NĚCO O HLEDÁNÍ...aneb, od Dopisu po Jsem. Inspirováno písněmi od Tomáše Kluse, za což mu moc děkuji, a děkuji mu i za jeho svolení o nich psát a zveřejnit je tu.

Úvod: Tomáš Klus - Dopis



DOPIS...
Tato písnička ve mně vyvolává vzpomínky na dobu dospívání.
Někdy jsem si připadala jako v panoptiku, kdy to co je kolem, je jenom hra, která mě vede k poznání toho podstatného, pravdivého, ale taky tajemně chráněného poznání životního. Něco jako taková Tajenka života.

Vždycky jsem cítila, už jako dítě, že za tou šedí rutiny tkanou z nepochopení v bludišti emocí, že za tím co zrcadlí většina lidí, je něco úžasného, něco za čím stojí zato jít, a něco pro to obětovat.
Nerozuměla jsem tomu, ale naplňovalo mě to.
Tak mě zrovna napadá, že za to, že jsem to později objevila, může moje Víra v to něco tajemné, krásné a podstatné.

Mládí je doba zrání a hledání. Většinou když něco hledáme, hledáme to někde kolem sebe, blízko a nebo i daleko, ale nejčastěji u někoho jiného. Nemáme odvahu uvěřit, že to co hledáme, můžeme najít jenom sami v sobě a že už to tam je odjakživa, našeho.

Dodnes cítím to jiskření v sobě, přesně jak mi ho evokuje Tomášova písnička. Jiskření v tušení něčeho nádherného, něčeho co se skrývá za tou zdánlivou šedí a lhostejností z okolí. Jiskření něčeho co nás žene skočit...jenom hlavně nestát na místě a nezatuchnout.
Hledáme se přes naše kamarády a partnery, čekáme, že nám NĚKDE, NĚKDO řekne, ukáže, co a jak se životem. Hledáme návod na život a načítáme ho nejprve z návodů jiných lidí, ale to je jejich interpretace žití a stejně s ním většina lidí není spokojená.

Časem poznáme, že je návod, manuál na náš život, zakódovaný v každé naší buňce. Každé dítě to ví, ale jak dorůstáme, naše okolí nás jenom mate a snaží s námi manipulovat i když většinou neporozumí ani svému manuálu.
Porozumět samé podstatě bytí a naučit se naplno žít, to je opravdu jenom pro silné jedince, kteří mají odvahu hledat a nebát se VĚŘIT v sebe.
U nikoho jiného štěstí a Lásku nepobereme, pokud to všechno nežijeme a nevyzařujeme to kolem sebe každým svým výdechem, každým úsměvem, gestem a upřímnou, mírnou a tichou soustředěností na všechno kolem sebe, ať "živé", či "neživé" a nevzdáme se pocitu svojí výjimečnosti.
Poznáme, že všechno kolem nás si zaslouží naší pozornost, úctu a Lásku. Potom se staneme přímo magnetem pro své okolí a ta pravá a nebo ten pravý se určitě najdou, to se opravdu nemusíme bát, stačí Věřit.

Tomáš Klus - Jsem


JSEM....
Jak je to jednoduché, že?
Jenom být, moc nemyslet, jenom vnímat, a žít přítomností.
Uvědomit si, že až ve své malosti z pokory jsme obrovští a z té pokory čerpat Víru, že všechno co se nám děje je správně, vlastně nejlíp jak může být.
Ano, největší moudrost je v pokoře a v odevzdání vlastní důležitosti.

Za všechno s vděčností děkovat a nebát se Věřit, že Univerzum ví co dělá, byť by se nám to v tuto chvíli zdálo divné. Naučit se poslouchat svoji intuici, a neptat se zbytečně našeho rozumu, ovládaného většinou našim egem, zda je to tak správně......Je!....naše intuice nám nikdy nelže, poznáme to přes svoje emoce.
Naučíme se radit jenom sami se sebou. Vždyť kdo jiný nám rozumí lépe nežli my sami.

Budeme jednotní v sobě a pocítíme jednotu se vším. Ztratíme, obětujeme, tím sice svojí ohraničenou důležitost a výlučnost, svojí egoistickou podstatu, ale nalezneme mnohem víc.
Nalezneme se jako čistý paprsek. Čistý a silný, který splynul s vědomím Univerza, ale paradoxně teprve teď může naplno říct......JÁ JSEM.

Pokud si v tomto uvědomění vzpomeneme na dobu dětství a hledání v dospívání, připadne nám vše tak jednoduché.
A je to jednoduché, až se to zdá k nevíře, i když cesta k poznání tohoto určitě jednoduchá není, ale o to je to větší dobrodružství...dobrodružství poznání....
toho nejvyššího a nejkrásnějšího poznání.

-------------------------------------------------------------------------------------------------
JSEM
Tomáš Klus

Být, jenom být a nechat srdce bít,
ač tluče, neraní, volá mě, jdu za ním, bych našel mír a klid.
Buď, tady buď a budeme to my, kdo je,
a dojdem spolu tam, kde vládne jednota, věř, budeš spokojen.

Jedno je vším, všechno jedním........
--------------------------------------------------------------------------------------------------

Děkuji Tomášovi Klusovi za jeho písničky. Je z nich poznat, že odhalil Tajenku života a předává nám jimi krásně to krásno. Jsou pro mě stále velkou inspirací a radostí.
A to všechno předává i spoustě jiným lidem.

Zdravím, E.


P. S.
Péeskou ukončím tuto svojí úvahu a jak jinak, než písničkou od Tomáše Kluse.

Tomáš Klus - Sentiment na tři doby


SENTIMENT NA TŘI DOBY

..................kolikrát je člověk na světě,

                  než se naučí mít rád,
                  a proč je podzim zrovna po létě,
                  jinak nic nemá pevnej řád...............

Ano, dobrá otázka....

kolikrát je člověk na světě, než se naučí mít rád?  

Kolikrát musí být člověk tady na Zemi, než pochopí, než pozná Lásku naplno v její pravé podstatě a v plném přesahu?
Kolika životy musí putovat a potkávat pořád ty stejné překážky a situace, které nepochopil a nevyřešil v tom minulém putování?
Kolikrát....?
Kolik utrpení musíme během toho putování prožít a tím poznat, než nám to udělá CVAK a my jsme jedním virtuálním krokem u cíle, jsme ve svém srdci.

Jsme sami se sebou, ale se všemi a se vším.
Jsme v Lásce a Láska je ta Jednota.

Jsme tady na Zemi poutníky, kteří mají za úkol putovat a tak poznávat všechno co je v životě podstatné. Ale záleží jenom na každém z nás, jak dlouhé to putování bude, kolik životů k tomu budeme potřebovat....kolik zbytečně nepochopených životů...

E.