MÁ ČERT DUŠI?

Tuto otázku mi položil můj kamarád Aleš na FB 5. 12. tedy na Mikuláše, a jak tušíte, přiměla mě k zadumání se.

Jako první ke mně trefila zásadní otázka a to ta, jestli vůbec čerti existují? A mám dojem že ne. Čerty si lidi VYMYSLELI ve své mysli a peklo jakbysmet. (Proč tomu tak je, to už je zase další otázka).

Tedy takto, alespoň já žádného čerta neznám a ani netuším, proč bych ho měla znát a nebo potřebovat. Možná to někteří lidé mají jinak nastavené, to nevím.
(A peklo?...To taky není, to si dokážeme udělat, mi lidé, tady na Zemi, na Bohu žel).

Stejně je ta trojice velice zajímavá, jakože, Mikuláš, Anděl a čert.
Mikuláš je historicky doložená osoba, takže nám tu zastupuje člověka a jeho lidství v tom dobrém. Taky je zajímavé, že je vůdcem té trojice, byť je "jenom" člověk. To mi připadne moc sympatické a zásadní.
Čert je tady zástupcem té temné stránky v nás a Anděl té dobré, to je jasné. Taky se mi líbí, že se čert a Anděl spolu vždycky kamarádí, že se nikdo nad nikoho nepovyšuje.

Jako bychom se, my lidé, snažili najít rovnováhu mezi zlem a dobrem okolo sebe a hlavně sami v sobě a vede nás k tomu to člověčenství, Mikulášovo. To znamená, že nás vede lidské srdce, Láska.

Jako bychom intuitivně toužili pochopit, že je dobré přijmout i ty temné stránky v nás, tím, že si je naplno obnažíme a už je před sebou nebudeme schovávat. To co je viditelné, to už se nám najednou nezdá zas až tak strašné a máme tak větší šanci vše pochopit. (K tomu slouží a tím pomáhá, ta maska čerta. Masky v sobě mají taky hodně symbolů a tak velkou moc).

Opravdu je to moc zvláštní trojice.
Zlo personifikované vymyšlenou postavou čerta. (Ale musím přiznat, že moc hezky vymyšlenou).
Mikuláš, člověk, ale vnímaný v tom vyšším, osvícenějším pojetí....a Anděl.

Čert není, Mikuláš byl a Anděl?

Andělé...to je Tajem, nádherný, prostě neskutečně krásný Tajem. Andělé opravdu existují, různí a různě velcí.
Existují úplně nezávisle na všem, nejsou jenom něco jako služebníci a poslové Boha (jak je ukazuje křesťanství), připadne mi, že jsou úplně mimo a samostatně, i když samozřejmě v Jednotě se vším.

Andělé jsou. Nikomu se nenutí, ale když je člověk požádá, vždycky jsou u něj a pomáhají.

Andělé jsou....a Bůh? To je teprve otázka!
No, určitě to není ten vousatý kmet na obláčku, to je jasné asi všem (tedy...snad)?
Bůh taky není NĚKDE, jakože, někde daleko a my, jakožto lidé, máme za úkol ho hledat, někde ho nahánět a podbízet se mu, třeba čistotou svého srdce a nebo "dobrými skutky".
No, vlastně jo, máme za úkol ho hledat, ale nemusíme hledat nikde daleko, protože je všude okolo nás, je ve všem, tedy i v nás. Když si toto uvědomíme, našli jsme Boha, ale i sebe.

Je moc smutné, když si člověk uvědomí, kolik válek bylo a je pro nepochopení slova - Bůh. Nechce se mi to slovo ani moc používat, zní moc pateticky a je zašpiněné marazmem náboženství (všech bez rozdílu), raději píšu a říkám Univerzum, Zdroj.
Na druhou stranu, to slovo Bůh, je všeříkající a krásný pojem, pokud ho osvobodíme od všech nánosů dřívějška a taky je s námi to slovo sžité.

Takže, otázka zněla: Může čert vypustit duši? (Z čehož primárně vyplývá základní otázka: Má čert duši?).
Za sebe odpovídám, že nemůže, protože žádnou nemá, protože čerti neexistují..
Mikuláš duši měl.
A Anděl?......Tak to nevím. Určitě nemá duši jako my lidé, to určitě ne....a nebo třeba má a může se někdy i vtělit do těla, kdyby chtěl.

Třeba jsou Andělé zhutnělá substance Lásky. Tak zhutnělá, abychom jí mohli, my lidé, vnímat.
Bůh je Láska a Láska je tím pádem nosné médium Univerza.
Pokud bychom si mohli povídat se Zdrojem, Bohem (a to my můžeme), mám dojem, že by si kolikrát nebral servítky, že by nám ledasco natvrdo vyjevil, a to po právu, ale je taky potřeba si uvědomit, že jeho Láska je bezpodmínečná, jsme prostě lidé a on dobře ví, co a jak...ale Andělé?

Andělé prostě "jenom" jsou. Jsou a většina lidí o nich ani neví, snad jenom tuší, ale mám dojem, že nemají odvahu připustit si ani to tušení. Je ale zajímavé, jak moc a krásně Andělé zlidověli v obrazech, soškách, rčeních, pohádkách a filmech a to tak, že nádherně a věrně. (Vlastně stejně jako čerti, ale přiznejme si tu na pravdu, kdo z nás by si dal do bytu sošku čerta místo sošky Anděla? A nebo...už vidím vánoční stromeček vyzdobený samými čertíky...brr, takže raději nevidím).

Pokud má člověk odvahu Anděly poznat, vnímat je, nikdy na to nezapomene, protože něco tak krásného a obrovského prostě ještě nezažil. (A těch lidí je už dost, těch, kteří Anděly poznaly, ale každý nemá odvahu o tom vykládat a nebo psát).
Anděl jenom je, nic nenutí, nekáže, ale je, je naplno a je pro vás. Je podpora, Láska, obrovská síla a světlo.
Jenom je a to stačí, prostě je s vámi. Je to čistá, ničím nezkalená radost a něha.

Takže to shrnu.
Čert nemá duši, protože neexistuje, ale v té nádherné trojici, Mikuláš, čert a Anděl, v té duše je a obrovská, člověčí, protože tyto tři k sobě přidružili lidé a to je moc krásné.
Je z toho poznat, že jako lidstvo toužíme po dobru, snažíme se, aby dobro převážilo tu temnější stránku v nás a jako jazýček vah, mezi nimi, mezi čertem a Andělem, je Mikuláš, člověk, dobrý člověk, plný Lásky.

Nechci tento článek končit moc pateticky, ale opravdu mám z těchto tří radost.
Tím pádem i z nás. ;-)

Pokud Anděly stvořila boží Láska (jak jinak), tak čerty a ďábly stvořil lidský strach.
Z čehož jednoznačně vyplývá, že Láska je tvořivá energie, a strach ničivá, destrukční.

Máme všichni volbu, svobodnou volbu a to je asi to hlavní poznání v tomto tématu.


Zdravím,
Eliška.



 P. S.
Doufám, přátelé, že všichni chápete, že to co jsem napsala, to je jenom moje vnímání tohoto. Neříkám, že tomu tak je, jenom mám takový dojem.
(Ale já na svoje dojmy dám a řídím se jimi, protože nemám strach jim věřit....;-).