MOJE SOU-ŽITÍ S POČÍTAČEM

Aneb - přátelé, já nezakrním.


Vždycky jsem říkala, že to co já umím s počítačem, to se naučí i středně inteligentní šimpanz a taky jsem rodině říkala, že budu s počítačem pracovat, až na mě bude mluvit.
Pociťovala jsem k němu ostych a skoro až odpor, vůbec jsem tomu nerozuměla a naprosto nechápala ten virtuálně vrstvený, složitý a imaginární svět a to vám můžu přátelé s klidným svědomím napsat, že moje fantazie je opravdu dost vyvinutá...ale asi jiným směrem.

Už ani nevím, jak se stalo, že jsem na Vánoce dostala notebook a pomalu, ale opravdu p.o.m.a.l.u  a nesměle jsem začala objevovat tu studnici poznání, někdy email a jinak nic. Ke všemu ostatnímu jsem přistupovala jako k velkému, pro mě nepochopitelnému a neuchopitelnému.

Přelom byl, když jsem v den svých narozenin 11. 9. (toto datum je pro mě a můj počítač památné), dostala dvě bedýnky, reproduktory. Ono...tudy se na mě musí, přes MUZIKU.
Asi všichni uhádnete, kdo zazněl jako první z reproduktorů a zní z nich nejčastěji dodnes.. :-)

A nadešel čas, kdy jsem měla začít objevovat kouzlo a ducha FB. Naučit se facebukovat, to pro mě, přátelé, nebyla žádná sranda, to byla přímo kovbojka. Co, kovbojka?!...to byl přímo HOROR.
Překonat ten strach z veřejného sdílení a z toho, že něco blbě zmáčknu a VŠICHNI uvidí, jaké jsem kopyto, z toho mi až naskakovaly pupínky hrůzou.

Zprvu trpělivě mě s tímto fenoménem seznamoval manžel, ale ten to dlouho nevydržel, řekl - že na to nemá. Starost o moji výuku převzal syn Filip (opravdu má filipa, ale trpělivost už ho taky pomalu opouští :o).
"Když si to nepamatuješ, tak si to napiš!" To jsou jeho památná slova.
Poslechla jsem svého učitele a založila jsem si zvláštní sešitek. Jako první jsem si samozřejmě zapsala svoji emailovou adresu a heslo, to dá přece rozum. Potom třeba, - Alt Gr + V = @, nebo jsem si tam nakreslila šipku a háček a taky další šipku a k tomu jsem si napsala ?... atd, všichni určitě chápete. :o)... Prostě jsem si tam napsala a nakreslila úúplně všechno, protože jak je vám všem určitě jasné a jak říkal moudrý pan Werich: "Jenom blbý si můžou pamatovat, ty chytrý musí vymýšlet."
(Z výtvarného hlediska vypadá ta stránka opravdu zajímavě).

Šla jsem kupředu mílovými kroky (z mého pohledu). Naučila jsem se přeposílat videa a to byly moje druhé Vánoce. Ještě teď se chvěji po celém těle vzrušením, z toho pocitu něčeho dokonale zvládnutého.
Čím víc pronikám do tohoto virtuálního světa, tím víc jsem jako Alenka v říši divů.

Velkou radost jsem měla ze své profilovky. (Vnímáte, jaké odborné výrazy už umím používat)?
Nechala jsem si namnožit kartu Přátelství z moji sady OSHO ZEN TAROT, byla určena jako záložka do knížky, kterou jsem měla jako dárek pro vzácného přítele.. Jedna mi zbyla, krásně se vyjímala na mém psacím stole a moc se mi líbila, tak mě napadlo, takto jí použít.

Tak si vám takhle jednou sedím u psacího stolu a vesele si sdílím a co to. Najednou na mě v pravém dolním rohu vyskočilo malé okénko a na něm Ivuška.
Čtu vzkaz. Chce s něčím poradit. Chci odpovědět. Jezdím myší z rohu do rohu, klikám na kde co (všimli jste si, že jsem už ztratila ostych z nevratných úkonů :o) a ono nic. Jak jí mám odpovědět? Ale moje vysoká inteligence opravdu nezklamala, našla jsem úplně dole ten malý bílý obdélníček, namáčkla na něj tu zrádnou černou čárku (ona se mi potvůrka občas někam schovává :-( a píšu.

Připadám si jako Harry Potter v Bradavicích, když objevoval kouzelnický svět. Říkám si, - vůbec nic mě už nemůže překvapit. Ale přece.
Zase si tak hezky FBokuji ale co to?... BINK, v levém dolním rohu na mě kouká Tomáš Klus.
Já s pocitem NAPROSTÉ výjimečnosti ZÍRÁM...ZÍRÁM, s pusou dokořán. Po chvíli zírání se mi někam ztratil a já hledám kam.
Ale přátelé, protože za tu dobu, co se ze mě stal Počítačový Mág, a mně se při takto odborné činnosti určitě narodilo a propojilo neskutečné množství mozkových buněk, tak jsem celkem bryskně přišla na to, kam se mi Tomášek schoval. :-)

No, prostě, objevuji tento, pro mě neskutečně záhadný svět s dětským nadšením a velkou radostí.
Jak říkával Columbo, - každý den se něco nového naučím a jak ráda říkám, - život je jedno velké dobrodružství.
O něco menší nadšení z mých úspěchů projevuje Filip. Když mu zdělím, co jsem na základě svého vysokého intelektu objevila, jenom si odfrkne a řekne, že je to přece úplně normální a že si myslel, že to dávno vím. :-(
No prostě, neumí se radovat  z maličkostí jako já.
Myslím, že svoje objevy budu raději sdělovat našim psům, ty potěší každá blbost. :o)

Nebo, taková bílá čárečka v pravém horním rohu, na kterou když kliknete, tak se vám obraz někam schová, ale POZOR, vy pořád slyšíte třeba hudbu...tak to mě fascinuje dodnes a ještě mi nikdo nevysvětlil, KAM se ten obraz schová. :o(

To bylo pořád, - no tak si to dej na lištu. Ale přátelé, já jsem opravdu k tomu počítači žádnou lištu NEDOSTALA, tak co jsem měla dělat. :o(
Ale, už jsem došla k osvícení, už to vím. :o)

Naprosto nadšená jsem z takového Ctrl + C a Ctrl + V...to nemá chybu. Mám to pravda napsané krok po kroku v sešitku, ale vidíte, jak jsem to na vás bryskně vybalila. No prostě, mám to v ruce.
Nedávno stojí Filip u mého stolu a se zájmem si prohlíží můj tahák a povídá: "Dám ti dobrou radu, ten svůj sešit vydej tiskem a lidi se potrhají smíchy."..... CYNIK!

Ovšem, jednou jsem si opravdu nevěděla rady, jezdím myší po stole a ta černá čárka ne a ne se pohnout, říkám si, - co jsem to zase skonila? Podívám se na pravou ruku a já jezdím po stole mobilem a myš, jako že nic, jen civí a kouká do blba.
No prostě, jsou to zážitky a hlavně velký tajem.

Ještě s něčím se vám přátelé musím svěřit. Mám už internetové stránky a Filip mi všechny moje články dal na ně. (Vlastně to vy už všichni víte :o)))).

Nedávno píšu článek na FB, jak jsem zvyklá, chvátám, chvátám, on mi totiž počítač někdy klekne (mám velice pokorný počítač, často si kleká, ale modlit se vždycky začnu já :o).
No, tak mám v rychlosti napsaný článek a ani nemám čas ho opravit (mám asi v mozku nějakou přesmyčku a gramatika mi moc nejde, ale pracuji na tom. On totiž člověk nemůže mít v životě všechno, tak si říkám, - když mi Pán Bůh někde ubral, tak mi třeba zase někde přidal a děkuji mu za to, protože on nejlépe ví, co a jak :o) a vypouštím článek do světa.
Přijde Filip a povídá: "KDE to prosím tě píšeš." (Údiv).
Já: "No jako vždycky, na FB." (Taky údiv).
"To si piš na svoje stránky, tam si to můžeš v klidu uložit a potom opravit a přeposlat na FB."
Moc mu děkuji a pochválím ho, jak je šikovný, ale v duchu si říkám, - TOS MI TO NEMOHL ŘÍCT DŘÍV!!! (?).

Teď už to perfektně zvládám a připadám si jako profesionál. Umím používat - koncept a taky někdy píšu - úvod...už jen ta slova jsou úžasná, taková jakože intelektuální.
Musím sama sebe pochválit, jak jsem šikovná, protože, když se svěřím svému okolí, s tím co už umím, jenom se na sebe útrpně podívají a já PŘESNĚ VÍM, CO SI MYSLÍ!!!
Možná je to ale jenom závist.... protože....když budu postupovat touto rychlostí, budu toho brzy znát mnohem víc než oni!

Jenom mi dělá problém, zapamatovat si ty různé speciální počítačové názvy (mezi námi, oni jsou totiž naprosto bez fantazie).
"Čím jsi to zase spouštěla, že se ti to ztratilo." Slyším.
"Klikla jsem na ten barevnej větrníček, jak jsi mě to učil." (Ó, můj velký učiteli, - říkám si v duchu).
"Jakej větrníček!!?" (Povzdech).
"No, tam dole, vlevo".
"To není žádnej větrníček, ale prohlížeč." (Znovu povzdech...zoufalý).

Nebo: " Filipe, už jsem si to uložila do skříně."
"Do jaký skříně, snad do úschovny."
On totiž nemá tak vyvinutou fantazii jako já a přitom si vůbec, on ani manžel, neuvědomují jakým přínosem pro ně jsem.
Nejenom že se můžou přiučit nové, svěží terminologii, ale poskytuji jim možnost trénovat se v trpělivosti a té, to si, přátelé, přiznejme, muži moc nemají. :-)

A nebo, další ukázka naší počítačové komunikace.
Já: "Filipe, prosím tě, potřebovala bych s něčím poradit." (Obměna, - něco ukázat).
Filip (varovně): "VARUJU TĚ....jestli to bude nějaká BLBOST, nic ti NEŘEKNU!!!!! Musíš na to přijít sama!!!"
Já - (ukážu to).....samozřejmě, že JE to BLBOST.
Filip (rezolutně): "NE, nic ti neřeknu....vždyť to tam je česky....ty to nevidíš?...Vždyť je to tak jasný, je to blbuvzdorný."
Já - (rezignovaně zírám na počítač a mám v hlavě temno. Svoji nechápavost si vysvětluji tím, že je to tam přece pro blbečky).
Filip - (povzdech, hluboký) - (napoví, taky rezignovaně).
Já - radost a osvícení, a další radost, tentokrát z toho osvícení. Děkuji Filipovi a přiznávám i uznávám... - jako pro blbečky.
Ale nebojte se o mě, přátelé, tento zážitek neměl šanci zvykat mojí důvěru v sebe samu.

Já jsem se sebou velice spokojená, vždycky jsem si myslela, že toto odvětví nebude mít šanci mě vůbec poznamenat, no a vidíte...POČÍTAČOVÝ MÁG.
Tak si říkám, protože pracuji s počítačem tak, že ani nevím jak. :o)
Manžel se vždycky divil, že nechci s počítačem nic mít. Já jsem mu to lidsky vysvětlila: "Víš, já jsem v tolika věcech tak šikovná, že kdybych uměla ještě tohle, tak jsem génius."
Tak teď.... vlastně.....když už s počítačem pracuji....ani domyslet to nemůžu......sami si to přeberte. :o)))

Nebo, jednou se takhle ptám na něco manžela a on mi na to řekne: "Zapoj svoji levou mozkovou hemisféru." (To jsem si zase naběhla jedním svým článkem).
Zapojuji, zapojuji a ono nic, pomalu začínám pochybovat, o tom, jestli mám vůbec co zapojovat, ale najednou JISKRA. A ta radost, když SAMA na něco přijdu.

Moje počítačová inteligence byla určitě velice podprůměrná (Filipe, vidím, jak při čtení těchto řádků kroutíš očima a myslíš si spíš něco o nulové :o),  ale už tomu tak není.
Úplně fyzicky cítím, jak mi to v mozku jiskří tím, jak se houfně rodí nová neuronová propojení až do obrovských rozměrů.

PŘÁTELÉ, JÁ NEZAKRNÍM !!!

Nikdy by mě nenapadlo, že se nadchnu něčím tak na první pohled neosobním, jako je počítač.
Teď mu říkám Mazlík a když jsem z domu na delší dobu, beru ho všude sebou.

Ne, že bych už všemu rozuměla, ale právě to je na tom to zajímavé, pořád se mám na co těšit a co objevovat, je to o dobrodružství, dobrodružství poznávání.

Ptáte se, proč vám to všechno píšu? Tak to vím naprosto přesně.
Je to hlavně jako inspirace pro ty z vás, kteří jste na tom jako já dříve, protože, když jsem to zvládla já, tak to zvládne každý.

Manželovi to pořád nejde na rozum, kde že se vzala ta změna.
Ale já to vím..... To byly ty písničky, tam to všechno začalo.

Zdravím,
Eliška.




Tady je celá naše rodina.
Dala jsem sem tu fotku pro vaše lepší vcítění se do mých osudových, přelomových dějů, které z vrchu popisuji. :-)
Taky tady máte všechny osoby a obsazení, které tam vystupují i s kulisami.
Jenom Mazlík spinká na stole za mojí hlavou, takže není moc vidět. (Budu mu muset udělat samostatnou fotku, on si to zaslouží).  

Na závěr musím poděkovat hlavně svoji rodině, za chvilkovou trpělivost, se kterou se mi věnovali a slibuji, že až budu slavná spisovatelka, nezapomenu se o vás zmínit. (Tak si to hezky uvědomte a snažte se)!


Přátelé, omlouvám se vám, ale ještě dodatečný dodatek.
Ó můj Velký učitel mi právě sdělil, že ta černá čárka se jmenuje KURZOR. Ale to já dávno vím, už jsem to určitě někde zaslechla. Ale uznejte, Kurzor, fuj (neber to osobně, ty za svoje jméno nemůžeš), ani vyslovit mi to pořádně nejde.
Musela jsem ale tento dodatek napsat, aby jste si nemysleli, že Filipova učitelská snaha má trhliny. Jak vidíte, nemá, poslední nedostatek jsem napravila.
Nebo to nebyl poslední......?


10.1.2014
Musím vám, přátelé, napsat úplnou novinku. Pasovala jsem Filipa na Strážce svých internetových stránek.
Když jsem mu to slavnostně zdělila, lakonicky odpověděl, - že nežijeme v žádném fantasy prostoru a že normální lidé tomu říkají Správce.
Ale já vím, co vím, je prostě Strážcem mého Šamanského deníku a basta. :-)

(Doufám, že brzo přijde na to, že všechny fantasy filmy a knížky jsou slabý odvar toho, co může člověk zažívat, když se nebojí Věřit. Ne, že by měl zablokované napojení, to opravdu ne, ale zrovna maká na zkouškách, tak musí zapojovat hlavně tu levou mozkovou hemisféru :o).

Zdravím, E.



JE PŘESNĚ  23:23  13. 7. 2014  A JÁ JSEM PRÁVĚ PŘIŠLA NA KLOUB ZÁHADĚ, PROČ NECHÁPU POČÍTAČOVÝ SVĚT !!!
Jupííí....!!!

Až se z toho poznání chvěji po celém těle, jak mě to dostalo, přitom je to tak jednoduché. Tak takto nějak vypadá asi chvíle osvícení......nebudu vás přátelé napínat. Je to o EMOCÍCH.

Všechno živé má emoce (a to myslím i stromy a květiny). Celý život jedu na intuici, prostě a jednoduše nemyslím (jenom v případech kdy je to nutné, třeba něco vypočítat a tak, ale vlastně ani v tom nejsem zas až tak dobrá), ale vnímám a prociťuji, a emoce jsou vlastně vodiči tohoto.
Jsem schopná se napojit na emoce lidí i zvířat. (Má to tak určitě každý, ale každý si to možná neuvědomuje a taky to zahlušuje svým myšlením, které nad intuici povyšuje).

NO...A TO JE ONO, POČÍTAČ NEMÁ EMOCE, TAK JAK SE NA NĚJ MÁM...SAFRA NAPOJIT !!!
Je po této stránce naprosto sterilní, tak jak ho mám pochopit, když se do něj nemůžu vcítit, chápete?
:-) :-) :-)

Zdravím, E.


1. 1. 2015
Tak tady ho máme, Mazlíka. V jeho trvalém bydlišti.
Musela jsem sem tu fotku dát, protože je ten článek hlavně o něm a taky proto, protože si to zaslouží i když nemá emoce, ale je schopný je přenášet, předávat a to je hodně.....:-)

Děkuji ti Mazlíku za zprostředkování, propojování, sdílení a napojení se. :-)  <3

Omlouvám se za ten vánočně nepřirozený pořádek na stole. Normálně je na něm spousta papírků a bloků a taky propisek (protože těm většinou dojde dech zrovna v tom nejlepším). Musela jsem ten stůl na Vánoce uklidit, protože mě napadlo, že by se mohl Ježíšek polekat a nic by nám nedal pod stromeček.  :-)

E.