Něco o Anat Život Není, o nové desce Tomáše Kluse

ÚVOD

Připadne mi, že první deska Tomáše Kluse je o pocitech, o pocitech hledajícího a taky mi připadne, jakoby si v ní tříbil a ujasňoval svoje pocity z prožívání a z asociací z nich.
Jako většina z nás hledá smysl života a jak už to tak u něj je, jeho vnímání životní je hodně hluboké, odvážné a objevitelské. Je taky neskutečně krásné a inspirativní, právě tím jak má velkou odvahu své pocity naplno projevovat.
Té desce říkám - Rašení jara.

Ve druhé, mám dojem, že se ještě více otevírá a to hlavně do emocí, které svojí opravdovostí prosytí jak text, tak hudbu. Tomáš tu hodně pracuje se svým nitrem a určitě se s ním můžeme v hodně pocitech a emocích ztotožnit, a stejně jako pro něj, tak i pro nás mohou být některé jeho písničky terapeutické.
Emoce..to je moje synonymum pro ní.

Třetí deska je krásně nadlehčená Tomášovou hravostí, prostě si v ní neskutečně krásně hraje, tak jak je mu to vlastní a stejně tak i všem, kteří se na ní podíleli. Ta deska mi tak připadne nejveselejší a nejhravější. Jakože ne nejhravější, ale nej-hravější, chápete? 　
Je z ní taky poznat, jak postupuje k hlubšímu hledání životnímu.
A Hravost, tak jí má pod kůží.

Čtvrtá deska je opravdu velká proměna ho. Je plná toho krásného, a ve své podstatě jednoduchého poznání vesmírného řádu a taky je poznat, jak je toho poznání plný a jak je rád, že ho objevil a že nám ho může předávat. Taky tu cítím, jak už tu cíleně pracuje s emocemi i s hlasem.
Přes pocity, emoce a hravost se vynesl v textech i hudbě hodně vysoko.
Pro tu desku mám hned dva svoje názvy - Čakrový náramek a Kaleidoskop.

(To co vám tady, přátelé, píšu, to jsou ale jenom moje pocity z Tomášovy hudby. Neříkám tím, že to tak je. Může se někdo v těch pocitech se mnou shodnout a nebo taky ne).


-------------------------------------------------------------------------------------------

ANAT  ŽIVOT  NENÍ
Páté album

Tamaře
Jindřichův Hradec 31. 3. 2017



Při poslechu Proměnamě jsem si často říkala, kam až může jít příště Tomáš Klus v textech a hudbě ještě výš?
A jde to vůbec?
Ano, jde....u Tomáše to prostě jde!
Toto jsem si naplno uvědomila, když jsem ve Svojšicích poprvé slyšela celou Anat Život Není.
Té desce říkám Síla lidství.

Je naprosto čistá a obrovská ve své přímosti a prosté jednoduchosti vysokého poznání.
Je pevná, tvrdá a lesklá.
Je jako vybroušený diamant.
Není v ní nic navíc. Text i hudba jsou dvě samostatné, rovnocenné veličiny, které se navzájem nepotlačují, ale ani nedoplňují, "jenom" spolu krásně, nenuceně a samozřejmě vedle sebe jsou.

Jeho texty jsou o samé podstatě života, je v nich pochopení a velké vcítění v přesahu.
Tomáš se umí například naplno vcítit do pocitů vojáka, který je vehnán do nejkrajnější životní situace, zabít a nebo být zabit a tak poznává, že smyslem života je život sám a že jeho největší hodnotou, vlastně prapodstatou všeho, je Láska - ZmrZlým.
Má v sobě taky velkou odvahu, protože nechat se tak naplno a do hloubky zasáhnout tímto tématem a tím i pocity a tak naplno je prožít, procítit, to opravdu není jenom tak, to je jenom pro odvážné.
Toto všechno poznání z uvědomění ale neobrací jenom k člověku, ale i k Zemi jakože nejkrásnější a nejúžasnější bytosti již jsme součástí.

Úplně chápu, když Tomáš říká, že musí jít té desce z cesty. Cítím, jak do ní dal úplně všechno, jak do ní dal celého sebe (no..on to ani jinak neumí). Vytvořil tak silnou a svébytnou bytost, která je plná hlubokého poznání a lidé si k ní musí najít cestu sami.
Ta deska opravdu není pro každého. Je jenom pro ty, kteří hledají a k těm se určitě dostane přesně v ten pravý čas kdy má. Tím jsem si jistá.

Opravdu mi připomíná vybroušený diamant. Nemá v sobě nic navíc a všechno dokonale ladí. Od přebalu po pořadí písní.
Z písní nemůžu opravdu žádnou vyzvednout, musela bych psát o všech. Od krásného intra které člověka vyladí na to co přijde, až na poslední píseň - MořeŠtik, při které se vždycky cítím moc krásně, jako na houpačce v sadě rozkvetlých, košatých jabloní s jarním vánkem ve vlasech.
Je něžná a hojivá jako heřmánek.

.....ale snad přece jenom...o té prostě něco napsat musím.

Ukolébavka pro Anat.
Ta písnička je jako srdce toho diamantu. Je holá a syrová jako sama smrt.
Její text je tak moc vytříbený a cílený do jednoduchosti a přímosti, že tam není ani písmenko navíc.
A hudba? Tak to jsou slova v tónech. Přímo křičí a řve ve své naléhavosti.
(O svých bezprostředních pocitech, z této výjimečné písně, píšu v epilogu).

Ale to co té písničce dává největší sílu, jako i všem ostatním, je Tomášovo pravdivé a silně procítěné podání.
Emoce, to je vlastně třetí a nedílná, rovnocenná a i výjimečná složka jeho tvorby vedle textu a hudby.
Připadne mi, že ta písnička není "jenom" písnička, je to Tomášovo poselství, silné, emotivní, přímé a ve své opravdovosti syrové poselství.

NE, NE, přátelé,  prostě mi to nedá, musím něco napsat i o ostatních písničkách. 
Cítím, že to jinak nejde.

Tamaře.....(pro tuto písničku mám i svůj vlastní název, říkám jí - Lásce).
...za zmínku stojí
že bojí se kdekdo 
ale věří moc málo
a ví ještě míň

že o pomoc volá
to rozbité srdce
jemuž jsme sami ucpali chřtán
tak uchop svůj život
máš k tomu dvě ruce
a jak se chceš mít
se rozhodni sám....

Strach sytí naše ego a tak máme strach věřit. (Ano je to opravdu tak, vím to z vlastní zkušenosti). Ale nejen to, brání nám se řádně nadechnout života a tím nás odděluje od splynutí v jednotě s Univerzem, dělá nás tím malými. Stačí si toto všechno jenom naplno uvědomit a naše ego se scvrkne a vystřídá ho pokora.
Budeme si pak sami tvůrci svého života a bez strachu je to Radost.
Kde končí strach, začíná život. OSHO

Přeju Ti
Krásná písnička, krásný videoklip, krásná myšlenka, ještě k tomu krásně výtvarně ztvárněná a dotažená...www.prejuti.cz

Přeju Ti



OKuropění
Ta písnička je nabušená fakty z poznání.
Moc mě taky potěšilo, jak si tak klidně a otevřeně Tomáš povídá s Bohem. Tak jsem si, jen tak pro radost, představila, jak by mohl, třeba, pokračovat jejich rozhovor, kdyby nepřišlo kuropění. 　

Bůh: "No, co myslíš? Ještě to s vámi lidmi zkusím, ale hezky vám v tom nechám vymáchat čumák, jinak to nejde.... JÁ MÁM ČASU DOST.....vy hlavy zabedněný. Ode mě máte k dispozici všechno co potřebujete, máte to všechno přímo pod nosem, ale vy to nevidíte. Já už víc dělat nemůžu...no, vlastně...JÁÁ MŮŽU VŠECHNO....ale nechci! Teď už záleží jenom na vás. A vy víte, že na MĚ se můžete vždycky spolehnout, vždyť vás mám rád. Jen kdybyste měl rád každý sám sebe, alespoň z poloviny, tak jako já vás, to by to všechno vypadalo na tom Božím, vlastně mém, Světě jinak."

(Omlouvám se Pánu Bohu i Tomášovi za drzost, že vstupuji do jejich tvorby).

Poprvé
Písnička plná Lásky.
Je to celý, hluboký, láskyplný příběh.

HarmoNico
Při té písničce vidím vždycky Nicovu milou a dětsky čistou duši. Je v tom radost, je to taková radostná naděje.
Opravdu jsou mezi námi lidé, kteří jsou něco jako Andělé a my musíme být vděčni za to, že jsme se s nimi mohli potkat.

JdeVoZem
...slyšíte co pláčou stromy
matka Země co volá
umírá
no a co my
jen mluvíme dokola
samé kdyby
samé jednou
a pak po nás potopa
což takhle se jednou zvednout 
a to klubko rozmotat..

Máme hubu plnou velkých slov a činů, a nebo zase velkých strachů z malostí!

Tak už konečně ztišme slova ve své hlavě a sundejme si brýle alibismu a podívejme se naostro, co každý z nás vypouštíme ze své domácnosti a zeptejme se sami sebe. - Je to dobré pro vodu? Ubližuje jí to?.... Protože voda je život a když to, co do ní vypouštíme, neškodí jí, neškodí to ani celé Zemi tedy ani nám.
.......Ne!!!.. Nedívejme se, co Ti a TamTi ONI. Postavme se každý sám za sebe a jednejme!

Naši Zemi jsme nezdědili po našich předcích, ale půjčili jsme si jí od svých dětí.......

JdeVoZem

V Proměnamě vnímám, že je Tomáš ještě plný toho krásného uvědomění si se a všeho, a připadne mi, jako by byl uvnitř svých textů a hudby, jako by s těmi texty žil. Je to možná tím jak byl toho poznání plný. Ale v Anat Život Není je už dál.
Má odstup od všech těch pravd. Má už nadhled.
Už poznal jednoduchý a logický řád Univerza naplno a taky ho vstřebal do sebe a stává se "jenom" pozorovatelem všeho, tedy i toho co spolu-vytvořil.

....smyslů je pět a jeden šestý...zpívá.... Ano, život má smysl.

I když ta deska může někomu připadat, na první poslech, tíživá a temná, protože jsou v ní písničky o válce, není tomu tak.
Tím že se člověk dotkne svého samého dna, může se tím, na druhou stranu, vynést hodně vysoko v uvědomění a právě tou cestou ledacos pochopit.
A pokud nepoznáme smutek, nepoznáme ani radost. Mně ta deska připadá, právě proto, hodně optimistická a radostná. Je v ní naděje.
Taky je myšlenkově dokonale ucelená. Je tam všechno, všechno důležité poznání.
Opravdu cítím, jak je to dílo výjimečné. Ta deska je moc obrovská ve své čisté přímosti.
Je z ní cítit lehkost, porozumění a nenucená sounáležitost.

Tomáš nám tady krásně vyzpívává podstatu a smysl života což je Láska a vnímá jí tady i s jejím duchovním přesahem.
Taky je krásné a symbolické, že jí věnoval svojí ženě Tamaře a že mu jí pokřtila jeho maminka (...vodou, čistou vodou, která je symbolem života). Dal tím té desce nejlepší a nejláskyplnější start do života.....
Ta deska je prosycena Láskou, je to zhudebněná Láskou k lidem a k životu.

Tomáš tu nic nenutí, nekáže, zbytečně nic nezviditelňuje, jenom prostě je a cítím, že je rád, že je i Anat  Život Není, a že jsme i my, kteří rozumíme jí i jemu.

Zjistil, že nejvyšším poznáním v životě je Radost.
Tak se s ním pojďme Radovat a prostě jenom Být. 　

Zdravím,
Eliška.

MořeŠtik




EPILOG

Nakonec jsem sem ještě přidala část toho, co jsem Tomášovi Klusovi napsala na FB bezprostředně po koncertě ve Svojšicích, který byl 27. 6. 2015 kde poprvé přehrál všechny písničky z této desky a taky jí tam pokřtil.
Vím, že výstižněji bych to teď napsat nedokázala a taky se nechci moc opakovat.  　
Krásou atmosféru z koncertů (byly dva) ve Svojšicích, cítím pořád, ale toto jsem psala krátce po příjezdu domů, tak jsem tam vypsala svoje nejbezprostřednější pocity.
Dávám to sem pro dokreslení ku z vrchu napsanému.

Ukolébavka pro Anat





28. 6. 2015

..to, co jsi, Tomáši, stvořil je moc velký a silný....
...slovo Síla, SÍLA LIDSTVÍ, to bude moje synonymum pro Anat Život Není.
Je v ní obrovská síla, Tvoje síla a ta vynesla její texty i hudbu opravdu hodně vysoko.
Ta síla je z Tebe a tato síla taky spolu-vytvořila tuto desku. Je to taky ta Tvoje síla, která Ti plní přání (byť některé vyřčené z legrace)....
Prostě a jednoduše jsi napsal Bibli II......Vím, jsou to silná slova která píšu, ale i já v sobě mám velkou sílu a nebojím se to napsat, a taky si za tím stojím, protože to tak cítím. Napadlo mě to dnes cestou ze Svojšic v autě, při poslechu Ukolébavky pro Anat.....
Nejen že jsi jí napsal, ale ještě jsi jí pozvedl a umocnil pomocí hudby.

Měla jsem, mám a myslím, že budu mít už napořád, ten silný pocit z koncertu a to hlavně z této písničky....
...jemně na nás pršelo a mně se v každé buňce rozlévaly emoce z prožívání textu a hudby té písně a to všechno ještě rezonovalo s napojením na Tvoje emoce.....
...jemně na nás pršelo a mně tekly po tvářích slzy...dlouho, ještě i při další písničce. Ty pocity byly moc, moc hluboké.

To, co Ti tu neumně popisuji, to byl můj nejhlubší a nejniternější zážitek z písně. Doposud to byla Nina, která mě vždycky dostane naplno. To je ale něco jiného, to je o srdci, je to "jenom" taková moc krásná a dokonalá emoční hříčka, Tvoje.. ..ale tato píseň ta je hodně vysoko a je v ní všechno.
(Zrovna si ale uvědomuji, že písnička která mě úplně naplno a taky nejvíc dostala, je písnička Markétce, říkám jí Osudová).
Taky moc děkuji za poslední písničky, Ať slunce pálí do písku a za Annu, protože díky nim jsem se zase mohla ukotvit a rozveselit, prostě se dostat zase do své přirozenosti.

Omlouvám se za nesouvislé psaní, jsou to takové neucelené pocity z koncertů, a to hlavně z té nové desky, časem napíšu snad něco líp, myslím o té desce. 
Opravdu mě moc zasáhla. Děkuji Ti za ní a klukům samozřejmě taky moc děkuji.

Upraveno. 8. 8. 2015

------------------------------------------------------------------------------------------------------

29. 6. 2015

Ahoj Tomáši.
Celou novou desku jsem slyšela zatím sotva čtyřikrát, ale silný zážitek z Ukolébavky pro Anat mě stále doprovází a to hodně niterně.
Ta písnička je fakt moc silná, jen při prvních tónech a slovech, a nebo jenom vzpomínce na ně, cítím slzy.
Cítím ale, že jsou to slzy uvolnění a odpuštění.

Znám dobře podobné situace (i když toto je opravdu nějak zvláštní a hodně silné), kdy se dávné, pradávné bloky začnou uvolňovat na popud něčeho, co nás emočně zasáhlo. Tím že určité přivší pocity naplno procítíme a horké slzy ty bloky, kry, odplaví, tím se osvobodíme, odblokujeme.
Je to potom jako lavina, taková očistná lavina.

Ty moje pocity z Tvojí písničky mi ale připadaly nějaké jiné, zvláštní. Měla jsem dojem, jakoby nebyly jenom moje, ale jakože globální.

Vím, že pokud se mám dozvědět co co znamená, dozvím se to v pravou chvíli a nechávám tomu volný průběh.

....sedím na molu u jezírka, slunce se mi cestou k západu dívá rovnou do tváře a mně zní v hlavě první slova a tóny té písně.
....co to je?.. Najednou, jakoby ta píseň ve mně otevřela nějaký portál. Nadčasový portál táhnoucí se skrz všechny časy časů co je svět světem. Obrovský, pevný, děsivý, válečný portál, kterým jsem se nacítila do všech těch dob, ve kterých jsem buďto zabíjela, nebo byla zabitá...ale nejen já, ale i mí předci a předci mých předků....
Najednou se to ze mě řine jako řeka pocitů, které touží všechno smýt a tím očistit, utěšeně očistit...

Připadne mi, jako bys tou písní otevřel válečný portál v mých genech, v mojí buněčné paměti a nebo i v paměti mých minulých životů. A je to velké, moc, moc velké.
Vlastně tou písní dáváš každému tuto možnost. Ta píseň je jako klíč k tomu portálu. Kdo chce a má tu odvahu, může odemknout ten portál v sobě a vypustit, osvobodit, přijmout a tím od- klet Anat. Protože i ona je naší součástí, která tvoří rovnováhu v Jednotě.

Anat je krásná, chytrá a silná a my jí musíme ukázat, jak se sjednocovat, ne rozdělovat. A třeba je i ona unavená z toho množství krve a zlámaných kostí lidí i zvířat, které viděla.

Třeba je jenom na nás, abychom jí roztajili a rozněžnili v ženu, která chce rodit, ne zabíjet.

Třeba je to jenom na nás si v sobě Anat přijmout a dovolit jí v sobě objevovat jiné emoce, hlubší a čistší, vlastně prazákladní emoce, emoce Lásky.

Ta brána kterou jsi ve mně, Tomáši, tou písní otevřel bude už napořád otevřená. Tak to cítím a tak to vím.
Je to brána do mého nitra, která vede až za čas a prostor. A taky skrz ní přišlo poznání a úleva.
Děkuji Ti za to.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

P. S.
Mám moc ráda všechny desky od Tomáše Kluse. Každá z nich má svojí výjimečnou osobnost, naprosto ucelenou a plnou.
A vlastně i v té první je všechno to poznání, které Tomáš naplno vyzpívává ve své poslední desce, i když je ještě zastřené, ale je tam. (Tedy alespoň já jsem ho u Tomáše vnímala od začátku).
Proto nechci aby to vyznělo tak, že první desky jsou neúplné. Ne, ne, tak tomu, přátelé, určitě není, a je taky krásné, že si může každý vybrat, která deska s ním zrovna ladí, souzní. Jakože, který časový úsek na Tomášově cestě je nám momentálně nejbližší.


A ještě nakonec musím napsat něco moc důležitého.
Něco jako děkovnou zdravici.  　

Děkuji Tomášovi Klusovi za jeho hudbu.
Děkuji taky Jiříkovi Kučerovskému. Jeho hra na kytaru je prostě Tajem strunný.
Potom taky děkuji Peťovi Škodovi za rytmus a za cajon, který jsem díky němu objevila a taky ještě za to, že to s klukama vydrží.  　
No, a jasně že taky děkuji Honzíkovi Lstibůrkovi za to, jak krásně drží basu, ale nejen to, taky má smyčec a je to prostě paráda.
Ale nejkrásnější ze všeho je, jak jim to nádherně, všem dohromady, ladí. Jací jsou fajn kamarádi a to nejen oni čtyři, ale stejně tak i celý tým okolo Tomáše Kluse.
Prostě mají všichni krásně zacíleno, jakože správným a taky stejným směrem....Díky moc vám všem a za vás všechny...

A když už je to ta zdravice, tak taky zdravím. 　
Eliška.


P. S.

Tady přidávám ještě dva články z dřívávávějc.
Taky je o tom, jak vnímám hudbu Tomáše Kluse.

NĚCO O HLEDÁNÍ...aneb, od Dopisu po Jsem inspirováno písněmi od Tomáše Kluse, za což mu moc děkuji, a taky mu děkuji i za jeho svolení o nich psát a zveřejnit je tu
26. 5. 2015

Moje soužití s CéDéčkama od Tomáše Kluse
1. 11. 2013