NĚCO O ZÁVISTI A NAPOJENÍ

Úvod

http://www.youtube.com/watch?v=d9BGS1SEGOY
L. Bílá a K. Strihavka - Závist


Mám dojem, že opakem Lásky není neláska, nebo nenávist, ale je to závist, protože je v ní strach a ten Lásku dusí. Už jenom při psaní toho slova se ve mně všechno sevře a je mně z toho smutno.

Co je to závist, jsem odhalila teprve nedávno. Do té doby jsem si myslela, že závist je, když někdo chce to, co má někdo druhý, tak mu to jednoduše závidí.
Myslela jsem si, že si s touto definicí vystačím už napořád.

Měla jsem ale možnost, poznat závist naplno, na sobě, naštěstí ne v sobě.
Poznala jsem, že závist je jako Šedá eminence, že se schovává za vším špatným, za všemi špatnými pohnutkami.
Je nenápadná, na první pohled není čitelná, je jako jed který je v žilách. Nezabíjí, alespoň ne hned, ale zraňuje a stravuje člověka.

Skrývá se za nejrůznější projevy. Člověk jí napadený si to vlastně ani neuvědomuje, připadá si nejspíš ublížený, méněcenný a taky nedoceněný. Je to ale jenom jeho vlastní pohled na sebe sama.
Vždycky si určitě myslí, že to není jeho vina, že za to můžou ti ostatní a tak útočí.

V jejich hlavách zní. - Taky bych mohl dosáhnout toho a toho, kdybych měl ty možnosti......nebo - jak to, že si nikdo nevšiml, že jsem taky tak šikovný jako tam ten........

Tito lidé taky mají potřebu, těm, kterým závidí, pořád nějak naznačovat, že oni nejsou zas až tak výjimeční, jak si okolí i oni sami myslí. (A to i v případě, že druhá strana nemá ani ponětí o svoji výjimečnosti).
Při každé příležitosti poukazují na to, co udělali ti druzí špatně, prostě mají potřebu je ponižovat.
A ono to funguje. Proto se člověk nesmí dát.
Je potřeba to vidět tak, že je to problém toho člověka který ponižuje, protože jenom člověk, který je sám duchovně vysoko, snese vedle sebe stejnou úroveň.

Víme, že všechno se děje proto, aby nás to učilo a závist dává opravdu tvrdou lekci, to už je vysoká škola.
Je-li něco, co je dobré na závisti (ale ne pro člověka, který závidí), pak je to to, že když člověk odhalí její ataky musí si uvědomit svoji cenu a být vnitřně silný aby jí odolal a ustál.
Člověk se tím poznáním posílí, závist po něm sklouzne a v nás zůstane jenom pachuť a divný pocit, to když jsme schopni se napojit na pocity závidějícího.
Potom ještě smutek, vždycky je mi takových lidí moc líto.
 
Závist je většinou nenápadná a o to je horší, protože jí někdo nemusí prokouknout a nechá se vmanévrovat třeba do toho ponižování se.
Zajímavé je, že ti, kteří závidí (nebo, že by zase paradox :o), jsou velice schopní lidé, kteří, kdyby svoji energii nedávali do této opravdu škaredé emoce, tak by byli  určitě taky v něčem výjimeční, protože ve skutečnosti jsou, jenom si to neuvědomují.

Možná, že je to taky nedostatek sebeúcty. Třeba tyto lidi někdo v dětství, nebo později emocionálně zranil a oni si s tím nedokázali poradit, jsou v pasti nejistoty a zmatku.
V každém případě je závist projevem slabošství.

Někteří tito lidé taky trpí něčím, jako rovnostářstvím. Myslí si, že jsou spravedliví, že by všichni měli mít všeho dost (to samozřejmě měli, ale ne na úkor někoho jiného).

Božena Němcová říká ústy Babičky, - kdo v slunci chodí, stíny ho následují.
Čím je člověk výjimečnější, je více na očích, protože je jeho osobnost nepřehlédnutelná, tím ho má více lidí rádo a určitě taky ve více lidech vyvolává závist.
S tím prostě nemůžeme nic dělat. Nejlepší je, si říct, že je to vlastně jejich problém a vyslat jim lásku. Jako zlatý paprsek je prosvítit. Vždycky je to jenom na nich zda pochopí.

Nemusíme se ale bát, že nám tito lidé ublíží. Svůj jed, dejme tomu v podobě pomluvy, ten můžou šířit jenom ve svých řadách, ale lidé, kteří "jedou" na stejných energetických vibracích jako vy, tak ty nenakazí ani náhodou.

Můžeme brát závist třeba jako poklonu, protože, když nám někdo závidí, může to taky znamenat, že chce být jako my. :-)


                                                     
                                                       

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Možná jsem idealista (který je ale určitě pevně uzemněný :o), ale poslední rok vnímám nárůst pozitivní energie mezi lidmi a to i u těch, u kterých bych to nečekala.
Určitě je to i tím, že jsem se změnila i já a na základě Zákona přitažlivosti, - stejné přitahuje stejné, jsem přitahována ke stejně naladěným lidem. Je to nádhera a taky velké dobrodružství.

Určitě se mnou, přátelé, budete souhlasit, že je prostě "Něco ve vzduchu".
Zažíváme jakoby náhodná setkání, jak s lidmi, tak s událostmi, ale my víme, že náhody vlastně neexistují.
Uvědomujeme si, že si život tvoříme sami svými myšlenkami.
Ono se to tak dělo vždycky, ale teď jako bychom byly blíže u Zdroje, který nám je plní. Prostě máme kratší a přímější napojení.

Jednoduše řečeno, vstoupili jsme do vyšší dimenze.

Ono je ale potřeba si to kratší a přímější napojení vytvořit nejprve v sobě, abychom měli přijímač na ty nové vibrace. To znamená, zbavit se všech překážek a zátaras ve svém vnitřním světě.
Jak všichni tušíme, jde o ego. Je potřeba ho minimalizovat a tím si vyčistit spojení. Pokud se budeme cítit odděleni ode všeho a to s egem tak je, tak se prostě nemůžeme spojit, se samou podstatou všeho.

Opravdu hodně nesnadno se o egu píše, bude to asi tím, že je taky abstraktní. :-)
Nejvíce se mi líbilo jak popisuje zvládnuté ego pan Eduard Tomáš: "Ego potřebujeme abychom mohli fungovat v tomto materiálním světě, ale je dobré ho vnímat třeba jako vyhořelou zápalku, kterou už nic nezapálíme a nebo jako shořelé lano, které vidíme, tedy jeho popel, ale už za něj nemůžeme zatáhnout."
(Tato přirovnání se mi opravdu moc líbí, hlavně to s tím lanem :-).

Je to opravdu velká úleva, žít bez něj. Jeho ztrátou můžeme jenom získat (zase jeden s paradoxů :o). Člověk pocítí pokoru, ale přitom si najednou uvědomí svoje obrovské možnosti.
Zjistíme, že toho moc nepotřebujeme, ale můžeme mít všechno, všechno ve smyslu jak hmotném, tak duchovním, ale určitě víte, co nás nadchne více.

Taky se nám dějí zvláštní věci, jako například, že něco víme dopředu, prostě dříve, než se to stane.
V tomto napojení se, se nám taky neskutečně plní přání.
Nebo máme schopnost emocionálně se napojit na koho chceme, byť by nebyl zrovna přítomen a nebo už ani nežil, umíme se prostě vcítit do jeho emocí.

Můžeme mít vize, třeba z minulosti, nemusíme se toho bát, vždycky jsou to takové vize, která nám jsou zrovna k užitku.
Dobrým vodičem a nosičem těchto vizí, alespoň u mě, je hudba. Při hudbě se mozek asi dostane do těch správných vibrací.
Buďme si ale jisti, že tyto výjevy nejsou náhodné, vždycky nám něco osvětlí, něco, co máme zrovna pochopit.

Přátelé, v této nové dimenzi taky neplatí lineární vnímání času, to znamená minulost, současnost a budoucnost. Tím, jak se všechno propojuje, vaše vize minula či do budoucnosti. Jak jsme schopni napojit svoje emoce taky kamkoli, žijeme TADY A TEĎ.
To teď je prostě Všechno, a to je bonus a velká úleva. [Má to ale jeden háček, pokud žijete tady a teď, pořiďte si zápisník a tam si zapisujte, co jste někomu slíbili, co máte udělat, kde máte být a tak...(no, a taky se nezapomeňte do něj občas podívat), protože opravdu nejste schopni toto všechno nosit v hlavě a ani nechcete, protože to hodně zatěžuje. Naše západní společnost je nastavená na kalendář a na hodinky, to se nedá nic dělat :-].

Nebo se nám můžou zdát velice živé sny, které fungují jako ty vize.
Stalo se mi právě při takových snech, že jsem v těch snech pociťovala i viděla silné emoce, cítila jsem vůně i vnímala chlad, nebo různé jiné vjemy, bylo to až reálně opravdové, ale vždycky jsem si uvědomovala, v tom snu, že sním, že to co prožívám je sen.
Můžeme mít opakující se sny, nebo sny na pokračování, které jsou jako puzzle, složíme z nich celý příběh k pochopení všeho co potřebujeme.

Největší Tajem, který jsem ve snu prožila, bylo samádhi.
Držela jsem, v tom snu, obrovskou hlavu koně, ryzáka. Držela jsem jí oběma rukama, no jí ke mě sklonil, já jsem se dotkla svými rty čela mezi jeho očima a vydechovala svůj dech do jeho srsti....A tehdy se to stalo. Najednou bylo všude světlo, které nemělo žádný zdroj, nebyla jsem nic a byla jsem všechno. Bylo to odhmotnění, souznění, vlastně sjednocení se se vším, byla to moudrost, pravda, Láska.
Byl to opravdu nezapomenutelný pocit. Byla to věčnost i okamžik, nebyla jsem tělem, byla jsem součástí toho všeho, bylo to teplo, tóny a právě hlavně to světlo, které neoslňovalo, bylo měkké, mazlivé a něžné. Bylo to tady a teď ve věčnosti.
Našla jsem si jeho definici v knížce, - samádhi je stav naprostého pohroužení, sjednocení.
Když prožijete něco podobného, vůbec vás nenapadne pochybovat o významu toho snu. Bylo to tak silné, že na to nikdy nezapomenu a taky doufám, že to ještě zažiji.

To co píšu o snech, to není nic nového, ale Teď je to všechno silnější a rychlejší.
Jsme schopni si takto spojit souvislosti až do dávné minulosti a tím pochopit svoje konání v současnosti.
Začíná se nám vyjasňovat vše až do hloubky minulosti a my se z toho můžeme poučit a zařídit se podle toho.
Ze své zkušenosti vím, že jsou to až věci k nevíře. Když to necháme všechno projít cenzurou myšlení, nezůstane nám z toho kámen na kameni, ale my dobře víme, že intuice má větší váhu než rozum.

Ještě vám přátelé musím něco málo napsat o Shamballe. Původně jsem to sem ani nechtěla psát, protože je to něco těžko popsatelného a pro někoho taky těžko pochopitelného.
Tady se musíte úplně oprostit od materiálního vnímání světa, je to opravdu skrz, naskrz metafyzická záležitost. V Shamballe má člověk netušené možnosti úplně ve všem, má možnost hodně toho pochopit, poznat a taky zažít.
Tady opravdu záleží na každém, je to asi hodně individuální.
Pokud máte Shamballu poznat, určitě se tak dříve nebo později stane, hlavně jí nevyhledávejte pro senzaci, to si myslím by stejně k ničemu nevedlo.

Taky mě zrovna napadlo, že v té nové dimenzi na nás nemůže reklama, prostě nemá možnost nás ovlivnit. protože naše vnímání je vysoko nad jejím působením. :-) To je co?
Jednoduše, nenecháme se ovlivnit tou její hmotnou vibrací. (Když o tom teď při psaní přemýšlím, tak si uvědomuji, že i reklama se přizpůsobuje, stává se emocionálnější aby pronikla tam kam má. Vždyť jí nedělají žádní hlupáci, to je jasné :-).

Nejúžasnější jsou ale setkání s lidmi, to se pořád nestačím divit. Kolik tak neskutečně krásných a čistých lidí má člověk možnost poznat.
Když jsme totiž napojeni tou novou dimenzí na přímo na Univerzum, jsme přitahováni ke stejně napojeným a vyladěným lidem.
Najednou zjistíme, že nejste  nějací divní, že jsou tady lidé se kterými můžeme o svých prožitcích mluvit a to je krása.

Nedávno se mi stalo, že jsem potkala jednu známou, se kterou jsem se asi 10 let neviděla. Ani jsme si toho moc neřekly a začaly jsme se na sebe jenom smát a to dost nahlas, muselo to vypadat komicky.
Já jí povídám: "Ve 4 dimenzi je fajn, že"?
A ona na to: "Moc fajn".
No a co myslíte? Zase jsme se na sebe jenom smály a na rozloučenou jsme se objaly.
Bylo to opravdu přímé a nádherné, jenom jsme se smály a prostě jsme věděly.

Je opravdu radost, když se můžeme stýkat s lidmi, kteří vnímají svět stejně jako my.
Připadne mi, jako by z takto "napojených" lidí vyzařovalo světlo. No, oni se většinou smějí a z každého kdo se směje od srdce, taky vyzařuje světlo.

Taky poznáme, co si kdo myslí a hlavně cítí.
Mám dojem, že tato nová dimenze je hlavně o emocích. Pocity jsou totiž našim nefyzickým vibračním polem.
V nové dimenzi jsme naladěni na této úrovni. Určitě vyšší než je ta stará materiální.
Je to něco jako nefyzická zóna, ve které jsou dostupné všechny pocity, sny, no prostě napojení na všechny dimenze.
Emoce mám spojené s vodou, my jsme z většiny voda, tak si myslím, že jsme dobrými vodiči pro tyto vibrace. :-)

V  TÉTO  DIMENZI  JSME  NAPOJENI  NA  NAŠE  EMOCIONÁLNÍ  TĚLO.

Jako by bylo více světla, takového jemného a jasného světla které prosvítí tmu. Ne normální tmu, ale temnotu zastření a maskování se. Prostě vše prosvětluje.
Všechno mi připadá nějak silnější, čistší a to co není čisté, je čitelnější, myslím hlavně emoce a pocity. Prostě je všechno nějak intenzivnější.
Nebo a to je hodně časté, když zavřeme oči můžeme vidět světla a barvy které se mění, vypadá to jako polární záře a tyto vjemy jsou spojené s pocity. Je to zase "jenom" o energiích. Určitě ale není dobré se na ně upínat a snažit se je přivolávat.

Není potřeba v sobě hledat a snažit se objevovat různé mystické dovednosti, to není vůbec podstatné a vede nás to do slepé uličky. Jenom si tím přikrmujeme svoje ego. Naší jedinou snahou je poznat samu podstatu bytí a tím nalézt Pravdu.
V tomto přímém napojení zjistíme, že jí vlastně ani hledat nemusíme, že to víme, vždyť je v nás. Stačí  si jenom v duchu poodstoupit za sebe a přestat se ztotožňovat s tím člověkem, kterého vidíte před sebou, tedy s naší hmotnou identitou.
Uvědomit si, že naše duše, nebo tomu můžeme říkat přesah, je v jednotě se vším. Jsme spojeni s celou přírodou, každou bytostí a s každým člověkem, ať je nám sympatický, nebo ne, s každou myšlenkou i s každým činem.

Uvědomíme si, jak je důležité šířit okolo sebe jenom dobré vibrace a tak pomáhat, kde se dá, vždyť tím vlastně pomáháme taky sami sobě. :-)
Je to opravdu velká úleva, takto vnímat svět, najednou nám všechno dává smysl a řád.
Jednoduchý řád, Příčiny a Následku.
Už se nemusíme před ničím maskovat a schovávat, stejně by to nepomohlo.
Nedávno jsem psala v některém článku, že si teprve teď připadám jako doma, jakože tady na Zemi, a to asi bude právě tímto.

Musím se zmínit ještě o hudbě. Připadne mi, že hudba je komunikační médium této doby. Taky jí vnímám víc pocitově, jasněji a opravdu hodně intenzivně. Poslouchám jí celým tělem.
Stejně tak i barvy a energie okolo sebe.
Taky v sobě můžeme objevit dovednosti, o kterých jsme dříve vůbec nevěděli. (Vím o čem píšu. Tento článek je toho důkazem :o).

Stejně si myslím, že za tím vším je Láska.
Musíme se oprostit od představy Lásky, tak jak je vnímána nejčastěji, to znamená fyzicky.
Když námi tyto nádherné světelné vibrace Lásky procházejí, my je přeměňujeme a špiníme je svojí myslí, svým egem, které je hlavně majetnické.
V současnosti máme právě jedinečnou možnost poznat tuto krásnou a nosnou energii Univerza v její nejčistší opravdové podobě.

Neznám nic krásnějšího, než pocítit tyto vibrace Lásky, čisté, zářivé a prazákladní. Úplně vidím a cítím tu vnímavost v napojení, přímost, jemnost, něhu a podporu bez pocitu chtění, nebo vlastnění.
Je to jako hluboký pohled do očí.

Vidím jí jako všudypřítomné světelné vibrace, jemné, hladivé, něžné, které prosvětlují a prostupují úplně vším.
Ať je to lístek jetele, vodní hladina, nebo člověk.
Všechno si z této energie má možnost vzít, to co s ním souzní. Proto je perfektní, když se dokážeme naladit na její energetické vlnění a tak se vlastně napojit na přímo do Univerza.
Bylo tomu tak určitě vždycky, ale dnes je to všechno mnohem a mnohem silnější a snazší.

VĚTŠINA  LIDÍ  SI  VŮBEC  NEUVĚDOMUJE,  JAK  PŘELOMOVOU,  JEDINEČNOU  A  SKVĚLOU  DOBU  MÁME  MOŽNOST  ŽÍT.

To jsou ti, kteří se nedokázali oprostit od materiálna a jeho hlavního zástupce ega.
Ego má určitě úplně jiné vibrace než Láska, proto tyto po něm jenom sklouznou a člověk je touto energií Lásky nedotčen.
To co nám nejvíce brání přijímat Lásku naplno se strach. Kde je strach, tam už se nic nevejde.

Hodně lidí se mnou nemusí souhlasit, že tato doba je tak skvělá, protože právě prožívají životní krize, ale ty právě k této době patří. Pozoruji to ve svém okolí, jde hlavně o vztahy. Je doba, kdy se všechno rychle a proto taky bolestivě vyostřuje a řeší.
Čím jsou ty krize horší, naléhavější a tím bolestivější, tím nám je jenom naznačováno, že jsme měli už dávno něco vyřešit, že se to teď nakumulovalo a proto je to tak silné.
Nejlepší a taky asi jedině možné je, vše naplno přijmout, (ale opravdově, od srdce a emočně přijmout) a tím, už s tím, co se nám zdá "špatné" přestaneme bojovat, propustíme to a uděláme v sobě prostor pro tyto nádherné vibrace Lásky. Vím, zní to jednoduše, už slyším, jak někteří říkáte, že je to moc těžké a že to nedokážete. Tomáš Klus řekl v jednom rozhovoru na podobné téma toto: "Když překonáme to těžké, zjistíme, jak lehké to bylo".....a je to přesně tak. (Tomáši díky za Tvoji vnímavost a životní moudrost. Už ani nevím, kolikrát jsem tento citát napsala, je prostě geniálně všestranný). :-)

Dávejme si přátelé hlavně pozor na to, aby vztahy, které se rozpadnou, za sebou nezanechaly zlobu. To by se s námi, jako něco nevyřešeného, neslo dále do dalšího vztahu, nebo zaměstnání a to tak dlouho, dokud bychom to nepochopili. Třeba až do dalších životů.

Jsou to většinou velké zvraty, ale když poslechneme svoje srdce, opravdu nás to posune dál. V srdci je nejen Láska, ale taky Odvaha.

POKUD  ZAŽÍVÁME  BEZPODMÍNEČNOU  LÁSKU,  NEBO  CÍTÍME VNITŘNÍ  MÍR,  KE  VŠEMU  A  KE  VŠEM,  TAK  JSME  SE  NA  POLI  VĚDOMÍ  PŘESTĚHOVALI  DO  4  DIMENZE.

Přátelé, vítejte a užívejte si tohoto jedinečného napojení. Určitě tušíte, že v tomto světě je závist naprosto odvařená. Je to prostě stará struktura a bude si brzo připadat jako kůl v plotě. :-)  



AŤ  NÁS  NEPŘESTÁVÁ  PROVÁZET  POCIT  VDĚČNOSTI  ZA  TO  VŠECHNO.
Zdravím. E.




P. S. :-)....tak co, těšíte se do další, páté dimenze, dimenze Světla? Já ano...:-D


Nakonec pro vás mám písničku od člověka, kterého si moc vážím.
Dlouho jsem přemýšlela, proč se jí nemůžu nasytit, ale už to vím. :-)
Tato píseň vznikla v nové dimenzi. Tomáš je v ní už jako doma, a je to z té písně poznat.

Tomáš Klus, Napojen