ČERNUCHA SETÁ - OLEJ Z ČERNÉHO KMÍNU

Černý kmín (černucha setá) – je asi 35cm vysoká letnička s přímou lodyhou a mnohonásobně dělenými listy s čárkovitými úkrojky. Květ má pět bělavých plátků. Plodem je tobolka s drsnými, temně hnědými až načernalými semeny, které se nazývají černý kmín. Semeno černuchy - černý kmín byl nalezen v Tutanchamonově hrobce, ví se, že olej ze semen černého kmínu používala i Kleopatra, v nejslavnějším spise arabského lékařského světa Al-Kánún fi ttibb (Kánon medicíny), která vznikla kolem roku 1030 o jeho využití, píše tvůrce tohoto díla Ibn Síná (Avicena). O černém kmínu a jeho léčebném využití se zmiňují ve svých textech a návodech také Diskorides, Hippokrates, Paracelsus, Mattioli, Hildegarda z Bibgenu, o jeho účincích najdeme zmínky ve spisech Čínské medicíny, Ájúrvédy a spisech Tibetské medicíny. Po mnoha století byla Černucha setá součástí tradiční lidové medicíny. V moderní době s nástupem chemicky vyráběných léčiv ustoupila tato bylina do pozadí, alespoň v „civilizovaném“ světě, jenže právě pro neúčinnost chemických léků jsou hledány nové látky, které by mohly bojovat s nemocemi, na které moderní chemie nestačí, které jsou již na chemii rezistentní a zde slaví výtažky ze semen Černuchy seté nečekané úspěchy. Moderní vědci nyní musejí dát zapravdu osvědčeným tvrzením starých lékařů a lidových léčitelů. Z byliny se používá především plod – Černý kmín, ve formě odvaru, prášku, ale především a to již tradičně ve formě za studena lisovaného oleje, tento olej je skutečně zázračný a díky obsahu řady důležitých látek, je jich přes 100. Výrazný je obsah vitamínů A, řady B1, B2, B3, B6, Kyselina listová, D, E a F, minerálů a stopových prvků Ca, Mg, Fe, Zn, P, Cu, K mastných nenasycených kyselin OMEGA 3 a 6.

Olej z černuchy seté
Olej z černého kmínu je poněkud tajemný název. Toto české označení získal nejspíše přímým překladem z němčiny. Původní rostlinka má i český název: černucha setá. Latinské označení je Nigella sativa.
Ze semen této rostlinky se získává (povětšinou lisováním za studena) olej, který má některé zvláštnosti. Krom zajímavého složení, tento olej obsahuje i jisté množství éterických olejů.
Nelze se divit, že si lidé jeho pozitivních účinků na zdraví všimli již v dávných dobách. V jižních zemích, kde je tradičně pěstován, bývá často označován za zázračný všelék. Právě v dnešní době, kdy naše slavná medicína „umí vše“, ale dobrá je už tak maximálně na operačním sále, kdy se z humánní záležitosti zcela jednoznačně stal tvrdý byznys, mnohé „dary přírody“ nabývají na významu.
Je to již nějakých 20 let, co jsem si tohoto oleje, díky jeho složení a popisovaným účinkům povšiml. Jeho hlavními složkami jsou kyselina linolová, C18:2 (cca 55%), kyselina olejová, C18:1 (cca 25%), a kyselina palmitová C16:0 (cca 12%). Občas je zmiňována podobnost tohoto oleje s oleji z brutnáku či pupalky. S tím ale nemohu souhlasit. I olej černuchy seté sice obsahuje kyselinu linolenovou (C18:3), ale množství necelé půl procenta nelze označit jako terapeuticky účinné, daleko spíše v tomto případě jen jako reklamu.
Pokud vezmu v úvahu jen základní údaje o jeho složení, dalo by se říci, že olej z černuchy seté je svým složením podobný slunečnicovému oleji. Jeho pozitivní účinky na lidské zdraví tedy nelze zdůvodnit jen složením vycházejícím z mastných kyselin. Olej obsahuje také podíl éterických olejů. V semínku jsou obsaženy i desítky dalších účinných lipofilních složek, a ty při lisování přechází do oleje. Doslova se mi chce říci, že tento olej je hříčkou přírody, neboť je možné jej definovat nejen jako mastný, ale současně i aromaterapeutický. Oddiskutovat nelze, že se osvědčil hlavně u některých alergických projevů, dále u ekzémů, neurodermatitidy, lupenky a při dalších poruchách kožních funkcí, jako je například akné. Olej z černuchy (černého kmínu), lze doporučit k vnitřnímu použití, kde se osvědčil i u depresivních stavů, bronchitidy, bronchiálního astmatu, plicních problémů, alergií a zánětů. I přes neoddiskutovatelně pozitivní účinky tohoto oleje je nutno konstatovat, že
žádný strom ještě nevyrostl až do nebe. Z vlastních zkušeností mohu říci, že s tímto olejem mám celkem dobré zkušenosti hlavně u různých pylových alergií a senné rýmy. Ale i tady, někdy pomohl dokonale, jindy byly výsledky méně uspokojivé. Prezentovat olej černého kmínu jako zázrak, tak jak to někteří prodejci dělají, je neseriózní. Daleko více mu bude slušet označení dobrého pomocníka, kterému by měla být dána šance. Jako příklad bych uvedl výsledky testů, které byly kdysi prováděny na Univerzitní klinice v Mnichově u pacientů s astmatem. Problémy byly redukovány až odstraněny u cca 80% pacientů. Podobné, maximálně stejně vysoké číslo, nám bude nejspíše vycházet při aplikacích i u dalších zdravotních problémů. Za obrovskou přednost této „medicíny“ před různými léky bych pak označil skutečnost, že olej je naprosto neškodný. Jeho použití nedoprovázejí žádné negativní vedlejší účinky. A i kdyby nepomohl, máme záruku, že neublíží. Co se použití týká, nechá se aplikovat přímo na pokožku, např. vmasírovat malé množství do hrudníku a zad (doporučuji při pylových alergiích a dýchacích problémech). Hlavně pak při vnitřním použití je terapeuticky velice účinný. Podporuje činnost trávicího traktu, díky obsahovým složkám působí proti nadýmání, stimuluje peristaltiku střev, pozitivně ovlivňuje podráždění horních cest dýchacích a mnohé další. Samotný olej má příjemnou, typicky kmínovou chuť. Lze jej přidávat i do salátů či jako „koření“ i na další jídla. Jeho dávkování je zhruba od 30 kapek (1 ml) až po jednu mokka lžičku 3× denně.

Olej z černého kmínu používali staří Egypťané již před více než dvěma tisíci lety. Byl to vlastně takový univerzální všelék posilující imunitu, který preventivně působil proti četným zdravotním neduhům, a zároveň pomáhal léčit různé nemoci.

Doplňující informace:
- Černý kmín neboli Černucha setá (Nigella sativa): Obsahuje alkaloidy, saponin melanthin, thimoquinon, silice, třísloviny a nigellin.
- Má protirakovinné, antileukemické, antibakteriální (Stafylococcus aureus), antimikrobiální, antivirové (CMV – cytomegalovirus), antimykotické (Trichophyton interdigitale, Trichophyton mentagrophytes, Epidermophyton floccosum a Microsporum canis).
 - Vypuzuje celou řadu parazitů z těla např. Schistosoma mansoni. Nigella svým širokým spektrem účinků aspiruje na název všehojivá.
- Rostlina překvapila dalšími účinky – protisrážlivé, fibrinolytické, kardioprotektivní, chemoprotektivní, nefroprotektivní, hepatoprotektivní, gastroprotektivní, cytoprotektivní.
- Ochraňuje celou řadu orgánů před působením různých chemických látek – buňky, ledviny, játra, CNS, žaludek, srdce, mozek, míchu a dalších orgány.
- Dále byly laboratorně prokázány účinky antiepileptické, radioprotektivní, antimutagenní, protizánětlivé, analgetické, antialergické, antihistaminické, imunostimulační, bronchodilatační, antiastmatické, antidiabetické, antioxidační, spasmolytické a protikřečové.
- Používá se s úspěchem při diabetu, diabetické neuropatii, nadýmání, bolestivé menstruaci, uvolňuje křeče hladkého svalstva, snižuje hladinu LDL cholesterolu, povzbuzuje laktaci, revmatoidní artritidě, vysokém tlaku, bolestech žaludku, průjmech, zlepšuje vykašlávání při zánětech průdušek a horních cest dýchacích a rozrušuje ledvinové a žlučníkové kameny.
- Působí v těle proti negativnímu vlivu olova a kadmia. Podporuje apoptosu – (sebedestrukci) rakovinných buněk.

Doporučené dávkování: kávová lžička 1-4x denně

Možná si někteří z Vás vzpomenou, že dříve babičky po ránu pily tzv. kmínku, což nebyl olej, ale destilát z černého kmínu se srovnatelnými účinky. Vhodný doplněk stravy 2 Právě díky svému jedinečnému složení patří olej z černého kmínu mezi nejsilnější prostředky posilující imunitu. Vzhledem k vysokému obsahu kyseliny listové, vápníku a železa se jedná o vhodný doplněk stravy také pro těhotné a kojící ženy. Nehledě na to, že konzumace oleje příznivě ovlivňuje tvorbu mateřského mléka. Olej z černého kmínu také přispívá ke snižování krevního tlaku, čímž pomáhá předcházet vzniku kardiovaskulárních onemocnění.

V boji proti vážným nemocem Olej z černého kmínu však nepomáhá pouze v boji s běžnými zdravotními neduhy, jako je migréna, zažívací obtíže (především nadýmání a zácpa), kašel, anebo menstruační bolesti, ale dokáže pomáhat léčit i tak závažné nemoci, jako je rakovina nebo cukrovka.

Obsah:3 Olej z černého kmínu obsahuje přes 100 různých živin - nejvýznačnější jsou tyto: vitamíny A, B1, B2, B3, B6, D, E a F, minerály a prvky Ca, Mg, Fe, Zn, P, Cu, K. Kyselinu listovou, mastné nenasycené kyseliny omega 3 a 6. Olej je také mimořádný obsahem hořčiny nigellin, která se v žádných jiných olejích a přípravcích nevyskytuje.

Vnitřní použití:
- Pro vnitřní použití se doporučuje olej v BIO kvalitě, za studena lisovaný, který není ředěn žádným jiným olejem. Vnitřně - preventivní – ráno 1 čajová lžička denně smíchaná buď s medem nebo čerstvou šťávou (třeba z vymačkaného pomeranče nebo mandarinky). Při silnějších potížích je možno brát další lžičku i večer. Na léčení např. rakoviny 3 x 1 čajovou lžičku denně (se zdravou stravou). Na zeleninové saláty je dobré ředit 1:1 se sezamovým olejem.

Vnější použití:
- je výborný pro péči o suchou, citlivou a lehce podrážděnou pokožku obličeje (se sklonem k alergickým reakcím) i pokožku celého těla pokožku přirozeně chrání a regeneruje je vhodný k masážím i koupelím - obsahuje asi 1% éterického oleje
- přináší úlevu při nadýmání a bolení bříška u dětí (do 1 roku doporučujeme k masáži ředit s mandlovým nebo jojobovým olejem v poměru 1 : 5)


Olej z Černého kmínu je vhodný při těchto potížích:

- jako širokospektrální antibiotikum
- při bakteriologických a virových nemocech jako

- na křečové žíly

- při hemoroidech

- na bércové vředy, vnitřně i potírat kolem rány. Umí likvidovat i bakterii MRSA. 
- adaptogen – jako látka, která pomáhá vyrovnat se tělu se změnami klimatickými, také s nepřiměřenou fyzickou či psychickou zátěži
- při nejrůznějších onemocněních kůže, včetně plešatosti a psoriázy
. při překyselení žaludku,
- žaludečních vředech, vředech dvanáctníku
- při nemocech slinivky břišní
- při chronickém únavovém syndromu,
- lenivosti,
- apatii jako mírně působící antidepresivum působí detoxikačně,
- zlepšuje metabolismus vhodný při redukčních dietách
- při rekonvalescenci po operacích a dlouhodobé léčbě
- při nemocech ledvin a močového ústrojí, včetně ledvinových a močových kamenů
- při bolestech hlavy, migréně při bolestech kloubů, svalů a úponů
- při chronických bolestech
- při parazitech a červech ve střevě
- při uštknutí, pobodání hmyzem
- při potížích s neplodností u mužů i žen
- při potížích s prostatou
- při nejrůznějších alergiích
- při astmatu
- při vysokém tlaku normalizuje zvýšenou hladinu škodlivého LDL cholesterolu a cukru v krvi
- při průjmech
- při chemoterapii, eliminuje vedlejší škodlivé účinky chemoterapie
- jako prevence onkologických nemocí
- zvyšuje tvorbu kostní dřeně o 250%
- snižuje růst nádorových buněk o 50%
- při pravidelném užívání prodlužuje život při srdečně cévních nemocech
- u kojenců k masážím bříška
- při bolestech
- při bolestech a zánětech zvukovodu
- při zánětech dásní a ústní dutiny
- při potížích v těhotenství,
- při udržení miminka při žloutence a následné léčbě při nedostatečné tvorbě mateřského mléka
- při jaterních potížích
- při léčbě AIDS, TBC

Způsob užití:
- k prodloužení života a jako prevenci užívejte jednu čajovou lžičku oleje z černého kmínu vmíchanou do polévkové lžíce medu, jednou denně ráno před snídaní
- při překyselení žaludku užíváme šálek vlažného mléka s polévkou lžíci oleje z černého kmínu, třikrát denně, pět dnů
- při zánětu dásní smícháme jednu čajovou lžičku černého kmínu z deseti kapkami octa, směsí dvakrát denně potíráme dásně
- při žloutence a rekonvalescenci užíváme jednu čajovou lžičku oleje z černého kmínu vmíchanou do šálku mléka
- při astmatu a kašli dvakrát denně vtíráme olej do zad a hrudníku, dvakrát denně užíváme jednu čajovou lžičku oleje z černého kmínu vmíchanou do jogurtu, doporučuji ještě inhalovat, tak že do vařící vody dáme jednu polévkovou lžíci oleje z č.k., překryjeme se naklonění nad nádobou ručníkem a inhalujeme dvakrát denně
- při potížích s udržením miminka pětkrát denně svaříme v ¼ l vody jednu mocca lžičku oleje z černého kmínu, špetku kmínu, vařit pět minut, osladit lžíci medu, pít čtyřicet dnů
- nemoci ledvin a močového měchýře, včetně ledvinových kamenů užívejte třikrát denně směs z oleje a medu jedna k jedné, polévkovou lžíci směsi vmíchejte do šálku horké vody, ideálně čaj z květu ibišku a užívejte ráno před snídaní
- při chronické únavě, lenivosti užívejte jednu čajovou lžičku oleje vmíchanou do pomerančového džusu, dvakrát denně
- při nachlazení, nebo chřipce užíváme jednu čajovou lžičku oleje z černého kmínu a zapijeme bylinným čajem s citrónem oslazený medem
- při kožních plísních omyjeme postiženou část jablečným octem a následně ošetříme olejem z černého kmínu
- bolesti a koliky oleje zahřejeme ve vodní lázni a masírujeme místa bolesti, oblast ledvin, žlučníku, střev, klouby, nebo svaly, olej vtíráme ve směru hodinových ručiček, k tomu užíváme jednu čajovou lžičku oleje z černého kmínu třikrát denně
- při bolestech hlavy třeme olejem čelo kolem spánků, za ušima, lícní kosti, třikrát denně po jídle užíváme ½ čajové lžičky
- při vypadávání vlasů, vetřete do pokožky hlavy citrónovou šťávu, nechejte čtvrt hodiny působit, dobře umyjte mýdlem, nebo přírodním šampónem, hlavu vysušte a vmasírujte dostatečné množství oleje z černého kmínu, užívejte také zinek třikrát denně
- při vysokém tlaku třikrát denně jednu čajovou lžičku oleje do teplého nápoje a užívejte jednou denně dva stroužky česneku
- unavené nohy masírujte olejem z černého kmínu dvakrát denně
- při průjmu užívejte dvakrát denně jednu polévkovou lžíci oleje vmíchanou do jogurtu s převařenou rýží
- při bolestech žaludku a nevolnosti uvařte mátový čaj s citrónem, přidejte jednu čajovou lžičku oleje z černého kmínu, čaj pijte třikrát denně do úlevy
- při opruzeninách v tříslech, umyjte postižená místa dobře mýdlem a vodou, vysušte, a jemně vetřete olej z černého kmínu na noc, do tří dnů by mělo být po všem


Otázky o odpovědi:

Němečková (30.05.2013)
Dobrý den, nevíte, zda je olej vhodný pro vnitřní užívání v těhotenství ? (pokud jsem správně pochopila, v době kojení je prospěšný). Děkuji.

odpovídal: Petra Chuchrová Dobrý den paní Němečková, výrobce neudává, že by se nemohl v těhotenství užívat, berte ho spíše jako doplněk stravy (cca lžičku denně).

Petra Chuchrová Zbořilová Anna (24.05.2013) prosím Vás jaký je rozdíl mezi normálním kmínem a kmínem černým? děkuji

odpovídal: Petra Chuchrová Dobrý den paní Zbořilová, kmín černý je ze semen rostliny Černucha setá (Nigella sativa), kdežto náš klasický je Kmín kořenný (Carum carvi) a ještě existuje kmín římský z rostliny Šabrej kmínovitý (Cuminum Cyminum). Petra Chuchrová

Helga Sabová (14.05.2013) Jak dlouho bez přerušení mohu užívat olej z černého kmínu.Děkuji Sabová

odpovídal: Petra Chuchrová Dobrý den paní Sabová, pokud máte olej k léčebným účelům, tak užívejte 2 měsíce a poté udělejte pauzu. Pokud olej používáte jako běžnou potravinu, trošku do jídla, tak můžete užívat nepřetržitě.

Petra Ch. Iva (16.03.2013) Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda olej mohou používat také děti a jaké je u nich dávkování. A zda se může olej jíst samostatně nebo se musí s něčím smíchat, děkuji.

odpovídal: Lucie Harnošová Ano, děti ho mohou, jednu lžičku denně, může se i samotný, ale pro lepší chut se obvykle smíchá s čajem/džusem.

L.Pontusova (02.03.2013) Prosim odpovedet, jak se to pouziva a jak dlouho se musi pouzivat aby se dostavil nejaky efekt. Dekuji. L.P.

odpovídal: Petra Obšilová Dobrý den, dávkování u jakéhokoli oleje je 1-4 lžičky denně. Pro zaznamenání pozitivních změn je nutná doba užívání minimálně 2-3 měsíce. Pěkný den Petra O



------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



ČERNUCHA - BOMBA PROTI NEMOCEM


- Posiluje obranyschopnost organizmu, tím, že aktivuje systém bílých krvinek.

- Jako širokospektrální antibiotikum.
- Ničí mikroby
- Dezinfikuje
- Reguluje a posiluje imunitu díky nenasyceným mastným kyselinám
- Proti střevním i jiným parazitům
- Má močopudné účinky a proto dezinfikuje
- Zklidňuje psychiku
- Zlepšuje kostní dřeň... velký nárůst kostní dřeni, proto je dobré, brát ji na podporu srůstání kostí po    zlomeninách.
- Zvyšuje imunitu
- Pomáhá i s autoimunitními chorobami, což pomáhá i při rakovině (hlavně při rakovině slinivky).
- Nejčastěji se používá na choroby související s dýcháním - astma, bronchitida, nachlazení,               
  odhlenění.
- Při revmatizmu
- Na vysoký tlak
- Abscesy, břicha, jater sníží až o 70 %
- Kožní onemocnění - alergie, akné, ekzémy, lupenka.
- Zažívací a střevní problémy - průjmy, hemoroidy, zácpa, úplavice, nadýmání.
- Je neskutečně moc účinná proti parazitům, virům, plísním a bakteriím.
- Zvyšuje tělesný výkon po únavě
- Likviduje i bakterii MRSA
- Při léčbě bércových vředů (natírat okolí rány a brát i vnitřně).
- Působí na hladké svalstvo, proto
   * pomáhá při bolestech v břiše
   * při křečích v žaludku
   * při menstruaci jako spouštěč opožděné menstruace
   * nedávat v těhotenství
   * ale kojícím ženám ano, zvyšuje laktaci.

Vně na bříška miminek, na masáže hodně citlivé pokožky - chrání a regeneruje.

Má 100 účinných látek, B1, B2, B3, B6, kyselinu listovou, kyselinu linolovou, vápník, železo, měď, zinek.

PROČ POUŽÍVAT ČERNUCHU

Choroboplodné buňky jsou rezistentní vůči lékům.

Říká se mu taky - ZLATO FARAONŮ. Ví se, že ti ho používali na uklidnění žaludku při přejedení a Nefertiti na  bolest hlavy, zubů, nachlazení, na různé infekce, ale taky na posílení nehtů a růst vlasů.

Prorok Mohamed o něm říkal, že je na všechno kromě smrti. :-) 

  

                                                                           
Olej z černuchy seté za studena lisované a bez konzervantů z firmy Missiva https://www.missiva.cz/

Jedna moje asociace z Egypta

Malý chlapeček, Radovan, si na pláži staví hrad z písku. Vede se mu, je šikovný. Užívá si naplno toho tvoření. Nevnímá čas, je plně zaujat svojí vizí a nechává se vést svojí tvořivou inspirací. Je šťastný, je tady a teď, aniž by si to uvědomoval.
Jde okolo "zlý" výrostek Hugo. Zlomyslně a agresivně mu ten hrad jedním kopnutím pobourá.

                                                                         ? ? ?
Je to špatně?... Je Hugo opravdu zlý?
Není zlý, jenom dělal to co musel. Dělal to a jak v tuto chvíli uměl nejlíp.

Z pohledu pozorovatele je nám Hugovo konání nemilé.
Naše ego nás klame a ovládá tím, že nás staví do role chytrého a nakukává nám, že máme povinnost (nejen právo) posuzovat a kritizovat. Dokazujeme si tím, že my jsme přece moudří, že my víme.
To je jedna rovina, ta naše. Tu necháme být a jdeme za Hugem.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je zlý a hloupý, když udělal to co udělal Radovanovi?
Není... Spíš se v něm probudila nějaká, hluboko uložená, bolestná vzpomínka z jeho dětství.
TŘEBA - Já jsem si nikdy nemohl postavit tak krásnej hrad... a i kdybych mohl, určitě bych to tak nedovedl, protože mi mamka pořád říká, že jsem k ničemu a že nikdy nic nedokážu.(Jeho matce to zase určitě nakukala ta její).
NEBO - Taky jsem si kdysi postavil takovej hrad a jeden kluk mi ho rozbořil. Tak to máš za to!
Nezvládl emočně ještě nějakou situaci, která se ho v dětství hodně citelně dotkla. On vlastně nemohl jednat jinak, než že ten hrad pobořil. Kdyby to neudělal, potlačil by v sobě emoci, která ho nutila to udělat a ta emoce by se stejně, dřív nebo později, vyloupla a to s ještě větší silou. Tím, že to udělal, si dal možnost, něco pochopit a uvědomit si (a nejen sobě dal tu možnost).
Třeba teď cítí lítost, když vidí smutného Radovana a něco se v něm zlomí. Má tu šanci... nebo ji třeba nevyužije... to už je na něm... Třeba později.
Nemůžeme ale říkat, že něco dělal špatně. Prostě udělat to a co jak cítil v tu chvíli, prostě se choval nejlíp, jak v tu danou chvíli uměl.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A co Radovan?
Určitě je smutný, možná i pláče, nebo je naštvaný na toho výrostka. V každém případě ale v tuto chvíli poznal, že i takové věci se dějí. Je tady taky moment, kdy se může položit do role oběti a až on bude výrostek, bude taky bořit malým dětem hrady, protože se bude cítit pokořený a bude se chtít mstít.
Ale náš Radovan je z jinýho těsta, on je totiž jako ten Radovánek z Večerníčku, co se ze všeho raduje. Jeho rodiče ho nesrážejí a za každou drobnost ho chválí, nepoznal pocit nelásky. Možná bude chvilku udivený, polekaný a nebo smutný, ale jak se tak dívá na svoje pobořené dílo, vidí nové možnosti, novou variantu. Vidí, jak může třeba propojit, ještě líp, předhradí s hradem.
NEBO - Bude hodně smutný a Hugo mu tak dá poznat, že život tady není jenom růžový, že má i stinné stránky, které bude mít možnost zvládat, protože i ony patří k životu a tímto poznáním se posílí. Najde v sobě empatičnost a když později uvidí, jak někdo bourá hrady někomu slabšímu, zastane se ho. Z čehož vyplývá, že ta situace může vést k vyššímu pochopení u obou.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

TAKŽE - Všechno je správně... no, spíš je to tak, jak to je.
My nebudeme hodnotit (protože to dělá jenom naše ego přes naší mysl), my se na tu situaci podíváme z jiných úhlů ale raději i z nadhledu. Potom teprve máme možnost procítit a poznat pravdu, která je většinou ukryta pod povrchem.
Protože... my lidi se umíme maskovat, protože... se bojíme emočně otevřít, protože... nemáme odvahu a bojíme se, že by to pro nás bylo emočně bolestný.
Tak, a teď už máme možnost vidět tu situaci jinak. Pocítíme něhu a Lásku i k Hugovi, protože má pocit, že ji má málo a asi to tak i je.
Uvidíme tu situaci jako vývojovou pro oba. (Ale i pro všechny přihlížející lidi na té pláži). Je teď už jenom na obou klucích, jak a co si z toho odnesou.

Bude později Radovan další "zlý" výrostek, který, bude bořit hrady menším a slabším?
Nebo bude ten, který na základě této emoční zkušenosti, bude ostatní chránit a zastane se jich?

A CO KDYŽ... Jak Hugo uviděl smutek Radovana, má šanci ho procítit, a napojit se tak na smutek ze svého dětství.
Co to má šanci s ním udělat? Je tu spousta variant.
ALE TŘEBA?... Když bude odcházet, a vyprchá z něj agresivita, které má v sobě přetlak z pocitů svojí bolavě dušičky, třeba se v něm v tento okamžik něco zlomí, on se spojí se svým dítětem v sobě. Pocítí lítost a ta v něm probudí alespoň kousíček Lásky k tomu dítěti, které má uvnitř sebe a které se cítí opuštěné.
TŘEBA!!!
A už nikdy žádný hrad nepoboří.
TŘEBA tato situace pro něj byla jeho první hluboké uvědomění, milník na jeho cestě k sebelásce.
TŘEBA!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I my si ale z toho dění můžeme něco vzít. A to to, že nemáme nic posuzovat, hodnotit a kritizovat, tím si zúžujeme naše vnímání světa, neskutečně moc a zásadně. Vždyť nemůžeme mít všechny informace kolem té události (a ani je nepotřebujeme vědět, stačí nám povědomí toho, že všechno se děje pro něco a z nějakého důvodu). Nevíme, čím ve svém životě emočně prošli oba chlapi, jejich rodiče a rodiče jejich rodičů... A vůbec, co si myslíme?...  kdo jakože jsme, že můžeme kritizovat a posuzovat! I tím nás naše ego utvrzuje o naši důležitosti a chytrosti.
Jsme určitě důležití, ale úplně stejně jako všichni a všechno tady. Zbytečně se bereme moc vážně. Vždyť my na sebe nemusíme ničím upozorňovat, my prostě jsme a už to je veliký, ale největší je, uvědomit si to. To nás zklidní a vyrovná... naplní.
Nikomu taky nemusíme dokazovat, že jsme chytří a šikovní, že jsme správně. To, že jsme, to přece víme. A jsme tak dobře, ať už jsme Hugo nebo Radovan. Vždycky jsme tak jak nejlíp umíme být v tu kterou chvíli.
PŘED NIKÝM NEMUSÍME OBHAJOVAT SVOJÍ EXISTENCI A TÍM MÉNĚ SAMI PŘED SEBOU... TEDY TOTO DOKÁŽEME, JENOM V TOM PŘÍPADĚ ŽE SE MÁME RÁDI!
Pak nám bude jedno, co si o nás druzí myslí, prostě si řekneme, že je to jejich věc, jejich cesta. Do našich příběhů by chtělo zasahovat zase jenom jejich ego, aby jim ukázalo, jak jsou moudří. Ale to my už nepotřebujeme vnímat, protože my už víme, že tak jak jsme, jsme dobře a nepotřebujeme to kolem sebe vytrubovat. Jsme si za sebe a právě tím jsme i pro ostatní

Všechno je správně a všechno je tak jak má být. Toto poznání beru jako výchozí bod k tomu, abychom to co a kam se chceme posunout v sobě, a nebo to co chceme změnit okolo sebe, mohli měnit.
Jsme tvorové, proto tvoříme, ale největší a zásadní náš majstrštyk je, tvořit sebe. Potom teprve můžeme přetvářet svoje okolí k lepšímu a to zase jedině sebou.
No, je pravda, že pořád tvoříme, ať už pro naše dobro a dobro všech nebo naopak. Proto záleží jenom na nás, jak dopadne náš společný výtvor, jaké bude naše soužití tady na Zemi, ve státě, v rodině, mezi přáteli a jak se budeme cítit sami se sebou. Vlastně naopak. Jak se budeme cítit sami se sebou, tak to půjde dál a dál.
Je fajn si uvědomit, že v tuto chvíli máme "ve svých rukách" nejlepší materiál, se kterým můžeme tvořit, máme sami sebe. A že to jak jsme, je správně, protože to zatím jinak neumíme. <3
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Z toho všeho vyplývá, že z vrchu popsaná situace je velice vývojová nejen pro ty dva chlapce.
Navíc ještě nemůžeme ani tušit, co si ti dva spolu řešili v minulých životech. Veškeré dění světa je tak obrovsky propletené a propojené, že nad tím můžeme jenom žasnout a s pokorou všechno přijímat a radovat se z toho. Nebo se z toho můžeme poučit a mít tak další materiál a podnět k sebe-utváření.


Zdravím, Eliška.



P. S.

Nechci, aby z tohoto článku vyšel někdo, nebo něco, jakože špatný... to teda ne! Jako záporný hrdina tu figuruje ego, tak s tím musíme něco udělat, doladit, dovysvětlit. :-)
Vidím naše ego jako základní záležitost v nás lidech. Jenom díky němu máme možnost žít tu... na této Zemi jako lidi. (Vidím ho jako zástupce hmoty a jeho tlumočník je naše mysl. Ale bycha, mysl hraje na obě strany, je jako mostek mezi našim tělem a duší a zase jenom díky své mysli se dokážeme propojit se svojí duší. Naše mysl je jako prvotní jiskra, která nás dokáže zažehnout k uvědomění). A jenom díky němu, pokud pochopíme, co před námi maskuje (co tím pádem maskujeme sami před sebou, protože nás v dětství něco emočně zranilo a my to v sobě ukryli do zdánlivého zapomnění), máme teď možnost svoje ego obejmout a naplnit i je Láskou, protože jinak bychom nebyli celiství. Nemůžeme přece cokoliv v nás i na nás, vnímat negativně, to bychom sami k sobě nemohli cítit Lásku bez podmínek. Vlastně ničím jiným než Láskou to ego naplnit nemůžeme, protože už v sobě nic jinýho nemáme.
Není to chudost nabídky v nás, protože v Lásce je všechno co podporuje život. Je v ní pravda... a naopak.
Vím, zní to možná někomu dost naivně, ale tím očistným a i bolestným procesem, poznávání sami sebe (tím, jak jsme svoje ego poznávali a čistili), se setkáme radostně s dítětem v sobě a děti přece můžou žít nezatíženě v námi vnímané "naivitě." Ale my k tomu máme, jako bonus, ještě dospělý, láskyplný a chápavý nadhled a odvahu, být tak jak jsme. A té dětské naivity si budeme radostně užívat, protože se už nebudeme brát vážně a protože si to dovolíme.
JUPÍÍÍ - JUPÍÍÍ - JÁ - JEJ! :-D )))) ... JUCH.

TO - aneb - Eli objevuje svět

Už od prvního uvědomění si sebe, jsem začala objevovat. Cítila jsem se jako objevitel, ve velké touze nacházet kouzelné poklady projevů života kolem sebe.
I teď vidím, jak jsem svýma dětskýma očima obdivovala první jarní titěrné kytičky, sotva vykouklé z vlhké, životanosné a jarem voňavé hlíny. Úplně cítím to svoje nadšení, se kterým jsem obdivovala ta kouzla vzkříšení života po dlouhé zimě... ty vůně, křehkost a radost v příslibu budoucího, ale přitom jsem cítila i tu obrovskou sílu, se kterou se tak samozřejmě, ale nenápadně, draly, ty malé kvítky, na svět-lo.
Asi jsem si to tenkrát ještě naplno neuvědomovala... ale určitě jsem to už tušila... to, že je to velký a mocný kouzlo, mocný kouzlo života.
Ptala jsem se se - Co pohání  v prostoru a v čase všechno kupředu?...  - Co nutí všechno, nejen nás lidi, abychom žili, pohybovali se a tvořili?... protože, kdo ustane ve vývoji, ten nežije, jenom přežívá, živoří.
Už jakožto ta malá Eliška jsem tušila, že je to něco obrovského a moc, moc nádherného, a aniž bych si to naplno uvědomovala, hledala... pátrala jsem po tom, co to je. Určitě jsem si tenkrát neuměla ani představit, co to může být, ale důvěřovala jsem tomu něčemu. Vnímala jsem to jako něco, co je nádherné, obrovské, zásadní, naplňující a že je to i ve mně... že jsem s tím spojená... Připadala jsem si ale proti tomu úplně nicotná... proti tomu čemusi, co mě nejen naplňovalo, ale i obklopovalo.
Teď si uvědomuji, že jsem vnímala, jak je tím čímsi naplněná i celá příroda, rostliny i zvířata, ale někteří lidé ne... jako kdyby se sami blokovali, vyčleňovali. Proto jsem se asi cítila nejlépe se zvířecími kamarády a v tiché, chápající náruči přírody. Nikdy jsem se nebála, bylo mi s ní a s nimi moc krásně a samozřejmě, byla jsem doma.
- Co je to to, co nás lidi chce oddělit od samé podstaty života, od nás samých?... tak toto jsem nechápala.

Pochopit konání a myšlení lidí, to pro mě bylo... a stále je... něco jako vysoká škola života. Člověk je hodně složitý tvor... - Proč?... Říkala jsem si.
- Proč nemůžeme žít tak intuitivně, nekomplikovaně jako zvířata?... Ta nic nepředstírají, ta prostě jsou a jsou naplno, citelně a čitelně, protože to ani jinak nejde.
Ano, jasně... chápala jsem už tenkrát, že my nejsme jako zvířata... vnímala jsem, že nás lidi něco přesahuje, jako bychom měli, každý z nás, nějaký úkol, tady na Zemi, a to určitě větší, než mají naši zvířecí souputníci. - Co to ale je?... proč to je?...  kdo to tak zařídil?

Nemusíme mít na všechny svoje otázky odpovědi... protože i záhady mají svoje kouzlo... ale i tak jsem byla naplněná touhou poznávat. Od lidí jsem moc odpovědí nedostávala... no, spíš jsem se neptala, protože bych si připadala hloupá, prostě jsem se bála... ale pozorovala jsem život kolem sebe. Byl pro mě jedna velká záhada, kterou jsem nechápala, ale o to víc mě přitahoval. Netušila jsem, proč se někomu dějí některé věci a někomu ne. Proč je někdo šťastný a někdo ne. Netušila jsem, proč jsem někdy šťastná a někdy nešťastná.

Objevovat a tím naplňovat svůj život, to je tak velké dobrodružství, že mě to nepřestává udivovat ani teď. Poznala jsem, životním během, že lidský život má svoje zákonitosti, podobné jako jsou třeba fyzikální zákony... ale tyto zákony života jsou mnohem magičtější, i když ve své podstatě jsou mnohem jednodušší a čitelnější, ale až když se pochopí v celé své celistvosti, ucelenosti... a taky jsem poznala to, že tyto zákony se nedají přečůrat.
Tušila jsem a taky jsem chtěla věřit, že je život spravedlivý, že to co se kolem děje, je tak dobře, že to tak prostě musí být, a to z nějakého důvodu, mně ještě neznámého.

Ano, musí být... ale z horizontu našeho jednoho, současného života ta spravedlnost, ten vývoj, ten následek a příčina... není vždycky čitelný, protože máme malý časový odstup, k pochopení všeho.
Uvědomovala jsem si, už jako dítě, že to čemu my říkáme život, je námi lidmi různě vnímáno... uvědomovala jsem si, že to, čemu my říkáme realita, to že je individuální realita každého z nás. Že záleží na tom, jak každý z nás co vnímáme, ale hlavně na co se soustředíme a tím si vytváříme svojí přítomnost, svůj celý svět a vesmír... právě tu svoji realitu.
(Teď to vidím tak, že život je vlastně naprosto neutrální záležitost... a taky je všeobsažný... všechna přízviska mu dává jenom každý z nás osobně a to tím, že si je tvoří pomocí svých emocí, které vnímá z toho, jak ten život emočně prožívá. A to jak ho emočně prožívá, je zapříčiněno tím, jak si ho vysvětluje svoji myslí... jak nám naše mysl přetlumočí a vysvětlí naše emoce a pocity. A není pravda, že se nedá změnit to, když se nám nelíbí, co a jak v životě emočně prožíváme... když se nám nelíbí, jak žijeme).

Jako svůj velký dar a poklad beru to, že jsem všechno kolem sebe viděla hlavně jako dobré. Možná to bylo taky tím, že jsem cítila něco jako velkou podporu odkudsi... ze svého nitra... nebo tak něco... Bylo to něco jako radost, která mě naplno neopustila, i když mi do radosti nebylo. Nikdy jsem za svoje nešťastné chvíle nikoho nevinila... vlastně ano, sebe jsem vinila a odblokovat si v dospělosti tyto pocity viny, tak to byl teda záhul, ale taky velké dobrodružství. Proto se teď už umím za sebe postavit a věřit si... ale hlavně... nebojím se mít ráda i sebe a učím se přijímat všechno co mě potká, protože už vím, že nic není v životě jen tak... pro nic, za nic... už si umím uvědomit, že všechno má svůj důvod a že "špatné" věci nejsou jakože za trest, ale k tomu abychom něco pochopili.
Taky už vím, že když toto všechno přijmu, že už nemusím pátrat po tom, proč se mi to děje... protože v tom přijetí je i odpuštění (sobě i jiným) a pokora... a jako výsledek je osvobození, velká úleva a taky radost z toho, že jsem to dokázala. :-)
(Stejně ale věřím... vím... že pokud se mám dozvědět, proč mi v životě něco přijde do cesty... ať je to mnou radostně a nebo nepříjemně vnímané... tak prostě vím, že pokud se to mám dozvědět, tak že se to dozvím, že toto poznání ke mně prostě přijde. A taky to tak musí být, protože z toho mám vždycky velkou radost... a radostí se nejlépe tvoří, všechno :-).

Všimla jsem si, že ti lidé kteří jsou v nepohodě sami se sebou, jsou v nepohodě i se svým okolím (a platí to i naopak) a jako by se od všeho oddělovali, vyčleňovali.
- Co to je, co to všechno zapříčiňuje?,.. jsem si říkala. Viděla jsem to jako strachy, zlobu, pocity ublíženosti... jako všechno to, co nás svazuje a dusí, ale někdy nás to může zase povyšovat nad ostatní... a nebo taky ponižovat.
Nejprve mě mátlo to, že tak různorodá škála toho všeho by mohla mít jeden zdroj... ale má!!! (Toto svoje odhalení vidím jako hodně zásadní a zase si uvědomuji, že v jednoduchosti je krása a že všechny velký pravdy jsou vlastně jednoduchý :-) ).
Další otázka, kterou jsem si dávala, byla - A kde se to v každém z nás bere?... kde se bere ta široká škála všech těchto nesmyslných fragmentů, které nás ovládají, dusí, oddělují a nedovolí nám poznat klid ve splynutí s celkem, kdy přes svojí domnělou velikost nepoznáme tu opravdovou velikost a hloubku života... to nádherné, plné a klidné, i když jiskřivé splynutí se vším.
- A protože nás to něco odděluje, je to něco jenom v nás!... a co to je?... jsem se se ptala.
- No přece naše EGO!... a co je to vlastně ego?... a je to vůbec jakože něco?... něco konkrétního?... jsem si odpovídala. 
- To přece není!!...
- TAK KDE SE BERE?
- V NAŠÍ HLAVĚ!!
- A jak se tam dostalo?
- Myšlením přeci. Zvířata sice taky myslí, ale asi si to neumí uvědomit... to, že myslí.
- Dobře, ale kde se berou ty myšlenky, které to ego sestavují?
Časem jsem poznala, že základní složkou ega každého z nás jsou strachy a jejich široká škála, která nás, pomocí nepochopených bolestných zážitků...  ať z tohoto, nebo z minulých životů... blokuje a tíží, a naše mysl, která si všechny tyto souvislosti neumí uvědomit, se nás snaží chránit a proto v obraně třeba útočíme výbuchy vzteku, nebo si zbytečně bereme něco osobně, nebo se ukrýváme před dalším zraněním do sebelítosti... prostě se pořád kryjeme a nebo útočíme.
- Ale jak z toho ven?... jsem si říkala.
A tak mi vyšlo, že ať nás z toho dostane to, co nás do toho dostalo - naše myšlení... jen ať ukáže, na co vlastně je!!! :-D
Je potřeba se zamyslet do uvědomění a scelit si souvislosti z toho všeho námi navnímaného a prožitého.
- Co je ale hlavní?!!... Musíme mít odvahu si přiznat, že za všechno co se nám... v nás a kolem nás... nelíbí, můžeme my sami, že za to může jenom naše ego. (Naše okolí nás vždycky zrcadlí. To není za trest, ale ku pomoci k našemu poznání... karma - následek a příčina). A jenom my to můžeme změnit.
- Jak se k tomu ale dopracovat?... to je u každého asi jiné, zásadní ale je... CHTÍT a pak už to jde šup na šup, protože vesmír nás nenechá na holičkách a pošle nám do cesty přesně to, co potřebujeme... jako třeba - různé situace a nebo různé lidi. Ale pozor!... jako velký bonus toho všeho je taky to, že nás tento od-egovací proces učí VĚŘIT.
Vím ale, že když je čas velice relativní pojem, že tady nehraje tu zásadní roli, protože na toto velké odhalení můžeme přijít klidně v TEĎ, nebo někdy později... a nebo třeba až v některém z příštích životů... to je jenom na nás, v tom máme svobodu.. (ostatně jako ve všem našem konání). Tedy takto, ono to pochopení vždycky přijde v teď, chápete?... protože jiný čas než teď není. :-D .

Už vím, že to něco, co jsem nejprve naplno cítila v přírodě, se už teď nebojím vidět a sdílet s některými lidmi... vlastně se všemi, ale nejvíc radosti mi dělá, když se můžu sdílet s lidmi, kteří si to taky umí uvědomovat.. To, že je krásné hledat a nacházet odpovědi... to, že máme, tady na Zemi, každý svůj úkol, který jsme si ale sami vybrali... to, že nás všechny něco spojuje a to něco že nás i naplňuje... to, že život je o radosti.
To, že je to moc velký... to, že tu jsme a že se můžeme uvědomovat.
To, že můžeme cokoliv a že nejvíc z toho cokoliv je, naučit se naplnit Láskou... která úplně samozřejmě do nás vklouzne a vyplní nás místo našeho ega... nechat se jí sebou prostoupit a napojit se tak na všechny a všechno... takže i na tu moji milovanou přírodu ze které jsem Lásku vnímala už jako malá, ale bála jsem se, a neuměla vidět... uvědomit si... Lásku i v sobě.

Prostě toto je to, na co jsem časem přišla.
Celá příroda, zvířata i my lidé a celý vesmír, "jedeme" na stejnou energii... stejná energie nás naplňuje... stejně jako tu malou sedmikrásku, tak i nás. Je to stejné médium, je to kouzelná energie Lásky (Můžete si místo slova Láska dosadit jiný pojem, třeba Bůh... to jak to kdo cítí a chce <3 ). Ale bacha!!!... rozdíl je v tom, že sedmikráska, nebo třeba zajíc, ti si to nedokáží uvědomit.
V uvědomění tohoto, v tom je TO... v tom je právě ta velikost a výjimečnost nás lidí.

Uvědomuji si už, že jsme duchovní a velice vyvinuté bytosti, které mají možnost žít tady na této nádherné Zemi a tím mají taky možnost toto všechno si uvědomovat a tím jak si umíme uvědomovat, tím tvoříme každý svůj život... svoji realitu. Tím se tvoříme.
Když už víme, že jsme Láska, nemusíme se ničeho bát, ale můžeme se ze všeho radovat... ale nejkrásnější na tom je, radovat se společně. Nemusíme ale najednou, stačí když si umíme uvědomit, že jsme všichni a všechno v jednotě.

Děkuji...

Zdravím,
Eliška.