Je Bůh vtipný? - 8. díl

Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016



E. - Ahoj, Bože, máš na mě chvilku čas?

B. - Na tebe vždycky.   

E. - Díky.  Já Tě obdivuju, jak Ty to všechno stíháš?...máš toho asi hodně na starost, že?   

B. - No, tak to víš, být Bohem není jenom tak, ale za tu věčnost, co už jím jsem, to mám tak nějak v malíčku...tedy, kdybych nějaký měl.   

E. - A jak jsi to tak dokázal, že to máš tak zmáklý?   

B. - Tak ti ani nevím, mám na to asi talent, šlo mi to tak nějak samo. Je to asi moje přirozenost.   

E. - Seš dobrej, máme se od Tebe co učit.   

B. - Ale vy na to taky máte talent, stačí jenom být a uvědomit si to. 

E. - Tak to jsem asi celá Ty..taky mám talent na JSEM, protože jsem moc ráda.   

B. - Jasně, že jsi celá já.   
Všichni jste celý já, a na věky. 

E. - To jo, jenom je škoda, že to nevíme a nebo si to neumíme naplno uvědomovat.

B. - Ano....a to je to, o čem jsi se mnou chtěla mluvit?

E. - ....Jéé, já Ti už ani nevím, co to bylo...
Víš, co mě ale právě napadlo?...No, jasně, že víš.  

B. -  ...povídej. 

E. - Že když si představím pojem - JSEM... víš, úplně do hloubky... že je v něm všechno, v tom pojmu, že jsi v něm Ty.

B. - Ano, jsem bytí, tím pádem jste i vy bytí. Jste já, jsme jedno.

E. - Tyjoo...to je síla...je to tak obrovský ve svý jednoduchosti.
Když to říkáš, je to jako by jasný, ale když to člověk pořádně pocítí a procítí, je to fakt obrovský. Co...obrovský, je to úplně nejvíc obrovský ze všeho.

B. - Cítíš se obrovská?

E. - Moc obrovská a vím, že je to tak správně, protože...

B. - ...protože jsi tím procítila i moji velikost, naši vzájemnou velikost.

E. - ...alespoň kousíček Tvojí velikosti...prozatím. 
Já Ti mám někdy pocit, že umím lítat.

B. - To taky umíš a dobře víš, že létáš často.

E. - No...často, už od tý doby, co se znám. Mentálně lítám, samozřejmě....a je to krásný.

B. - Umíš to, protože se umíš vznést i ve svých vizích, představách a myšlenkách. Protože se nebojíš to tak mít, proto umíš létat celá. 

E. - Ale to já musím, když chci vidět svět z různejch úhlů a z nadhledu, to je přece logický. 

B. - No, mně to nemusíš vysvětlovat, já nejenže vidím všechno ze všech úhlů, z nadhledu i z podhledu, já jsem i uvnitř všeho, já to všechno jsem, stejně jako vy.

E. - A když to všechno jsi, jak se můžeš vidět?

B. - Vidím se skrze vás.

E. - Aha....jsme jako Ty, ale ve svým přesahu v uvědomění a tím, že můžeme vnímat fyzično, tím pádem máme možnost poznat to, co Ty poznáváš skrze nás... Máme tak jedinečnou možnost poznat a procítit Tebe a tím pádem i sebe. To materiální okolo nás nám poskytuje odstup, nadhled.
To dává smysl a je v tom obrovský paradox, který když naplno prozkoumáme, uzavře se nám všechno v kruh, v pochopení, jednoduchosti a paradox najednou zmizí.
A jak jsme si jednou vykládali o paradoxu, vzpomínáš?

B. - Ano.

E. - Víš, to mi moc dalo a nějak mě to zklidnilo a zrovna mě napadá, že když nám něco připadá paradoxní, že nám to může připadat i relativní?

B. - Ano, pokračuj, už jsme to jednou naťukli.

E. - ...a když je paradox zdání, je zdání i relativita?

B. - ...pokračuj, neboj se!

E. - Tak mě napadlo, že paradox je vlastně produkt relativity. Pojem relativita je na většinu lidí moc neurčitej a těžko uchopitelnej pojem, ale pojem - paradox, to je jako by jednodušší do běžnýho chápání v životě.

B. - ...

E. - Vezmu to z druhýho konce. Kdybych vzala odvážně v úvahu to, že relativita je jenom zdání, stejně jako paradox...tak mi z toho jednoznačně vyjde, že relativita neexistuje.

B. - No, jsi odvážná, pokračuj.

E. - Napadlo mě to při psaní komentáře na FB...Jde o čas.

B. - A jak to s ním tedy vidíš?

E. - Vnímám čas, jako ten nejvíc relativní pojem ze všech.

B. - Dobře..

E. - Když bych si představila, že relativita neexistuje, co když neexistuje ani čas?  Protože, když není časová posloupnost, jakože paralela...bylo, je a bude...je vlastně "jenom" TEĎ, je neustálá přítomnost, která je postavená na proměnlivosti, na změně, tak přece čas nemusí vůbec existovat?

B. - Tak ti taky připadne, že čas je ten největší paradox, že? Taky v tom smyslu, že se o něm pořád mluví jako o - pro lidi, nejzákladnější, nejproblémovější a všudypřítomné veličině a on ve své podstatě ani neexistuje.   

E. - Přesně, ale když není čas..

B. - ...co všechno pohání?..

E. - Pohyb, pohyb v prostoru.

B. - Dobře, ale pohyb můžeš měřit časem.

E. - To jo, ale čas, v tý svý úvaze, beru jenom jako míru, jako třeba metry. Pohyb můžeme změřit časem i metricky...Pohyb je to jádro pudla, pohyb a prostor.

B. -   

E. - My lidi se tak moc soustředíme na čas, až nás úplně pohltil. Když se ale nad něj povzneseme...co, povzneseme, když si ho přestaneme všímat a budeme se soustředit na přítomnost, budeme jenom teď, budeme jako ve středu cyklonu, kde je klid a nic se nepohne, ale okolo se točí větrná smršť, v tomto případě časová smršť. Je to ale, v tomto mém přirovnání, časová smršť způsobená jenom našim vnímáním času....jakože, co mám ještě stihnout, honem, honem, co bude až....a naše myšlenky se točí jako vír a pak si připadáme jako v zajetí času.

B. - Tak ti připadne, že čas neexistuje, že je jenom zdání..a jakou návaznost na to všechno mám já, podle tebe? 

E. - Když není čas, je "jenom" teď, je to věčné bytí a to jsi Ty. Ty jsi prostor a pohyb, a to jsme i my lidi...JSME...v tom je to všechno obsažený.
JSEM....JÁ JSEM....jsem Ty, tady a teď. Jsme pohyb v prostoru.
V pojmu JSEM je všechno, je to - PLNÝ UVĚDOMĚNÍ. 

B. - Ano, jsme pohyb ve věčné přítomnosti v prostoru.
To, co bylo...váš vnímaný minulý čas...to je jenom vzpomínka a budoucnost?..tu teprve tvoříte každým přítomným teď.

E. - Jsi prostor, jsi pohyb...jsi BYTÍ.
Ty jsi bytí, a....jsi všechno i nic....protože, kdyby nebylo nic, nebylo by ani všechno, to je taky jeden z paradoxů dotaženej do uzavřenosti, takže to vlastně už paradox není.....máš všechno i nic a to samé jsme i my.

B. - Ano, jsme jeden. Ale vy si to musíte nejprve umět uvědomit.

E. - Tyjoo, to je fakt hustý...

B. -  ..a taky zásadní.

E. - To jo, úplně nejvíc zásadní...a víš co? Připadám si najednou neskutečně obrovská.

B. - Ano, jsi obrovská, vždyť jsi Bůh. Každý z vás je Bůh a kdybyste si toto všichni uvědomili, splyneme i vědomě v jedno.

E. - To ve mě vyvolává spoustu otázek, jako třeba - proč tomu tak není?...proč Tě někdo nehledá?...protože jenom proto jsou války a utrpení..

B. - Nemusíš dávat další otázky, právě jsi si na ně sama odpověděla.

E. - Ano, v pojmu JSEM je všechno, znamená BÝT.
Být tady a teď, uvědomit si jednotnost, sounáležitost s Tebou, se všemi lidmi, se všemi bytostmi. Člověk si uvědomí, že nemůže ani lhát, to je jako sebe-destrukce.

B. - Ano a taky si uvědomí, jakou má moc, že je všemocný. Uvědomí si tím, že všechno co a jak dělá, jak myslí, jak prociťuje tím vytváří  přítomnost a tím pádem i budoucí teď.

E. - Taky si uvědomí, že když tvoříme destrukčně, ve zlým, ve strachu, v závisti, že to, pro ostatní, ale ani pro nás, není dobrý a že je to ničivá, neradostná energie.

B. - Ano, nejkrásnější tvoření je Láskou. Láska všechno prosvítí, uzdraví, je všechno i nic.
Láska je Bytí. Bytí bez očekávání, ale vědomě a naplno prožívané.

E. - V Lásce není nic relativního, ani paradoxního.

B. - Protože Láska je Pravda..a to..

E. - .....a to jsi Ty...takže i my....ve svý pravý podstatě............. <3
.......
Díky za Tvůj čas, Bože...vlastně, za Tvůj pohyb v prostoru, který jsem s Tebou mohla takto prožívat.  

B. - Já děkuji tobě. 


Zdravím,
Eliška.
 



TOMÁŠ KLUS - JSEM

...........

Být
Jenom být 
A nechat srdce bít
Ač tluče neraní
Volá mě
Jdu za ním
Bych našel mír a klid

Buď
Tady buď 
A budeme to my
Kdo je
A dojdem spolu tam
Kde vládne jednota
Věř budeš
Spokojen

Jedno je vším
Všechno jedním
Už několik dní
To cítím..

Tomáš Klus - Jsem

Je Bůh vtipný? - 7. díl

Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016



E. - Bože, je potřeba, abychom dávali oběti?

B. - Komu?

E. - Nevím?....Tobě?.. sobě navzájem?
Můžeme mít všechno a nebo musíme za něco něco obětovat?

B. - Já od vás žádné oběti nepožaduji. Ctíš potřebu se obětovat, pro něco a nebo někomu?

E. - Ne, to ne. Žiju za sebe, naplno a mám dojem, že tak jsem i pro ostatní nejlíp.

B. - Tak jak tě to s tou obětí napadlo?

E. - ...tak Ti..ani nevím...Je to nedostatek sebelásky?
Však víš, cítím velkou radost ze života...děkuju Ti za to...

B. - A připadne ti, že je to tak krásné, aby to bylo jenom tak, za nic? 

E. - No...přesně!

B. - ...Tomu se říká - klesat na mysli. Vždyť dobře víš, že je život o odvaze, a ty nemáš odvahu přijmout radost ze života?...máš dojem, že si to nezasloužíš?

E. - Vím, máš pravdu...Co to je, to sebemrskačství co nás ponižuje, zmenšuje a dusí. Je to naše ego? Co to je, když člověk, z ničeho nic, pocítí potřebu sebe destrukce?  Třeba vjet autem mimo silnici a nebo skočit do propasti.

B. - Jak to vnímáš ty, to s tím egem?

E. - Nemám takovej dojem...i když...na druhou stranu...člověk by tím na sebe upozornil, i když naposled ve svým životě.  Ale, vždyť mě znáš?...já jsem čitelná až, až, nemusím na sebe nijak upozorňovat a ještě k tomu tak ujetě.
Připadne mi, že je to něco hlubšího v nás, něco hodně temnýho a potlačenýho.

B. - A co když je to něco, co tvoří protipól vaší radosti, chápeš, nejzákladnější dualita vaší duše, tíseň - radost. Je to něco, pomocí čeho si dokážete uvědomovat radost.

E. - To jo, to má i logiku a zklidňuje to, ale připadne mi, že to nesouvisí s tím pocitem obětování, jakože, když chci něco radostnýho, musím pro to něco obětovat.....že nemůžeme mít všechno.

B. - No, tak jasně, všechno mít nemůžete, co byste s tím taky dělali, na co by vám to bylo, že?  Vím ale, jak to myslíš - že nemůžete mít všechno, po čem toužíte?

E. - ??

B. - Ale vy můžete mít všechno, po čem toužíte, vždyť máte mě a já jsem všechno. Můžete mít všechno, co si DOOPRAVDY přejete, ale samozřejmě tomu musíte věřit a taky pro to něco udělat. Nikdy jsem nenastavil žádné limity, co ještě můžete a co ne, to si nastavujete jenom vy sami, strach ve vás. Dal jsem vám, ve vašem konání, svobodu.

E. - Aha, to je to!...svoboda!....Každý třeba svobodu nezvládne, protože, ta má v sobě nekonečno možností a je postavená na pravdě, na vnitřní pravdě. Pokud lžeme sami sobě, neumíme tak nacítit ten pojem - svoboda, naplno. Je to, jako bychom měli doma poklad, a my nevěděli co s ním.

B. -  ....I o tom je život, nikdy jsem neříkal, že je život jednoduchý. Tedy takto, on, ve své podstatě je jednoduchý, ale toto zjištění pro vás většinou jednoduché není.

E. - Tak mi z toho vychází, to, s tím pocitem obětování, že je to nedostatek sebelásky, že máme pocit, že si něco nezasloužíme, že nejsme až tak dobří, hodní, milující...?

B. - Co dostaneš, když smícháš Odvahu a Lásku?

E. - ?...že by...život?

B. - Ano, dostaneš - NAPLNĚNÝ A ŠŤASTNÝ ŽIVOT. 

E. - Noo, tak to je dost dobrý, jakože : Víte, jaké jsou esence šťastného života? Je to Odvaha a Láska.    

B. - Nebo - Co dostaneme, když smícháme Odvahu a Lásku? Vznikne nám z toho naplněný a šťastný život.    

E. - To je fakt krásný a geniální, a vypadá to tak jednoduše.

B. - Všechno geniální je jednoduché ..

E. -  ..To máš pravdu..

B. - Vy lidé si všechno zbytečně zesložiťujete, protože, když vám něco připadne složité, tak máte dojem, že je to moudré, a když se vám to jeví moudré, tak je to, pro vás, to pravé. 

E. - Tak toto, to znám moc dobře, ne jakože za sebe, ale od hodně lidí. Proto taky zbytečně nemyslím, tenhle maglajs v hlavě dělá právě ono, protože ego si ve zbytečným myšlení přímo libuje.
Trochu odbočím. Na to, že zbytečně nemyslím, k tomu jsem došla pomocí svýho myšlení......to je krásnej paradox, že? ....Udělala jsem si takovej malej, soukromej, vědeckej výzkum....ale o tom třeba někdy jindy, jo?

B. - Dobře... ...A to jsi moudrá, že zbytečně nemyslíš.

E. - ....moudrá?...Já!..jo?      
Opravdu se nepovažuju za moudrou...ale...na druhou stranu...vím, že vím, protože vím, že vím přesně to, co potřebuju vědět a až budu potřebovat vědět zase něco jinýho, vím, že to budu vědět, protože mi to nabrnkneš Ty. 

B. - Vždyť říkám, že jsi moudrá, ...a opravdu mi důvěřuješ. 

E. -  ...Ty seš dobrej, a komu jinýmu, nežli Tobě a tím pádem i sobě, bych měla důvěřovat? 

B. -    

E. - A když vím, že budu vědět i do budoucna všechno co budu potřebovat, můžu si radostně prožívat život naplno a to v tomto okamžiku. 

B. -  Tak jak to vnímáš, to s tou obětí?

E. - Tak, že v sebelásce mám ještě mezery. 

B. -  ...Ale bacha. taky je dobré si naplno uvědomit, co si přejete, po čem toužíte a naplno to procítit.

E. - Jedno staré čínské přísloví říká: Dej pozor, nato co si přeješ, nebo se ti to splní. 

B. -  Taky je dobré, když se oprostíte od očekávání odměny za to, když pro někoho něco uděláte.

E. - Jasně že, ...už to, že jsme pro někoho mohli něco udělat, už to je odměna. 

B. -    

E. - Bože, úplně mě fascinuje to, jak se máme možnost pořád něco novýho dozvídat, jak nám dáváš možnost, zase si něco novýho uvědomit.  Má to vůbec hranice, to naše uvědomování si?

B. - Až se budeš naplno uvědomovat, splyneš s tím uvědoměním, staneš se vědomím.

E. - A to už se nenarodím?..sem na Zem?

B. - Ne, tedy, když nebudeš chtít.

E. - A co budu dělat, kde budu?

B. - Chce se mi říct - že nevím, ale chápeš, že vím.  Tak ti to řeknu jinak.
Máš nějaký úkol...tady na Zemi, a ty o něm víš?

E. - Ano...vím a snažím se, vlastně, nesnažím se, jde mi to samo, protože je to radost, je to úkol v radosti.

B. - Tak vidíš. A ať se budeš vyskytovat kdekoliv jinde, taky budeš mít svůj radostný úkol, ale třeba ne už na hmotné Zemi.

E. - To je hezký.......a je možný, že se setkám, jakože tam někde, i s někým, kdo mi s tím úkolem bude pomáhat, stejně jako mi pomáhá tady na Zemi?

B. - Dobře víš, že je všechno možné a když to má být, tak se to stane. 

E. -   ...S Tebou je všechno nekonečně možné, vlastně, všemožné. 

B. - Těšíš se?    

E. - Víš, jsem šťastná, tak jak to je teď. Ráda si užívám svojí hmotnosti, ale když se do toho tak nacítím, ještě raději jsem se svým přesahem, s Tebou, a je moc krásný a taky užitečný, vnímat přes něj to fyzický, materiální. 

B. - To materiální najednou vidíš úplně jinak, že? 

E. - Ano....najednou člověk pozná propojenost, magičnost a kouzlo úplně ve všem co ho obklopuje. Jakoby viděl všechno jasněji a slyšeli i to, co se mu dřív zdálo tichý, němý....statický.

B. - To je ale jenom pro ty, kteří se nebojí. Kteří se nebojí žít život bez omezenosti.

E. - ...a jak se to zdá zprvu těžký...

B. - ...a jak je všechno relativní. 

E. - Bože, a co je ten zásadní a nejhlavnější bod k uvědomění?

B. - To, uvědomit si, že každý z vás je Bůh. Že každý z vás je Tvořitelem svého života. 

E. - Díky. ....víš, dneska se mi nechce nějak vtipkovat, dneska mám nějakou melancholickou.

B. - To chápu. Ono je pro vás určitě dobré, poznat a procítit všechny kouty vaší duše a objevit tak její celistvost.

E. - Tak víš co?...já nám sem dám zase nějakou písničku, jo?    


SPIRITUÁL KVINTET - ŽÍZEŇ

B. - Díky, je krásná...a už jsi zase veselá? 

E. - Jsem.  Život je přece Radost, tak ho budu oslavovat radostí, a radostně s Tebou splynu. 
A jak uzavřeme to s tou obětí? Nepramení ten pocit potřeby něco obětovat z toho, že pokud něco neztratíme, nepoznáme, neobjevíme hodnotu toho onoho?

B. - Ano. Uvědomíte si hodnotu čehokoliv, až poznáte, že poznání je postavené na uvědomování si. A tím uvědoměním si se, jakoby obětujete sami sebe, vzdáte se svého "starého, domnělého" já, svého ega a tím, že splynete, svým uvědoměním se mnou, naleznete své pravé a úplné já.

E. - ....a je krásný, že to nový objevený já je mnohem větší, je větší o Tvojí velikost.

B. - Vaše nové já je pak nekonečně veliké, uvědoměle veliké. 

E. - Z toho pro nás vyplývá, že toto je jediná smysluplná oběť?

B. - Ano..když toto objevíte, naleznete taky něco, čemu vy lidé říkáte úspěch. Budete "úspěšní" ve všem co započnete....opravdu, ze srdce a z radosti.

E. - Protože budeme s Tebou....ale to už je přece úspěch?    

B. -   ...a máš pravdu, taky se na to tak můžeme dívat.....Pokud nějaký úspěch existuje, pak je to toto. 

E. - Poznat Tebe, to je náš jediný a pravý úspěch. 

B. -   ...a základní.

E. - A z Tvýho pohledu úspěch neexistuje?

B. - Ne...úspěch ani sláva...protože já jsem úspěch, takže i vy jste úspěch, všechno kolem vás je úspěch, příroda a celý vesmír. Už jenom to, že jste, je úspěch, každý z vás je důkaz úspěchu, jinak byste přece nebyli. Když si toto uvědomíte, splynete se vším a tak se tím i stanete.

E. - Protože, kdyby tomu tak nebylo, šlo by všechno do destrukce, nemohlo by nic existovat, že?

B. - Ano.

E. - Chápu, takže ten náš domnělý "úspěch" vnímá jenom naše okolí. Vlastně jenom ty lidi, který si nedokážou uvědomit jednotnost ve všem.
Někdo vnímá jako úspěch to, že vyhraje nějaký závod, a když začne malé dítě chodit, taky to rodiče vnímají jako úspěch. Jak tak koukám, tak pojem - úspěch je opravdu hodně relativní pojem a to tak moc, že se tím, jako by, vynuluje.

B. - Ano, úspěch je zdání, existuje jenom z pohledu duality. To, čemu vy říkáte úspěch, to je moje i vaše přirozenost, není to něco výjimečného, ale opravdového a zásadního..."normálního."

E. -   ...Takže si máme uvědomovat, že je fajn, si uvědomovat.    
Díky....

B. - Taky děkuji a uvědomuji si, jakou radost mám z vašeho uvědomění.
Připadne mi, jako bych se tak stával ještě větším, plnějším a nekonečnějším....pokud by to ovšem ještě šlo. 

E. -     <3 


Zdravím,
Eliška.



Co dostaneme, když smícháme Odvahu a Lásku? 
Vznikne nám z toho naplněný a šťastný život