Moje soužití s CéDéčkama od Tomáše Kluse

Úvod : úvody přímo bytostně nesnáším a většinou je přeskakuji, ale teď to jinak nejde, to mi přátelé věřte.


Od minulého podzimu jsem vnímala, že se něco děje. Něco neuchopitelného, takové jemné vibrace proměňovaly postupně všechno okolo mě a není to určitě náhoda (protože náhody neexistují), že u toho všeho byl Tomáš virtuálně přítomen. (Píšu Tomáš, protože jsem si s ním ve Znojmě potykala, jinak bych si netroufla, takto ho oslovovat).

Všichni si pamatujete, že minulý rok se čekal konec světa. Bylo to určitě různě chápáno, ale v podstatě šlo o přechod do jiné, vyšší dimenze, od materiálního k duchovnímu. (Mnozí lidé si ani neuvědomují, jak úžasnou dobu máme možnost žít a tím i tvořit :o))).

Vnímala jsem to opravdu silně a v našem životě došlo k dost zásadním změnám.
Najednou jsme poznali (myslím manžel Bedřich, já a syn Filip), spoustu nových a úžasných lidí, kteří mají podobný pohled na svět jako my.
Naše okolí se začalo měnit spolu s naším vnímáním světa, všechno bylo najednou čitelnější a jasnější, je taky pravda, že jsem si začala teprve teď připadat jako Doma (myslím tady na Zemi). Našla jsem najednou odvahu říkat i psát, co si myslím, ale hlavně vnímám. Našla jsem spřízněné duše, které svět vidí podobně. Sdílení se s nimi mě hodně obohatilo a stále obohacuje, moc jim děkuji.

Vrátím se k Tomášovi. Mám dojem, že on byl mým hlavním průvodcem těmito změnami a naprosto rezonoval se mnou a s tím co se okolo dělo. (Jsem totiž hodně napojena na hudbu :o).
Tomáš na sobě udělal taky velký pokrok, myslím duchovní (o čemž jsem nikdy nepochybovala, vnímala jsem to u něj od jeho samých hudebních začátků). Vnímala a učila se od něj. Učila jsem se hlavně nebát se projevit svoji otevřenost a bezprostřednost. Ani netuší, jak moc mi dal a stále dává, jsem jeho velký dlužník.
Hlavně jeho rozhovory, ty mě vždycky dostaly, byl v nich poznat jeho přesah a to i v těch nevážných, na těch jsem přímo ujížděla a vždycky mě odbouraly. :-)

Za sebe mi připadne, že mým dovršením čehosi jako transformace do nové dimenze, byl přechod přes oheň.
U Tomáše je to možná to neskutečně krásné video - O lásce ze Země za duhou, s jeho vyznáním.

 
NOVĚ                                                        



Tomášova nová písnička, která bude určitě na jeho novém albu, mě opravdu dostala.
Na první pohled vypadá jako prostoduchá písnička pro děti, ale tím je právě úžasná, protože celé prozření, napojení, je vlastně úplně jednoduché.
Zbytečně v tom všichni hledají složitosti, stačí vnímat svět srdcem a ne hlavou a je to tam. :o)
A to vám doporučuji i při poslechu té písničky. Říkám jí Továrna na sny (protože se mi líbí toto sousloví v té písničce :o).
Je v ní všechno. Všechno to Napojení.


Tady jí pro úplnost máte.
NAPOJEN





................................................................ano, jsem doma, Tomáši, díky...


Přátelé, vítejte v Nové Dimenzi a užijte si Napojení se mnou, s Tomášem a vlastně se všemi a se vším, vždyť všechno je jedno a v jednotě.


Tak, a to by bylo na úvod. :-)



Vnímám jako svoji povinnost v této pohnuté době (myslím tím dobu, kdy se schyluje k dokončení nové desky) bilancovat. :o)
Těše se těšíc na nové dílo a poslouchaje to "staré" a jé je, jak ráda je poslouchám, cítím potřebu napsat něco o svých zážitcích ze soužití s CéDéčkama od Tomáše.

Na Vánoce jsem dostala Cestu do záhudby a Hlavní uzávěr splínu (Racek byl vyprodaný). Jako první jsem do svého notebooku, kterému říkám familiárně Mazlík, zasunula Hlavní uzávěr splínu.
Je pravda, že jsem většinu písniček znala z internetu, ale to CéDo mě prostě dostalo a naprosto okouzlilo. Všechny písničky se mi líbí (naštěstí nejsem kritik a nemusím kritizovat, raději chválím) a vždycky mě roztancují a některé rozesmějí. Jsou tam ale dvě, Lenka a LeHomole, které mě vždycky rozzáří a rozvrtí maximálně.
Potom je tam jedna, té říkám Osudová.
Písničku Málčik by měli učitelé pouštět dětem při výuce dějepisu k roku 68, je tam všechno.
Ale i všechny ostatní, například Z deníku... Sentiment....Chybíš mi.... Nenávratná (při té začínám každé ráno, pouštím si ji ke cvičení :o).

To CéDo jsem poslouchala a v podstatě poslouchám pořád dokola, až jsem měla pocit, že jsem ho zchvátila. Ale co se nestalo, zaskočil čudl, kterým se vyndává z počítače. Všichni pochopíte, že jsem NEMOHLA dát počítač na několik dní do opravy, co bych si počala bez písniček.

Na jaře jsem dostala Racka. Všechny písničky jsem samozřejmě znala a to většinou nazpaměť.
Vzpomněla jsem si, že máme doma ještě rádio s přehrávačem, taková placatá jahůdka s ouškem (můj Racek nelétá, ale nosí se a to tak, že všude).

Četla jsem recenze, že je to dílo nesourodé a nekompaktní, ale protože vím, že si nemám dělat domněnky o čemkoli a taky vím, že nedám na to, co kdejaký "odborník" říká, byla jsem zvědavá.
Racek moje očekávání naprosto předčil. Myslela jsem si, že nemůže být nic lepšího než Hlavní uzávěr splínu (neříkám, že je Racek lepší, jenom je jiný :o).
Racek je úžasně dobrý koktejl složený z neskutečně vyladěných ingrediencí a ta různost to je nádhera. Každá písnička sama o sobě je moc chutná a tak mě udivilo a nadchlo, jak smícháním tolika odlišných ingrediencí vyšel tak lahodný koktejl.

Racek na mě působí lehce a hravě. Je proměnlivý a různorodý jako život sám a ty lehké zhudebněné průpovídky ty to dílo dokořeňují.
Mám-li Racka jedním slovem vystihnout, je to HRAVOST. Vždycky mě dostanou ty různé zvuky v písničkách, jako třeba ti mravenci v písničce Dobrý mrav, nebo různá štěrchadla v Sibyle. Ale jako malé dítě si připadám, jak čekám v písničce Pánubohudooken, - je to Redbull, nebo Pitbull, směji se pokaždé už dopředu.
Bohužel tady nemůžu popisovat každou písničku - jenom ještě, Podléhnutí... no prostě, to je něco.

Ale jako nejhravější mi připadá právě Pánubohudooken.
Moc ráda bych si ji s Tomášem, na některém koncertě, zazpívala, je to moje VELKÉ PŘÁNÍ a SEN. (Mám totiž natrénováno, to byly hodiny a hodiny, můžete se zeptat :o).
(To vám píšu z ryze sobeckých důvodů, protože napsané přání je už napůl splněné přání a k tomu to možná někdo bude číst, tím se to všechno umocní a vyšle tam kam má. Děkuji vám za pomoc při splnění mého přání :o))).
Jak jsem měla možnost Tomáše poznat, vím, že je dost velkej vodvaz a že si zase z ničeho až tak moc hlavu nedělá a že pro něj není problém mi moje přání splnit. Předem díky. :o)

Ještě se musím zmínit o písničce Trigorin. Když jsem ji poprvé slyšela, říkám si, že, - nemůže být nic hezčího!
Potom jsem slyšela Ninu, brada mi padla a já si říkám, - to není možné...?
To jemné brnění po těle už při prvních tónech té písničky. Připadá mi, že je to Tomášova nejvíc sexy písnička.
Nina je pro mě Tomášova kultovní záležitost a jeho výkladní skříň.
No a do třetice, Treplev.....tak to už jsem nic neříkala a jenom lapala po dechu....tak ta mě teda bere. Vždycky si ji s Tomášem zpívám a vnímám naplno šíři ruské duše až do morku kostí.

Vůbec mi nevadí, když Tomáš zpívá písničku která je určená pro ženu. Má v sobě totiž hodně ženské energie, což je super, je vlastně jako žena v těle muže, když to tok trochu přeženu. :o) To není nic špatného, právě naopak. (Jenom pro ilustraci, já to mám zase naopak. Jsem muž v těle ženy a je to fajn, člověk potom lépe porozumí, jak mužům, tak i ženám).
Po pravdě si myslím, že žádná žena by to nezazpívala lépe než autor i když je muž.

Říkáte si, - a co Cesta do záhudby? Já jsem si to taky říkala. Všechny písničky jsem samozřejmě znala, ale čekala jsem, jak na mě zapůsobí celek. Je to prvotina, ale je tam všechno, je tam už Tomáš úplně celý.Té desce říkám RAŠENÍ JARA.
Na jaře všechno svěže raší a vy už vnímáte celý potenciál, víte, že z toho a toho budou dobré plody a to a to, že krásně rozkvete.
V písničce Dopis, Mimorealita a Čas toho Tomáš o sobě hodně vypovídá, mám je moc ráda, ale všechny ostatní taky, třeba, Pocity, Až, Válečná... no a slavná Marie...
To CDo má naprosto trefný název, přesně tak to cítím. Taky se mi líbí, když Tomáš mluví mezi písničkama, je to velice milé a dává to celku osobní osobitost a ještě něco navíc.

V Cestě do záhudby je Tomáš dětsky dospělý, v Rackovi je už vědomě vyspělá duchovní bytost a jeho písničky jsou dětsky bezprostředně hravé. (Ach ty paradoxy.... :o).

Ale ještě jsem vám nenapsala svoje synonymum pro Hlavní uzávěr splínu. To jsem si nechala nakonec. Dlouho jsem přemýšlela, čím to, že se ho nemůžu nasytit. Už to vím. Jsou to EMOCE.
Je to jako s vodou, té se taky nemůžu nikdy nasytit. Hlavní uzávěr splínu dobře věděl, proč se zasekl v mém počítači. :o)
Mám  pro něj slabost a budu mít už navždy. To vím určitě. Je to jako s první láskou, na kterou se nikdy nezapomíná.
Tomáš mi v něm připadne nejvíc přirozeně niterně svůj. Vnímám z něj už celý jeho, i když ještě trochu skrytý potenciál a je to tajem a velká radost.
I když další dílo je a taky určitě budou vyvinutější a zralejší, ve všech ohledech (jak jinak :o), pro mě je toto CD nejvíc o srdci a taky ho ve svém srdci mám.......no prostě..... ty EMOCE....:-)

V jednom rozhovoru Tomáš řekl, že jeho písničky jsou texty lehce oděné do melodii a to se mi na nich právě nejvíc líbí. Na koncertě je to něco jiného, tam to má jiné grády, maximálně si to tam užívám, ale doma ráda vnímám hlavně chytrý a emocemi nabušený text.
Tomáš se v nich nebojí obnažit vše (i sebe) až na dřeň, tím dostávají jeho texty pravdivost a opravdovost. Má schopnost vnímat všechny dimenze čehokoli najednou a hravě si s nimi pohrávat. Umí vypíchnout detail, ale ne na úkor celku. Pomocí slovních hříček a paradoxů dostane vše o nějaký ten level výše a to vše je ještě jako bonus vyladěno, naprosto přirozeně, emocemi.

Jeho texty jsou tak multi, multi, že si v nich může každý najít to své, ale myslím si, že všichni nejvíce vnímáme právě ty emoce, které  z Tomáše, z jeho projevu a jeho textů přímo tryskají.

Teď to samé v jednoduchosti. Prostě, jeho písničky jsou chytré, hravé a plné emocí.
Přesně vystihují můj pohled na život a proto jsou mi blízké. Tomášovy písničky mě naplňují jak intelektuálně, tak emocionálně, v podstatě se jimi stále sytím.

Tomášův hlas je mnohovrstvý (stejně jako jeho osobnost) a barevně širokospektrální, od žluté u Lenky, přes indigovou v Markétce a bíle-stříbrnou Ninu. V jeho hlase ale převládá modrá všech odstínů.
Zpívá, stejně jako dýchá, to znamená, naprosto přirozeně. Nesoustředí se na to jak zpívá, ale co zpívá, to je poznat hlavně při jeho improvizacích, ale to už je kapitola sama pro sebe. (Opravdu doufám, že to tak zůstane napořád, že se ho někdo nebude snažit školit, školy už zlikvidovaly hodně talentů).

Je pravda, že z mého počítače je nejčastěji slyšet Tomáš a potom ještě jeden Tomáš, Eduard. To je trochu o něčem jiném, ale vlastně v podstatě o stejném o SRDCI.
Oba vnímám podobně a myslím si, že by si spolu dobře rozuměli, jenom se trochu minuli v čase.

Přátelé, to co vám tady píšu, jsou ale jenom moje pocity, které mám když poslouchám písničky od Tomáše. Nejsem žádný odborník na hudbu, to jste si ale určitě všimli. Jsem ale s hudbou bytostně spjata a myslím si, že je nejlepším komunikačním médiem této přelomové doby.

Tomáši, to co děláš, děláš moc dobře. Děkuji Ti.

Zdravím a posílám ještě jednu písničku, moji nejmilejší.
E.

MARKÉTCE



Omlouvám se všem písničkám, které jsem nejmenovala, - všechny přece dobře víte, jak moc jste mi milé.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------


A UŽ JE TO TADY, UŽ JSME SE DOČKALI.
Tento dodatek byl dodán 21. 5. 2014

Něco málo o tom, jak vidím, vnímám Tomášovu PROMĚNAMĚ.
Tomášovu a jeho Cílové skupiny.

Tato takto zhudebněná Proměna ho mi připomíná můj čakrový náramek, který má sedm barev.
Ty písničky jsou jako ty různě barevné polodrahokamy a pružná šňůrka která vší tu barevnou kreativitu drží pohromadě, je laškovně spletená ze španělských rytmů.

Ta deska je opravdu hodně barevná a to nejen pro ty přibalené pastelky.
I barva Tomášova hlasu se mění skoro v každé písni. No prostě, Tomáš je hravej a nejen on. Při poslechu si často vybavím fotky z nahrávání. Bylo z nich poznat, jak si všichni rozumí a jedou na stejné vlně.

Ten kdo čekal, že Tomášovo nové album bude tématicky ucelené, tak ten ho asi vůbec nezná (myslím Tomáše). Tomáš je člověk renezančně všestranných talentů a ta různorodost jeho osobnosti, tak ta je na něm právě pikantní. Člověk se s ním opravdu nenudí.
I když, co to píšu, vždyť ucelené je. Je jako život ucelený v různosti.

Jeho desku je dobré vnímat jako celek, právě jako ten náramek. Je taky přesný odraz Tomášovy současné osobnosti, která je uvědoměle uvědomělá a jak je pln toho uvědomění se, tak má potřebu vší tu nádheru vyzpívat všem, aby tak byl inspirací pro všechny, ale hlavně pro ty, kteří tuší, ale ještě úplně neví.
Proto můžou některé jeho písničky někomu připadat jako poučování, ale tak to určitě nebylo autorem myšleno. Předkládá jenom návod na život, který si sám objevil, žije ho, vyhovuje mu a taky z něj má radost a ty posluchači ber, nebo nechej být. :-)

Mě osobně připadne, že se při poslechu vezu krásně na vlně tónů, vtípků a vší té slovní poetičnosti. Jenom Žabí král mě srazí k zemi, ale to jsou právě ty červené kamínky první čakry a to je taky potřeba vždyť i o tom je život.

Hned první písnička Jsem nám naplno ukazuje hlavní téma desky. Jsou to průhledné a fialové kamínky sedmé čakry. Píseň JSEM, tak ta prostě JE!!!!

Napojen, tu vnímám v barvách šesté čakry. Indigově modrou a křišťálově průhlednou, která jí ještě více povznáší. Myslím, že k tomu není co dodat. :-)

Noe, tak ten je celý, celičký modrý v různých odstínech, pátá krční čakra. A Vločka, tak ta taky.

Zelené a růžové kamínky čtvrté čakry, srdeční, tak tu pro mě zastupuje Narozeninovál, ale ta písnička v sobě má ještě hodně modré.
Modrou barvu vnímám jako Tomášovu barvu (je to barva vody a voda je radost, jsou to emoce a vlastně život). Modrá barva všech odstínů převládá, prostupuje všechny písničky.

Taneční,  Amores perros a Oblomov mi zastupuje žluté kamínky třetí čakry.

První píseň, ta mě vždycky dostane i když jí znám už dlouho. Jsou to oranžové kamínky druhé čakry, to je ta první část písně. Druhá je indigová a křišťálová a hlavně je ta písnička opravdu na dřeň. (Myslím, že to byla jedna z nejvíc terapeutických Tomášových písniček, cítím z ní obrovskou úlevu).

Napojen II, je jako duši celé Proměnamě. Krásně odlehčí, zklidní a povznese všechnu tu barevnost.

Zbývající písničky, pokud budete chtít, si vymalujte a přidružte podle sebe. :-)

Tato deska mi taky připadne nejvíc hudebně barevná. Je to krása, jak se mění jemná, hluboká jednoduchost s divokostí španělských rytmů. Tím jak si jí někdy pouštím pořád dokola, tak se všechny písničky krásně spojí v kruh, právě jako ty barevné kamínky na náramku.

Chápu, že vám může, to co jsem napsala připadat jako blábol, ale je to vlastně jenom moje hravě barevné vnímání tohoto díla. Protože nejsem hudební znalec, podávám to po svém. :-)

Hledala jsem synonymum pro tu desku, ČAKROVÝ NÁRAMEK se mi líbí, ale ještě mi tam něco chybí, tak mě napadlo slovo KALEIDOSKOP.
Při tom slově se mi vybaví - dětství, hravost, barevnost, radost, pohyb, z chaosu řád a krásné obrazce.

Ta zrcadla, která jsou v tubusu, to jsou různé pohledy každého z nás, ale ať se díváš z jakého úhlu chceš vždycky se ti pravda ukáže a je krásná, tak jak nám jí Tomáš vyzpívává.
Pravda je vždycky krásná, i když se nám to na první pohled někdy nezdá. Ale záleží zase jenom na každém, jak kdo vidíme ty barevné obrazce, které nám život zrcadlí a nebo, jak je vidět chceme a nebo taky, jestli je vůbec chceme vidět.

Tomáši díky a kluci taky díky. Je to radost, sdílet se s vámi a s vaší i naší Proměnamě. :-D
Zdravím, E.


A ještě jako bonus malá ukázka jedné z Tomášových proměn, té, kterou na CD nepoznáte. :-)
Je to jeho improvizace na tanec Mořský koník, kterého je si sám choreografem. :-)


Mořský koník



Tak tady jste viděli jednu Tomášovu proměnu (alespoň z mého pohledu :-).
Jeho kreativita se vyloupla i v pohybových variacích. (Nikdy jsem nechápala, proč vždycky zpíval, že nemá rytmus v cévách, když ho tam evidentně vždycky měl :-).

Je vidět, jak si při koncertě užívá této svojí kreativnosti, ale nenechává se zaslepit a zbytečně opájet ječením náctiletých fanynek a taky pohybově "nepřehrává".
Tomášův pohyb na pódiu je stejně přirozený a intuitivní, jako slova jeho improvizací.
Nejvíc se mi líbí, jak vše dělá s dětskou hravostí a radostí.

Vždycky jsem měla dojem, že se trochu bojí pohybově projevit, aby jeho fanynky "nežraly" hlavně jeho tělesnou schránku a tím hloubku jeho myšlení pominuly.
Teď se už evidentně nebojí a to je fajn, nemusí v sobě nic potlačovat.

Možná se toto téma někomu jeví jako povrchní, ale nevěřili byste, kolik lidí má problém s veřejným verbálním a fyzickým projevem.
Nebo věřili?.....No, tak se nechejte Tomášem inspirovat. :-)

Z.
E.

P. S.
Ta skákací hlava na videu, tak to jsem já. :-)))