Vzpomínáš, co strachů jsi musela zvládnout? :-)

E. - No ani nemluv, to bylo bubáků, to by byl dlouhej seznam. :-D Člověk vlastně nemusí v životě dělat nic jinýho...tedy, pokud chce něco pochopit...než začít uvědomovat si, co k němu přichází, a potom vnímat svoje případný strachy z toho a snažit se je rozšifrovat, pochopit...potom procítit, přijmout a tím je nechat plavat.

B. - To zní jednoduše, že? :-D

E. - No, je to jasný jako facka.

B. - To co vnímáte jako špatné, to děláte jenom z nevědomosti, nedokážete si naplno uvědomovat.

E. - Prostě máme strach, a nebo je to z lenosti? :-)
Tak Ti jsem si ještě nedávno naivně myslela, že nemám strach...jakože nějakýho zásadního charakteru...chápeš?...občas mě napadl jenom takovej malej bubáček, strachovej...ale to jsem brala jenom jako takový dobrodružství...v tom smyslu, že jsem se hned jala zkoumat, odkud se bere, a nebyl problém si to uvědomit...

B. - Některé strachy, ty základní, prazákladní, ty jsou ve vás uložené hezky hluboko.

E. - Ano...a nedávno jsem odhalila ten svůj prazákladní. Celý můj život tu byl se mnou a já to netušila. Všechny události okolo mě mi to naznačovaly, a já to neviděla...

B. - Ne jen jeden život byl v tobě.

E. - .......Ano, vím, cítím to. Víš co je ale nádherný?

B. - :-) ?!?!

E. - :-D...no jo, já vím, že víš.

B. - :-D...tak povídej.

E. - Že opravdu stačí si TO JENOM UVĚDOMIT, a všechno se dá do pohybu tak nějak samo...to uvědomění je něco jako spouštěč.

B. - Tím že si začnete uvědomovat, tím uvolníte bloky v sobě, a tím dáte do pohybu energie, které vám pomůžou k vyladění se, k rovnováze, a tak vámi začne naplno proudit vesmírná energie, čili moje a tak i vaše.

E. - ...a to je ta Jednota....a to je tak krásný, že mě to někdy až rozbrečí...ale krásně rozbrečí, tak nějak z vděčnosti.

B. - A taky se ti najednou vyjevují obrazy a souvislosti, které se sebou začínají souviset. :-)

E. - Ano a krásný je i to, že poznáme i na svým těle, že jako by se nějak odlehčilo, jako kdyby z něj spadl nějakej kámen.

B. - Vy lidé si většinou myslíte, že je potřeba léčit vaše tělo, ale když jste nemocní, je nemocná prvně vaše duše.

E. - Tak mi připadne, že nemoc naší duše se jmenuje strach...a je to nemoc nakažlivá?

B. - Je...strach se přece šíří dost rychle.

E. - Aha. Líbí se mi pojem - Léčit duši. :-)

B. - Už chápeš, že kde je strach, nemůže se už naplno vejít Láska?

E. - Ano, už jsem to věděla, ale teď mi to všechno najednou dává ještě větší rozměr a tuším, že může být až neomezený.

B. - Tušíš správně, Láska nemá hranic. :-D

E. - Bože, dneska jsou Vánoce a vždycky mě to v tento čas nějak sentimentálně dostane.

B. - To je magie přírody, vesmíru, jste na ní napojeni víc, než si dokážete připustit.

E. - ...Člověk jde v tenhle čas nějak víc do sebe, do svýho středu a tak i k Tobě.

B. - Jdete tak víc do svého srdce.

E. - :-) A taky trochu bilancujeme...máme pocit, že něco končí a něco zase začíná.

B. - :-D

E. - Víš, nedávno jsem si uvědomila, že to nejvíc, co jsem v životě poznala...tedy kromě Tebe...samozřejmě :-)...je to, že to co cítím emočně, je to nejvíc...že je to víc, nežli to co vnímám svými smysly.

B. - :-)...Pokud svoje - cítím, nepovažuješ za další svůj smysl?

E. - Ano, je to můj šestý smysl, naučil mě odbourávat strachy, naučil mě věřit....A proč je na světě strach?

B. - Strach je emoce, která učí vaší duši, tedy vás, poznávat emoční dualitu, a tak poznávat Lásku. V Lásce přece nemůže být strach, v ní je důvěra a svoboda.

E. - Taky mi připadne, že strach je ego.

B. - Ze strachu si zamykáte srdce a tím ho, tedy sebe, oddělujete od všeho ostatního, tedy i ode mě. Když se zbavíte strachu, který je navázaný na vaše emoční bloky z dětství, z tohoto a nebo v minulých životů, jste svobodní a už nás od sebe nemá co oddělovat.

E. - No právě...a můžeme se, mezi sebou a i s Tebou, dorozumívat napřímo skrze svoje emoce...no, a to je to nejvíc hlavní, na co jsem přišla a mám z toho radost. :-)

B. - Přeji ti, abys poznala hodně lidí, kteří to taky tak mají. :-)

E. - Díky...je to opravdu moje velký přání.

B. - :-D...a proto se tak i stane. :-D

E. - Děkuji Ti, Bože, a tady máš ode mě dárek k Vánocům. Věřím, že ten kdo ho tvořil, myslel hlavně na Tebe.

B. - Děkuji.


Zdravím,
Eliška.



 Země - Emoční šou. 

Nemoc naší duše se jmenuje strach.




Anděl Páně 2 - Vojtěch Dyk - MODLITBA