PRVNÍ BYL VINNETOU

Syn za mnou přišel s tím, že, - jestli není nějakej divnej, když se mu pořád líbí Avengers a to hlavně Iron Man a že na nich přímo ujíždí.
Já na to: "To je v pořádku, na tom není nic divnýho. Líbí se ti proto, protože bys chtěl mít ty vlastnosti, co má on."
"No, to jo, ale stejně je to na bednu, protože nikdo takovej přece neexistuje. Vždyť ty postavy jsou vymyšlený," říká, s důrazem na poslední slova, a s dojmem, že jsem jeho dotaz naplno nepochopila.
"No jasně, ale oni žijí už tím, že je někdo vymyslel."
Filip na mě zkoumavě kouká a já úplně cítím, co si myslí, - tak, ale teď už jsi opravdu ujela mimo kolej.....!
Načež rychle dodávám: "Nežijí opravdu fyzicky, ale v představách lidí, myšlenky přece tvoří realitu."
Filipův pohled ale mým vysvětlením neztratil na zkoumavosti a mám dojem, že jsem ho spíš utvrdila v tom, že je divnej a že už taky ví, po kom tu divnost podědil.
Proto ještě upřesňuji svoji vyřčenou myšlenku: "Někdo je vymyslel, někdo je ztvárnil ve filmu, hodně lidí je vidělo a oni žijí v představách těch lidí. Ale zajímavý je, proč je někdo vytvořil a proč má někdo potřebu se s nimi ztotožňovat?"
"No, právě...?!!" přitakává Filip a tváří se, jakože to je to, co myslel.
"Je to asi tvoje představa, jakým bys chtěl být. Je to tvůj vzor, ale je to taky určitě někdo, koho máš v sobě."
"Jak v sobě?" diví se Filip.
"No, jejich vlastnosti. Protože, to co obdivujeme, to máme v sobě taky, ani o tom třeba nevíme, protože o sobě pochybujeme."
"Takže, já chci zachránit svět, jo?"
"A chceš?... nebo taky chceš být středem pozornosti a nebo chceš být prostě super."

Moc ho moje vysvětlení asi neuspokojilo, protože se pořád tváří nějak divně, ale nedělám si raději žádnou domněnku, třeba jenom přemýšlí.
"Filipe, víš, já mám taky několik takových fiktivních hrdinů, se kterými se vnitřně ztotožňuju. První byl Vinnetou. A děkuju ti za námět ke krásnýmu hloubání a k námětu na psaní."

--------------------------------------------------------------------------------------------

Najednou jsem se dostala ve vzpomínkách do svého dětství, kdy jsem úplně hltala filmy s Vinnetouem. Byl pro mě ztělesněním dokonalosti.
Vinnetou byl krásný, spravedlivý, odvážný a měl v sobě hlubokou moudrost předků. Ale co ještě?.... Měl koně...krásnýho, a uměl na něm jezdit.
Prostě, představoval pro mě dokonalost po všech stránkách.

Sám Pierre Brice, ve svém životopise - Vinnetou a já, napsal, že mu ta role utvářela život. Morální hodnoty Vinnetoua měl tak hluboko pod kůží, že podle nich prostě musel žít, i kdyby nechtěl.
Lidé v něm pořád viděli Vinnetoua a on jim taky pořád byl.

Vinnetoua mám ve svém srdci stále, i s Ilčím. Myslím, že mi dal hodně. Vnímám pořád jeho mírnou, vlídnou moudrost a vidím jeho krásné pružné tělo, jak se ladně vy-švihává na koně.
Vidím jeho milé, modré, empatické oči a černé, dlouhé vlasy, přepásané čelenkou....a Ilčího, jak se s umírajícím Vinnetouem loučí.....

Vinnetou ale stále někde žije a to určitě ve vzpomínkách nás všech, které zasáhl svojí, byť vymyšlenou osobností. Ale vím, že to, co mně na něm nejvíc dostalo, to charizma, to vychází z herce, z člověka, z Pierra Brice.
A určitě, díky němu, bude Vinnetou žít hodně dlouho, tak dlouho, jak dlouho na něj budou lidé myslet.

Vím, že nikdo už u mě nemá šanci Vinnetoua překonat.....vždyť je to hrdina mého dětství.

Tři mušketýři, vlastně čtyři, ale, samozřejmě nejvíce d'Artagnanan. Všechny ty díly byly moje dětská Bible. Statečnost, čestnost a kamarádství. Prostě, - Jeden za všechny, všichni za jednoho....a taky měli koně...:-)

Dalším mým filmovým kamarádem, už od dětství, byl a stále je, Columbo a to přátelství cítím i k Peteru Falkovi. Ten mu dal nejen fyzickou podobu, ale i svůj velký přesah. Mám dojem, že se v Columbovi našel.
Columbo je člověk, který se neprosazuje, ale jeho myšlení a intuice spolu krásně souzní. Umí se nacítit do každého a tím vše odhalí a taky je milý a vnímavý.
Je pro mě symbolem moudrosti.

Každé ráno přilétává včelka Mája, moje kamarádka včelka Mája.
Ano, i ona byla a je můj vzor. Často si připadám jako ona. Je zvídavá, chce všemu přijít na kloub. Do všeho strká nos, vlastně, sosák. Pořád někde lítí, chápete?... jakože opravdově lítá...!! :-)
Umí se ze všeho radovat, nemá žádné předsudky. Má spoustu přátel a umí rozsvěcovat jejich hmyzí dušičky.
Je to prostě kamarádka a je chytrá a všem pomáhá.

Malý princ...<3...koho by nezasáhl a kdo by nemiloval jeho hvězdou moudrost a magičnost...?

Babička od Boženy Němcové.
Má životní moudrost a nadhled. Je přátelská, radí a pomáhá.
Je pro mě symbolem tiché moudrosti.

Díky svému zahloubání se do vzpomínek, ke kterému mě inspiroval Filip, jsem zjistila, že všechny tyto postavy z mého dětství mě formovaly víc, nežli si myslím a že jsou stále jakoby mojí součástí.

Chtěla bych mít v sobě krásu, hrdost, mírnost a obětavost Vinnetoua.
Divokost, ztřeštěnost a čestnost d'Artagnana.
Ulítlost, zvídavost a veselost včelky Máji.
Moudrost, empatii a milou přímost Columba.
Magickou přirozenost, čistotu a přesah malého prince.
Tichý životní nadhled a porozumění Babičky.

Tak mám dojem, že se nacházím v dobré, i když velice zajímavé a pestré společnosti. Tyto postavy ve mně tvoří nádhernou, i když velice zvláštní a bizarní koláž.

Když se zamyslím, co všechny ty postavy spojuje, tak je to asi přátelskost, moudrost, čestnost a citlivost.

Až teď, když píšu tuto svojí úvahu, si uvědomuji, jak moc mi všichni dali a vlastně pořád dávají, a pociťuji k ním velkou vděčnost a Lásku.
Je to zvláštní pocit, i když jsou ty postavy fiktivní, i tak mě utvářely a asi stále ještě utvářejí a budou tak dlouho, dokud na ně budu myslet.
Protože to jsou všechno moji kamarádi, a to už od mého dětství, vím, že na ně budu myslet už napořád, protože já jsem svým kamarádům věrná. Tak mě to totiž naučili....
...a moc jim za všechno děkuji.


Zdravím,
Eliška.



P. S.
Tak se, přátelé, o svého syna nebojím. Taky má dobré kamarády, i když dost akční...



Pavel Helan, Vinnetou
Ano, Pavle, podařilo se Vám to.....děkuji.

Pierre Brice je ale už taky ve Věčných lovištích, po boku Vinnetoua a Ilčího.