KTERAK JSEM SE SŽILA S DEVATENÁCTKOU

Když jsem ji vloni uviděla poprvé, úplně mi to vyrazilo dech.  - Tjoó... jsem si říkala, - a je to vůbec možný?... A taky jsem si uvědomila, že s ní budu celý příští rok žít!
Ale na začátku tohoto roku mě moc potěšila, hned mi byla moc milá a připadala mi známá.
- No jasně, říkám si, - vždyť jsme s ní spojeni všichni, komu je víc jak dvacet let! Je to naše kámoška, se kterou jsme měli možnost se poznat a skamarádit se.

Mohli jsme poznat její šikovnost, kreativitu, samostatnost... prostě jsme spolu s ní žili její silnou jedinečnou osobnost, kterou ji dává jednička. A taky na sebe nechat působit moudré vyzařování devítky. Toto spojení dvou čísel je taky zvláštní tím, že jedno je první a druhé poslední.
Ano, žila s ní většina z nás, ale kdo z nás si dokáže sáhnout až k tiché a chápavé moudrosti devítky? Vždyť je mezi nimi ještě sedm čísel, jejichž potenciál bychom měli poznat a žít ho, abychom byli s devítkou vpoho. Je ale krásný, že toto století nám tuto možnost dalo hned několikrát a naplno.

Byla to velká škola, kterou nás empaticky vedla přátelská a intuitivní dvojka, která umí sbližovat. Celou řadu let, od roku dvatísícejedna až po rok dvatisícedevět nám pomáhala... naplno a nerušeně od jiných čísel, a ještě v umocnění dvou nul... poznat jedinečnost jedničky, její tvůrčí osobitost bez zbytečného egoizmu. Nádhernou spolupracující energii dvojky, ale i s jejím vůdčím a empatickým podtextem bez pocitů potlačování sebe. Neskutečně krásnou, citlivou, veselou, společenskou a otevřeně komunikační trojku, bez jejího manipulačně-emočně-destrukčního počínání.
Dvojka nám pomohla poznat taky zemitost, šikovnost a velký potenciál v růstu s pevnými základy čtyřky, ale bez její hamižnosti. Nádhernou až jiskřící všestrannost renesanční pětky, její touhu po svobodě, samostatnost, spravedlnost, dobrodružnost i s její nestálostí, těkavostí a přelétavostí způsobenou její všestranností a touhou poznat co nejvíc podnětů od života. A šestka? Láskyplná a vnímavá, která miluje harmonii a umí pohladit a taky nás naučila, že ideální může být i "nedokonalost".
Dvojka nám byla taky ku pomoci poznat jemnost, emoční složitost a rozporuplnost andělské, bojácné sedmičky, která se v nás mohla naplno rozvinout a my se tak nebáli ukázat ostatním svoje krásné, láskyplné srdce. Naučila nás stát pevně na zemi, ale umět se na život dívat i z vyššího levelu a najít ve svém životním putování ten pravý smysl. Stali jsme se díky ní otevřenější a vnímavější.
Potom už jsme mohli zvládnout obrovskou sílu osmičky, její vůdčí mocnost. Mohli jsme uchopit možnosti, které nabízí její velká moc, která v sobě má sílu karmy a tím nás učí, i když někdy dost tvrdě. Mohli jsme pocítit její hojnost a taky to, že máme tolik, a že jsme tu hlavně i proto, abychom dávali. Poctivost a opravdovost, to jsou její hesla, a potom už neexistuje nic, co není možné.
No, a osobnost devítky už vlastně nemusíme řešit, pokud jsme se sžili se všemi předešlými čísly. Devět je moudrost, tichá moudrost, kterou neukazujeme na odiv, kterou prostě tiše a přirozeně žijeme a tak ji šíříme kolem sebe radostně pro všechny a pro všechno.

Měli jsme tu v tomto století několik možností, jak se naučit vnímat a žít energii všech čísel a to ještě s nádhernou podporou nul, které všechnu tu nádhernou energii zvětšily (tedy jenom u těch z nás, kteří ta čísla uměli žít v jejich kladných vibracích. V opačném případě nuly přitlačily spíš destrukčně).

Hodně jsme si vloni slibovali od osmičky, od její mocné síly, kterou už máme historicky ověřenou a která nás často dovedla ke změně, ale intuitivní dvojka nás asi přivedla až k devítce, kdy máme možnost využít právě její tichou, ale i rozverně veselou moudrost a porozumění života, které se neprosazuje mocí, ale chápavým a láskyplným postojem k životu. Ta nám s jedinečnou a kreativní osobností jedničky, dá deset, a to je ukončení cyklu a i další start.

Která se neprosazuje mocí, ale chápavým a láskyplným postojem k životu.

V osmičce je síla moci, ale v devítce je síla moudrosti
Dvojka umí spolupracovat i s jedničkou, která se zbavila egoismu, ale ne tvůrčího umu.

Přeji si, ať žijeme plně a krásně tento výjimečný rok s naší "starou" známou devatenáctkou, a umíme se na všechno dívat líp v souladu se vším nádherným, co nám tento rok nabízí, a ať to všechno umíme využít pro blaho všehomíra.

              2 + 0 + 1 + 9 = 12   /  1 + 2 = 3

A s tím nám určitě pomůže, se svojí citlivou komunikační schopností a uměním naladit se na ostatní, naše známá, milovaná a jedinečná trojka. <3

Zdravím,
Eliška.
   

 

PŘIJMOUT, NEBO ZMĚNIT - Moje otázky související s politickým děním v Česku v roce 2019

     Bože dej mi odvahu, abych to co nemůžu změnit, uměl přijmout. A dej mi sílu, abych dokázal změnit to, co můžu změnit. A dej mi taky moudrost, abych uměl rozeznat to, co změnit mám, od toho co nemám změnit. 
                                                                                         Modlitba Františka z Assisi 


                                                                              * * *


Dobře... Měli jsme demokratické volby, tak proč je tolik lidí s jejich výsledky nespokojených?
Dobře... Část z nás občanů má přijmout, že většina voličů takto volila?

Fajn, ale co když to, co tolik lidí volilo, vadí velké části těch voličů, co toto nevolili? A jsou nespokojeni, protože se jich to dotýká po stránce etické, mravní, ekologické, právní i ekonomické a to tolik, že se bouří?

My nejsme národ buřičů, jsme spíš pohodáři a necháme si hodně líbit (jsme taky tak trochu alibisti a to asi právě z pohodlnosti). Nevyrážíme jen tak pro nic za nic s hesly do ulic. Jen tak něco nás nevykolejí a nevytáhne z našeho bezpečného pohodlíčka. Z historie víme, že jsme museli často stáhnout ocas a sklopit uši, ustoupit (čili přijmout stávající stav) abychom vůbec přežili.
Ti lidé nechodí na Václavák z nudy, tak proč tam teda jsou?
Protože za to dostanou peníze od pořadatelů demonstrace?... Jo?
500.- kč (jak se tu u nás na jihu traduje)... Jo? 
Mezi těmi co na demonstrace v Praze chodí, je hodně našich přátel a vím, že máme společný mravní vhled.

Proč tedy má tolik lidí potřebu, dávat svůj čas a energii na to, aby protestovali proti Andreji Babišovi?
A. Babiš je opravdu dobrý psycholog (i když jeho arogance často obnaží a odhalí co je zač). Když čtete jeho příspěvky na FB - Ahoj lidi... Rozplakali byste se na tím, jak je milý, lidský a jak nezištně a do roztrhání těla pracuje pro blaho nás všech. Nedivím se tomu, že mu na to hodně jeho voličů skočilo, ale fakta o jeho činech jsou prostě fakta a vůbec se neshodují s tím co říká a koná... tak proč je hodně lidí nevidí? Nebo nechce vidět? 
Co je to prohnilého v národě Českém?

Doufám, že žijeme v demokratické zemi a že když je občan s něčím hodně nespokojený, má právo to říct?
Tak proč to tak cítí tolik lidí? Proč je tolik lidí nespokojených? (A neříkejte, že jsou všichni zmanipulovaní... jak často slyším... protože to je blbost. Proč? Protože mezi těmi nespokojenými jsou lidé, o kterých vím, že umí dobře vnímat život a hlavu nemají jenom na klobouk..).

Kde je zakopanej pes?
Mám dojem, že je to někde hluboko v nás. Je to ještě pozůstatek socializmu (a možná ještě něco z dřívávávějc). Něco z té doby v nás ještě nevyhnilo a předává se to i dalším generacím. Usedliny rovnostářství, závisti, pocitu nemohoucnosti z malosti... a nevím čeho ještě. V tomto podhoubí se dobře žije manipulátorům jako je A. B. vždyť on je tím vším prosáklý doúplna.

Pokud dokážeme vypudit tyto zatuchlé bubáky v nás, a i ty bubáky co si myslí, že mají právo nám vládnout, mám dojem, že si tím vyčistíme něco jako karmu národa, a dáme tak prostor lidem, kteří půjdou do politiky z čistým štítem. (Naštěstí vzory z minula máme, je na čem stavět a v čem pokračovat). A taky doufám, že v sobě smažeme to hluboko zakořeněné klišé, že politika je špinavá a že když se řekne politik, že to znamená vyšůránek a bezpáteřní cosi co jenom krade. (Tady asi platí přísloví - Každý cikán podle sebe hádá... neberte to ale rasistický :-) ).

Ten jehož jméno se mi nechce ani vyslovovat (abych tím neumocňovala jeho sílu), nám tak nepřímo napomůže k tomu, aby Ten jehož jméno je většině Čechů milé, byl na nás pyšný.

Takže, teď už poslední otázky: Máme právo projevit svoji nespokojenost s politickou situací ve své vlasti?
Je toto ta situace, kterou máme dokázat přijmout a nebo ta, kterou máme změnit? 
Mám dojem, že víme, a že to není jenom rozum, co nám v rozhodnutí pomáhá. 


                                                                                                Nebát se a nekrást 
                                                                                                                       T. G. M.

( A. B. tento citát určitě dobře zná, ale nedbá... a nebo si ho vyložil podle svého, tím, že záměrně "přehlédl" písmenko a... Ale o co jde, vždyť je to jenom jedno malý písmenko, že? :-D ).


Zdravím,
Eliška.



P. S.
Omlouvám se autorovi, z vrchu napsané modlitby, za nepřesnou citaci. Emoce z těch slov jsou ve mně dlouho a hluboko uložené už z dávna, kdy jsem četla životopis Františka z Assisi, ale doslova si ten text nepamatuji, a ani brácha Google mi s tím nepomohl. :-(

                                                                                                           

JEDEN MŮJ SEN Z NEDĚLNÍHO RÁNA - 3. 3. 2019

Sny se mi zdají často a většinou krásný, ale tento, se kterým se s vámi chci poděli, ten mě, už během toho snu, rozbrečel a taky jsem se probudila v slzách.
Ještě ten den jsem si ho zapsala, a dala mu název: EKOLOGICKÝ SEN - MÉDIUM - 3. 3. 2019

                                                                     * * *

V tom snu vidím, jak spousta lidí lije do toalet Savo, aby je vyčistili... Ale já jsem viděla i to, že to Savo teče těmi toaletami do vody, do řek... do přírody... a cítila jsem velkou tíseň a smutek. Začala jsem brečet.

Teď jsem v nějaké místnosti, držím v ruce koncentrát Média, dávám ho paní Marvanové, chci ho reklamovat. Paní Marvanová chápe mojí reklamaci, a je z toho taky moc smutná. O něčem se ale spolu ještě dohadujeme, asi o tom, jaký důvod reklamace máme napsat.
Jak tak uvažuji o tom důvodu, vidím jak lidi stříkají do toalet místo Sava trochu koncentrátu Média a říkám si: "TO JE TAK DOBŘE," a cítím radost.
: "ALE PROČ TO NEDĚLAJÍ VŠICHNI?"
Potom, jako kdyby mi blesklo, a říkám si.
: "TAK JIM TO ALE PŘECE MUSÍŠ ŘÍCT!!!... ABY TO VĚDĚLI."

Znovu zase vidím ty toalety se Savem, vodu, která teče znečištěná tím Savem do řek, a brečím... Probudím se pláčem.
Cítím ale taky silný pocit zodpovědnosti.

                                                                  * * *

Ten sen vypadá přímo jako reklama na Médium, a na missiva.cz a byla bych moc ráda, kdyby tak fungoval, protože všechno co je v tom snu je pravda... a to i to, že se mi to opravdu přesně tak zdálo.


Zdravím,
Eliška.

P. S.
Uvažuji teď nad tím důvodem reklamace Média. Já jsem vlastně nechtěla reklamovat to Médium, to byl alibizmus z mojí strany. Já jsem v tom snu vlastně reklamovala sebe. To, že když vím a můžu....?

Voda je život, voda je živá.
Když chráníme vodu, chráníme sebe.