NĚCO O VOLBÁCH A STROMECH

Hostýn a jeho nádherný vrchol. Vždycky mě to tady dostane a jakoby povznese.
Dole je město, volby a aktuální řešení, z mého pohledu na nejnižší úrovni. Stojím totiž na kopci 760 metrů nad mořem.

Jdu podzimní, tklivě vyrovnanou krajinou, slunce prozařuje větve s ohnivě vybarveným listím. Listí barevné a voňavé tlumí moje kroky. Něco opravdu nadčasového mě obklopuje a jemně dojímá.

V severní části kopce, v pozůstatcích keltských valů, je nově instalovaná Cesta světla - (Syn Boha vstal z mrtvých). Jdu tou podzimní Cestou světla a jsem plna té podzimní magické scenérie kolem.
Nejsem křesťansky klasicky založená, vnímám pouze tu čistou podstatu, ne její balast přetvářky nanesený staletími.

Ta podstata, to je prostě Láska. Jedno slovo, neuchopitelné a rozdílně vnímané, ale je v něm všechno, je to jako - JÁ JSEM.

Stojím před jedním zastavením a dýchne na mě všechno co už bylo, ale přitom cítím, že něco velkého je. Stojím a vnímám něco jako očekávání z příchodu něčeho...nebo někoho?

Co čekám, že nějaký Mesiáš přijde a pomůže, co když je už tady? Nebo žádný nepřijde, třeba ho máme každý v sobě a musíme ho v sobě objevit a nechat vstát z mrtvých.
Je opravdu čas zázraků, ale ne takových, jako že za nás někdo něco rozhodne a udělá.
Je doba probuzení se.

Vím, že volby jsou důležité, ale v tuto chvíli a na tomto magickém místě mi připadají jenom jako první krok k něčemu velkému. Připadám si tady mimo dosah toho hemžení a napětí okolo voleb. Vnímám, že to co cítím, je mnohem důležitější, než ty přízemní žabo-myší války a prkotiny, kde sebelepší člověk i myšlenka jsou rozdupáni a ušpiněny.

Cítím, že přerod společnosti musí vzejít právě z takových pocitů, které si člověk sám v sobě rozsvítí a tak pozná samu podstatu života.
Na co upneme svoji pozornost, to roste a věci se musí řešit vždycky na vyšší úrovni než vznikly a to vyšší, to je právě to prozření v nás. Jde vlastně jenom o uvědomění si.

Jdu podzimní krajinou, krásně prozářenou zapadajícím sluncem a nechávám pod sebou ten mumraj, to město. Lehce se napojit na nekonečno Univerza a jenom být, to, si myslím, je celý obrod společnosti a politici najednou poznají, že nás nemůžou ovládat a splasknou jako velké bubliny, což ve skutečnosti taky většinou jsou.

Dobře vím, že volby jsou důležitá věc, ale v tuto chvíli a na tomto výjimečném místě mi připadají nicotné. Víc vnímám ty nádherné buky s krásně hladkou kovově modrou kůrou. Jako by říkaly - vy se tady hemžíte a víte prd o životě, přes všechno funění a zahleděnost do sebe se nemáte ani čas zastavit a vnímat podstatné věci v životě...jako třeba to, jak jsme krásní.


Držím nám všem palce a zdravím.
E.