Mám ráda filmové detektivky.
Mám ale ráda inteligentní detektivky. Doposud u mě vedl jako filmový detektiv Columbo, líbí se mi jeho chytré, inteligentní a empatické dedukce.
Proč obdivuji inteligenci, připadám si hloupá?... I toto téma se táhne jako jedna z několika linek seriálem Sherlock.
Když se ke mně asi před měsícem dostal Sherlock, předstihl Columba o několik délek. Stále nevycházím z obdivu nad tvůrci toho seriálu. Vzali postavu Sherlocka Holmese a všech ostatních postav a přemístili je do současnosti, do současného Londýna. To ale není zdaleka všechno, to jsou "jenom" novodobé kulisy, které umožňují tvůrcům využít v ději všechen technický pokrok co známe, a i tím je nám tento Sherlock bližší...
Tvůrci se drží námětu Sira Arthura Conana Doyla jenom rámcově, symbolicky a okrajově, a to většinou jenom v náznacích a i v jiných souvislostech než je to v originálu, ale pevný rám zůstává stále Doylův. Toto tvoří ale jenom jednu z linií, nití, které se táhnou všemi díly. Tato nit není ani konstruktivní a ani nosná, drží rámec příběhu jenom lehce a často v hravých překvapivých paradoxech k původní předloze, a bývá zachytitelná jenom v náznacích, protože tato linie není ta nejdůležitější. Takovéto pojetí dává tvůrcům volné ruce k rozvinutí děje do více úrovní. (A právě toto mi připadne naprosto geniální).
Nejvíc mě dostala, a taky překvapila, jiná, nová linie... psychologická, která se prolíná všemi díly jako hlavní, nosná. Má silný emoční náboj, který vrcholí v posledním, třetím dílu čtvrté série, a vyjde napovrch naplno jako výbuch, i když na nás všemi díly průběžně vykukovaly všechny indicie k pochopení tohoto vyvrcholení.
Obdivuji taky nádherně vyprofilované (i zahrané) postavy všech. Kdy, například Sherlock, přes svoji ignoranci a chladnou logičnost, objeví i citovou inteligenci svého srdce.
Moriarty: "Vypálím ti srdce z těla."
Sherlock: "Byl jsem z dobrých zdrojů informován, že žádné nemám."
Moriarty: "Oba víme, že to není tak docela pravda."
Připadne mi, že právě tato emoční linka je ta silně nosná, ta, která prosákne všemi díly a dává tomuto seriálu nejen srdce, ale i duši.
Toto dílo je o PŘÁTELSTVÍ. Přátelství je hlavní linie, které se během příběhu jakoby trhá a zase sceluje, aby se stalo ještě pevnějším.
Sherlockova osobnost je tu vykreslená hodně hluboko a natvrdo. Tím jak má především chladné uvažování, je přímý, někdy až ignorantský a zraňující, ale nikdy v tom není podpásovka, je to vždycky čisté a pravdivé.
Co tomu dílu dává taky navrch nad původní předlohou, a tím víc rozvíjí právě tu emoční, dějovou kostru, je to, že Sherlock má bratra a rodiče. Nejen postava doktora Johna Watsona, paní Hudsonové, inspektora Lestráda a Molly Hooperové, ale i Sherlockova staršího bratra Mycrofta je dějově hodně důležitá a vlastně i zásadní (Představitel té role je jeden z tvůrců toho seriálu).
Skláním se nad konstruktivními vizemi tvůrců seriálu, ale i filmové ztvárnění je nádherné. Dělené a nebo překryté obrazy, kdy dva děje běží současně a nebo se i prolínají. Hodně detailů obličejů, aby bylo možné vnímat a tak se nechat vtáhnout do emocí představitelů. Časové prolínání děje... to všechno je prostě nádhera.
Celý ten příběh je jako skládačka, jako puzzle, jehož fragmenty máme možnost během dílů vidět snad všechny, ale porůznu rozházené, a až v posledním díle, kdy do sebe ty jednotlivé díly skládačky zapadnou, si uvědomíme, že jsme měli všechno už před očima, že byly všechny dílky ve hře skoro od začátku, ale některé byly maskované.
Anglický humor prostě miluju. V Tomto seriálu se objevuje často a to v jemných nenápadných, inteligentních nuancích. Jsou tam i pasáže, které mě fakt dostaly a rozesmály. Nejvíc snad ta, kdy John žádá Sherlocka, aby mu šel za svědka na svatbě....... Sherlock na něj nechápavě dlouze civí, drží v ruce hrnek s čajem, a po dlouhém civění na Johna se z něj bezmyšlenkovitě napije... pak je záběr do toho hrnku, ze kterého na něj vykoukne lidské oko, které tam před tím upustil, když s ním prováděl jakýsi pokus.
Sherlocka prostě doporučuji. Pro mě jsou to příběhy, které vyprávějí hlavně o přátelství, o emoční zranitelnosti... a zase o přátelství. Celý život se Sherlock schovává za řešení nevyřešitelných a záhadných policejních případů, ale tím, že pozná přátelství, tím nakonec vyřeší i bolestný a spletitý příběh sama sebe.
Toto všechno je zasazené do dobrodružných, detektivních dějů, které sepsal kdysi Sir Artur Conan Doyle, ale přemístěné do současnosti i s novou dějovou linií, která vysoko převyšuje původní předlohu. Společně ale tvoří výjimečné dílo. Tvůrci seriálu vytěžili opravdu maximum z původní předlohy a rozvinuli ji nejen v inteligenční, ale hlavně v emoční rovině, která sedne právě do této doby.
Zdravím,
Eliška.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zážitky z dětství jsou pro nás klíčové, utvářejí nás na celý život...
P. S.
Doporučuji na zhlédnutí díly, kde Sherlocka dabuje Vojtěch Dyk.... a nebo samozřejmě originál.
https://www.csfd.cz/film/281729-sherlock/prehled/
