Je Bůh vtipný? - 15. díl

Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016



E. - Tak Ti mě, Bože, právě napadá, že některý lidi vnímají život kolem sebe a sebe v něm, jako nějakej film, jehož děj a postavy jsou už daný napevno a oni že jsou jenom jedním z herců v tom filmu. Připadne mi ta jejich představa jakože plochá a chudá, taková bez odvážný fantazie a taky z toho cítím pocit oběti.

B. - Vím, jak to myslíš, ale toto je pohled z pohledu strachu. Ti lidé se taky bojí hrát svojí roli za sebe a nebo si alibisticky říkají, že - to je osud...a schovávají se za to. Jak už jsme si řekli, jste nejen herci svého filmu, ale i režiséry a scénáristy...

E. - ...a Ty jsi naše nápověda. ...A my nemáme předurčenej osud?

B. - Váš osud je jako prvotní scénář u filmu a vy si v něm můžete škrtat a přepisovat jak chcete, lépe řečeno, na co si troufnete. 

E. - Na tom se pozná, jak jsme odvážný, že? A můžeme si změnit úplně všechno, v tom scénáři, životním a nebo je něco nedotknutelný?

B. - Vy jste tvůrci filmu, jemuž říkáte - MŮJ ŽIVOT, můžete změnit úplně všechno. Můžete si z tragického filmu udělat třeba veselohru...nebo grotesku, i to se někdy stává, ale vaše duše sem přišla s nějakým svým prvotním plánem, prostě si sama vybrala, co chce poznávat, jaké emoce chce prožívat a to je ten prvotní váš scénář, to je dané.

E. - Já mám ráda tragi-komedie, je v nich většinou ponaučení z něčeho hluboko poznanýho a když je to nadlehčený humorem, připadne mi to fajn. Zjistila jsem, že mě zasáhne jenom dění okolo mě, ve kterým jsou emoce.

B. - Ano...a v humoru je všechno, v humoru je taky i "vážnost", která se díky němu víc zviditelní, zčitelní.

E. - My si hrajeme hlavní roli ve svým filmu, a to hlavně tím, jak myslíme, jak ho emočně prožíváme a jak konáme, ale co mě právě napadlo, to je to, že souběžně hrajeme i ve spoustě jinejch filmů, hrajeme třeba epizodní role ve filmech všech lidí, se kterýma se kdy potkáme.

B. - Ano...a podle toho, jak naplno a procítěně a tím pádem i pravdivě hrajete tyto "epizodní" role, máte možnost ovlivňovat i scénáře spousta jiných lidí...tedy, pokud mají ti lidé zájem o změnu ve svém scénáři.

E. - Z toho vyplývá, že - není malých rolí, jsou jenom malí herci.
Víš ale co mě dostalo?... a to to, když jsem si představila, jak moc je těch filmů, ve kterejch hrajeme a jak moc jsou všechny na sebe napojený a propojený, jako taková síť, filmová, která jde hodně doširoka, ale taky do hloubky, kde jsme tak spojeni s našimi předky. To co už bylo, to už je upředený, zahraný, zrežírovaný a pochopený porůznu podle představ a zažitejch emocí všech herců, a to co tvoříme právě v teď, to je jako rozehranej film, tedy, hodně filmů...mega filmů...který se navzájem ovlivňujou a spřádají tak krásnej, nekonečnej příběh našich životů...Tyjoo...to je hustý a to doslova!...A to si představuju, že v některejch filmech, kde hrajeme epizodní role, vlastně ani neznáme předcházející děj, jenom do něj na chvilku vstoupíme, naprosto improvizačně a zase zmizíme.

B. -  To si ještě představ, že si můžete změnit i minulost, tím, že si změníte emoční prožívání některých dřívějších dějů, které vás kdysi negativně zasáhli a to má vliv hlavně na to co prožíváte teď.
Vždycky jde ale hlavně o to, abyste hráli svojí roli tak, že "nehrajete," ale jste naplno sami sebou a za sebe.

E. - Přesně...a proto je potřeba, abychom se poznali, abychom věděli kdo jsme a neměli strach být tím kým  jsme. Je to tak?

B. - Ano...role každého z vás se jmenuje - JÁ JSEM.

E. - No jasně...tím jak je jenom jeden čas, a to TEĎ, tak my svým emočním procítěním, už dříve prožitých emocí...které se nám třeba nelíbily...si je můžeme jakoby opravit a to "jenom" tím, že je přijmeme, a taky hlavně znovu emočně prožijeme...odblokujeme se tak. A už v tu samou chvíli, v to samý TEĎ, jsme se tím změnili, tím, že jsme si zase něco Uvědomili...Ale BACHA!!!...zároveň si tím připravujeme to zatím neprožitý TEĎ, protože, když jsme takto nastavení, tím uvědoměním, tak jsme i šťastní, tím se vylaďujeme, vylaďujeme si tak i to příští TEĎ.

B. - ...a potom už třeba nemáte strach, že by to tak nebylo...:-D  Máte tak možnost žít svůj sen. To co prožíváte, vnímáte emočně, tím si tvoříte prožívání, vnímání všeho kolem vás i ve vás.
To je jednoduchá rovnice a navíc, všechno souvisí se vším, a i v tom je ta Jednotnost.

E. -  NO...A víš co mě taky teď zrovna napadlo?...víš!...já vím...že, když budeme umět hrát-nehrát dobře sebe, že budeme žádaný ve filmech hodně lidí a to nejen na úplně malý vedlejší role.

B. -

E. - Teda jo, to je mazec...to, jak má každej z nás možnost ovlivnit filmy osudy jinejch lidí.

B. - No tak jasně. Když s vámi ostatní lidé budou rádi, budou vás vyhledávat a tak zapojovat do svého scénáře a vy tak můžete ovlivnit to, jak si režírují svůj film.

E. - Neumím si ani představit to řetězení a vrstvení, filmový...každýho z nás...na to by asi neměl žádnej počítačovej systém na světě.

B. - Ale měl...přece ten můj.

E. - No jasně, ten boží.

B. - Ale to ještě nic není, nezapomeň, že čas vlastně neexistuje a že se všechno děje v jeden jediný čas a to v TEĎ...To všechno je propojené a koná se to najednou, nic není napevno dané, protože...?

E. - ...protože - změna je život, nic nemůže být statický, jinak by to zaniklo...A co naše vnímaná minulost?

B. - To je stejné jako s přítomností, zase jde jenom o to, jak emočně prožíváš v TEĎ vzpomínku, jak prožíváš vzpomínku na to co "bylo"...a stejně tak záleží na tom, jak emočně a naplno umíš prožívat TEĎ.

E. - ...takže, jestli to dobře chápu...tím, že si dokážeme emočně procítit minulý teď, který se nám nelíbilo, přijmout ho a tak pochopit, máme tak možnost změnit minulost...vlastně pohled na to minulý teď a tím pádem i něco v sobě?

B. - Ano...jak jsme si už říkali...protože, vámi vnímaná minulost je jenom vzpomínka na vaše pocity, představy a emoce, a to co se vám tenkrát jevilo nějak, teď, s odstupem spousty prožitých teď, vypadá úplně jinak, ale nestačí si toto jenom uvědomit. Je dobré, procítit dřívější "špatné" emoce, z toho kterého okamžiku, a díky uvědomění si...z pochopení...si je změníte, a tak se budete cítit dobře.

E. - Aha..z toho vyplývá, že svojí "budoucnost" tvoříme taky tím, jak si dokážeme vyspravit svojí "minulost"? Jak se dokážeme odblokovat od nánosů minulejch emočních zátěží, který jsme nezvládli a to většinou jako děti.

B. - Ano...A nebo které si nesete ještě z minulých životů, které se vám zrcadlí do tohoto života.

E. - Teprve teď jsem naplno pochopila, jak je to s tím jediným časem - TEĎ...to je jako jeden živej, tvořivej organizmus, kterej se pořád mění podle toho, jak a co měníme my v sobě a tím pádem i kolem sebe. Nic není napevno daný, všechno žije svým životem, tedy i námi vnímaná minulost. Proto je pro nás pravda jenom to, co vnímáme v teď.

B. - Ano, záleží jenom na TEĎ...a z toho se taky odvíjí vaše vnímání všeho...všeho toho co a jak vnímáte a přijímáte emočně. Jednu situaci může prožít zároveň několik lidí, ale určitě se neshodnou ve svých pocitech z té situace, protože každý má jiné nastavení, jiné vnímání v emocích, které je ovlivněné spoustou faktorů.

E. - Teda, řeknu Ti, Bože, ale to je mela, to je tak úžasný a taky osvobozující, takhle vidět život, svět. Je to takový moc živý a tvořivý. Není v tom nic zkostnatělýho, nic nudnýho, je to krásně živoučký...no prostě emoční. 

B. - Vždyť ti pořád říkám, že jste tvořitelé a já?...já si užívám hlavně pohledu na to, jak tvoříte.

E. - To jo, to máš nespočet seriálů, který můžeš sledovat.  Ale máme Tvojí podporu, že?...když o ní stojíme, protože bez ní bych toto určitě nikdy nepochopila. Díky. <3

B. - Mojí podporu máte neustále a všichni.

E. - I když spíme? 

B. - Samozřejmě..a tehdy vlastně úplně napřímo. Když spíte, vaše duše je najednou uvolněná z hmoty vašeho těla, je svobodná a může ...vy tak můžete...úplně všechno poznat a být s ní kde chcete.

E. - Aha, už chápu, proč máme, my lidi, rádi svobodu.

B. - :-)...Vaše duše touží po svobodě, potřebuje jí, stejně jako vaše tělo potřebuje vzduch. Když není svobodná, neskutečně trpí. Něčí tělo můžete uvěznit, ale duši ne, tu si můžete uvěznit jenom každý sám v sobě.

E. - Vzpomínám si na případy z totality, kdy věznitelé nedokázali zlomit uvězněnýho člověka, protože jeho duše byla svobodná a tím silná, tím byli ty lidi silný a ti věznitelé dokázali zabít jenom jeho tělo.

B. - Když se na tu situaci, totalitní, podíváme z jiného úhlu, vidíme, že ti věznitelé umožnili vězněným, procítit pocit svobody do úplna a taky přiměli hodně lidí o tom uvažovat...třeba zrovna jako tebe teď. Z té situace je taky poznat, že nic co se děje není ani dobré, ani špatné. Je užitečné se na všechno dívat nejen z různých úhlů, ale i z co největšího odstupu, co nejvíc celistvě.

E. - .....A máme možnost teď ovlivnit to teď "budoucí"?

B. - Ano...v teď jsou všechny možnosti budoucích teď. Jako když jdeš do skříně a začneš si vybírat co si oblečeš, taky tam máš víc možností, ale vy máte ve svém výběru budoucích teď nekonečno možností.

E. - Tak na to je i pojem - hustý...hodně řídký.

B. -

E. - To je fakt vodvaz...tak si teď tak představuju, že mám nekonečno možností a já si zatím jen tak sedím, a koukám se z okna na náves, jak krásně kvetou sousedům rudý růže...jen si tak civím a přitom mám nekonečno možností, co můžu dělat...

B. - A cítíš se při tom civění naplněně a spokojeně?

E. - Tak to jo, cítím se nádherně.

B. - A o to jde. Vy lidé dáte často nejvíc na fyzický výkon, a na hmotné tvoření, ale ty jsi třeba v tuto chvíli nejvíc sama se sebou...Nalaď se do svojí duše.

E. - Ano...Je obrovská a to taky tím, jak je krásně propojená a napojená s ostatními dušemi jinejch lidí, u kterých hraju i v jejich filmu.

B. - A jenom na tobě záleží, v jakém čase se zrovna tvoje duše nachází, zda ve vzpomínce z minula, nebo i z minulého života...nebo ve vzpomínce na budoucno...a nebo v plném soustředění na teď.

E. - Bože a vzpomínka na budoucnost je něco jinýho, než naše představa o tom, jak by něco mohlo být?

B. - Ano. Tím, že si představujete, to co chcete aby se stalo...nebo si představujete to, co chcete aby se nestalo...a emočně to prociťujete, tím to tvoříte. Nezapomeň, vaše emoce tvoří a to i to co nechcete aby se stalo, protože tím že si to představujete, tím už si jakoby píšete scénář v obrazech a pocitech, a zde pojem NE není...takže pozor na to!
A vzpomínka na budoucnost, to je jako když motýl mávne křídlem...je to jako sen v bdělém stavu, ale taky jí můžete vidět i ve snu. Když spíte, vaše duše je volně ve všech prostorech, ve všech prostorech všech dimenzí, takže můžete vnímat vzpomínky na budoucnost a taky vzpomínky na minulost, na minulé životy.

E. - Dá se to od sebe rozeznat?

B. - Dá...ale ne myšlením, pouze pocitově, intuitivně. Na to už ale musíte mít velkou odvahu uvěřit.

E. - Přesně tak...život je o Odvaze.

B. -

E. - Tyjo...dneska jsme nebyli moc vtipní, spíš filozofický.

B. - Za to ale já nemůžu...vždyť víš?...To záleží jenom na tobě, do čeho jsi zrovna naladěná.

E. - To jo, tak si to třeba vynahradíme příště, chceš?

B. - No že váháš, těším se.

E. -...Měj se, Bože...krásně, věčně a nekonečně.

B. - A ty se mnou.


Zdravím,
Eliška.



Role každého z nás se jmenuje - JÁ JSEM.

To co prožíváte, vnímáte emočně, tím si tvoříte prožívání, vnímání všeho kolem vás i ve vás.

NĚCO O PENĚZÍCH A O LÁSCE

Snad ani slovo SEX nevyvolává, v nás lidech, tolik emocí, jako slovo PENÍZE a to ke všemu ještě tak rozdílných emocí. Mám dojem, přátelé, že rozdílnost v nich způsobuje to, jak umíme sami sebe ocenit, jak se má každý z nás RÁD!
Nechci tady rozebírat to, jaká pokroucená a zvrácená klišé jsou některým z nás, už od dětství, vtloukaná do hlavy (jako třeba - peníze jsou špatný, nepřinesly nikdy nikomu nic dobrýho) a tím nás zablokovala pro vnímání hojnosti jako takové. Právě proto mě napadlo, pro někoho rouhačské spojení dvou slov, LÁSKA a PENÍZE.
Ne Láska jakože k penězům, ale Láska, jakožto ten prazákladní, nosný, tvořivý, všepřítomný cit, energie pro bytí a to nejen nás lidí...a peníze...jako to něco, za co můžeme mít něco co chceme a nebo potřebujeme.

To co obojí spojuje, je na jedné straně pocit nedostatku. Málo kdo z nás má pocit, že měl a má Lásky dost. Neumíme se milovat, milovat sami sebe, tak jak potom chceme, aby k nám proudila hojnost, jak finanční, tak emoční, když obojí v sobě, svojí nesebeláskou, vlastně potíráme, dáváme tím signál do Univerza, že nejsme vyladěni na takové přijímání.
Pocítit naplno Lásku k sobě sama, to je tak osvobozující pocit, že nám to až vyrazí dech a rozpláče nás to...ale krásně rozpláče...je to jako když se z plných plic nadechneme, po vynoření se, po dlouhé době pod vodou. To je ten pravý životadárný pocit, který nám projede celým tělem jako elektřina.

Máme ale asi každý jinak velkou potřebu Lásky, stejně jako peněz. Někomu k finanční hojnosti stačí to, co by jinému připadalo jako živoření. Funguje v tomto nějaká úměra?
Když se nám nedostává Lásky, toužíme alespoň po penězích...po ocenění...po nasycení jinou energií, taky silnou.
Toužíme třeba po tom, aby nás druzí obdivovali za to, že jsme bohatí alespoň finančně, když máme pocit, že nás druzí neoceňují za to, jací jsme, a máme tak dojem, že nás druzí nemilují.
Tento pocit vlastní malosti ale pramení jenom z nás, z našeho vnímání sama sebe.

Představuji si, že všechno dění kolem nás je neutrální povahy, a že si, my lidé, svým emočním prociťováním událostí, tvoříme život. Jenom na nás záleží, jaké emoce přijmeme a jaké vyšleme.

JENOM NA NÁS ZÁLEŽÍ, JAKÝMI EMOCEMI VNÍMÁME VŠECHNO DĚNÍ A VŠECHNY LIDI KOLEM SEBE...TÍM SI TVÁŘÍME SVŮJ ŽIVOT.

Z toho vyplývá, že jaké emoce my vysíláme k penězům, takové se nám od nich vracejí. Všichni máme pocit, že peníze chceme, ale je potřeba, přátelé, sáhnout si v sobě, hodně, hodně hluboko, tam je to jádro pudla...a budeme se divit, co máme v sobě natvrdo zabukovaný. Stačí ale, když to něco odhalíme, uvědomíme si to, emočně to procítíme a necháme odplynout. :-)

Jsem emoční labužník, jdu jenom po těch krásných emocích a snažím se, na oplátku, jenom krásné emoce vysílat.
Když ke mně přijdou takové, které se mi nelíbí, nechám je být, tím že si jich nevšímám. Jiné to je, když tyto ve mně vyvolávají nějaký špatný pocit, třeba strach, tak to ne, že si jich nevšímám...těch pocitů z emocí...snažím se si uvědomit, kde v dětství má toto kořeny, odhalit to, znovu emočně procítit a přijmout. To znamená, že s nimi vnitřně nebojuji...a potom je nechám svému osudu, protože se úplně rozplynou.

TO CO NÁS ZABLOKOVALO POMOCÍ EMOCÍ KDYSI, DNES ZASE JENOM POMOCÍ EMOCÍ MŮŽEME ODBLOKOVAT.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE, NEBÁT SE. Když si všimnu nějaké špatné emoce v sobě, třeba strachu, je to pro mě signál, že je za tím něco schované, něco hluboko ve mně, a je to vždycky něco z dětství...tak to nenechám plavat, to jdu odhalovat (jak už jsem popisovala)...NESTOJÍM TOTIŽ O ŽÁDNÝ STRACH, NECHCI SE NIČEHO BÁT!!!

Vím, přátelé, říkáte si, že to přece nejde a nebo, že je to těžké....Ano, zprvu to těžké bylo, musela jsem si v sobě odblokovat všechno to, co ve mně vyvolávalo špatné pocity a můžu vám po pravdě zdělit, že to byl mazec, bylo toho opravdu hodně...na druhou stranu to bylo hodně velké dobrodružství, hodně výletů do svého nitra, hodně odvážných výletů k překonání strachů v sobě..!!
Pokud chcete jednoduchou radu - dělejte věci, ze kterých máte strach. Strach je pro mě kontrolka, že je potřeba ještě něco pochopit a překonat....No, znáte větší dobrodružství?...a těch zážitků při objevování ve vlastním nitru, ve svém Vesmíru...a té radosti nakonec. :-D

Peníze lidi rozdělují v jejich vnímání, někdo je má, někdo ne. (Tedy takto, peníze máme většinou všichni, liší se jejich množství, ale hlavně se liší naše představa o pojmu - mít dost peněz).
Láska spojuje, ale i tak může být v obou stejná láskyplná energie. Napadá mě slovo ROVNOVÁHA a vidím číslo 8..

Láska je energie pro naše duchovní, duševní nasycení a peníze zase pro naše materiální nasycení.
Sebeláska osvobozuje, dostatek financí také osvobozuje. Potom umíme procítit pocit - JÁ JSEM a JÁ MÁM a můžeme dávat, je to jako mantra hojnosti.

JÁ JSEM = JÁ MÁM ...<3

Jeden z nejděsivějších lidských strachů je strach, že nebudeme mít dost peněz a nebo, že když už je budeme mít, že o ně přijdeme. Je nám ale, přátelé, všem jasné, že když myšlenky tvoří, přivoláváme si jimi skutečnost.

NEJVĚTŠÍ ODVAHA JE VĚŘIT

Když se podíváme na peníze, vidíme, jak jsou krásné. Mají na sobě krásné obrázky a portréty úžasných lidí z naší historie (Božena Němcová, prezident T. G. M....co k tomu ještě dodat?), jsou to nejen umělecká díla, ale taky jsou dost trvanlivé, můžeme je třeba i omylem vyprat v pračce a nic moc se jim nestane.

Peníze jsou hodně zhutnělá energie a proto je...pro ty kteří jí mentálně nezvládnou...nebezpečná, ale oheň je taky nebezpečný...Když nevíme co se svým životem, jak s ním nakládat, těžko si poradíme s tak silnou energií, jakou představují peníze.
Někdo třeba něco vyrobí, tak za to dostane peníze a v těch penězích je ukrytá všechna energie a kreativita toho člověka...peníze kolují a nabírají na sebe všechny tyto energie. Když se na ně podíváme z této stránky, jsou vlastně kouzelné, ale ve své podstatě jsou taky neutrální, zase záleží jenom na nás, jaké emoce v nás vyvolávají a ty hodně vypovídají o našem postoji k nám samým a tak i k životu v úplnosti.

Ano, peníze kolují, a to je zase jiné jejich kouzlo. Jde o to, s jakou ochotou a s jakými emocemi je přijímáme a posíláme dál kolovat, jestli se někde v nás ten proud, kanál, nezasekne v pocitu hrabivosti, z pocitu strachu z nedostatku, nebo v tom, že peníze neradi propouštíme od sebe. A nebo...že nejsme vděčni i za to, že jimi můžeme platit...o tom vypovídá pojem - UTRATIT....jak je můžeme utratit, zabít?.... "pouze" posíláme tu silnou energii finanční dál, aby se v nás nezasekl proud hojnosti a ony se k nám zase, šupito presto, mohly vrátit a vzít sebou ještě kamarády, protože si někde cestou řeknou, že u nás je jim dobře, že se s námi budou dobře cítit, když víme, co je to proudění hojnosti, že si u nás užijí jako na tobogánu.

Často se soustředíme na to co nemáme a neumíme být vděčni, za to co máme.
VDĚČNOST je motor, je to modlitba v poděkování, v uvědomění si.

Mám ale dojem, že s penězi se něco děje, že peníze, jakožto platidlo ztrácejí na ceně, protože už nejsou kryté zlatem a třeba EU je tiskne jako na běžícím pásu. Taky ztrácí na ceně u těch lidí, kteří si uvědomují hloubku a velikost jiných hodnot, těch nemateriálních, aniž by při tom penězi pohrdali.

Něco se děje i v tom smyslu, že většina peněz se dostává k úplně malé menšině lidí. Malé procento lidí vlastní velké procento peněz. Že by za tím bylo Paretovo pravidlo - 80 na 20? Možná je to taky tím, že za ta staletí, co máme peníze, se pomocí jejich energie ty peníze nějak soustředily, přitáhly k stejně silné lidské energii. (Tuto mojí úvahu ale berte, přátelé, s rezervou, protože nejsem ve finančnictví vůbec kovaná, spíš tomu rozumím jako koza petrželi a od rodiny dostávám peníze jenom po menších částkách a v okolí našich přátel kolují příběhy na téma - já a peníze...a musím po pravdě přiznat, že jsou všechny pravdivé a vůbec nepřehánějí.... Já je totiž moc nevnímám, ty peníze, a tak se stane, že je třeba i ztratím...:-( ale to ne, že bych si jich nevážila, to opravdu ne, spíš mám dojem, že je k sobě nějak záhadně přitahuji :-).

Peníze jsou prostě mršky podšitý, když se za nimi honíme, utíkají před námi.
Když ale děláme jakože nic, moc si jich nevšímáme, ale máme je rádi jako všechno kolem nás, přímo dolejzaj, potvůrky jedny podivný.

Taky mě napadá, že jaký máme přístup k penězům, takový máme sami k sobě.
Když peníze milujeme nadevše, soustředíme se hlavně na svojí hmotnou podstatu, jejiž zástupcem je EGO.
Pokud penězi pohrdáme a vnímáme je jako něco nízkého, podřadného, jako něco, co je spojené se hmotou a my jsme přece taáák vysoko vyspělá duchovní bytost, zase v nás bují EGO, a je to jenom duchovní past z namyšlenosti.

Je krásné najít rovnováhu v obojím, jak ve vnímání materiálního světa, i svého hmotného těla, které nám umožňuje žít a radovat se ze všeho, na co si můžeme sáhnout, a k uspokojení toho všeho holt v současnosti máme peníze. Tak je krásné, když je přijmeme, a s vděčností si všeho užíváme. Pro vyváženost v sobě si ale taky uvědomujeme, co je naše pravá podstata, že je to duše, náš duchovní přesah. Čím víc se stáváme uvědomělými, tím víc žijeme tímto. Žijeme sice v hmotném těle, ale naplno vnímáme, že naše potřeby jsou spíš duchovního charakteru, nalezneme Lásku i k sobě a peníze se stanou "jenom" součástí života tady na Zemi, které sytí naše fyzické potřeby.

Když jsme mladí, máme rodinu, tak se musíme hodně zajímat o to hmotné k jejímu zabezpečení, proto je asi normální to, že se víc soustředíme i na peníze, to má logiku...Časem ale, jak se mění životní fáze, mění se i pohled a soustředěnost na materiální věci, protože postupně rodinu zabezpečíme, postavíme dům a tak podobně.

Je taky určitě pravda, že dost lidí kteří patří mezi to malé procento těch, kteří vlastní hodně peněz, tak ti část z nich darují, a tím přesouvají tam, kde jsou nejvíc potřeba.
Dost lidí vnímá hodně bohaté lidi jako špatné, ale tak to přece nemusí být. Jsou to často lidé, kteří jsou schopní, ne všeho schopní, ale ti, kteří si umí jít především za svým snem a ne jenom za penězi.

ÚSPĚCH JE CÍTIT POTEM

Krásný příklad z historie je životní příběh Heinricha Schliemanna, který měl už jako malý kluk sen, že vykope bájnou Tróju, neměl ani peníze, ani potřebné vzdělání, ale obojí získal jenom svojí pílí a vytrvalostí a hlavně díky tomu, že jeho sen převyšoval všechny překážky k němu (kniha Sen o Tróji). Peníze za námi totiž vždycky trefí, když se na ně moc nesoustředíme, ale děláme, to co děláme, s čistým srdcem, tedy s Láskou...a věříme.
Jejich popíráním a haněním jich, nic nevyřešíme, přispíváme tak jedině k nerovnováze v sobě a tím k tomu, že za námi nebudou chtít.

Všude kolem nás je hojnost, my jsme hojnost. Když toto budeme umět prociťovat a tím vnímat, nejen hojnost hmotnou, ale i emoční, budeme k sobě peníze přitahovat jako magnet...tedy jenom v tom případě že i je budeme vnímat jako hojnost. :-)

Nevím, třeba v budoucnu peníze nebudou potřeba...to by určitě bylo krásné...ale teď jsou a patří tak k našemu životu jako všechno co nás obklopuje, jako všechno to na co si můžeme sáhnout.

Peníze nás učí dávat a přijímat. Když toto umíme, určitě umíme dávat i přijímat Lásku.
Peníze jsou oběživo, ale i Láska námi proudí, tím že jí přijímáme a dáváme jí dál.

ŽIVOT JE POHYB.

Určitě taky všichni víme, že peníze, které někdo nabyl podvodem...a tak podobně...tak ty mu opravdu nikdy nic dobrého nepřinesly. To už je takový zákon...třeba karmy...nevím?
Třeba jsou peníze opravdu kouzelné a umí svojí energii přizpůsobit tomu, kdo je vlastní...To je, co? :-)
To už je hned další důvod, proč je neodmítat.
Proto přeji všem to co mají a taky přeji všem, to po čem touží.

Přeji nám všem, ať se nám splní všechny naše sny, a to i ty sebe trhlejší, ať už k tomu potřebujeme peníze, nebo ne.

S pocitem hojnosti a Lásky,
Eliška.


UŽ V KNIZE KNIH JE PSÁNO...PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO, DEJ A BUDE TI DÁNO. :-)