středa 25. prosince 2013
VÁNOČNÍ MEDITACE
Při hrnku horkého čaje, a nebo něčeho jiného, zapálené svíčce a s pocitem bezpečí v kruhu svých, poseďme, zachumláni do deky a obklopeni polštáři s příjemnou jemně tlumenou hudbou a nebo v úplném tichu, a vzpomeňme si na svoje předky.
Vzpomeňme na svoje předky, nejprve z matčiny strany (jste-li muž, můžete začít meditovat nad otcovou linií), na maminku, její maminku, naší babičku a její a tak dál.
Uvědomme si tu dlouhou řadu našich předků z této linie.
Uvědomme si, že jsme vyšli z těla své maminky a že je v nás vlastně i fyzický kus z ní a zase ona má kus ze své matky...
Všechny jsou vlastně v nás, tvoří nás, a my jim za to teď můžeme poděkovat, a vyslat jim vděčnost, Lásku a vzpomenout si na ně i když jsme většinu z nich osobně neznali.
Prociťme, že tady žily, že taky měly svoje starosti i radosti...co dobrého udělaly, kolik umu a dovedností předaly dál.
Představme si, že celé generace matek a matek jejich matek stojí v řadě za sebou, nekonečně do minulosti a pošlete jim ze svého srdce, přes srdce svojí maminky, paprsek Lásky. Ten prosvítí, jako nekonečný zářivý provaz, všechna pokolení.
Uvědomme si, kolik Lásky dávaly svým dětem, co musely zvládnout a překonat, než je vychovaly a taky prociťme radost, kterou si navzájem dávali.
Potom si to samé představte s otcovou linií.
Vzpomeňte si na svého tatínka, jeho tatínka, tedy, svého dědečka a tak dál zase až do nekonečna.
Jak museli být silní, když dokázali uživit a zabezpečit svoje rodiny. Kolik práce a starostí museli zvládnout. Taky se určitě uměli radovat z toho, co vytvořili a nebo udělali. Taky se určitě radovali z rodiny a přátel.
Zase si je představme jako nekonečný řetěz, za sebou stojících mužů, a taky jim vyšleme ten nádherný paprsek Lásky.
Všechno to s Láskou a vděčností prociťme.
Je to pro nás velice přínosné, protože se tím čistí případné karmické rodinné zatížení.
V tuto chvíli si taky uvědomíme, že čas je velice relativní pojem a prostor jakbysmet.
Pocítíme v duši klid, mír, pohlazení a obejmutí ode všech a taky vděčnost naších předků, za to, že jsme a že jsme tací jací jsme.
To znamená krásní, jsme prostě jejich, vždyť jsme z nich vzešlí.
Člověk si uvědomí, jak je všechno pomíjivé, ale že všechno to podstatné je neměnné a krásné, že je to Láska.
Jsme oni a jsme taky i všichni ti budoucí. <3
Zdravím,
E.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Okomentovat