Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016
E. - Tak Ti mě, Bože, právě napadá, že některý lidi vnímají život kolem sebe a sebe v něm, jako nějakej film, jehož děj a postavy jsou už daný napevno a oni že jsou jenom jedním z herců v tom filmu. Připadne mi ta jejich představa jakože plochá a chudá, taková bez odvážný fantazie a taky z toho cítím pocit oběti.
B. - Vím, jak to myslíš, ale toto je pohled z pohledu strachu. Ti lidé se taky bojí hrát svojí roli za sebe a nebo si alibisticky říkají, že - to je osud...a schovávají se za to. Jak už jsme si řekli, jste nejen herci svého filmu, ale i režiséry a scénáristy...
E. - ...a Ty jsi naše nápověda.
...A my nemáme předurčenej osud?B. - Váš osud je jako prvotní scénář u filmu a vy si v něm můžete škrtat a přepisovat jak chcete, lépe řečeno, na co si troufnete.
E. - Na tom se pozná, jak jsme odvážný, že?
A můžeme si změnit úplně všechno, v tom scénáři, životním a nebo je něco nedotknutelný?B. - Vy jste tvůrci filmu, jemuž říkáte - MŮJ ŽIVOT, můžete změnit úplně všechno. Můžete si z tragického filmu udělat třeba veselohru...nebo grotesku, i to se někdy stává
, ale vaše duše sem přišla s nějakým svým prvotním plánem, prostě si sama vybrala, co chce poznávat, jaké emoce chce prožívat a to je ten prvotní váš scénář, to je dané.E. - Já mám ráda tragi-komedie, je v nich většinou ponaučení z něčeho hluboko poznanýho a když je to nadlehčený humorem, připadne mi to fajn. Zjistila jsem, že mě zasáhne jenom dění okolo mě, ve kterým jsou emoce.
B. - Ano...a v humoru je všechno, v humoru je taky i "vážnost", která se díky němu víc zviditelní, zčitelní.
E. - My si hrajeme hlavní roli ve svým filmu, a to hlavně tím, jak myslíme, jak ho emočně prožíváme a jak konáme, ale co mě právě napadlo, to je to, že souběžně hrajeme i ve spoustě jinejch filmů, hrajeme třeba epizodní role ve filmech všech lidí, se kterýma se kdy potkáme.
B. - Ano...a podle toho, jak naplno a procítěně a tím pádem i pravdivě hrajete tyto "epizodní" role, máte možnost ovlivňovat i scénáře spousta jiných lidí...tedy, pokud mají ti lidé zájem o změnu ve svém scénáři.
E. - Z toho vyplývá, že - není malých rolí, jsou jenom malí herci.
Víš ale co mě dostalo?... a to to, když jsem si představila, jak moc je těch filmů, ve kterejch hrajeme a jak moc jsou všechny na sebe napojený a propojený, jako taková síť, filmová, která jde hodně doširoka, ale taky do hloubky, kde jsme tak spojeni s našimi předky. To co už bylo, to už je upředený, zahraný, zrežírovaný a pochopený porůznu podle představ a zažitejch emocí všech herců, a to co tvoříme právě v teď, to je jako rozehranej film, tedy, hodně filmů...mega filmů...který se navzájem ovlivňujou a spřádají tak krásnej, nekonečnej příběh našich životů...Tyjoo...to je hustý a to doslova!...A to si představuju, že v některejch filmech, kde hrajeme epizodní role, vlastně ani neznáme předcházející děj, jenom do něj na chvilku vstoupíme, naprosto improvizačně a zase zmizíme.
B. -
To si ještě představ, že si můžete změnit i minulost, tím, že si změníte emoční prožívání některých dřívějších dějů, které vás kdysi negativně zasáhli a to má vliv hlavně na to co prožíváte teď. Vždycky jde ale hlavně o to, abyste hráli svojí roli tak, že "nehrajete," ale jste naplno sami sebou a za sebe.
E. - Přesně...a proto je potřeba, abychom se poznali, abychom věděli kdo jsme a neměli strach být tím kým jsme. Je to tak?
B. - Ano...role každého z vás se jmenuje - JÁ JSEM.
E. - No jasně...tím jak je jenom jeden čas, a to TEĎ, tak my svým emočním procítěním, už dříve prožitých emocí...které se nám třeba nelíbily...si je můžeme jakoby opravit a to "jenom" tím, že je přijmeme, a taky hlavně znovu emočně prožijeme...odblokujeme se tak. A už v tu samou chvíli, v to samý TEĎ, jsme se tím změnili, tím, že jsme si zase něco Uvědomili...Ale BACHA!!!...zároveň si tím připravujeme to zatím neprožitý TEĎ, protože, když jsme takto nastavení, tím uvědoměním, tak jsme i šťastní, tím se vylaďujeme, vylaďujeme si tak i to příští TEĎ.
B. - ...a potom už třeba nemáte strach, že by to tak nebylo...:-D Máte tak možnost žít svůj sen. To co prožíváte, vnímáte emočně, tím si tvoříte prožívání, vnímání všeho kolem vás i ve vás.
To je jednoduchá rovnice a navíc, všechno souvisí se vším, a i v tom je ta Jednotnost.
E. -
NO...A víš co mě taky teď zrovna napadlo?...víš!...já vím...že, když budeme umět hrát-nehrát dobře sebe, že budeme žádaný ve filmech hodně lidí a to nejen na úplně malý vedlejší role.B. -
E. - Teda jo, to je mazec...to, jak má každej z nás možnost ovlivnit filmy osudy jinejch lidí.
B. - No tak jasně. Když s vámi ostatní lidé budou rádi, budou vás vyhledávat a tak zapojovat do svého scénáře a vy tak můžete ovlivnit to, jak si režírují svůj film.
E. - Neumím si ani představit to řetězení a vrstvení, filmový...každýho z nás...na to by asi neměl žádnej počítačovej systém na světě.
B. - Ale měl...přece ten můj.
E. - No jasně, ten boží.
B. - Ale to ještě nic není, nezapomeň, že čas vlastně neexistuje a že se všechno děje v jeden jediný čas a to v TEĎ...
To všechno je propojené a koná se to najednou, nic není napevno dané, protože...?E. - ...protože - změna je život, nic nemůže být statický, jinak by to zaniklo...A co naše vnímaná minulost?
B. - To je stejné jako s přítomností, zase jde jenom o to, jak emočně prožíváš v TEĎ vzpomínku, jak prožíváš vzpomínku na to co "bylo"...a stejně tak záleží na tom, jak emočně a naplno umíš prožívat TEĎ.
E. - ...takže, jestli to dobře chápu...tím, že si dokážeme emočně procítit minulý teď, který se nám nelíbilo, přijmout ho a tak pochopit, máme tak možnost změnit minulost...vlastně pohled na to minulý teď a tím pádem i něco v sobě?
B. - Ano...jak jsme si už říkali...protože, vámi vnímaná minulost je jenom vzpomínka na vaše pocity, představy a emoce, a to co se vám tenkrát jevilo nějak, teď, s odstupem spousty prožitých teď, vypadá úplně jinak, ale nestačí si toto jenom uvědomit. Je dobré, procítit dřívější "špatné" emoce, z toho kterého okamžiku, a díky uvědomění si...z pochopení...si je změníte, a tak se budete cítit dobře.
E. - Aha..z toho vyplývá, že svojí "budoucnost" tvoříme taky tím, jak si dokážeme vyspravit svojí "minulost"? Jak se dokážeme odblokovat od nánosů minulejch emočních zátěží, který jsme nezvládli a to většinou jako děti.
B. - Ano...A nebo které si nesete ještě z minulých životů, které se vám zrcadlí do tohoto života.
E. - Teprve teď jsem naplno pochopila, jak je to s tím jediným časem - TEĎ...to je jako jeden živej, tvořivej organizmus, kterej se pořád mění podle toho, jak a co měníme my v sobě a tím pádem i kolem sebe. Nic není napevno daný, všechno žije svým životem, tedy i námi vnímaná minulost. Proto je pro nás pravda jenom to, co vnímáme v teď.
B. -
Ano, záleží jenom na TEĎ...a z toho se taky odvíjí vaše vnímání všeho...všeho toho co a jak vnímáte a přijímáte emočně. Jednu situaci může prožít zároveň několik lidí, ale určitě se neshodnou ve svých pocitech z té situace, protože každý má jiné nastavení, jiné vnímání v emocích, které je ovlivněné spoustou faktorů.E. - Teda, řeknu Ti, Bože, ale to je mela, to je tak úžasný a taky osvobozující, takhle vidět život, svět. Je to takový moc živý a tvořivý. Není v tom nic zkostnatělýho, nic nudnýho, je to krásně živoučký...no prostě emoční.
B. - Vždyť ti pořád říkám, že jste tvořitelé a já?...já si užívám hlavně pohledu na to, jak tvoříte.
E. - To jo, to máš nespočet seriálů, který můžeš sledovat.
Ale máme Tvojí podporu, že?...když o ní stojíme, protože bez ní bych toto určitě nikdy nepochopila. Díky. <3B. - Mojí podporu máte neustále a všichni.
E. - I když spíme?
B. - Samozřejmě..a tehdy vlastně úplně napřímo. Když spíte, vaše duše je najednou uvolněná z hmoty vašeho těla, je svobodná a může ...vy tak můžete...úplně všechno poznat a být s ní kde chcete.
E. - Aha, už chápu, proč máme, my lidi, rádi svobodu.
B. - :-)...Vaše duše touží po svobodě, potřebuje jí, stejně jako vaše tělo potřebuje vzduch. Když není svobodná, neskutečně trpí. Něčí tělo můžete uvěznit, ale duši ne, tu si můžete uvěznit jenom každý sám v sobě.
E. - Vzpomínám si na případy z totality, kdy věznitelé nedokázali zlomit uvězněnýho člověka, protože jeho duše byla svobodná a tím silná, tím byli ty lidi silný a ti věznitelé dokázali zabít jenom jeho tělo.
B. - Když se na tu situaci, totalitní, podíváme z jiného úhlu, vidíme, že ti věznitelé umožnili vězněným, procítit pocit svobody do úplna a taky přiměli hodně lidí o tom uvažovat...třeba zrovna jako tebe teď. Z té situace je taky poznat, že nic co se děje není ani dobré, ani špatné. Je užitečné se na všechno dívat nejen z různých úhlů, ale i z co největšího odstupu, co nejvíc celistvě.
E. - .....A máme možnost teď ovlivnit to teď "budoucí"?
B. - Ano...v teď jsou všechny možnosti budoucích teď. Jako když jdeš do skříně a začneš si vybírat co si oblečeš, taky tam máš víc možností, ale vy máte ve svém výběru budoucích teď nekonečno možností.
E. - Tak na to je i pojem - hustý...hodně řídký.
B. -
E. - To je fakt vodvaz...tak si teď tak představuju, že mám nekonečno možností a já si zatím jen tak sedím, a koukám se z okna na náves, jak krásně kvetou sousedům rudý růže...jen si tak civím a přitom mám nekonečno možností, co můžu dělat...
B. - A cítíš se při tom civění naplněně a spokojeně?
E. - Tak to jo, cítím se nádherně.
B. - A o to jde. Vy lidé dáte často nejvíc na fyzický výkon, a na hmotné tvoření, ale ty jsi třeba v tuto chvíli nejvíc sama se sebou...Nalaď se do svojí duše.
E. - Ano...Je obrovská a to taky tím, jak je krásně propojená a napojená s ostatními dušemi jinejch lidí, u kterých hraju i v jejich filmu.
B. - A jenom na tobě záleží, v jakém čase se zrovna tvoje duše nachází, zda ve vzpomínce z minula, nebo i z minulého života...nebo ve vzpomínce na budoucno...a nebo v plném soustředění na teď.
E. - Bože a vzpomínka na budoucnost je něco jinýho, než naše představa o tom, jak by něco mohlo být?
B. - Ano. Tím, že si představujete, to co chcete aby se stalo...nebo si představujete to, co chcete aby se nestalo...a emočně to prociťujete, tím to tvoříte. Nezapomeň, vaše emoce tvoří a to i to co nechcete aby se stalo, protože tím že si to představujete, tím už si jakoby píšete scénář v obrazech a pocitech, a zde pojem NE není...takže pozor na to!
A vzpomínka na budoucnost, to je jako když motýl mávne křídlem...je to jako sen v bdělém stavu, ale taky jí můžete vidět i ve snu. Když spíte, vaše duše je volně ve všech prostorech, ve všech prostorech všech dimenzí, takže můžete vnímat vzpomínky na budoucnost a taky vzpomínky na minulost, na minulé životy.
E. - Dá se to od sebe rozeznat?
B. - Dá...ale ne myšlením, pouze pocitově, intuitivně. Na to už ale musíte mít velkou odvahu uvěřit.
E. - Přesně tak...život je o Odvaze.
B. -
E. - Tyjo...dneska jsme nebyli moc vtipní, spíš filozofický.
B. - Za to ale já nemůžu...vždyť víš?...To záleží jenom na tobě, do čeho jsi zrovna naladěná.
E. - To jo, tak si to třeba vynahradíme příště, chceš?
B. - No že váháš, těším se.
E. -
...Měj se, Bože...krásně, věčně a nekonečně.B. - A ty se mnou.
Zdravím,
Eliška.
Role každého z nás se jmenuje - JÁ JSEM.
To co prožíváte, vnímáte emočně, tím si tvoříte prožívání, vnímání všeho kolem vás i ve vás.
0 komentářů:
Okomentovat