NĚCO O RADOSTI - POKRAČOVÁNÍ

( Pozor, pouze pro otrlé).

Když se zbavíme svého ega, není to pro nás ztráta, ale naše největší vítězství. Věřte tomu přátelé, nic úžasnějšího se vám v životě nemůže podařit. Najednou je všechno jednoduché a vše má řád.
Člověku se uleví a je to čistá RADOST.

Opravdu si můžete připadat, že jste se zbláznili a vnímáte svět jasněji až do hloubky, (výšky, šířky a délky :o))) a to všechno o nějaký ten level výš.
Taky můžete připadat ostatním, jako že jste mimo, protože život je přece tak těžký a chaotický a vy to podle nich vůbec nevidíte. Vypadáte, jako by jste žili v nějakém jiném paralelním světě, ale nějak tuší, že se něco děje, protože z vás vyzařuje rovnováha a harmonie.

Vidíte kolem sebe lidi, kteří jsou v zajetí svého ega a vy jím nemůžete nijak pomoci, to prostě nejde, to musí udělat každý sám. Můžete je ale inspirovat.
O vás si budou myslet - no jo, ten má štěstí, ten...., ale vy jim to prostě nevysvětlíte a když se o to budete snažit, stejně vám to neuvěří.

Velká úleva, nadhled a trvalý úsměv vás budou všude provázet a to k vám bude přitahovat ostatní stejně zaměřené lidi. Přátelé, to si Užijete Světa. Budete zažívat Zákon přitažlivosti v praxi. (A to je zase naprosto perfektní dobrodružství).

Najednou uvidíte smysl i ve věcech, kterých jste si dříve nevšímali. Bude pro vás třeba důležité třídit odpad a taky zjistíte, že nemůžete lhát a podvádět, protože prostě víte, že je to nesmysl. Lhali a podváděli bychom sami sobě. A nebo krást...Tím, že si uvědomíme hloubku všeho, ledacos se nám vyjasní.
Jedna moje kamarádka, při rozhovoru na podobné téma řekla. - Přece si nezas--- karmu. Je to drsné, ale výstižné.

Když jsme v jednotě se vším, jsme svobodnější a paradoxně si připadáme jako jednotlivec, v tom smyslu, že jsme osobnost, která se cítí zodpovědná sama za sebe i celek.

Tak třeba taková ekologie, pro někoho skoro sprosté slovo, se nám najednou osvětlí v úplně jiných barvách.
Tím, že chráníme přírodu, chráníme vlastně sebe, vždyť jsme taky příroda.
Co mi ale nejvíc vadí, je praní a mytí nádobí v neekologických prostředcích. Většina lidí si vůbec neumí představit, jak si strašně ubližují na zdraví a jaké fujtajbly vypouští do přírody.
Z toho je mi moc a moc smutno. Stačí se jenom trochu zamyslet, zapojit svoji fantazii a odkopnout alibismus.
Je to všechno o inteligenci, jinak si to neumím vysvětlit. O emoční inteligenci.

Vrátím se k minulému článku o tom, že nám hodně napoví naše tělo. Tím, že víme, že jsme stejně jako všechno živé i "neživé" napojeni v Jednotě Univerza, není pro nás problém, komunikovat třeba se svým tělem.

(POZOR, teď je ta pravá chvíle, se rozmyslet, zda chcete pokračovat ve čtení a když ano, tak na vlastní nebezpečí :o)!

 Dám konkrétní příklad, bolí mě levá ruka, musím zjistit, proč vlastně. Jak jsem psala minule, VŠECHNY fyzické problémy mají základ v psychice. Když nepodchytíme tyto signály zavčas, to znamená v době, kdy jsou nejčitelnější, je to později rébus, který se těžko rozmotává.
Naše tělo si řekne, - tak ona nepochopila Tento signál, dám jiný, ostřejší, snad to pochopí. Když nevíme jak a proč, nespojíme si různé a na první pohled nesouvisející signály svého těla a pak jsme přátelé, víte kde.

Protože je naše tělo taky v Jednotě a všechno v něm souvisí se vším, stačí si to uvědomit, (Nejlépe vše pochopíme, vnoříme-li se alespoň trochu do tajů čínské medicíny o které si myslím, že je dokonalá. Jako základ je pochopit Pentagram - zákon pěti prvků).

Ale protože já vím, že je lepší všechno podchytit zavčas, vrátím se ke své levé ruce. (Levá ruka je v mém případě, ta která dává. Dá se to jednoduše zjistit, která ruka je u vás ta přijímající a nebo dávací. Každý to má jinak, ovšem delším vědeckým výzkumem jsem zjistila, že jsou - a teď pozor přátelé...... jenom dvě možnosti :o).

Je potřeba udělat si čas, v klidu si lehnout, zavřít oči a pořádně zhluboka se prodýchat, od břicha až po klíční kosti.
Představím si, že pronikám vnitřním zrakem do svého těla a ptám se, - ruko, co se ti stalo, co mám pochopit, co mi chceš říct. Musíte s láskou, aby se vám otevřela. :o) Chápete. :o)

Musím se smát, píšu vám tady o Jednotě a teď, jako by moje ruka byla individuem. A to jsou právě ty paradoxy života, úplně mě fascinují, snažím se proniknout do jejich tajů. Mám dojem, že paradox je v podstatě takový vyrovnávač čehokoli.
Když je něčeho příliš, a hele, je tu paradox a ten to otočí a tím to vyrovná. Kdysi mě napadlo, že je to takové perpetuum mobile, na které jede všechno dění na světě, něco jako Jin a Jang.

Zase jsem se zakecala a dostala se od tématu někam jinam, omlouvám se, ale vždyť mě znáte :o))).

Vrátím se k otázce, - tak co, ruko? Ptám se a sama si v duchu odpovídám, (můžete i nahlas, ale v případě, že vás někdo uslyší, hned ví, kam má zavolat :o) a podle svých emocí při odpovědi na otázku poznám, která odpověď je ta pravá. Jde to asi přes podvědomí, které je napojeno až, až, nevím kam. Nebudu vás napínat, vezmu to ve zkratce, formou rozhovoru.

Otázka - ruko, co mi chceš říct? Potřebuji víc dávat? Mám někomu něco předat?
Odpověď - (emoce)  ano.
Otázka - (cítím, že mám zablokovanou páteř mezi lopatkami, na stejné úrovni je srdce.) Má to něco    
              společného se srdcem?
Odpověď - (emoce) ano.
Otázka -  (vizualizuji si své srdce, celé krásně bíle září, na první pohled z něj mám dobrý pocit, ale        najednou se mi zdá uvnitř nějaké nenaplněné). - Mám dávat víc lásky?
Odpověď - (emoce)  ano.

Rozuzlení - když budu dávat víc lásky, naplní se i moje srdce a taky vím, že musím jít na masáž zad.

Určitě si umíte představit jaké emoce. Ale to je u každého asi jiné, to já nevím.

Já jsem vám to tady napsala ve zkrácené formě. Hned první otázka, která vás napadne nemusí být ta pravá. Prostě nepřemýšlíte a intuitivně se ptáte a určitě dojdete k rozuzlení. V podstatě je to opravdu jednoduché a i zajímavé.
Taky si budete víc vážit svého těla, až zjistíte jak je moudré a co toho ví. Má to logiku, kdo jiný by to měl vědět? Vždyť se to vaše tělo zná celý svůj, tedy vlastně váš život. :-)

Jednou se mi stalo, že jsem neměla žádnou správnou odpověď. Napadlo mě zeptat se přímo svého podvědomí. (Představuji si ho v zadní části mozku, v té nejstarší části).
A dozvěděla jsem se, že se jedná o něco karmického z minula.
Mám tak podnět pro další hlubinné bádání a moc se na to těším. :o)

Myslím si, že pro toho, kdo četl něco z mých dřívějších - Něco o, to zase tak šokující není. V opačném případě asi je, (to byl asi ten, který pokračoval i přes moje varování :o).

To co jsem vám teď napsala mám z knížky KLÍČ, napsal ji Joe Vitale, můžu vám ji doporučit. To co píšu, je z kapitoly - Vaše tělo mluví, s podtextem - máte-li něčeho dosáhnout, je třeba, aby se do toho zamilovala vaše mysl. (Je tam popsaných více způsobů, ale mě se líbí tento).

Je to taky velká legrace, hezky si pokecáte sami se sebou a nikdo vám do toho nemluví.
Říkáte si, - tak s kým pak dneska dám řeč, co takhle žlučník, ten se mi minule zdál nějakej nabubřelej a nechtěl se mnou moc mluvit.
Nedávno jsem se málem utopila ve vaně, jak jsem se musela smát, když jsem si imitovala svůj nabubřelej žlučník. Vypadal asi takto. :-((

Taky vám dám dobrou radu, hýčkejte si svoje ledviny, (nejen tím, že je budete držet v teple), potřebují vaší pozornost. Jsou dvě, takže jsou o vztazích a taky hospodaří s vodou a voda jsou emoce. U ledvin je to hlavně o emocích, proto si jich všímejte a s láskou s nimi vždycky prohoďte pár slov, budou rádi a stonásobně vám to vynahradí.
V ledvinách je taky skryta veškerá naše životní energie, už od narození, tak si to uvědomme a přistupujme k nim s vděčností.

Ti kteří si až do teď mysleli, že jsem možná trochu normální, přesně ví, jak na tom jsem ve skutečnosti.
Přátelé, tak to prostě je a já s tím nic nenadělám a ani nechci.
Ale pozor, je nás víc a množí se to. :o)

A je to tady zase, promiňte, opravdu mám dost bujnou fantazii a zase jsem se někam zatoulala a dostala se mimo téma. Ale v podstatě vlastně ne. Základem je, nebrat se moc vážně.

Legrace, to je pro mě něco jako voda, písničky a tanec, no prostě radost. Veselý člověk je vždycky nad věcí, je takový povznášející se, svěže svěží, inspirativní, nakažlivý a všude vítaný.

Moc se mi líbí, brát vážné věci s humorem. Ale znám já nějakou vážnou věc?
Možná, čím vážnější, tím je to víc k popukání. To je vlastně základ anglického Suchého humoru, který se mnou naprosto souzní.

Když Suchého, tak si na závěr dáme Šlitra. Doufám, že vás moje psaní alespoň trochu pobavilo a že ze mě, ale hlavně ze sebe máte RADOST.

Radostně zdravím, E.