NĚCO JAKO OMLUVA MLADŠÍ GENERACI

Nedávno jsem si připomněla zamyšlení jednoho kamaráda, který si posteskl, že co že to je s našim národem, že jméno Havel je za hranicemi víc ceněné než u nás, a že nejsme schopni ocenit sebe, natož někoho druhého, a vnímáme se z pohledu geografa. A taky hlavně, že si nepamatuje, že by někdo jásal nad Sametem revoluce kterou on zažil jako malé dítě.
Určitě měl pravdu v tom, že málo vykládáme svým dětem o světlých až jiskřících událostech a lidech z našich dějin, kterých opravdu nebylo málo. Tak doufám, že to vaše generace napraví a těm svým dětem zažehne jiskřičky člověčenství a hrdosti nejen nad naším národem.

Dalo mi to podnět k zamyšlení a ohlédnutí se. Máme spoustu kamarádů, které revoluce ledva štrejchla v dětském věku a už několikrát jsem uvažovala nad tím, že je jejich generace nějaká zastuzená.

Já jsem prožila dětství, a i část mládí, v totáči. Byl to opravdu zvláštní, dvouvrstvý život, myslím to asi tak, jak to trefně a tragikomicky popisuje hra Hrdý Budžes. Z dnešního pohledu mi připadne, že byl nějakej zatuchlej. Asi to bude tou přetvářkou. Ale byl čitelnej, (i když jenom povrchně), vědělo se kdo jsme my a kdo jsou oni, i když se to často nějak prolínalo.

Měli jsme taky dost volného času. U mě to byla každou chvilku nějaká řeka, nebo s kámošema na přehradu, divadlo, aktivně (dnes si vůbec neumím představit, že bychom se scházeli na zkoušky v takovém počtu jako tenkrát) a tak podobně.
Ono taky nic jiného dělat nešlo, museli jsme si hrát jenom na našem písečku, do ciziny se moc nedalo, však všichni víte. Tak jsme si vlastně žili krásně, i když zatuchle. Bylo víc času se setkávat a tu přetvářku, tu jsme brali jako fakt, ve kterém budeme žít asi už napořád a tak jsme hledali světýlka někde jinde.

Když přišla revoluce, lépe řečeno, když se komunismus sesypal jako domino, (je mi dodnes velkou záhadou, jak bylo možné, že ten ztrouchnivělej systém ještě držel pohromadě. Asi setrvačností a nebo ho drželi zadkama na židlích naši komici politici), bylo to fakt úžasný.
Dodnes mám z té doby světýlka v srdci, která mě hřejí a dělají mi dobře, že tam jsou. A Havel tak ten byl jako zjevení po tom dřívějším panoptiku. Ten je taky součástí těch světýlek ve mně. A právě tato světýlka nezažila vaše mladší generace.

Po revoluci jsme začali budovat "tržní hospodářství" s velkou vervou a hlavně bez ohledu na čas, (vždyť jsme si volna užili dříve dost). Taky to bylo krásný. Pro tvůrčí tvory je prostě tvoření smysl života.
Pořád jsme v sobě měli ta světýlka, asi je pravda, že jsme o tom moc nemluvili, nějak nebyl čas a když byl, stejně je to zážitek nepřenositelný, musel by člověk žít předtím aby to pochopil.

Bylo taky zajímavé, že tím jak jsme na tom byli dříve všichni stejně, stejně blbě a nebo stejně dobře, tak jsme byli všichni kámoši, ale najednou se něco změnilo. Lidi byli nějak čitelnější, krásně se odkrývaly jejich charaktery. Byla to pro mě opravdu dobrá škola.
A tak to bylo i v politice. Nemohli jsme přece čekat, že ze zatuchlého systému vzejde něco křišťálově čistého, vždyť kde by se ti křišťáloví lidé vzali? Jedině z vězení, to byli ti kteří se nedali zatuchnout, jako třeba Havel.
Nemusím vám tady popisovat další politický vývoj, vždyť to všichni víte.

No a do toho jste se vlastně narodili. Tu zatuchlou a pozlátkovou klec jste nezažili, ani to krásný nadechnutí se a ani ta světýlka (a když zažili, tak jako hodně malí). Narodili jste se do toho chaosu, co vznikl z toho uvolnění.
Byl to hlavně chaos ekonomický. Vypadalo to, že na ekonomice všechno stojí, i charaktery lidí a taky že na nich většinou stály. Tady se začalo všechno krásně odkrývat, to špatné i to dobré.

Právě proto se mi zdá vaše generace zastuzená, právě tím ekonomickým marazmem, který byl jako podhoubí a všechno prorůstal.
Taky mi váš pohled na dnešní dění připomíná můj tenkrát, jenom kulisy jsou jiné.

Třeba i vaše generace zažije něco jako ta naše a potom v sobě budete i vy mít ta světýlka.
A nebo, a to bych viděla jako nejlepší, by se mělo všechno pozvolna a nenápadně proměňovat pod vlivem lidí, kteří uvědoměle VÍ.
Tato doba je opravdu hodně přelomová. Měli jsme možnost odrazit se ode dna materiálna, poznat ho a hlavně zjistit jeho povrchnost, mámivost a šalbu.
Žijeme v krásné duchovní době, která nám ale nastavuje zrcadlo, zrcadlo toho, co máme pochopit a někdy ten odraz není moc lichotivý. Jde ale hlavně o to, s pokorou a s vděčností tento odraz přijmout a uvědomit si ho.
PRAVDA JE NAKONEC VŽDYCKY KRÁSNÁ.

Taky si myslím, že si už uvědomujete, jak moc pomáháte rozsvěcovat ta světýlka a taky určitě víte, že nepotřebujeme revoluci zvenčí, že si jí musíme udělat všichni v sobě.
Právě toto poznání určitě tenkrát chybělo, všichni jsme se spoléhali na vládnoucí "elitu".

Takže vaše generace, byť se mi zdá zastuzená, má nejlepší předpoklady zasvítit, ale jenom každý sám ze sebe, za sebe a ne jenom pro sebe.

Zdravím,
E.