Aneb - takové jedno nezávazné plkání s Bohem, které jsem započala zapisovat jednoho čtvrtečního odpoledne s datem 18. 2. 2016
E. - Ahoj Bože.
B. - Ahoj živočichu.
Co by sis přála nejvíc, pro sebe?
E. - Abych cítila pořád to krásný jiskření z radosti ze života...
B. - To je i moje přání, a nejen pro tebe.
E. -
...díky, když vím, že mám i Tvojí podporu, tak je to moc krásný. Teprve až jsem se nebála být sama sebou, až jsem se nebála naplno projevovat svojí bezprostřednost, a naplno a živelně projevovat dítě v sobě...vlastně takto, - když jsem se naučila projevovat skrze dítě v sobě, protože se s ním ztotožňuju....teprve potom jsem našla odvahu přijmout i Tebe...taky naplno a neutajeně.
Když jsem s Tebou, jsem nejvíc i sama sebou. A v tom je i svoboda.
Že by zase paradox?
B. - Pojem - paradox tě hodně zajímá, že?
E. - No, přímo mě bere.
Já se na něj nijak nesoustředím, ale často se mi z něčeho vyloupne, pořád se mi plete do cesty.Jak to s ním vlastně je?..co to je, paradox?
B. - Co když je to něco jako pravda postavená na hlavu.
E. - No, z našeho přízemního pohledu se to tak může jevit, ale z Tvýho?
B. - Z mého ne.
E. - Jednou jsem napsala, že mi paradox připadne jako perpetuum mobile, něco, co pohání všechno do pohybu.
B. - Vlastně i tak se na to můžeme dívat. Když je něčeho moc, obrátí se to ve svůj pravý opak.
E. - Takže paradox může cokoliv spojit, uzavřít v kruh a tím sjednotit?
B. - Ano, pokud se na něj umíte dívat z nadhledu, celistvě. Paradox taky všechno vyzvedne a vygraduje, udělá to čitelnějším, právě tou svojí odlišností vás nabádá k úvahám.
Co když je to pojem spojený jenom s relativním světem, ze světem protikladů, kde tyto můžete vnímat? To tě nenapadlo?
E. - Napadlo...špatný, versus dobrý, teplý - studený, černý - bílý, zlý - dobrý....
B. -
E. - Takže, až přestaneme hodnotit, až si uvědomíme, že nic není ani špatný, ani dobrý, až si uvědomíme, že v tom, co se nám zdá špatný je určitě i něco dobrýho, co tu naší vnímanou špatnost vlastně neutralizuje, paradox zmizí?
B. - Ano. Paradox je zdání.
Paradoxním se vám něco zdá jenom tehdy, když nedokážete vnímat jednotu ve všem a všeho se vším, to je ti určitě jasné?
E. - Umím se do toho nacítit, v jednotnosti není nic paradoxního, snad jenom to, že to tak je.
Takže, to, že nám něco připadá paradoxní, tak nás to paradoxně učí poznávat jednotu.
A co černá - bílá, studený - teplý?
B. - To je úplně jednoduché. V bílé barvě jsou obsažené přece vlnové délky všech barev a to, že vy vidíte něco černé a nebo bílé...nebo barevné, to ještě neznamená, že to takové je, to je jenom vaše vnímání různých vlnových frekvencí ve spektru.
E. - Jasně...A studený - teplý....?..! aha..to je taky jenom o tom, jak co kdo vnímáme!
Najednou vidím svoje bosý nohy, jak se v pohodě prochází po žhavým uhlí.....!!
B. - Přesně tak, je to všechno jenom ve vaší hlavě. Jsou to pojmy a vyústění různých situací, které vám byly po generace vtloukané do hlavy, a vy už je většinou berete jako nevyvratitelný fakt.
E. - To je naprosto úžasný....víš...to dobrodružství, jakože, nebát se, na "nezpochybnitelný" cokoliv, dívat úplně jinak, naruby, vzhůru nohama...jakože z pohledu paradoxu......Tak to je hustý!!!
B. - Však víš?...všechno záleží na úhlu pohledu, ale nejen to, taky na odvaze se dívat.
E. - Když se člověk bojí, má přízemní, ustrašený nápady a představy, nebo taky žádný, nebo taky ujetý. Nemá odvahu žít rozletem svýho ducha, pořádně se ve svý představivosti vznýst.
A taky mi připadá, že paradox je tu proto, aby nebyla nuda.
B. - Mě se líbí taková vysvětlení, která jsou nadlehčená humorem.
E. - Humor a vtipy jsou přece postavený na paradoxu?
B. - Určitě, paradox dokáže cokoliv zčitelnit.
E. - Uděláme spolu vtip o paradoxu?
B. - To už by bylo jako vtip na vtip a třeba už by to nebylo vtipné?
E. - Aha, to máš pravdu. No, necháme se sebou překvapit, co říkáš?
B. - Necháme to plynout a budeme věřit.
E. - Víš, líbí se mi, že mi vždycky nabrnkneš nějakou inspiraci a necháš mě v tom, necháš mě tvořit, necháš mě, ať se sama napojím, naladím na co chci, na ten krásnej, plodnej prostor Univerza.
B. - Takže vlastně na mě?
Jsem přece tvůj parťák, rád ti přihrávám.
E. -
..díky...Aha, už to chápu, poznal jsi, že jsem hravá i ve vnímání života, a že si ráda sama určuju pravidla her, který si vymýšlím? B. - Ano, v hravosti je největší kreativita a taky nejkrásnější inspirace.
E. - Tak...hrát si a hrát, to je to nejvíc boží, tedy pro mě určitě. Úplně cítím, jak při tom jiskřím.
B. - To vím, cítím to jiskření až k sobě.
E. -
...to jsou ty nejsilnější výboje k napojení, jakože, ty hravý. Myslíš, Bože, že lidi, co toto budou číst, poznají, kdy mluvíme vážně a kdy si děláme legraci a jenom si blbneme a hrajeme si s pojmy?
B. - To už nechejme na každém. Na druhou stranu, třeba v tomto našem blbnutí je ta největší pravda. Co říkáš?
E. -
Chtěla bych dát zase nějakej vtip, nahoď parťáku.
B. - Jiskří...
E. - Lidská jiskření - Bohu sdělení....
B. - Nebo, lidská jiskření - od Boha sdělení?
E. - Boží jiskření - k lidem sdělení.
B. - Lidská jiskření - Bohu sdělení. Boží jiskření - lidem sdělení.
E. - Mně se to líbí, Tobě taky?
B. - Taky se mi to líbí, i když to není vtip.
E. - A co ten paradox?
Pojď, napíšeme spolu vtip o paradoxu a s ním.
B. - Tak začni.
E. - ...když není něco paradoxní?...
B. - To zní skoro jako, - když není něco relativní?...
E. - Dobrý, takže....Chceš poznat realitu bez paradoxů? Staň se kosmonautem. :-D
B. - To jde....A co takhle? - Staň se kosmonautem, nebo Bohem.
E. - Teda jo, tys to vynesl opravdu hodně nahoru, vlastně úplně nejvejš. :-D
B. -
E. - Já to zkusím ještě jednou, jo?
Chceš poznat realitu bez paradoxů? Staň se kosmonautem, nebo Bohem, a nebo se do nich alespoň vciť.
B. - Pořád je to moc vysoko na to, aby to bylo směšné.
E. - Hmm, máš pravdu, je to vtip bez vtipnosti.
B. - Takže to vlastně vtip není, ale nezní to špatně, co říkáš?
E. - No..mně se to líbí, ale asi to necháme žít svým životem, že?
B. -
E. - Bože, jak je ten život zvláštní a nádhernej ve svý zvláštnosti. To z čeho máme největší strach udělat, to je to, z čeho budeme mít největší radost, až to uděláme.
.. B. -
Je to paradoxní, ale ve své celistvosti uzavřené do logična, a taky je to to největší dobrodružství, pro vás.E. - A co když i strach je založenej na paradoxu?
B. - Vyzvedni to ještě výš...co když je strach ten největší paradox ze všech?
Strach je to největší, nejnafouklejší a nejděsivější nic na světě.
E. - ...a tímto odhalením získáme všechno.
Úplně mě fascinuje to nekonečno možností čehokoliv, o čem si spolu můžeme povídat.
B. - Jak jinak, já jsem v nekonečnu doma.
E. - Takže my taky, že?
B. -
Jasně, záleží jenom na tom, jak velkou máte v sobě odvahu a touhu.E. -
Jsem zvědavá, co mi z tý nekonečný nabídky příště přihraješ, co spolu prozkoumáme? Už se těším. B. - Taky se těším, i na tebe.
E. -
.....díky a pozdravuj v nekonečnu.Zdravím,
Eliška.
Lidská jiskření - od Boha sdělení?
A ještě :
Strach je to největší, nejnafouklejší a nejděsivější nic na světě.
A tímto odhalením získáme všechno.
0 komentářů:
Okomentovat