Snad ani slovo SEX nevyvolává, v nás lidech, tolik emocí, jako slovo PENÍZE a to ke všemu ještě tak rozdílných emocí. Mám dojem, přátelé, že rozdílnost v nich způsobuje to, jak umíme sami sebe ocenit, jak se má každý z nás RÁD!
Nechci tady rozebírat to, jaká pokroucená a zvrácená klišé jsou některým z nás, už od dětství, vtloukaná do hlavy (jako třeba - peníze jsou špatný, nepřinesly nikdy nikomu nic dobrýho) a tím nás zablokovala pro vnímání hojnosti jako takové. Právě proto mě napadlo, pro někoho rouhačské spojení dvou slov, LÁSKA a PENÍZE.
Ne Láska jakože k penězům, ale Láska, jakožto ten prazákladní, nosný, tvořivý, všepřítomný cit, energie pro bytí a to nejen nás lidí...a peníze...jako to něco, za co můžeme mít něco co chceme a nebo potřebujeme.
To co obojí spojuje, je na jedné straně pocit nedostatku. Málo kdo z nás má pocit, že měl a má Lásky dost. Neumíme se milovat, milovat sami sebe, tak jak potom chceme, aby k nám proudila hojnost, jak finanční, tak emoční, když obojí v sobě, svojí nesebeláskou, vlastně potíráme, dáváme tím signál do Univerza, že nejsme vyladěni na takové přijímání.
Pocítit naplno Lásku k sobě sama, to je tak osvobozující pocit, že nám to až vyrazí dech a rozpláče nás to...ale krásně rozpláče...je to jako když se z plných plic nadechneme, po vynoření se, po dlouhé době pod vodou. To je ten pravý životadárný pocit, který nám projede celým tělem jako elektřina.
Máme ale asi každý jinak velkou potřebu Lásky, stejně jako peněz. Někomu k finanční hojnosti stačí to, co by jinému připadalo jako živoření. Funguje v tomto nějaká úměra?
Když se nám nedostává Lásky, toužíme alespoň po penězích...po ocenění...po nasycení jinou energií, taky silnou.
Toužíme třeba po tom, aby nás druzí obdivovali za to, že jsme bohatí alespoň finančně, když máme pocit, že nás druzí neoceňují za to, jací jsme, a máme tak dojem, že nás druzí nemilují.
Tento pocit vlastní malosti ale pramení jenom z nás, z našeho vnímání sama sebe.
Představuji si, že všechno dění kolem nás je neutrální povahy, a že si, my lidé, svým emočním prociťováním událostí, tvoříme život. Jenom na nás záleží, jaké emoce přijmeme a jaké vyšleme.
JENOM NA NÁS ZÁLEŽÍ, JAKÝMI EMOCEMI VNÍMÁME VŠECHNO DĚNÍ A VŠECHNY LIDI KOLEM SEBE...TÍM SI TVÁŘÍME SVŮJ ŽIVOT.
Z toho vyplývá, že jaké emoce my vysíláme k penězům, takové se nám od nich vracejí. Všichni máme pocit, že peníze chceme, ale je potřeba, přátelé, sáhnout si v sobě, hodně, hodně hluboko, tam je to jádro pudla...a budeme se divit, co máme v sobě natvrdo zabukovaný. Stačí ale, když to něco odhalíme, uvědomíme si to, emočně to procítíme a necháme odplynout. :-)
Jsem emoční labužník, jdu jenom po těch krásných emocích a snažím se, na oplátku, jenom krásné emoce vysílat.
Když ke mně přijdou takové, které se mi nelíbí, nechám je být, tím že si jich nevšímám. Jiné to je, když tyto ve mně vyvolávají nějaký špatný pocit, třeba strach, tak to ne, že si jich nevšímám...těch pocitů z emocí...snažím se si uvědomit, kde v dětství má toto kořeny, odhalit to, znovu emočně procítit a přijmout. To znamená, že s nimi vnitřně nebojuji...a potom je nechám svému osudu, protože se úplně rozplynou.
TO CO NÁS ZABLOKOVALO POMOCÍ EMOCÍ KDYSI, DNES ZASE JENOM POMOCÍ EMOCÍ MŮŽEME ODBLOKOVAT.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE, NEBÁT SE. Když si všimnu nějaké špatné emoce v sobě, třeba strachu, je to pro mě signál, že je za tím něco schované, něco hluboko ve mně, a je to vždycky něco z dětství...tak to nenechám plavat, to jdu odhalovat (jak už jsem popisovala)...NESTOJÍM TOTIŽ O ŽÁDNÝ STRACH, NECHCI SE NIČEHO BÁT!!!
Vím, přátelé, říkáte si, že to přece nejde a nebo, že je to těžké....Ano, zprvu to těžké bylo, musela jsem si v sobě odblokovat všechno to, co ve mně vyvolávalo špatné pocity a můžu vám po pravdě zdělit, že to byl mazec, bylo toho opravdu hodně...na druhou stranu to bylo hodně velké dobrodružství, hodně výletů do svého nitra, hodně odvážných výletů k překonání strachů v sobě..!!
Pokud chcete jednoduchou radu - dělejte věci, ze kterých máte strach. Strach je pro mě kontrolka, že je potřeba ještě něco pochopit a překonat....No, znáte větší dobrodružství?...a těch zážitků při objevování ve vlastním nitru, ve svém Vesmíru...a té radosti nakonec. :-D
Peníze lidi rozdělují v jejich vnímání, někdo je má, někdo ne. (Tedy takto, peníze máme většinou všichni, liší se jejich množství, ale hlavně se liší naše představa o pojmu - mít dost peněz).
Láska spojuje, ale i tak může být v obou stejná láskyplná energie. Napadá mě slovo ROVNOVÁHA a vidím číslo 8..
Láska je energie pro naše duchovní, duševní nasycení a peníze zase pro naše materiální nasycení.
Sebeláska osvobozuje, dostatek financí také osvobozuje. Potom umíme procítit pocit - JÁ JSEM a JÁ MÁM a můžeme dávat, je to jako mantra hojnosti.
JÁ JSEM = JÁ MÁM ...<3
Jeden z nejděsivějších lidských strachů je strach, že nebudeme mít dost peněz a nebo, že když už je budeme mít, že o ně přijdeme. Je nám ale, přátelé, všem jasné, že když myšlenky tvoří, přivoláváme si jimi skutečnost.
NEJVĚTŠÍ ODVAHA JE VĚŘIT
Když se podíváme na peníze, vidíme, jak jsou krásné. Mají na sobě krásné obrázky a portréty úžasných lidí z naší historie (Božena Němcová, prezident T. G. M....co k tomu ještě dodat?), jsou to nejen umělecká díla, ale taky jsou dost trvanlivé, můžeme je třeba i omylem vyprat v pračce a nic moc se jim nestane.
Peníze jsou hodně zhutnělá energie a proto je...pro ty kteří jí mentálně nezvládnou...nebezpečná, ale oheň je taky nebezpečný...Když nevíme co se svým životem, jak s ním nakládat, těžko si poradíme s tak silnou energií, jakou představují peníze.
Někdo třeba něco vyrobí, tak za to dostane peníze a v těch penězích je ukrytá všechna energie a kreativita toho člověka...peníze kolují a nabírají na sebe všechny tyto energie. Když se na ně podíváme z této stránky, jsou vlastně kouzelné, ale ve své podstatě jsou taky neutrální, zase záleží jenom na nás, jaké emoce v nás vyvolávají a ty hodně vypovídají o našem postoji k nám samým a tak i k životu v úplnosti.
Ano, peníze kolují, a to je zase jiné jejich kouzlo. Jde o to, s jakou ochotou a s jakými emocemi je přijímáme a posíláme dál kolovat, jestli se někde v nás ten proud, kanál, nezasekne v pocitu hrabivosti, z pocitu strachu z nedostatku, nebo v tom, že peníze neradi propouštíme od sebe. A nebo...že nejsme vděčni i za to, že jimi můžeme platit...o tom vypovídá pojem - UTRATIT....jak je můžeme utratit, zabít?.... "pouze" posíláme tu silnou energii finanční dál, aby se v nás nezasekl proud hojnosti a ony se k nám zase, šupito presto, mohly vrátit a vzít sebou ještě kamarády, protože si někde cestou řeknou, že u nás je jim dobře, že se s námi budou dobře cítit, když víme, co je to proudění hojnosti, že si u nás užijí jako na tobogánu.
Často se soustředíme na to co nemáme a neumíme být vděčni, za to co máme.
VDĚČNOST je motor, je to modlitba v poděkování, v uvědomění si.
Mám ale dojem, že s penězi se něco děje, že peníze, jakožto platidlo ztrácejí na ceně, protože už nejsou kryté zlatem a třeba EU je tiskne jako na běžícím pásu. Taky ztrácí na ceně u těch lidí, kteří si uvědomují hloubku a velikost jiných hodnot, těch nemateriálních, aniž by při tom penězi pohrdali.
Něco se děje i v tom smyslu, že většina peněz se dostává k úplně malé menšině lidí. Malé procento lidí vlastní velké procento peněz. Že by za tím bylo Paretovo pravidlo - 80 na 20? Možná je to taky tím, že za ta staletí, co máme peníze, se pomocí jejich energie ty peníze nějak soustředily, přitáhly k stejně silné lidské energii. (Tuto mojí úvahu ale berte, přátelé, s rezervou, protože nejsem ve finančnictví vůbec kovaná, spíš tomu rozumím jako koza petrželi a od rodiny dostávám peníze jenom po menších částkách a v okolí našich přátel kolují příběhy na téma - já a peníze...a musím po pravdě přiznat, že jsou všechny pravdivé a vůbec nepřehánějí.... Já je totiž moc nevnímám, ty peníze, a tak se stane, že je třeba i ztratím...:-( ale to ne, že bych si jich nevážila, to opravdu ne, spíš mám dojem, že je k sobě nějak záhadně přitahuji :-).
Peníze jsou prostě mršky podšitý, když se za nimi honíme, utíkají před námi.
Když ale děláme jakože nic, moc si jich nevšímáme, ale máme je rádi jako všechno kolem nás, přímo dolejzaj, potvůrky jedny podivný.
Taky mě napadá, že jaký máme přístup k penězům, takový máme sami k sobě.
Když peníze milujeme nadevše, soustředíme se hlavně na svojí hmotnou podstatu, jejiž zástupcem je EGO.
Pokud penězi pohrdáme a vnímáme je jako něco nízkého, podřadného, jako něco, co je spojené se hmotou a my jsme přece taáák vysoko vyspělá duchovní bytost, zase v nás bují EGO, a je to jenom duchovní past z namyšlenosti.
Je krásné najít rovnováhu v obojím, jak ve vnímání materiálního světa, i svého hmotného těla, které nám umožňuje žít a radovat se ze všeho, na co si můžeme sáhnout, a k uspokojení toho všeho holt v současnosti máme peníze. Tak je krásné, když je přijmeme, a s vděčností si všeho užíváme. Pro vyváženost v sobě si ale taky uvědomujeme, co je naše pravá podstata, že je to duše, náš duchovní přesah. Čím víc se stáváme uvědomělými, tím víc žijeme tímto. Žijeme sice v hmotném těle, ale naplno vnímáme, že naše potřeby jsou spíš duchovního charakteru, nalezneme Lásku i k sobě a peníze se stanou "jenom" součástí života tady na Zemi, které sytí naše fyzické potřeby.
Když jsme mladí, máme rodinu, tak se musíme hodně zajímat o to hmotné k jejímu zabezpečení, proto je asi normální to, že se víc soustředíme i na peníze, to má logiku...Časem ale, jak se mění životní fáze, mění se i pohled a soustředěnost na materiální věci, protože postupně rodinu zabezpečíme, postavíme dům a tak podobně.
Je taky určitě pravda, že dost lidí kteří patří mezi to malé procento těch, kteří vlastní hodně peněz, tak ti část z nich darují, a tím přesouvají tam, kde jsou nejvíc potřeba.
Dost lidí vnímá hodně bohaté lidi jako špatné, ale tak to přece nemusí být. Jsou to často lidé, kteří jsou schopní, ne všeho schopní, ale ti, kteří si umí jít především za svým snem a ne jenom za penězi.
ÚSPĚCH JE CÍTIT POTEM
Krásný příklad z historie je životní příběh Heinricha Schliemanna, který měl už jako malý kluk sen, že vykope bájnou Tróju, neměl ani peníze, ani potřebné vzdělání, ale obojí získal jenom svojí pílí a vytrvalostí a hlavně díky tomu, že jeho sen převyšoval všechny překážky k němu (kniha Sen o Tróji). Peníze za námi totiž vždycky trefí, když se na ně moc nesoustředíme, ale děláme, to co děláme, s čistým srdcem, tedy s Láskou...a věříme.
Jejich popíráním a haněním jich, nic nevyřešíme, přispíváme tak jedině k nerovnováze v sobě a tím k tomu, že za námi nebudou chtít.
Všude kolem nás je hojnost, my jsme hojnost. Když toto budeme umět prociťovat a tím vnímat, nejen hojnost hmotnou, ale i emoční, budeme k sobě peníze přitahovat jako magnet...tedy jenom v tom případě že i je budeme vnímat jako hojnost. :-)
Nevím, třeba v budoucnu peníze nebudou potřeba...to by určitě bylo krásné...ale teď jsou a patří tak k našemu životu jako všechno co nás obklopuje, jako všechno to na co si můžeme sáhnout.
Peníze nás učí dávat a přijímat. Když toto umíme, určitě umíme dávat i přijímat Lásku.
Peníze jsou oběživo, ale i Láska námi proudí, tím že jí přijímáme a dáváme jí dál.
ŽIVOT JE POHYB.
Třeba jsou peníze opravdu kouzelné a umí svojí energii přizpůsobit tomu, kdo je vlastní...To je, co? :-)
To už je hned další důvod, proč je neodmítat.
Proto přeji všem to co mají a taky přeji všem, to po čem touží.
Přeji nám všem, ať se nám splní všechny naše sny, a to i ty sebe trhlejší, ať už k tomu potřebujeme peníze, nebo ne.
S pocitem hojnosti a Lásky,
Eliška.
UŽ V KNIZE KNIH JE PSÁNO...PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO, DEJ A BUDE TI DÁNO. :-)
0 komentářů:
Okomentovat